Přestěhování blogu

6. června 2016 v 17:14 | Clara Black (Azzie)


UPOZORNĚNÍ: To, že mám přestěhovaný blog ještě neznamená, že je z toho odkladiště pro REKLAMY.
Ať už na vaše blogy, stránky anebo textová RPGčka!

Podporuju textová RPG, sama jsem dřív hrála. Pokud ale nemáte ani trošku slušnosti, abyste
k tomu napsali menší omluvu za reklamu a důvod, proč ji sem vůbec tak nutně musíte dávat,
tak vám tu reklamu stejně smažu.

(V opačném případě jsem ochotná vás uvést do menu,
ačkoliv to tu stejně asi moc lidí neuvidí)

(Konec otravného reklamového upozornění)


Nevěřila jsem tomu, že bych to vážně udělala, ale...
Stěhuju se. Na Blogger.

Nový blog už je připravený a funkční, tady máte ODKAZ. A proč jsem se rozhodla se přestěhovat? Nakonec mě k tomu došoupalo pár článků, které Blog.cz poněkud odsuzují. Lidi z téhle domény zkrátka nemají stejnou šanci u spousty lidí, těžko říct proč. Navíc jsem toužila po nějaké změně a tohle by mohl být dobrý krok do budoucnosti. Budu vážně moc ráda, pokud budete můj blog navštěvovat dál, jen na jiné adrese. Tenhle blog ale rozhodně nehodlám rušit - budu ho dál používat jako archiv a budu sem pravděpodobně dávat povídky.


Díky moc za všechnu vaši podporu - jak jsem psala, budu moc ráda,
pokud se mě rozhodnete sledovat i na novém blogu.

 

Jiní, 2. kapitola

8. května 2016 v 9:32 | Clara Black (Azzie)


Špatná organizace, zveřejnila jsem ob-jednu kapitolu, takže dodávám ještě tu předchozí xD Takže pod touhle kapitolou najdete ještě tu navazující, pokud byste měli zájem. Dnes jsem nějaká zmatená, takže se mi to poněkud popletlo.


Jiní, 3. kapitola

8. května 2016 v 9:30 | Clara Black (Azzie)

Na tuhle část jsem se neskutečne těšila. Konečně se Phoenix a Faith setkají tváří tvář - a to doslova! Předtím jsem byla v noci už celkem ''rozepsaná'' a tak jsem napsala nejen kapitolu Města, ale nakonec i Jiných. Aktuálně mám rozepsanou další kapitolu Nemy a pak tuším zase Jiné, ale nějak jsem v posledních dnech nestíhala - zase pak napíšu článek. Převážně to bylo, protože jsem výjimečně nebyla doma - babička měla totiž narozeniny, tak snad se nezlobíte ^^

 


Hříšné město, 4. kapitola

4. května 2016 v 0:00 | Clara Black (Azzie) |  Hříšné město

Já se hrozně těšííím! Po téhle kapitole nastane konečně menší akcička, na kterou jsem se skutečně moc těšila - a upřímně doufám, že se vám bude líbit! :D Tehdy se konečně tak trošku propojí cestičky obou pohledů, ale... žádné spoilery. Nebudu spoilerovat, slibuju ^^


Recenze: Odvrácená tvář lásky

1. května 2016 v 21:16 | Clara Black (Azzie) |  Recenze knih
Tate se na nějakou dobu stěhuje ke svému bratrovi, doslova naráží na Milese - bratrova kamaráda, který je pěkně opilý a krásně jí blokuje svojí přítomností cestu do bytu... Ani ve snu by ji nenapadlo, že by si s ním mohla něco začít. Ze samotného začátku by ji snad ani nenapadlo, že by to mohl být přítel jejího bratra. Není mezi nimi ale absolutně žádný vztah. Přátelství? To jistě ne. Láska? Už vůbec ne. Přesto to ale mezi nimi pěkně jiskří, proto není divu, že se po sobě časem vrhnou. Jejich poměr je ale čistě o přitažlivosti, vášni - jen o sexu. Když do toho podivného pouta Tate jde, Miles udá dvě naprosto jasná pravidla: Tate se ho nesmí ptát na minulost a v žádném případě od něj nemá očekávat jakoukoliv budoucnost. Sex, všechno je jen o sexu. Ti dva si navzájem vyhovují a i ten poměr jim vyhovuje, nepotřebují víc. Alespoň tak si to Tate myslela, než její srdce zatouží po něčem větším, než je jen vzájemná přitažlivost...

Autorka Colleen Hoover si mě se svými knihami (Bez naděje, Život jedna báseň) již dvakrát získala. A její novinka Odvrácená tvář lásky (v originále Ugly Love) v tomhle ohledu bez pochyb nezůstává úplně pozadu.

Když jsem poprvé Odvrácenou tvář lásky viděla, hrozně se mi zalíbila obálka. Prostě mě tak nějak přitahovala, takže jsem si přečetla anotaci, k čemuž výrazně dopomohlo jméno autorky, protože Colleen Hoover už je pro mě určitým lákadlem. Ano, ta kniha mě zaujala. Sice jsem si nebyla úplně jistá tím, jestli to pro mě bude to pravé ořechové, ale... stejně jsem po ní sáhla. I přes tu zanedbatelnou nejistotu jsem ji rozečetla a nakonec hodně rychle i dočetla. Opět jsem byla emocionálně trošku... rozhozená, dalo by se říct. Ale jen v dobrém, samozřejmě!

Od děje jsem si příliš neslibovala - a jsem za to svým způsobem ráda. Už podle anotace je jasné, že se většina děje staví na vztahu mezi Tate a Milesem, ALE - je tu jedno podstatné ale. Celá kniha je totiž braná ze dvou pohledů. Jeden patří právě Tate, který je braný ze současnosti a druhý je Milesův, jen z minulosti. Vzhledem k tomu, že Miles bez pochyb už okusil odvrácenou tvář lásky, dává to skvěle smysl. Už vzhledem k jeho podmínkám, k jeho... tajemnosti. A také uzavřenosti.

Ze začátku mi to trošku vadilo, jaký Miles byl. Byl neskutečně uzavřený a možná až příliš tajemný, což na něj v některých chvílích vrhalo poněkud nepěkné světlo. Oproti tomu mi byla Tate celkem dost sympatická - sice ji nemůžu označit za nějak výrazný, originální anebo vyloženě zajímavý charakter, ale rozhodně má svoje kouzlo. Kdyby nebylo jejího absolutního poblázenění do Milese.
Tate je od samého začátku pevná postava, což se relativně mění ve chvílích, kdy je později s Milesem. Tehdy nastává nepříjemné klišé v podobě její vyměklosti. Už nestojí nohama pevně na zemi, jako obvykle, je naprosto, ale naprosto... mimo. To mě poněkud zklamalo, protože podobné věci se už téměř zákonitě objevují snad v každé knize, která disponuje podobnými atributy v ději. Jakmile se objeví vztah mezi mužem a ženou, jeden z nich z toho prostě musí být na větvi. Jinak by to zřejmě nešlo. Tak trochu jsem doufala, že bychom se tomuhle mohli v případě Hooverové vyvarovat. Bohužel.

Děj na čtenáře může působit poněkud slabším dojmem, ale to se během čtení přeci jen vychytá. Jakkoliv je v popředí vztah mezi Tate a Milesem, autorka čtenáře jen tak nezklame. O tom svědčí i skvěle vymyšlený konec a odhalení Milesovy tajemné minulosti, která se skutečně povedla. Díky dobře spojenému příjemnému, lehčímu námětu, který se mísí s určitou dávkou tajemného dramatu se Odvrácená tvář lásky čte téměř sama. Lví podíl na tom má jistě i autorčin styl psaní, který je nerušivý, chytlavý a velice čtivý. Colleen Hoover zkrátka ani potřetí nezklamala, třebaže je Odvrácená tvář lásky v porovnání s autorčinými jinými díly slabší.


Další články