Přátelství (Pro Alů)

2. března 2013 v 12:06 | Clarush* |  Na přání
První příběh na přání. Pro mou sestřičku Alů. :)) ( Tento příběh můžete najít na www.tombridercroft.blog.cz )


Jmenuju se Katie.Jsem hobit.Žila jsem si poklidným životem než moje kamarádka Nienna onemocněla. Její nemoc byla evidentně vážná - každý den to s ní bylo horší. Chtěla abych s ní zůstala , ale já věděla , že nemůžu. Musím pro ni najít lék. Dokud je čas.


Všichni v mém okolí mi říkali ať nikam nechodím , že je to zbytečné , ale já jsem se rozhodla , že musím jít. Musím jít a donést Nienně ten lék. Lék o kterém ani nevím zda existuje. Lék .. jen doufám , že existuje. Musí.
Kvůli Nienně. Noc před tím než jsem chtěla vyrazit hledat onen lék jsem neustále myslela na Niennu. Měla jsem o ni hrozný strach. Ale ospalost a únava byly silnější než moje vůle a tak jsem usnula. Zdál se mi podivný sen. Sen v němž jsem našla ten lék. Dala ho Nienně. Ona se uzdravila . A pak se mě zeptala jak jsem ho našla. Já jí odpověděla , že jediní kdo mají lék který dokáže tu nemoc vyléčit jsou elfové. Pak jsem se probudila.

Elfové.

Vzbudila jsem se dost brzo - a to se hodilo protože jsem musela brzy vyrazit. S sebou jsem si vzala jen to nejnutnější - takže převážně jídlo. Musela jsem myslet na to že se zase nesmím příliž zatížit kupou věcí .. ty by mi na tak dlouhé cestě příliž nepomohly. Spíš by mě to unavovalo.

Vyrazila jsem s východem slunce. Rvalo mi srdce že jsem odešla bez rozloučení.
Ale bylo logické že by mě nechtěli nechat jít. A navíc .. všichni ještě spali když jsem se probudila.

**

Celou cestu jsem jen přemýšlela nad tím jak asi najdu elfy a když jsem nepřemýšlela nad tím tak jsem přemýšlela nad tím co dělá Nienna. Musím to zvládnout. Musím tam dorazit co nejdřív. Otázkou však zůstává fakt jestli ten lék vůbec existuje. A jestli ano .. mají ho elfové ? A jestli ho elfové mají dají mi ho ?
Snažila jsem se soustředit jen a jen na cestu. Ale nešlo to. Každou chvíli mě přepadaly pochybnosti ohledně léku , elfů , Nienny nebo času.

**

Abych byla upřímná .. moje cesta netrvala příliž krátkou dobu. Vlastně trvala téměř rok. A jak jsem stále hledala pomalu jsem ztrácela naději že elfy vůbec někdy najdu. A nebo že Nienna .. ne tak na tohle myslet nebudu. Mojí kamarádce se nic nesmí stát. A ani nestane. Doufám.

A logicky .. celodenní putování , hledání a hladovění udělá svoje že ? Zatím jsem měla vždycky štěstí že jsem našla něco k jídlu v lese. Dnes ale ne. A navíc už jsem byla tak moc unavená ..
.. a tak jsem usnula.

''Katie! Katie!!'' Jak jsem zaslechla ten velice povědomý hlas otevřela jsem oči.
Nienna. Volala na mě. Zvedla jsem se a běžela tím směrem odkud
odkud její volání přicházelo. A pak jsem ji našla. Seděla na kořenu
stromu a usmívala se. Vypadala šťastně.
Pak se ale její výraz změnil.

''Opustila jsi mě .. Katie. '' Řekla a její modré oči na mě upřeně hleděly.
''Ne! Šla jsem hledat lék na tvou nemoc ! Nikdy bych tě neopustila ! Já jsem ti
chtěla jen pomoct!''

Potom jsem se vzbudila. Nade mnou bylo několik zvědavých hlav. No asi ne jednom hlav. Několik zvědavců abych byla přesná. A moment .. elfové!
Byli to elfové!!

Pak se jeden pousmál a povídá:

''Slyšeli tě jak si něco vykřikovala. Tak jsme šli za tvým hlasem. Mysleli jsme že
v nebezpečí. Ale to evidentně nejsi. '' Jak to dořekl odstrčila ho nějaká elfka.
Vypadala přátelsky. Všichni tak vypadali.
Jen jestli mi mohou pomoct.. pomyslela jsem si.
Ta elfka se na mě pousmála a povídá:

''Musíš být hrozně hladová. A také unavená. Vím proč tu jsi.. '' A její modré oči zářily laskavostí.

Udiveně jsem zamrkala a ta eflka pokračovala.

''Já jsem Meagwen. A tohle je Niel.'' A ukázala na elfa kterého předtím odstrčila.
''Chudinko ani nemluvíš jak máš hlad viď? Pojďme. Vezmeme ji s sebou do vesnice. ''

**

Musím uznat že ti elfové byli opravdu moc milí. Konečně jsem neměla hlad. A také jsem si u nich odpočinula. Ale nesmím zapomenout na pravý důvod proč tu jsem.

''Meagwen .. '' Ale nestihla jsem svou větu dokončit protože Meagwen byla
rychlejší než já.
''Ach, ano. Vím. Tvá kamarádka je nemocná a vy si s tím nevíte rady. ''
''Ano.. chtěla jsem se zeptat .. '' Opět byla rychlejší.
''Ano. Máme ten lék který hledáš. ''

Oči se mi rozzářily. Byla to naděje .. a pocit úspěchu. Ale na pocit úspěchu bylo ještě brzy protože jsem ještě lék ani neměla ani ho nedala Nienně.

Meagwen se zvedla a vzala z poličky jakou si lahvičku a podala mi ji.

''Dej jí to vypít. Pomůže jí to. ''

A usmála se na mě.

''Já .. tak moc vám děkuju. Nevím co bych pro vás mohla udělat .. ''
''Ale víš že by tu něco co bys mohla udělat bylo ?''
''Opravdu ? Moc ráda to udělám !''
''Dobře. Jdi za Nielem a dej mu tohle. ''

A podala mi jakýsi ''balíček''. Ochotně jsem ho přijala a šla za Nielem. Když jsem za ním přišla tak na mě váhavě pohlédl.

''Co to je ? ''
''Nevím ale měla jsem ti to dát.''
''Od koho to je ? ''
''Od Meagwen. ''

Jeho výraz se najednou změnil. Z takového toho výrazu - ''nic mě nerozhodí , sem tvrdej '' na výraz překvapení. A pravděpodobně byl mile překvapen.
Vzal si ode mě balíček a já se šla rozloučit s Meagwen.

''A myslíš že se tam dostaneš v čas ? '' Zeptala se starostlivě.
''No já nevím .. ''
''Víš ty co ? Pomůžu ti. Ale asi to nebude moc lehké. Ikdyž .. '' A ušklíbla se.

To bylo poprvé co jsem vyděla elfa s úšklebkem.

**

''Tak co je to lepší způsob jak se dostat domů ? '' Zeptala se mě Meagwen.
''Ano! Rozhodně. Kdybych šla pěšky určitě bych tam došla za hodně dlouhou dobu. ''

Meagwen byla chytrá- to se musí nechat. Mě by nikdy nic podobného nenapadlo.
Moc jsem si vážila toho že mi pomáhala. Protože bez její pomoci bych to nikdy nezvládla. Co že ji to napadlo ? Půjčili jsme si speciální dopravní prostředek.
Jednorožce. Meagwen jela se mnou. Za prvé - aby měla jistotu že tam vůbec dorazím, za druhé - chtěla vidět Niennino uzdravení. A naši vesnici.

**

Po krátké době jsem dorazily do vesnice. Hned jak jsme dorazily tak jsem běžela rovnou za Niennou.

Ta stále ležela v posteli. A nevypadala příliž dobře. Ale když mě viděla vypadala lépe - šťastně.

''Katie.. já myslela že jsi odešla.'' Řekla.
''Šla jsem hledat lék. '' A dala jsem jí ho vypít. Nienna ho ochotně vypila. A pak
se ozvala Meagwen:

''Já jsem Meagwen. Ty jsi Nienna že ? Jsem moc ráda že tě poznávám.''
''To já taky. ''

**
Další den ráno byla už Nienna zdravá. Úplně. Ani byste do ní neřekli že někdy byla nemocná. A tak jsme slavili a slavili. Meagwen tu byla stále s námi.

''Meagwen!Jak to že jsi odešla a nic neřekla ! Měl jsem o tebe hrozný strach!''
Přesně tohle se zničehonic ozvalo za Meagwen. A víte kdo tam byl ? Niel.

''Niele co tu děláš ? '' Zeptala se překvapeně Meagwen.
''Hledal jsem tě. Hledal jsem tě snad všude. Díky bohu že jsem tě našel. Nedokážu si představit že bych tě ztratil. '' A objal ji.

No co na to říct? Jo jasně. Následovalo padesát tisíc pusinek a padesát tisíc vět typu : ''Už mi tohle nikdy nedělej '' nebo '' Málem jsem umřel strachy. ''
Mám radost za ně oba. A hlavně za Niennu. Protože žít ve světe bez nejlepší kamarádky to by bylo co ? PEKLO.

Věnováno mojí sestřičce Alů. Mám tě moc ráda. :))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama