Hladové hry /6

21. července 2013 v 4:07 | Clarush* |  Hladové hry
Dnes, tedy vlastně včera, protože tenhle článek začínám psát v 0:55 - jsem se na HG pokusila o velice zajímavou, ale pro někoho také (bohužel) smutnou a špatnou věc - o jakou věc se jedná? To se dozvíte v téhle části. Dále pak musím upozornit, že nám na HG skončily 48.hry poměrně dost rychle - za 2 nebo 3 dny (nevím to přesně xD). Jejich průběh a výsledek nebyl pro mou postavu a hlavní hrdinku (i když se k ní slovo hrdinka vůůůbec nehodí) bůhví jak pěkný, protože se při hrách stala velice ošklivá věc. Jinak - vzhledem k tomu, že mám kašel (ale už je to docela dobrý) a nevím proč, ale nemůžu spát, tak jsem začala psát v noci, místo spaní (které je teď pro mě něco, co nepřichází v úvahu - pokud není 5hodin ráno, tak spát nejdu, protože dřív neusnu). Abych pravdu řekla... je to divný :D Člověk je vzhůru celej den a spát jde až okolo páté hodiny ráno... ale co? :D Hlavně, že žiju :D (Taky nevstávám dřív jak v půl jedenácté, hehe) No - v překladu to znamená, že teď píšu víc. (jasně, někdy to není vidět - ale to proto, že také píšu něco, co nezveřejňuju) Takže taková moje ''noc'' vypadá asi takhle: Píšu, piju čaj (problém nastává, když čaj dopiju - ale vzhledem k tomu, že mám hrnek s objemem půl litru... tak to nějakou dobu trvá, než ten čaj vypiju) a občas se z nudy dívám na horory :D A když už mi to opravdu nemyslí (neříkám, že by mi to někdy nějak pálilo...) tak na chvíli odložím noťas a jen tak se líně válím... no je tohle normální?! :D + přidávám fotku Freda, který se ukáže v další části :D
Všechno se dozvíte čtením, takže - přeju hezké počtení :)



Je to několik dní, co jsme byli v Capitolu a denně jsme vídali splátce - a mezi nimi byli i naši svěřenci. V tuhle chvíli netuším, jestli někdo z mých svěřenců nebo svěřenců Treie žije. Asi to bude znít krutě, ale moc mi na nich nezáleží. Záleží mi jen na Kaře. Je to moc milé děvče... a vlastně mi svým způsobem připomíná Demetrie. Demetrie... Jessica si povzdychla a její pero přestalo hladce klouzat po listech jejího nového deníku. Vlastně nikdy deník neměla, ale teď ho má. Kara jí poradila, aby napsala knihu - tím by se mohla alespoň částečně přesnést přes své vzpomínky na hry. Jessica věděla, že by knihu sice zvládla napsat, ale nikdo by ji nečetl. Ležela by jí zaprášená na stole a akorát by zabírala místo, stejně jako všechny ty krabice s kresbami, co doma měla.
Odhodlaně vzala znovu do ruky pero a začala psát. Demetrie - dívka, kterou jsem zabila v domě zrcadel, zmasakrovala ji bez jakýchkoliv výčitek a potom jsem kreslila po zrcadlech její krví znak Capitolu. Bez váhání škrtla část textu a snažila se z hlavy dostat všechny špatné vzpomínky - i kdyby to mělo být jen na krátkou chvíli. Přejela druhou rukou po prvním listu v deníku, který byl již popsaný. Pousmála se a pokračovala v psaní. -potkala ve vlaku. Pamatuju si, jak jsem byla příšerně rozrušená a sedla jsem si na volné místo k oknu a jen jsem se neklidně rozhlížela. Demetrie si ke mě sedla a začala se se mnou bavit. Byla tak milá! A co jsem potom v aréně neudělala... Také si pamatuju, jak vstoupila Careea. Tenkrát jsem byla tak rozrušená, že jsem ani nepoznala, že je to jedna z mentorů. Přišla a začala všechny objímat... bylo to zvláštní. Potom si také moc dobře pamatuju, jak se Matthew zvednul ze svého místa a šel za Alvinem a nabídnul mu spojenectví, což bylo také zvláštní? Spíš podivné. Ano, podivné - to je to správné slovo. Alvin je také jedním z mentorů - a Matthew byl splátce. Jeden z mála, které jsem nezabila a ani se nijak nepodílela na jeho smrti.
To byl 45.ročník - můj ročník. Nevím proč, ale ostatní ročníky mě vlastně ani moc neberou - ne, že bych byla nějakou velkou fanynkou Hladových her, ale Hladové hry nejsou nutně jen něčím špatným. Lidé rádi všechno vidí v horším světle, aby si měli na co stěžovat. Hladové hry jsou zároveň něčím, co kraje spojuje. Ta bolest, doprovázející ztrátu - to je to, co nás spojuje. Ale je pravda, že někdy jsou Hladové hry něčím opravdu příšerným. Třeba 46. ročník - zemřela Bethalia... Na chvíli přestala psát, upustila pero a dovolila smutku, aby ji ovládl a udržoval si kontrolu neustálým přívalem slz. Zoufale zvedla pero a skrz slzy v očích hleděla na poslední slovo napsané v deníku. Věděla, že musí dokončit zápis, protože jinak by nemělo smysl si nějaký deník vést, ale emoce byly silnější.
Po asi desetiminutovém pláči se znovu vzchopila a pokračovala. ...zemřela a bylo jí dvanáct let. Pouhých dvanáct. Nechovám ke Capitolu odpor jako někteří jiní lidé, ale tohle je něco, co Capitolu ubírá na jeho lesku - posílají na smrt děti. Pokud někdo posílá děti na smrt, tak nezáleží na důvodu - je to prostě špatné. A ať už to zakryjí sebelepší lží a přetvářkou, stále z toho bude cítit zápach odpornosti. Ale nebudu myslet jen na to špatné - vlastně, deník mám přece od toho, abych do něj psala všechno, co se stalo a co mám na srdci ne? Tak fajn. Co všechno se stalo...
1) Jak jsem řekla - jsem zpět doma, ve svém milovaném dvanáctém kraji ve vesnici vítězů.
2) Kara je mrtvá. Zapomněla jsem to zmínit... protože si stále někdy (naivně) myslím, že je naživu, že ji Isabell nezabila. Potom se ale podívám na svoje ruce a vidím ta písmena, co jsem si tam vyryla - a vzpomenu si na to, jak jsem si je tam ryla u jezera a jak jsem potom křičela vzteky... a zoufalstvím. Kara je opravdu mrtvá, i když někdy (moc ráda) předstírám, že nevím, jestli je naživu nebo ne.
3) Trei si našel hobby - šiškování. Les se stal jeho písečkem. Kdokoliv vstoupí na jeho píseček tak dostane alespoň jednou za šiškou. Tomu říkám ''pořádně se nudit''.
4) Mám za sebou zdlouhavé uvažování o životě, jeho ceně, smyslu a také o smrti... Znovu přestane psát a zavzpomíná na ten den, kdy přišla znovu do lesa... a vyjímečně nedostala šiškou.
Přišla do lesa a sedla si k jednomu ze stromů a opřela se zády o jeho kmen. Les byl pro ni jako druhý domov. Působil klidným a přátelským dojmem - a také to bylo skvělé místo pro uklidnění, odpočinek nebo na přemýšlení. Trei zahlédl Jessicu a vzal šišku, jak bylo jeho novým zvykem a chystal se ji hodit. Pak si to ale rozmyslí. Slezl dolů a vydal se za ní. Byla k němu otočená zády, tak o něm asi neví. Došel až k ní a opřel se o stejný strom, kde je Jessica, jen z druhé strany. Jessica o něm doopravdy nevěděla, jen si hrála se střepem, který má obvykle na řetízku a přemýšlela o tom, co provedla u jezera. O tom, jak se jí z ran řinula krev... a o tom, jak bezmocně křičela - aby se uklidnila.
Trei si povzdychl. ''Ahoj.'' Řekl, aniž by se hnul z místa. ''Ahoj.'' Řekla Jessica - a též se nehnula z místa. Těžko říct, jestli to bylo z lenosti... ''Nevypadáš zrovna šťastně... Nechceš nějak pomoct?'' Zeptal se jí Trei, snažíc se vymyslet nějaký způsob, jak jí trochu rozveselit nebo něco takového. Jessica zapřemýšlela. ''Zabij mě,'' řekla a neodtrhla pohled od střepu. Její odpověď Treie překvapila. Přišel k ní. ''A kdo by pak zabil mě?'' Zeptal se jí. ''Co se stalo?'' Zeptal se tiše - tak tiše, že skoro šeptal. ''Tak si vezmeš nějakej jed... a pak mě zabiješ. A o zbytek se postará jed. Nestalo se nic, smrt je něčím o čem uvažuju už dlouho.'' Řekla. ''Abych řekl pravdu, o smrti přemýšlím od chvíle, kdy Elyon... no... To je jedno... Víš co? Klidně se můžem zabít. Spousta věcí by se vyřešila. Ale víš proč by jsme to neměli dělat? Protože tu jsou lidi, co jdou do arény. Jsou to Nezkušené děti, co potřebují poradit. A my jsme ti, kteří jim můžou dát radu, která je zachrání před smrtí. A to je něco, pro co stojí za to žít.'' Řekl rozhodně. Věřil svým slovům, bylo to totiž to jediné, co ho drželo nad propastí smrti. ''I když budeme dál mentorovat, budou umírat děti. Ať už naši svěřenci nebo svěřenci někoho jiného. Nemá to smysl. Akorát se budeme muset dál dívat, jak naši svěřenci umírají a z některých svěřenců se stanou zrůdy, jako se stala zrůda ze mě. A my s tím stejně nic nenaděláme. ''Řekla, odtrhla pohled od střepu a podívala se na něj. ''Žít s vědomím, že jsem zmasakrovala několik splátců, věnovala Kapitolu jejich střeva a hlavy... to není zrovna jednoduchý.'' Trei kývl hlavou. ''Vím... Ale... Když si řekneš, že to nemá cenu, to je snadné. Ale vytrvat, bojovat za změnu. To je těžké. Řekni mi: Jsi s jistá, že si přeješ zemřít?'' Řekl a Jessičině nitru začal hlodat červíček pochybností... Jsem si jistá? Ano... ne... Já nevím. Možná... ''Nejsem si úplně jistá... ale zdá se to jako nejlepší řešení. A taky si to zasloužím.'' Řekla jistě. Byla to pravda - ona si smrt zaslouží. ''Že si to zasloužíš? Nemyslím si. Existuje i lepší řešení...'' Vytáhl odkudsi placatku, a napil se. Pak se opřel o strom, a začal házet šišky do jednoho vzdáleného stromu. ''To by mě tedy zajímalo, jaký řešení myslíš. Život stojí za to žít, pokud v něco věříš nebo pokud máš důvod proč žít. Já nemám ani jedno, ani druhý.'' Řekla a zapřemýšlela. Jsem sice naivní, ale ne tolik, abych si myslela, že je tohle jen přechodný stav, který se MOŽNÁ JEDNOU ZLEPŠÍ, pomyslela si. ''Nevím... Ale... Já... Prostě si myslím, že ještě není čas na umírání... Ještě ne... Ale...'' Řekl Trei. Byl zoufalý. Nevěděl, co dělat... co když má Jess pravdu, a oni nemají důvod, proč žít? Vytáhl placatku, a začal pít. Vypil celý její obsah, a vytáhl další, větší. Tu také vypil. Pak si sedl vedle Jessicy, vzal šišku a hodil ji na strom. Trefil se přímo do stromu. Pil dál, dokud nebyl schopný trefit strom. ''Víš co? Když umřeme, kdo se mi pak bude smát a tahat mě ze země, když se opiju?'' Opět nekontroloval svůj hlas, proto promluvil trochu hlasitěji, než zamýšlel. ''Když umřeme, tak budeš tam, kde chceš být, s tím s kým chceš být.'' Řekla, aniž by si uvědomila, co vlastně říká. Obvykle se tématu Elyon vyhýbá jako čert kříži, ale tentokrát si vůbec neuvědomila, co říká. Trei odložil pití, a z očí mu ukápla slza. Byl mírně podnapilý, a naprosto na dně. Vážně přemýšlel nad smrtí. ''Já...'' Znovu se napil, nevěděl co říct, tak mlčel. Jessica si najednou připadala znovu jako monstrum a parádní husa. Vždycky řekne nebo udělá něco špatného... vždycky. ''Bože... promiň... už nevím, co plácám... Řekne a znovu pohledem sklouzla k střepu, který měla stále v ruce. ''Ne, to je v pořádku... Plácáš pravdu... Jen ta pravda bolí... Vážně nevím, co dělat...Ale i přes to všechno ještě nechci umírat... Ještě ne...'' Poslední věty prakticky neslyšně šeptal. Ne to není v pořádku... pomysela si zoufale Jessica, ale bála se ještě něco říct. ''Pravdu, kterou nikdo slyšet nepotřebuje.'' Nakonec přeci jenom něco řekla a dál si hrála se střepem. ''Neřekl bych, že nepotřebuje, ale nechce... I když je to potřeba... Ale to je jedno... Je to pravda, a už jsi to řekla. Nejsem na tebe naštvaný, řekla jsi "jen" pravdu.'' Všiml si střepu. ''Můžu se tě zeptat, proč to vlastně děláš?'' Ukázal na její obvázanou ruku a střep. Protože mi bolest pomáhá nezapomenout na to, že trest je trest. A mým trestem je cítit bolest. I když se ta bolest nikdy nevyrovná bolesti, kterou jsem způsobovala splátcům v aréně... pomyslela si Jessica, ale nahlas to neřekla. O takových věcech se nerada baví. ''Co myslíš?'' Zeptala se v naději, že to Trei nechá být. ''To s tím střepem... Proč asi máš na ruce pořád ten obvaz a vruce neustále střep?'' Řekl a Jessica si uklidila střep do kapsy. ''Ten střep je můj talisman. A ten obvaz mám na ruce z dost dobrého důvodu.'' Mlžení, mlžení, mlžení... Budu mlžit i když vím, že víš nebo alespoň tušíš, proč mám ten obvaz a střep... Trei by chtěl by dál vyzvídat, ale radši to vzdal dokud mohl. Povzdychl si, a zase se napil z placatky. Pak nabídl Jessice. Zavrtěla hlavou a odmotala si z ruky obvaz. ''Tady máš důvod, proč mám ten obvaz.'' Chtěl to vědět... tak to ví, pomyslela si. ''Hmm...'' Řekl, věděl, co má Jess na ruce. Ale zajímalo ho, proč to tam je. Ale věděl, že to nejspíš Jessica nebude chtít řešit, tak radši mlčel. Znovu se napil. ''Hmm?'' Řekla Jessica a přemýšlela. Trei zakroutil hlavou. ''Nakonec... Já se nemůžu jen tak zabít...'' Vytáhl papír z kapsy a rozložil ho. ''Ale za pokus to stojí.'' Řekla a odešla. Trei byl znepokojený tím, co Jessica řekla.
Jessica znovu zauvažovala. Ano... za pokus to stojí, pomyslela si, když už se zvedala ze židle a zavírala deník.

**

Jessica se jen tak procházela po okolí, až došla k jezeru. Jezero bylo také jedním z jejích oblíbených míst - ten pohled na vodu totiž také uklidňoval. Sedla si blízko k vodě a pozorovala ji, přičemž si vzpomněla, jak tu měla nedávno záchvat vzteku, když zjistila, že je... Kara mrtvá. Porozovala rákosy, jak dovolují větru, aby si s nimi pohrával. Líně se nakláněly doleva... a potom doprava. Vytáhne si z kapsy větší střep z rozbitého zrcadla. Pohlédne na svůj odraz v něm, ale to, že spatří svůj odraz ji jen podporuje v tom, aby udělala to, proč sem přišla. Nedokázala se na sebe dívat, protože neviděla Jessicu - tu, které ve škole říkali Jess nebo Jessie, ale viděla monstrum. Viděla zabijáka a šílence.
Zvedla se a šla blíž k jezeru. Na klidné vodní hladině se občas objevila nějaká ta vlnka...
Začala se řezat na ruce - jasná písmena, tvořící nápis - ''monstrum''. Začala se řezat i na druhé ruce a během chviličky si tam vytvořila znak Capitolu. Je neskutečně zoufalá, ale ví, že musí dokončit, co začala, protože je to jediné možné řešení. Toho co je zač se nikdy nezbaví - pokud nezemře. Došla na mělčinu a povzdychla si. Musím to udělat. Podřezala si žíly na levé ruce, pak i na pravé ruce. Zavřela oči a už si představovala, jaký to bude pocit, až se osvobodí od toho, všeho. Až odejde... Spadla do vody - na mělčinu. Voda okolo ní se začala zbarvovat do červena...

Již zmiňovaný obrázek Freda :D


Pokud jste se dopracovali až sem... gratuluju :D I já jsem se sem dopracovala :D Psát jsem začala v 0:55 a končím v 4:05... xD Ale nepsala jsem celou dobu :D Jinak by mě zajímalo... co si myslíte, že se nakonec stane? :D Potom ještě musím něco říct - díky Nogarde, bez postavy zvané Trei by tahle povídka byla o ničem :DD A ještě něco... Nogarde. :D Nepiš do komentů, jak to bude pokračovat xD
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Fia Felis en Niger Fia Felis en Niger | E-mail | Web | 21. července 2013 v 9:46 | Reagovat

Kokso :D Ja som to zvládla :DD Prečítala som to celé :D Ale aj tak, rýchlo ďalšiu xD

2 cece cece | Web | 21. července 2013 v 10:15 | Reagovat

ahoj,
promiň že jsem tady tak dlouho nebyla.
měla jsem nabitý program ani jsem nebyla doma. :D jo a tyjo.tak dlouhý články nepiš.nezvládám to číst.

3 Rexxanna Rexxanna | 21. července 2013 v 10:40 | Reagovat

Nádhera dokonce mi spadla slzička :D Piš dál chci se dozvědět jak to dopadne ze tvého pohledu. :D

4 Milča Milča | Web | 21. července 2013 v 11:33 | Reagovat

Já být v Jesičině kůži tak se asi tky zabiju :D
Ale potřebuji pokráčko...potřebuji vědět jak to dopadne :-D

5 Clarush* Clarush* | Web | 21. července 2013 v 13:09 | Reagovat

[1]: Dobře týý :D

[2]: Jasně, chňápu :D

[3]: Až tak? :D To jéj :D

[4]: Viď, taky bych to udělala :D Pokráčko bude hned, jak si ujasním v hlavě to, jak ho napíšu xD

6 Thea Thea | 21. července 2013 v 16:31 | Reagovat

Wow, super diel ako vždy :D.
A som zvedavá na toho Freda :D :D :D

7 Clarush* Clarush* | Web | 21. července 2013 v 16:41 | Reagovat

[6]: K tomu nemám co říct :D

8 Nogard Nogard | Web | 21. července 2013 v 16:46 | Reagovat

Já jen doufám, že tam pak zmíníš mé snažení :D Páč to byla nejdelší hodina v mým životě :D Ale neboj, neprozradím jak to bude pokračovat :D :D

9 Clarush* Clarush* | Web | 21. července 2013 v 16:59 | Reagovat

[8]: Jop, zmíním tam tvé snažení, u kterého jsem umírala smíchy. :D

10 Nogard Nogard | Web | 21. července 2013 v 17:14 | Reagovat

[9]: Tomu věřím, ale já se teda moc nesmál.... :D

11 Clarush* Clarush* | Web | 21. července 2013 v 17:50 | Reagovat

[10]: Tak ty ne, protože tvoje postava nebyla v ohrožení života :D

12 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | 22. července 2013 v 8:47 | Reagovat

Wow.. to je velice působivé. Moc se mi to líbí a těším se jak to dopadne. Doufám, že neumřou..! :D

13 Clarush* Clarush* | Web | 22. července 2013 v 12:42 | Reagovat

[12]: Všechno se dozvíš :D

14 neznámá neznámá | 22. července 2013 v 14:08 | Reagovat

I mě se moc líbí :D krása :D

15 Clarush* Clarush* | Web | 22. července 2013 v 14:30 | Reagovat

[14]: To jsem ráda :)

16 Calla*=)*Blue Calla*=)*Blue | 22. července 2013 v 14:52 | Reagovat

Krásný.. jako vždycky :D už se těším na další a promiň že moc nepíšu komenty nějak to nestíhám.. :)

17 Clarush* Clarush* | Web | 22. července 2013 v 15:11 | Reagovat

[16]: V pohodě :)

18 Kath(Horalka) Kath(Horalka) | E-mail | Web | 23. července 2013 v 8:08 | Reagovat

Je to paráda! :)

19 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 28. července 2013 v 18:58 | Reagovat

V anketě jsem hlasovala pro Em z Restaurace :-D Polovinu... vlastně tří čtvrtinu tvých povídek jsem ještě nečetla, takže jsem u hodně věcí nevěděla o co go... No to se spraví hned jak moje ruka najde s myší cestičku do povídek tvé maličkosti :D :D To mám ale ukecanou náladu, což??
Ke kapitolce... je sice dobrý, že si začala psát deník ale snad proboha nebude mrtvá??!! )To už by tam totiž nic nenapsala ;))

20 Clarush* Clarush* | Web | 28. července 2013 v 19:08 | Reagovat

[19]: Velice zajímavý komentář :D

21 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 28. července 2013 v 20:57 | Reagovat

[20]: Zajímavý?? :O V jakým smyslu prosím tě??

22 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 28. července 2013 v 20:57 | Reagovat

[21]: Chybí tam smajlík :_D

23 Clarush* Clarush* | Web | 28. července 2013 v 21:06 | Reagovat

[22]: V dobrým smyslu, samozřejmě :D

24 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 28. července 2013 v 21:59 | Reagovat

[23]: Aha :D A zase jsem chytla výtlem... já jsem dneska nějaká divná :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama