Další pokračování probuzení. Chtěla jsem to sem dát už včera.. ale nepovedlo se- tak to sem dávám dnes. Doufám že se bude líbit :)
Becky běžela dál po hřbitově. Kličkovala.. kapky deště jí narážely do tváře a větve smutečních vrb se tajemně pohybovaly s větrem.
Znovu zatočila, uklouzla a spadla do bláta.
Zvedla hlavu a očistila náhrobek.
Becky Garcia.
Vytřeštila oči.
Vítr si pohrával s jejími promočenými vlasy.. a déšť jí z tváře smýval poslední snítky špíny.. Becky Garcia?!
Zvedla se.
O tomhle si musí promluvit s Alexeyem.
**
Becky běžela školou. Několikrát do někoho vrazila ale ani se neohlédla. Její cíl byl jasný..
''Jsi mrtvej!'' Křikla, když stála ve dveřích.
Alexey se na ni otočil se zděšením v očích.
''Nejsem mrtvý. Vidíš?''
''Viděla jsem tvůj hrob. A viděla jsem i svůj. Nelži mi.''
Alexey se zatvářil bezmocně. Prohrábl si krátké hnědé vlasy.. a pokývl na ni, aby si sedla.
Becky si sedla a její modré oči lačnily po odpovědi.
''Takže..?''
''Na hřbitově najdeš všechny odpovědi..-''
''Proč mi to jen neřekneš?! Musíš pořád mluvit v hádankách? Baví tě to? Doufám, že jo protože mě to nebaví! Jestli si chceš dělat z někoho hlupáka.. tak ze mě ne!''
Řekla, zvedla se a třískla mu dveřmi.
Kdybys jen věděla.. proč. Proč ti to neřeknu.. já tě chráním..
Pomyslel si Alexey a pevně sevřel prsten v ruce.
**
Becky rozzuřeně procházela chodbou. Zastavila se, vzala si ze skříňky věci a zabouchla ji.
Vedle ní stál jakýsi.. kluk.
''Ahoj Becky. Chyběla si mi.'' A objal ji.
''Ahoj.. a ty jsi kdo?'' Zeptala se.
''Jsem Chester. Tvůj kluk přece?''
Becky vykulila oči. Učebnice, které držela, si k sobě přitiskla ještě víc.
''Jo táááák.. Kluk. Moc mě těší.. Chestere.'' Řekla a obešla ho.
''Počkej! To je všechno co mi řekneš?''
''No.. ano. Nepamatuju si tě. Nepamatuju si nikoho. Chápeš? Začínám nanovo..''
Zazvonilo a Becky se ztratila v davu lidí proudícím chodbou.
Pak se ale zastavila. Na konci chodby stál někdo.. sám. Měl pláštěnku a ještě mu z ní kapala voda. Natáhl k ní ruku a ona se snažila procpat blíž.
páni, skvěle napsané!