Forgotten /4

14. května 2013 v 19:56 | Clarush* |  Forgotten
Další pokračování Forgotten. Hezké počtení :) + přikládám kousek ze Celestiny knihy (- Příběh otce a dcery ). Rozhodla jsem se to sem dát dřív, protože už jsem koukala, že některé z vás zajímá, co to vlastně Celeste píše. :)






Celeste seděla na balkoně a pozorovala Neru, jak kouká na drobného motýla, co seděl na zábradlí. Celeste pořád netušila co má dělat. To, co jí Emily řekla o sobě ji dost rozrušilo.. ale zároveň to v ní vyvolalo spoustu otázek. A jeden nápad. Chtěla bych je poznat.. ty lidi co si prožili něco hrozného. Pochopit je.. spousta lidí je jen odsoudí, aniž by se podívali na okolnosti toho, co provedli. Ale já ne. Já chci vidět ty okolnosti. Nechci je odsuzovat. Chci je poznat. Pomyslela si Celeste a vzala si na klín notebook. Snad se na mě Emily za to nebude zlobit..
Pokračovala v psaní. Doufajíc v to, že se Emily nebude zlobit.. a nakonec to k něčemu bude dobré. Zatím jí to alespoň pomáhalo překonat nejhorší chvíle protkané smutkem a zoufalstvím - samozřejmě jí pomáhali i Nera se Samem - i Amy. První týdny si dokonce chtěla sáhnout na život - ale díky bohu si uvědomila, že to není správné řešení. Lidé žijí pro to, aby něco prožili - ať už něco krásného nebo něco hrozného. S tím se musí v životě počítat. Vlastně - život je takový hybrid - kombinace dobrého, ale i zlého. Krásného a ošklivého. Smutného a veselého.

Emily seděla ve svém pokoji a tiše plakala. Nedokázala si vůbec nijak vysvětlit, jak je možné to, že ji její otec nemá rád. Byla přece hodná - i poslušná a vůbec neodmlouvala. Ale on jí nemá rád. Proč by jí to jinak řekl? Proč by na ni jinak byl tak ošklivý.. ? Kde jsi.. ?
Emily zvedla hlavu, vzala zelený fotorámeček a zadívala se na fotku, která v něm byla. Já s taťkou.. když jsem byla malá. Hodná.. nevinná. Maličké dítě co se zrovna učí chodit. Zamrkala a na forotámeček dopadly první slzy. Nedokážu ho nenávidět.. ani ho mít ráda. Ale co on?

**

Emily stála před zrcadlem a kriticky hleděla na svou příliž hubenou postavu - vlastně to byla spíš vychrtlá postava. Byla jí vidět žebra.. a nedá se to popsat. Nebyla ani moc vysoká, ani příliž malá - ale byla neskutečně hubená. Jejé tělo na tom bylo už docela bledě. Nedopřála svému tělu téměř nic, co by potřebovalo. Jedla jednou denně.. a maličko. Nepila pořádně. A měla zjizvené ruce..
Odvrátila tvář od odporné osoby v zrcadle. Nedokážu se na sebe ani podívat.. Dřív byla plná života, vtipkovala.. bavila se. A v jejích temně hnědých očích zářil jakýsi plamínek. Od té doby.. co se jí obrátil život vzhůru nohama.. její plamínek pohasl.. a nahradily ho slzy. Jejich lži ji ničily. Ničily ji prázdná slova, která slýchala každý den. Ničilo jí to, jaká je. Ničila jí její vlastní existence.
Tolik si přála všechno ukončit - ale cosi jí v tom bránilo. Věděla, že když to udělá - bude to její únik z téhle pekelné díry, nechala by všechny své problémy a svou bolest za sebou, ale ona to nebyla schopná udělat. Ubližovala si.. ale ne tak, aby tím ohrozila svůj život. Na to byla až příliž opatrná..
Oblékla se a vyrazila ven. Šla přes jejich zahradu k starému poli. Okolo ní poletovaly sněhové vločky a pod nohama jí křupal sníh. Oklepala se a šla dál.
Došla k potoku, vylezla na jeden ze stromů, co tam rostl a posadila se. Chvíli jen pozorovala, jak voda plyne.. okolo zmrzlého břehu.. ale pak si vytáhla nožík. Věděla, že by neměla.. ale svádělo jí to. Ta touha.. jako by jí našeptávala ať to udělá. Že jí bude líp.. Emily prvních deset minut odolávala.. pak, ale svému nutkání propadla a řízla se. Sníh potřísnily první kapky krve..
Zatnula zuby a znovu řízla. Cítila jak ostří nože prochází její kůží.. a jak se jí z rány okamžitě řine teplá krev. Rozplakala se. Nikdy nechtěla skončit takhle. Když zjistila, že si takhle j...ejí kamarádka ubližuje, okamžitě chtěla, aby s tím přestala. A pomohla jí s tím přestat.. ale ona sama přestat nedokázala. Mohla být v místnosti plné lidí a i tak si připadala sama. Mohla sedět se svou - moment ona nemá nejlepší kamarádku. Nejlepší kamarádka má přeci stát při ní, když ji potřebuje. Ale, co když při ní nestojí..? Potom nemám nejlepší kamarádku. Jsem sama.. rodina při mě nestojí..
Pohlédla na ruku, která byla celá od krve. Znovu se jí do očí vehnaly slzy. Já vím, že to není řešení.. ale je to.. zvyk. To nutkání.. a ta úleva.. jako by s tou krví na určitou dobu odcházely i mé problémy a můj žal s nimi. Ale to nikdy nikdo nepochopí, dokud se sám nedostane do téhle situace a nezačne s tím jako já - Zarazila se, protože za sebou uslyšela křupání sněhu. Rychle vylezla výš na strom a doufala, že ji dotyčná osoba neviděla a ani neslyšela.
Na místo, kde ještě před chvílí Emily seděla, přišel její kamarád Patrick. Smutně se na něj zadívala.. a pak její pohled zamrzl na místě, kde ležel krvavý sníh. Patrick se rozhlížel kolem a hledal ji. Volal ji.. ale ona se neozývala. Snažila se o to, aby ji nenašel.. aby o ní nevěděl. Zoufale se nahoře na stromě klepala zimou a čekala, až to Patrick vzdá a odejde pryč. Patrick se zastavil pod stromem, kde se skrývala a naposledy křikl do okolí její jméno. Emily spustila ruku, která stále krvácela - a jedna z kapek dopadla přímo před Patricka. Ten se zastavil. Emily ztuhla.. ale to už dolů padala i další kapka krve.. tentokrát to, ale nebylo do sněhu.. na Patrickovu tvář.
Pohlédl nahoru - Emily se vyděsila a chtěla vylézt výš - ale spadla dolů.. narazila na několik větví, až nakonec dopadla do ledového sněhu. Patrick k ní okamžitě běžel a pomohl jí, se zvednout. Jak se chytla jeho ruky, umazala mu ji krví. Patrick se zoufale podíval do utrápených hnědých očí a snažil se v nich najít jakýkoli náznak.. čehosi dobrého. Nehledal by radost.. ale.. alespoň naději. Tu ale nenašel. Bylo marné hledat naději tam, kde na ni lidé už ani nevěří. Tam, kde se na naději nevěří, tam snad ani žádná neexistuje - protože tam není nic, co by ji mohlo udržet při životě.
Objal ji. Všude okolo nich vítr rozfoukával sněhové vločky.. a byl hrozný mráz. Ale jako by i ten mráz.. zpevňoval jejich objetí - jako jejich přátelství.
''Měj jsem hrozný strach, že uděláš nějakou hloupost!'' Řekl Patrick po nějaké době a přitiskl jí na ruku několik papírových kapesníčků. Emily k němu vzhlédla a smutek z jejích očí už pomalu vyprchávalal. Už nejsem sama.. pomyslela si. Patrick jí vzal za ruku a odváděl pryč. Na chvíli se mu vytrhla, sundala si z ruky krvavý kapesníček.. a hodila ho do ledového potoka. Chvíli se za ním ještě dívala.. ale pak se vrátila za Patrickem. Znovu ji vzal za ruku.. a odvedl pryč.

Celeste uložila textový soubor a vypnula notebook. Snad se na mě opravdu nebude Emily zlobit.. pomyslela si, když už odcházela dovnitř a pomalu sahala pro mobil, aby zavolala Amy.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Sisi / Siska Sisi / Siska | 15. května 2013 v 14:25 | Reagovat

když jsem se tak dívala jen na povídky, tak mám co dohánět že? :D  :D máš toho opravdu hodně a to tě ctí... píšeš zajímavě a určitě budu sledovat dál tvoje články.. super! mě se to moc líbí!! :D  :D

2 Angela Angela | E-mail | Web | 15. května 2013 v 15:46 | Reagovat

Krásné, je super vědět, co Celest píše. :-)

3 chemical_angel chemical_angel | Web | 15. května 2013 v 15:58 | Reagovat

%dalša skvelá časť :O :O :O :O :)

4 Terry♥ Terry♥ | Web | 15. května 2013 v 16:24 | Reagovat

je to hezky napsané :-)

5 Terry♥ Terry♥ | Web | 15. května 2013 v 16:25 | Reagovat

a na mmém blogu důležitý článek!

6 Lilly Adikton - Blake Lilly Adikton - Blake | Web | 15. května 2013 v 16:53 | Reagovat

Chudák Emily, měla hrozný život. :-(

7 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | 15. května 2013 v 17:09 | Reagovat

wow, to bylo úžasné. úplně jsem se do toho začetla a nemohla jsem přestat. Pohltilo mě to a nechtělo pustit. Chudák Emily, nikomu bych to stejný nepřála. A obdivuji lidi, co s tím dokážou přestat. Vím, jak je to těžké....
Už se moc těším na další pokračování...

8 Clarush* Clarush* | Web | 15. května 2013 v 17:54 | Reagovat

[6]: Ano, Emily měla hrozný život. Upřímně řečeno ani nevím jak její životní příběh skončí, protože to píšu podle toho co jsem zažila já..
[7]:  Ano, je to hodně těžké..

9 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 15. května 2013 v 19:12 | Reagovat

Jé! Mé přání se mi vyplnilo! Konečně vím, co ta Celeste píše. Byla jsem hrozně zvědavá, co tam asi může mít... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama