Legenda o mocném Maudu 2.díl - Návštěva

17. dubna 2013 v 16:40 | Nogard |  Legenda o mocném Maudu
Áhojčauahoj :D tady zase Nogard. :)Takže minulý díl měl celkem úspěch, za co jsem vám všem velice vděčný. :) Takže jsem samozřejmě nezahálel, a tady už je druhý díl. :) Mimochodem musím říct, že mě to psaní začalo vážně bavit. :)

Rick s Danem tedy šli k Rickovu dědečkovi. "Hele a proč že jdeme za tvým dědou?" Otázal se Dan. "No tak zaprvé sem ho dost dlouho neviděl, a navíc mi nedávno volal, že bych se mohl o víkendu stavit." Opáčil Rick. Byl krásný slunečný podzimní pátek. Vlastně, i kdyby byla bůhvíjaká bouřka, byl by ten pátek krásný, protože je to pátek… Ovšem dnes bylo výjimečně krásné počasí. Mírný větřík občas jemně zahýbal stromy, které potom příjemně zavrzaly. Rick se rozhlédl okolo a nadechl se čistého vzduchu. Z nějakého důvodu měl zvláštní pocit, měl by se cítit pohodově a bezproblémově, tak se ale necítil. Copak už mi vážně hrabe? Dneska je hezkej den, mám po škole a s kámošem jdu za dědou. A je mi fajn. Snažil se vnutit si to do hlavy. Naštěstí hned přišel na jiné myšlenky, když se Dan zeptal: "Takže kudy pudem?" Rick se v prvním momentu zamyslel: O čem to mluví? Až pak si uvědomil, kam jdou. "Eh… Musíme jít přes park a okolo rybníku." "Fajn, tak jdem." Dan si ani nevšiml Rickova zmatení.
Cesta k dědovi byla dlouhá, ale kluci si celou dobu povídali a tak jim to tak ani nepřišlo. Když dorazili k domu pana Butche. Došli k verandě, Dan se chystal zazvonit, ale ještě než to stihl, Rickův dědeček Ronald Butch se vynořil ze dveří svého malého jednopatrového domečku. Ani trochu se nezměnil, dědula… Pomyslel si Rick, když ho uviděl. Pan Butch rozhodně nevypadal na sedmdesátníka. Na svůj věk byl velice agilní, až hyperaktivní. Měl fešnou bradku, výrazné zelené oči, stejně jako Rick. Rick vždy říkal, že ty oči se v jejich rodině dědí. Ať se podíval na jakoukoli fotku nebo dokonce dávnou malbu nějakého svého předka, všichni měli stejné výrazné zelené oči. "Nazdar Ricku! Tebe jsem neviděl pěkných pár měsíců! Tys ale zase vyrostl! To mi děláš radost!" Zahulákal děda, jen co Ricka uviděl. "Ahoj dědo. Ty ses zase vůbec nezměnil." Odvětil mu Rick a zasmál se na něj. "Dobrý den, ehm… Rickův dědečku." Špitnul nenápadně Dan. "Nazdar mládenče, ty musíš být Rickův kamarád, že?" "Ano, já jsem Dan. Těší mě." Řekl upřímně Dan. "Ano, mě taky těší. A říkej mi pane Butchi nebo klidně i Rone." "Radši pane Butchi." Řekl úsměvně Dan. "Tak pojďte, tašky si dejte dovnitř a půjdete mi pomoct narovnat dříví do kůlny ano?" Řekl děda. Tak tedy hoši udělali, co chtěl.
Netrvalo dlouho a měli hotovo. Pan Butch je pozval na šálek čaje. Oba samozřejmě souhlasili. Děda je usadil do malého obýváku, a už zmizel do kuchyně, aby se v rekordním čase vrátil i s tácem, na kterém byly tři prázdné šálky na čaj a konvice, ze které stoupal načervenalý kouř. Místnost okamžitě zalila silná, přitahující vůně. Pan Butch si sednul do křesla naproti chlapcům, nalil čaj do šálků a se slovy: "Pozor, může to být ještě horké." dal šálek každému z chlapců. Sám si dal šálek k puse, ale nepil. Jakoby čekal na reakce chlapců. Nejdřív se napil Rick. Na první ochutnání mu čaj chutnal jak nějaké sušené šnečí výkaly, ale to hned zmizelo a potom cítil zajímavou směs bylinek, které dohromady dávaly nahořklou chuť. Zvláštní ale bylo, že měl pocit velikého přívalu energie. Cítil každý sval zvlášť, jak byl plný síly. Měl pocit, že teď by dokázal porazit stom holýma rukama. A taky jako by se mu všechny smysly zbystřily. Zvláštní… Ale je výborný. Pomyslel si. Podíval se na Dana, a poznal, že na něj čaj měl stejné účinky. "Ten čaj je výborný, pane Butchi. Co je to za čaj?" Otázal se Dan užaslý tím, co s ním čaj udělal. "Jo, je vážně skvělej. Cítím, jako by mnou najednou proudila spousta energie." Přitakal stejně užaslý Rick. Pan Butch se jen pousmál a řekl: "Víte, tohle není obyčejný čaj. Bylinky v tomhle čaji byste v žádném obchodě nekoupili. Pěstování je velice složité, a je zapotřebí úplně dodržet způsob pěstění. Tento způsob se v naší rodině dědí už staletí. Stejně tak i samotná semínka." Dan i Rick byli očima jako přikovaní na dědu Butche. Měl celou jejich pozornost. Napil se čaje a pokračoval. "Tento čaj, i když jsou bylinky správné, nechutná každému. Vlastně je docela zvláštnost, aby někomu chutnal. V dávných časech se dokonce v jedné menší zemi, která zde ležela, určoval nástupce královského trůnu podle toho, jestli mu zachutnal tento čaj, jelikož čaj, ostatně jak jste asi poznali, má blahodárné účinky. Dokáže okamžitě obnovit energii člověka, který ho vypije. Také stimuluje mozkové buňky, zbystřuje smysly, při delším užívání léčí nemoci, zvyšuje imunitu, a mohl bych takhle pokračovat. Bohužel, pokud ho bude chtít pít někdo, komu chutná odporně, má čaj přesně opačné účinky. Každý, komu čaj chutná, je předurčen k velikým věcem." Rick i Dan byli dědovým výkladem naprosto unešeni. To je šílený… Poslouchám tu svýho dědu, jak mluví o čaji a mám hubu dokořán… "To je vážně úžasný dědo. A to jako znamená, že kdybych žil v tý době tak bych mohl bejt král?" Zeptal se Rick. Děda se hlasitě zasmál. "No ano, vy oba byste mohli být králi."
Chlapci si s dědou povídali a pili čaj ještě asi půl hodiny, když v tom Danovi zazvonil telefon. Vytáhl ho, a povídá: "To je mamka, musím to zvednout." Vytratil se z místnosti, aby se za chvíli zase vrátil už ne s tak rozesmátým obličejem. "Musím už bohužel jít domů. Děkuju vám moc za čaj pane Butch. Snad se zas někdy uvidíme. Ricku, půjdeš se mnou, nebo tu budeš se svým dědou?" Rick se podíval na dědu, a ještě než stačil cokoliv říct, děda vystřelil: Ricku, prosím zůstal by ještě chvíli? Ještě bych něco potřeboval." Rick pokýval hlavou, otočil se na Dana a řekl: Promiň, kdyštak ti napíšu, zejtra nebo tak jo?" "Ok" Řekl jen Dan a se slovy: "Nashle, pane Butchi, čau Ricku." vyrazil. Rick s dědou naráz řekli: "Ahoj." Pan Butch ale ještě přidal: "Někdy se stav na čaj, mladíku." Dan se jen otočil, usmál se na dědu v souhlas, a vytratil se. Co mi asi ještě děda chce? Honilo se Rickovi hlavou, když si sedal zpět na pohovku. Děda se ještě na moment vytratil, ale hned se zase vrátil a sedl si do svého křesla naproti Rickovi. Viděl, že děda něco držel v ruce, ale nedokázal určit, co to bylo. "Tak, cos mi to ještě chtěl?" Otázal se Rick. Děda se opět pousmál, opřel se do křesla a založil si ruce. "Co si myslíš o té věci s tím čajem?" Rick měl pocit, jako by ho děda zkoušel. Trochu znervózněl. "Je to děsně zajímavý, nikdy by mě nenapadlo, že by mohl čaj bejt tak zajímavej…" Děda měl pořád ten lišácký úsměv. "A co chuť? Popiš mi přesně, jak ti to chutnalo." Rick byl jeho otázkami vážně zmaten. "Úplně první doušek mi chutnal odporně, ale po chvilce mi přišel jako taková moc dobrá nahořklá chuť. Proč?" Děda trochu zvážněl. "Víš, dnes jsem tě sem nepozval, abys mi pomohl s dřívím. Ani ten čaj jsem ti nedal náhodou. Chci ti říct něco moc důležitého o tvé rodině. Dám ti ještě jednu otázku. Slyšel jsi někdy o Maudech?" Rick se zamyslel. Netušil o čem to mluví, a tak jen zavrtěl hlavou. "Víš, maudové jsou mýtické postavy, něco jako duchové, upíři a vlkodlaci. Jen trochu jiní. Maud, je člověk, jež má schopnost proměnit se v takzvaného Ochránce živlu. Jsou čtyři rodiny, každá ovládá jeden živel. Každý ochránce živlu vypadá jinak. Myslím tím, že je veliký rozdíl mezi ohnivým maudem a maudem země. Ohnivý maud představuje zuřivost a krvelačnost ohně, je silný, zuřivý, má obrovské drápy a dokáže ovládat oheň, jak se mu zlíbí. Maudy stvořili mocní duchové, kteří kdysi ovládali svět. Měli je chránit před démony, kteří chtěli kontrolu pro sebe." Rick byl naprosto zmaten. Děda mluvil o nějakých mýtických bytostech, ale vůbec netušil proč. Děda asi viděl, že ho Rick nechápe. "Tohle všechno ti říkám, protože patříš do rodu Ohnivých Maudů! Je ti předurčeno stát se mocným bojovníkem proti zlu." Rick se leknul. "O čem to mluvíš? Dědo, asi blouzníš. Neměl bych ti zavolat doktora?" Rick byl ůplně mimo. "Prosím, já ti rozumím. Když já jsem se to dozvěděl, taky jsem tomu nevěřil. Říkal jsem, že je to šílenost. Ale je to tak." Uklidňoval ho děda. Najednou však zmlkl. "Pšš, někdo tu je." Řekl tajemně. Rick natahoval uši, jak jen to šlo, ale nic neslyšel. Pak následovala obrovská rána. Rickovi se zatemnilo před očima. Uslyšel jen hromové zařvání, jaké by přirovnal jen nějakému lvovi nebo tygrovi, a potom ještě pár menších ran. Potom omdlel.
Když se probudil, viděl obrovskou stvůru, měla tygří srst, i když trochu prošedlou. Měla obrovské, dlouhé, ostré drápy a silné nohy. Ze zadní části jí vyrůstal dlouhý ocas, na jehož konci byl jakýsi ostrý bodec. Byla vyšší než obyčejný člověk a všude na těle šly rozpoznat silné svaly. Rickovi se zdálo, jako by se mírně klepala. Byla otočená zády k Rickovi. Koukala se do rohu, kde ležela další postava. Rick na nic nečekal a začal se potichu zvedat. Ale jak byl ještě otřesený, zakopl o nějaké prkno, které se válelo ve zdevastovaném domě jeho dědy. Ta stvůra ho zaslechla a prudce se otočila na Ricka. Tehdy tomu pohlédl do obličeje. Měl pocit, že v obličeji viděl dědovy rysy. Ale jen náznakem. Mělo to pusu plnou zubů ostrých jak břitva a špičáky mu vystupovaly asi 5 centimetrů ven z pusy. A ty oči… Byly to ty nejděsivější, a zároveň nejpřitažlivější oči jaké kdy viděl. Byly červené, měly barvu ohně. Vlastně vypadaly jako takové ohnivé koule s kočičími zorničkami. Byla z nich cítit ohromná síla. Rick se rozeběhl pryč. Byl tak vyděšený, že by tam málem nechal svou tašku. Vyběhl z domu, otočil se, a viděl stvůru, jak se za ním kouká ze dveří. Neběžela za ním.

Fuu… To je napínák, co?? :D mno nic, mě už jen stačí dodat, že mě to psaní vážně neuvěřitelně chytlo. Doufám, že se vám to pořád líbí a že jsem aspoň trochu uspokojil vaši touhu po ději... :D Další díly budou brzy… Ale teď se s vámi loučí

Váš Nogard ;)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Kdo podle tebe píše na tomhle blogu nejzajímavěší povídky?

Wolfie
Nogard
Clarush

Komentáře

1 Clarush* Clarush* | Web | 17. dubna 2013 v 16:54 | Reagovat

Téda.. ty jedeš! :-D Pecka! Jak bys to řek ty: Luxus, epický :-D Nemám slov :-D

2 Nogard Nogard | Web | 17. dubna 2013 v 17:03 | Reagovat

[1]: Ale jak už jsem taky řekl, na tebe nemám :D

3 Veronica Skeleton Veronica Skeleton | E-mail | Web | 17. dubna 2013 v 18:03 | Reagovat

Moc pěkné... ale čtu od tebe asi 2. příběh, takže u mě vítězí Clarush* :D ale jako moc povedené :P

4 Nogard Nogard | Web | 17. dubna 2013 v 18:19 | Reagovat

Ehm ehm... jen bych chtěl říct, že kdybyste si potřebovali představit, jak mají vypadat oči Mauda, podívejte se na ten odkaz na tenhle příběh ;)

5 Nogard Nogard | Web | 17. dubna 2013 v 18:40 | Reagovat

joo a je to práce naší úžasné Clarush :) (ten obrázek)

6 Angela Angela | E-mail | Web | 17. dubna 2013 v 19:51 | Reagovat

Nenapínej nás a rychle napiš další část! :D Moc se mi líbí, jak píšeš... :)

7 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 17. dubna 2013 v 19:56 | Reagovat

Ahá! Konečně vím, co to Maud znamená. :)
Tahle kapitola byla opravdu zvláštní. Já kdybych mohla, tak bych ráda byla buď Zemní Maud, nebo Vodní Maud. :D
Nějak jsem moc nepochopila ten děj, kdy děda řekne: "Pšš, někdo tu je," a pak ten tygr, co se podle Rickova popisu podobá dědovi. Začíná to být přemíra informací na můj chudý mozek.
Och... Nu což, mozek je zatím v pořádku, a tak se budu dál těšit, co ten příběh přinese. :-D
Jo a ty oči jsou hustý! :D Takový magický, zuřivý!
Bože, to se zas rozepisuju... -.-

8 Nogard Nogard | Web | 17. dubna 2013 v 20:45 | Reagovat

[7]: To s tím tygrem, to byl vlastně ten maud, byl to jeho děda proměněnej v onoho Ochránce živlu, a jako tygr moc nevypadal, jen měl podobnou srst... :D A vlastně to funguje tak, že on je někdo napadl (kdo, to se dozvíte :D) a děda ho sejmul :D ale při tom zranil Ricka, kterej viděl jen ten výsledek toho souboje mezi tím, kdo je napadl a tím jeho dědou... :D snad jsem to trochu vysvětlil... :D a ten obrázek... taky si myslím že je parádní :D je to přesně podle mejch představ o maudských očích :D

9 Nogard Nogard | Web | 17. dubna 2013 v 20:47 | Reagovat

Další díl bude za pár dnů :) 2-4 dny a je to tu :)

10 Clarush* Clarush* | Web | 17. dubna 2013 v 21:25 | Reagovat

Jo no obrázek parádní. Když sis ho sám vybral :-D Sem zvědavá na to pokračování :D

11 Thea Thea | 1. července 2013 v 19:32 | Reagovat

Nogard, ty si talent. Určite budem čítať ďalej :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama