Forgotten /1

5. května 2013 v 18:15 | Clarush* |  Forgotten
Tak tady je to pokračování FCTG.. - s názvem Forgotten.




Celeste otevřela staré rodinné album. Byly tam fotky z celého jejího života - a nejen jejího života. I z života jejích rodičů, když ještě nebyla na světě. Zoufale přejela rukou po jedné z fotek a na album dopadly první slzy.

''Je bolest.. a bolest. Je bolest fyzická.. a psychická. Je bolest, která nás brzy opustí.. a je bolest, která je příliž reálná,
než abychom jí byli schopní čelit.. a zbavit se jí. A jsou rány.. které ani čas nezahojí. Snad jenom smrt..''

Zavřela album a vrátila ho na polici mezi jiné albumy, desky a knihy. Zdrceně dosedla do křesla, stále se slzami v očích.
Nemohla tomu stále uvěřit. Je to jen nějaký omyl, pomyslela si. Je to jen nějaký omyl. Moji rodiče právě teď sedí doma u krbu, dívajíc se na televizi. U nohou jim leží spokojený pes.. a na klíně přede malý chlupatý uzlíček - kočka.
Znovu se pokusila bojovat se slzami v očích - ale marně. Hořce se rozplakala.

Moji rodiče jsou.. mrtví.

Rozhlédla se po pokoji, hledajíc jakýkoli zdroj útěchy. Marně. Byla sama. Celý pokoj byl prázdný a tichý. Jediné co narušovalo svatý klid a ticho, vládnoucí v místnosti byly nástěnné hodiny, pověšené nad pracovním stolem.
Zdrceně se na ně podívala.

Tik.. tik.. tik..

Naslouchala tikání.. a usnula.

**

Celeste seděla na zahradě na lavičce a pozorvala motýly, jak si tu bezstarostně poletují. Tolik toužila být jako oni. Mít křídla, moct vzlétnout a neohlížet se zpět. Zafoukal jemný jarní vánek a z okolních kvetoucích stromů odlétaly drobné okvětní lístky. Slunce příjemně hřálo a prozařovalo celou zahradu. Okolo rozkvétaly květiny a příroda se pomalu probouzela z dlouhé zimy.

Celeste se smutně zadívala na jeden z rozkvetlých stromů a do očí se jí znovu vehnaly slzy. Tolik mi chybíte.. Pomyslela si, když si utírala slzy. O nohu se jí lísala černá kočka a vyžadovala se její pozornosti tichým mňoukáním. Celeste si ji vzala na klín a začala ji hladit. Zbyly jsme tu jen my dvě. Kočka se na ní podívala jako by věděla, co si v tu chvíli myslí a znovu zamňoukala. Celeste si tiše povzdychla.

Po zahradě se prohnal pes a hlasitě zaštěkal. Zastavil se před Celeste a koukal na ni těma svýma nevinnýma očima. Celeste ho pohladila a napomenula se. Promiň kamaráde. Zbyli jsme jen my tři. Pes si k Celeste vyskočil, štěknul a znovu na ní upřel své nevinné oči, když jí pokládal hlavu na klín. Nejsem úplně sama. Pomyslela si, když znovu zavírala oči.

**

Další den už se cítila o maličko lépe. Nevinný pohled psa a roztomilé předení kočky jí poměrně uklidňovalo a především jí dodávalo pocit, že není sama. Někdy jen tak bloudila v noci po domě, marně hledajíc matku. Celé dny a noci ji volala ale odpovědi se nedočkala. Nemohla se zbavit toho přesvědčení, že to není pravda, že její rodiče jsou stále s ní. Jen někam odjeli.. ale brzy se vrátí.
Kamkoli se podívala viděla je. Viděla sebe s nimi. Tolik jí chyběli. A ona nedokázala najít způsob, jak se smířit s krutou pravdou - nejsou naživu. Zemřeli. Už se nikdy nevrátí.
Otevřela okno a do pokoje vnikl chladný ranní vzduch. Zhluboka se nadechla. Ráno, jako každé jiné. Snídaně.. krmení Nery a Sama - kočky a pejska. Oba se spokojeně pustili do žrádla, hned jak jim naplnila misky. Oba je pohladila a odešla zpět do obývacího pokoje. Chodila jako tělo bez duše. Z těžka dosedla do křesla a její oči se okamžitě zastavily na nástěných hodinách.

Tik.. tik.. tik

Otočila se za sebe a z knihovničky vytáhla jednu z mnoha knih. Celeste Brightová - Vrah s duší. Tolik se chtěla znovu vrátit k psaní.. ale nešlo to. Nebyla schopná ze sebe dostat ani jedno správné slovo.
Zazvonil jí mobil, což ji vytrhlo z jejího zvláštního stavu, který byl kombinací snění, přemýšlení a spánku.
Zvedla mobil.

''Ano?''
''Ahoj Celeste. Mohla bych se stavit? Nemůžu tě něchat doma samotnou. Je mi to tak moc líto.. ''
''Klidně přijď.. budu ráda, když si budu mít s kým promluvit.. ''
''Do hodinky jsem u tebe.''

Celeste odložila mobil a položila se na gauč. Ze stropu visela stará zvonkohra s barevnými motýly. Pozorovala jak se hýbou v průvanu a znovu zatoužila po tom, být motýlem. Jaké to asi je? Pomyslela si. Zavřela oči a představovala si, že je motýlem. Má lehká tenoučká křidélka a létá po zahradě, od květu ke květu. Netrápí se kvůli ničemu. Je volná.. a svobodná.

Ozval se zvonek. Celeste sebou škubla. To už je tady? Zvedla se a šla otevřít.
Nemýlila se. Opravdu tu její kamarádka už byla.

''Amy.'' Řekla Celeste nepřítomně. Amy ji místo pozdravu objala.
''Celeste, je mi to tolik líto. Ale jsem tu s tebou. Na nic nejsi sama.''
''Pojď dál. '' Vybídla Celeste Amy.

Posadily se v obývacím pokoji. Amy se nejistě rozhlédla po místnosti a pak se usmála na Celeste.

''Jak se držíš?'' Zeptala se opatrně.
''Strašně moc mi chybí..'' Odpověděla Celeste a oči měla znovu zaplavené slzami. Amy ji znovu objala.
''Já vím. Jsem tu s tebou. Klid..''
''Když já se nedokážu ani na nic soustředit! Nedokážu nic dělat.. ani psát ne. Nevím co mám dělat. Poraď mi, co mám dělat Amy..''
''Víš.. já když jsem přišla o rodiče.. rozhodla jsem se, že budu pomáhat lidem jako jsem já. Možná by ses mohla ze svého trápení dostat, když si o tom promluvíš s jinými lidmi, jako jsem to udělala já.''
''Myslíš?'' Zeptala se Celeste a podívala se na Amy se slzami v očích.
''Ano.''
''Ale já nikoho takového neznám..-''
''Já ano.. můžu vás seznámit.. jestli chceš..''
''To by bylo od tebe hezké Amy..''

Amy se jen pousmála a i na dále ji držela v objetí.


Tak co říkáte na první kapitolku? Názory pište do komentářů. :)
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Minene Minene | Web | 5. května 2013 v 19:32 | Reagovat

Páni no to je úžasné ještě jsem nic takového nikdy neviděla. Píšeš úžasně a kdy bude pokračování?? :D

2 Yukari Yukari | Web | 5. května 2013 v 19:38 | Reagovat

Ahoj moc se omlouvám, že jsem tu dlouho nebyla. Měla jsem docela dost práce. :D

3 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | 5. května 2013 v 21:03 | Reagovat

Nádherná kapitola... Hned běž a napiš další... :-D

4 ×$ierra× ×$ierra× | Web | 5. května 2013 v 21:26 | Reagovat

Hrozně hezky píšeš! dobře se to čte.. :) a tohle mě bavilo! :)

5 ,,Nicol" ,,Nicol" | Web | 6. května 2013 v 17:29 | Reagovat

tak to vidim ze idem citat predchodzie poviedky -_- ale co toto precitala tak sa mi to paci :D

6 Casion Casion | Web | 6. května 2013 v 17:40 | Reagovat

Super, miestami dosť smutné, ale tak to má byť :D
A krásny obrázok máš k tomu :D

7 Kiki Kiki | E-mail | Web | 6. května 2013 v 17:41 | Reagovat

Moc povedené krasně pises

8 Yukari Yukari | Web | 6. května 2013 v 19:22 | Reagovat

Ahojky, chtěla bych se ti omluvit za to co se stalo, ty víš o čem mluvím. A slibuji, že budu tvé věrné SB.

9 Zrozená v (k) temnotě Zrozená v (k) temnotě | Web | 6. května 2013 v 20:16 | Reagovat

Vypadá to zajímavě :)

10 Scriptie*13* Scriptie*13* | 6. května 2013 v 20:20 | Reagovat

Hem... Zajímalo by mě, co se Celeste stalo, že jí umřeli rodiče. Hlavně neříkej, že je zabila sama. xD Ne, fakt. Je to zajímavé, jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet. Ostatně, jako vždy. :)

11 *Nessa* *Nessa* | 7. května 2013 v 12:56 | Reagovat

Skvělý..těším se na pokračování..:D

12 Clarush* Clarush* | Web | 7. května 2013 v 14:04 | Reagovat

Jsem ráda, že se vám to líbí :D To jak zemřeli Celestiny rodiče se tam brzy objeví :)

13 Angela Angela | Web | 8. května 2013 v 12:59 | Reagovat

Je to smutné... Napsala jsi to hezky, jako vždy. :D

14 cambera cambera | Web | 9. května 2013 v 20:35 | Reagovat

Píšeš opravdu krásně. Pokračuj dál.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama