Restaurant - Celestina kniha( Forgotten single stories )

19. června 2013 v 20:36 | Clarush* |  Forgotten: Povídky

Sice se jedná o něco, co jste měli vidět až později.. ale připadám si hrozně, protože jsem dlouho nic nepřidala, tak vám sem dávám rovnou kousek ze Celestiny knihy - a ta patří k Forgotten. Jedná se o přepracovanou verzi Restaurantu - rozepsanou a PĚKNĚ OD SAMÉHO ZAČÁTKU. Abyste příběhu lépe porozumněli :)


Emily seděla ve svém pokoji a tiše plakala. Nedokázala si vůbec nijak vysvětlit, jak je možné to, že ji její otec nemá rád. Byla přece hodná - i poslušná a vůbec neodmlouvala. Ale on jí nemá rád. Proč by jí to jinak řekl? Proč by na ni jinak byl tak ošklivý.. ? Kde jsi.. ?
Emily zvedla hlavu, vzala zelený fotorámeček a zadívala se na fotku, která v něm byla. Já s taťkou.. když jsem byla malá. Hodná.. nevinná. Maličké dítě co se zrovna učí chodit. Zamrkala a na forotámeček dopadly první slzy. Nedokážu ho nenávidět.. ani ho mít ráda. Ale co on?

**

Emily stála před zrcadlem a kriticky hleděla na svou příliž hubenou postavu - vlastně to byla spíš vychrtlá postava. Byla jí vidět žebra.. a nedá se to popsat. Nebyla ani moc vysoká, ani příliž malá - ale byla neskutečně hubená. Jejé tělo na tom bylo už docela bledě. Nedopřála svému tělu téměř nic, co by potřebovalo. Jedla jednou denně.. a maličko. Nepila pořádně. A měla zjizvené ruce..
Odvrátila tvář od odporné osoby v zrcadle. Nedokážu se na sebe ani podívat.. Dřív byla plná života, vtipkovala.. bavila se. A v jejích temně hnědých očích zářil jakýsi plamínek. Od té doby.. co se jí obrátil život vzhůru nohama.. její plamínek pohasl.. a nahradily ho slzy. Jejich lži ji ničily. Ničily ji prázdná slova, která slýchala každý den. Ničilo jí to, jaká je. Ničila jí její vlastní existence.
Tolik si přála všechno ukončit - ale cosi jí v tom bránilo. Věděla, že když to udělá - bude to její únik z téhle pekelné díry, nechala by všechny své problémy a svou bolest za sebou, ale ona to nebyla schopná udělat. Ubližovala si.. ale ne tak, aby tím ohrozila svůj život. Na to byla až příliž opatrná..
Oblékla se a vyrazila ven. Šla přes jejich zahradu k starému poli. Okolo ní poletovaly sněhové vločky a pod nohama jí křupal sníh. Oklepala se a šla dál.
Došla k potoku, vylezla na jeden ze stromů, co tam rostl a posadila se. Chvíli jen pozorovala, jak voda plyne.. okolo zmrzlého břehu.. ale pak si vytáhla nožík. Věděla, že by neměla.. ale svádělo jí to. Ta touha.. jako by jí našeptávala ať to udělá. Že jí bude líp.. Emily prvních deset minut odolávala.. pak, ale svému nutkání propadla a řízla se. Sníh potřísnily první kapky krve..
Zatnula zuby a znovu řízla. Cítila jak ostří nože prochází její kůží.. a jak se jí z rány okamžitě řine teplá krev. Rozplakala se. Nikdy nechtěla skončit takhle. Když zjistila, že si takhle j...ejí kamarádka ubližuje, okamžitě chtěla, aby s tím přestala. A pomohla jí s tím přestat.. ale ona sama přestat nedokázala. Mohla být v místnosti plné lidí a i tak si připadala sama. Mohla sedět se svou - moment ona nemá nejlepší kamarádku. Nejlepší kamarádka má přeci stát při ní, když ji potřebuje. Ale, co když při ní nestojí..? Potom nemám nejlepší kamarádku. Jsem sama.. rodina při mě nestojí..
Pohlédla na ruku, která byla celá od krve. Znovu se jí do očí vehnaly slzy. Já vím, že to není řešení.. ale je to.. zvyk. To nutkání.. a ta úleva.. jako by s tou krví na určitou dobu odcházely i mé problémy a můj žal s nimi. Ale to nikdy nikdo nepochopí, dokud se sám nedostane do téhle situace a nezačne s tím jako já - Zarazila se, protože za sebou uslyšela křupání sněhu. Rychle vylezla výš na strom a doufala, že ji dotyčná osoba neviděla a ani neslyšela.
Na místo, kde ještě před chvílí Emily seděla, přišel její kamarád Patrick. Smutně se na něj zadívala.. a pak její pohled zamrzl na místě, kde ležel krvavý sníh. Patrick se rozhlížel kolem a hledal ji. Volal ji.. ale ona se neozývala. Snažila se o to, aby ji nenašel.. aby o ní nevěděl. Zoufale se nahoře na stromě klepala zimou a čekala, až to Patrick vzdá a odejde pryč. Patrick se zastavil pod stromem, kde se skrývala a naposledy křikl do okolí její jméno. Emily spustila ruku, která stále krvácela - a jedna z kapek dopadla přímo před Patricka. Ten se zastavil. Emily ztuhla.. ale to už dolů padala i další kapka krve.. tentokrát to, ale nebylo do sněhu.. na Patrickovu tvář.
Pohlédl nahoru - Emily se vyděsila a chtěla vylézt výš - ale spadla dolů.. narazila na několik větví, až nakonec dopadla do ledového sněhu. Patrick k ní okamžitě běžel a pomohl jí, se zvednout. Jak se chytla jeho ruky, umazala mu ji krví. Patrick se zoufale podíval do utrápených hnědých očí a snažil se v nich najít jakýkoli náznak.. čehosi dobrého. Nehledal by radost.. ale.. alespoň naději. Tu ale nenašel. Bylo marné hledat naději tam, kde na ni lidé už ani nevěří. Tam, kde se na naději nevěří, tam snad ani žádná neexistuje - protože tam není nic, co by ji mohlo udržet při životě.
Objal ji. Všude okolo nich vítr rozfoukával sněhové vločky.. a byl hrozný mráz. Ale jako by i ten mráz.. zpevňoval jejich objetí - jako jejich přátelství.
''Měj jsem hrozný strach, že uděláš nějakou hloupost!'' Řekl Patrick po nějaké době a přitiskl jí na ruku několik papírových kapesníčků. Emily k němu vzhlédla a smutek z jejích očí už pomalu vyprchávalal. Už nejsem sama.. pomyslela si. Patrick jí vzal za ruku a odváděl pryč. Na chvíli se mu vytrhla, sundala si z ruky krvavý kapesníček.. a hodila ho do ledového potoka. Chvíli se za ním ještě dívala.. ale pak se vrátila za Patrickem. Znovu ji vzal za ruku.. a odvedl pryč.

**
Emily seděla doma, ve svém pokoji a na klíně měla notebook. Zoufale pozorovala plochu a neustále se rozhodovala, jestli bude lepší dělat, že tu není anebo jestli bude lepší se přihlásit. Rozhodla se pro druhou možnost. Hned jak se přihlásila, jí napsala její kamarádka Caroline. Ahojky jak se máš? :) Emily se zatvářila utrápeně a odepsala, Ahoj mám se skvěle. :) Co ty jak se máš? Zmáčkla enter a odeslala zprávu. Chvíli tupe pozorovala monitor, až jí Caroline odpověděla. Mám se hrozně! A co děláš? Emily hbitě odepsala. Jak to, že se máš hrozně? Stalo se něco nebo jen špatnej den? Nedělám nic, jen si s tebou píšu. :) Sáhla si pro kapesník a utřela si slzy. (Ne)výhodou psaní po internetu bylo to, že jste neviděli, ani neslyšeli, zkrátka netušili jestli ten druhý píše pravdu. Špatně se tak poznávaly hlavně nálady..
Mám se hrozně, protože jsem ztratila svojí novou řasenku! Ach jo.. byla tak úžasná! :'( Emily se smutně zadívala na monitor. To si děláš srandu.. mě se rozpadá rodina.. a ty bulíš kvůli řasence.. pomyslela si, ale svou myšlenku si nechala pro sebe, protože nechtěla Caroline naštvat.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | 19. června 2013 v 20:48 | Reagovat

Super...! Moc se mi to líbí a ten konec je dobrý. Brečí kvůli řasence :D Hezky píšeš a už se těším na další část..

2 ♥Lara ♥Lara | Web | 20. června 2013 v 13:31 | Reagovat

To je naprosto úžasný, strašně moc se mi líbí jak píšeš a hlavně jak zajímavě :)

3 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 21. června 2013 v 20:58 | Reagovat

Tak, strašně mě rozesmutnil ten načatý příběh z Emiliina (promiň, na skloňování jsem střevo) života. Ale ten konec mi vyloudil úsměv ve tváři. Pche, brečí kvůli řasence. 8-O  :-? Divný. A Emily má pravdu, tou poslední myšlenkou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama