Probuzení /5

14. dubna 2013 v 14:23 | Clarush* |  Probuzení
Já vím.. já vím :D Na fb stránku jsem psala že to tu bude už ani nevím kdy.. ale nevydařilo se. Tak to sem dávám až teď.. no snad vám to nevadí? Snad se vám bude líbit.. :D




Snažla se k té osobě dostat.. za každou cenu. Už byla jen kousek od ní..
A pak ta osoba zmizela.

Becky jen nechápavě zamrkala a zůstala hledět na místo kde, před chvílí osoba stála.
Za zády se jí ozval hlas:

''Ahoj Becky."
Prudce se otočila.
"Ahoj..? Ty jsi..?"
"Dylan. Bývali jsme kámoši."
"Aha."
"Kdybys cokoliv potřebovala.. tak stačí říct."
"Dík. Kdyby něco tak se ozvu."

Za rohem stál Alexey a zamračil se.
"Ne. To tedy ne.."
Pomyslel si.

**

Alexey odcházel ze školy a všiml si Becky, jak sedí na zábradlí u školy.
Asi čeká na Cartera. Pomyslel si.
Před školou zastavilo auto a z něj vylezl Chester.

''Nechceš svést domů Becky?''

Becky se otočila na Alexeye a zamračila se. Po chviličce se otočila zpět k Chesterovi.
''To bys byl moc hodnej.''

Nastoupila si a zmizela na konci ulice.
Alexey zaskřípal zuby.

**

Becky ležela na posteli a učila se biologii. Do pokoje jí vešla matka.
''Becky máš návštěvu.''
Jak to dořekla, do pokoje vešel Alexey.
Becky protočila panenky. Alexey? Co ten tu asi chce?

''Ahoj Becky.'' Řekl.
''Ahoj.. Alexeyi.'' Odpověděla a sedla si.
''Sedni si. Tak co chceš?''
Sedl si vedle ní a omluvně se na ni podíval. Vypadalo to jako by mu to opravdu bylo líto. To že jí nedokáže odpovědět normálně.. ale Becky to chtěla slyšet.. ne vidět.
''Omlouvám se.. ale Becky já.. nemůžu ti to přímo říct. Musíš na to přijít sama. Já ti můžu jen.. napovědět. A už vůbec se mi nelíbí to, že se stýkáš s Chesterem.''
''Co? Proč bys mi to jako nemohl říct? A proč se ti jako nelíbí.. to že se stýkám s Chesterem? Jen jsme spolu jednou mluvili ve škole a odvezl mě domů. A vůbec, co ti je, do toho s kým se stýkám? Kdo jsi můj táta? Můj přítel!?'' Becky se rozzuřeně zvedla.
Alexey na ni hleděl s údivem a smutkem v očích.
''Bývala jsi jiná. Věděla jsi.. co cítím.. a co proč dělám.. ale teď.. nevím jestli to nevíš.. nebo jestli to vědět jen nechceš.''
Beckyin rozzuřený výraz se začal pomalu vytrácet.
''Co tím chceš říct..?'' Zeptala se.
''Bývala jsi můj strážný anděl.. vždy jsi byla schopná mi pomoct a poznat co se děje. Teď.. jako bys neměla oči. Neslyšela a ani necítila. Jsi jako anděl bez křídel..''
Zvedl se, pohlédl na zvonkohru s černými peříčky a odešel.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Calla*=)*Blue Calla*=)*Blue | E-mail | Web | 14. dubna 2013 v 16:32 | Reagovat

Tak tohle byla hodně dobrá kapitolka. Je to všechno zamotané, ale to já mám ráda. No, jsem zvědavá jak se to všechno vyjasní. :)

2 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 14. dubna 2013 v 20:51 | Reagovat

Ten jí to pořádně vytmavil. :D Šíleně se to zamotává, já se v tom začínám ztrácet a tak vůbec.

3 Buráček Buráček | 15. dubna 2013 v 14:10 | Reagovat

Nejúžasňoucnější musí být rozhodně pokračování.Mužlinko :-D 8-O

4 Angela Angela | E-mail | Web | 15. dubna 2013 v 18:30 | Reagovat

Musím si přečíst předešlé části, vypadá to zajímavě. :D

5 Livv Livv | Web | 17. dubna 2013 v 18:33 | Reagovat

Já osobně musím říct, že bych se nechtěla ocitnout v roli Becky. Fakt, zamotává se to pěkně :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama