Hladové hry /7

22. července 2013 v 16:06 | Clarush* |  Hladové hry
Takže... povedlo se mi zavřít si záložku v prohlížeči - kde jsem měla otevřený blog s tímhle článkem. Ano, jsem dost nasraná :D Měla jsem napsanej takovej hezoučkej začátek... a já si to zavřu! xD No trubka jsem xD Nevadí, napíšu to znova (snad to nebudu psát 3x) Jak jsem psala v původním článku - doufám že jste aspoň trochu napnutí, protože kdybyste nebyli napnutí, tak do toho můžu kopnout :D (sice jen imaginárně, ale výsledek stejnej :D ) Ale už to nebudu víc protahovat... Hezké počtení :)



Cítím, jak mi z těla odtéká krev a cítím se trochu divně... připadám si slabší... a lehčí. Také cítím, jak se mi do ran dostává voda... Možná už ani nezvládnu otevřít oči... Ale já je stejně otevřít nechci. Už nikdy neotevřu. Ale odcházím s nádhernou vzpomínkou. Poslední, co jsem spatřila bylo nebe. Čisté nebe, bez jediného mráčku - ve stejném odstínu modré, jako jsou moje oči....

**

Trei přišel k jezeru, a zahlédl Jessicu. ''Do prdele!'' Zakřičel, a rozeběhl se za ní. Vytáhl ji z vody na souš. Všiml si toho, co si udělala. ''Ne, ne, NE!! To nesmíš!'' (Mýlíš se... já musím.) Zakřičí na ni. Utrhl si kus látky z trička, a přiložil jí ho na rány, snažíc se zastavit krvácení. ''No tak!'' (Ne...) Vzal látku, a udělal z ní jakýsi tlakový obvaz, a přiložil jí ho k ranám. ''To by mělo zastavit krvácení.'' Řekl, byl zoufalý. Zkusil nahmatat tep. Byl slabý, ale byl. Pevně jí obvázal všechny rány, a vzal ji do náručí. Vstal, a vydal se i s Jessicou najít pomoc.

**

Co když to světlo na konci... není pro všechny? Co když budeme po smrti opravdu rozdělováni - na ty dobré a ty zlé? Pokud to tak je, dočkám se toho, co si zasloužím - trestu. Pokud stále existuje spravedlnost...

**

Trei proběhl přes most s Jess v náručí, ignorujíc všechny kolem sebe. Nevěděl, kam běží, prostě pro pomoc. ''Notak, vydrž!'' Zakřičel. Jessica už vůbec nevnímala. V hloubi duše už byla na místě, kde neexistuje bolest ani Hry. Kde už není monstrem... ale Jessicou Ayleen. Obyčejnou lidskou bytostí, ne vítězkou 45.her. Tam, kde červená neznamená krev... a hříchy jsou všem odpuštěny. Tam, kde monstra jako ona dostávají novou šanci...
Za Treiem přiběhl Fred, který byl na mostě ještě před tím, než tam přiběhl Trei a píchnul Jessice morfium, aby ji uspal. ''Díky, ale nevím, jestli to nějak extra pomůže...'' Řekl Trei, protože nevěděl, co dělat. Treie něco napadlo. Opatrně ji položil a jemně jí sundal obvazy. Už nekrvácí, ale rány nevypadají dobře. Z kapsy si vytáhne placatku a začne jí vylívat alkohol na rány. To by je mělo vyčistit. Potom si z trička odpáře nit a odněkud z kapsy vytáhne jehlu. Kde se mi sakra vzala v kapse jehla?! Chatrně jí zašil rány. Krev je zastavená, ale Trei věděl, že musí poskytnout dýchání z úst do úst. Nejdřív je mu to trochu trapné, ale není jiná možnost. Zaklonil jí hlavu, nadechl se, a přiložil svá ústa ne ty její. Dvakrát dýchnul. Pak třicetkrát masáž srdce, a opakovat. V tom Jessica vyplivla vodu, několikrát zakašlala, ale dýchala. Sice dost pochroumaně, ale dýchala. Morfium v jejím těle způsobilo, že spala, ale žila. Trei si úlevně oddychnul. Vzal Jess do náručí a zvednul se. Pomalejším krokem odchází.
Donesl ji do jejího domu, položil ji na postel. Chvíli se na ni díval, hlavou mu problesklo několik myšlenek. ''Ty mi dáváš zabrat, to ti povím...'' Zašeptal, otočil se a pomalu odkráčel.

**

Ťukání. Jessica otevře oči. Pomalu se zvedne a rozhlédne se kolem. Peklo vypadá jako můj dům? Chvíli uvažuje, ale pak jí to dojde. Ona nezemřela. Ne! Ne! Ne! Povzdychne si, zamíří ke dveřím a otevře. Před dveřmi stála nějaká dívka. ''Jdeš dál? Co potřebuješ?'' Řekla, myšlenkami stále někde jinde. Jak si mohl... ''Ahoj, já jsem Merien Laura Smígl a přišla jsem se zeptat, jestli nemáš kousek skla?'' Řekla dívka a usmála se. Slovo skla vyvolalo v Jessice zvláštní pocit. Vlastně spíš vzpomínku, než pocit... Rychle tu vzpomínku zaplašila. ''Tak to jsi na správné adrese. Chceš menší kousek nebo větší kus?'' Zeptala se a z kapsy si vytáhla svůj malý střep, který nosívá na řetízku jako přívěsek. ''Stačil by menší, ale ostrý.'' Řekla Merien. Jessica vytáhla malý ostrý střep a podala jí ho. ''Takový by stačil?'' Zeptala se. ''A na co ho vlastně chceš? Na řezání?'' Řekla a podívala se na Merien. ''Ten bude stačit. Jsou to takový osobní plány.'' Řekne. ''A děkuji.'' Dodá. ''Nemáš za co.'' Řekne Jessica a Merien odešla.
Znovu ťukání. Jessica dojde ke dveřím a otevře - stál tam Trei. Ach jo... Když Trei viděl Jesicu živou, na vlastních nohách, a to ho neskutečně uklidnilo. ''Ahoj...'' Řekl s úlevou. ''Ahoj...'' Řekla Jessica. ''Já... Promiň... '' Řekl Trei a Jessica zapřemýšlela nad tím, jestli mu má poděkovat nebo ne. Radši ne. Potom bych už vážně vypadala jako blázen... na jednu stranu jsem ráda, že mi pomohl, ale na druhou stranu stále chci umřít... bože. Tohle je vážně šílený. ''Promiň...? Za co se omlouváš...?'' Řekla. ''Zachránil jsem tě...'' Odpověděl Trei. ''Udělal si dobrej skutek a za ty se přeci neomlouvá...'' Řekla Jessica. Promiň a díky, pomyslela si, ale neřekla to nahlas. ''Pro většinu lidí je to dobrej skutek, ale co pro tebe?'' Řekl. Dobrej i špatnej skutek, pomyslela si. ''To máš jedno.'' Řekla. ''Dobře... Jenom mi slib, že už mě takhle nebudeš strašit, jo? Prosím.'' Řekl Trei a Jessice hned hlavou proletělo: To ti slíbit nemůžu. ''Nerada něco slibuju...'' Řekla, aniž by nad tím nějak dlouho přemýšlela. Trei kývnul. ''To je mi jasný, ale aspoň bych to třeba příště věděl předem...'' Řekl. ''Vědět předem? K čemu?'' Řekne a zapřemýšlí. ''Abych buď věděl, že se do toho nemám míchat, nebo ti pomoct...'' Odpověděl Trei. Ten první důvod zní docela dobře, pomyslela si Jessica. ''Fajn, příště tě informuju předem.'' Řekne. ''Děkuju... Víš... Říkej si co chceš, ale já jsem rád, že jsi v pořádku. Ale teď už musím jít... Mám ještě pár nevyřízených účtů... Tak zatím...'' Řekl Trei a odešel. Jessica chvíli přemýšlela, ale potom také odešla.

**

Jessica pomalu odcházela z lesa s dopisem v ruce. Když už byla pomalu na odchodu - ale snesl se před ni ten dopis. Byl od Beth. Došla na louku i s listem dopisem. Nemohla uvěřit vlastním očím... Bethalia. Bethalia jí napsala.

Ahoj Jess,

možná ti to přijde neuvěřitelné,ale je to reálné. Nebo aspoň myslím. Každopádně,doufám že to ještě čteš,ale jelikož jsi se mezi námi neobjevila..asi ještě žiješ. Prosím,neřezej se kvůli mě. Vím že máš na ruce B jako Bethalia. Jsem v úplném pořádku,nemusíš si mou smrt vyčítat. Tohle..možná je to lepší než vítězství. Nevím,jelikož jsem nevyhrála. Každopádně..prosím,nevyčítej si to. Jsi jedna z nejlepších žijících osob co znám-jsem znala.Kara je tu také. Je úplně v pořádku. Bylo by nám hůř,kdyby jsi byla mrtvá. Když tě vidíme živou ale nešťastnou,ničí nás to. Vzchop se,Jessico Ayleen.

Bethalia.

Když dočte, nedokáže zadržet slzy. Lehne si do trávy a neustále si pročítá, co jí Beth napsala. Uklidnila se a dopis od Beth si uklidila. Jen tak ležela v trávě a řezala si střepem na prostředníček krátké čárky.. a přemýšlela.
Frederick přijde na louku. Ví, že by měl jít domů, ale ještě se mu nechce. S úsměvem na tváři se prochází po louce. Obloha je zatažená, brzo se začne stmívat, ale to mu nevadí. Nebojí se. V dálce záhlédne Jessicu. Pomalu se k ní blíží, jen tak, aby ji pozdravil. Má poměrně dobrou náladu. ''Ahoj.'' Pozdravila ho, i když ho ani nezná a dál se věnuvala řezání drobných čárek - tentokrát na malíček.
''Aho-'' Chtěl ji pozdravit, ale poté si všimnul, co dělá. Doběhl k ní, chytil ji ruku se střepem a odtáhl ji od ní. ''Co to sakra děláš?'' Zeptal se jí, napůl zděšeně a napůl soucitně. Tohle přece nemůže... ''To co obvykle...? Řekla Jessica, hypnotizujíc střep. ''Nech toho.'' Řekl a vzal jí z ruky střep a strčil si ho do zadní kapsy, aby k němu nemohla. Chytil ji za ruce. ''Tohle nesmíš dělat, nesmíš si ubližovat.'' Řekl jí tiše, ale důrazně. ''Jenže to pomáhá... vrátíš mi ten střep? Prosím. Potřebuju ho.'' Řekne naléhavě. ''Nepotřebuješ ho!'' Řekl a sednul si vedle ní. ''Jsi silná, zvládneš to sama. Teď musíme zavázat ty rány. A střep ti nevrátím.'' Zavrtěl hlavou a vztáhl k ní ruku. Nejdřív ji chtěl pohladit po hlavě, ale poté ji radši pohladí po zádech. ''Pomáhá to, ale je to špatný. To nesmíš, rozumíš? Nesmíš to dělat, ubližovat si.'' Jessice se tenhle rozhovor silně nezamlouval. ''Nejsem silná. A je mi jedno, jestli je to špatný nebo ne... hlavně, že to pomáhá...'' Řekla. Ty tomu vůbec nerozumíš...''Ne, ne, ne. Nevrátím ti střep a ani nedovolím, abys to ještě dělala. Musíš se sebrat. Hned teď.'' Řekl nekompromisně a zamračil se. Prostě nedovolí, aby to dělala znovu, i kdyby ji měl vyprovodit až domů. Tak nějak kostrbatě ji obejal kolem ramen, protože nevěděl, co dělat a naklonil se k ní.
''Můžu ti...zkusit pomoct, jestli chceš. Ale musíš chtít. Tohle je špatný.'' Jessica se snažila z hlavy dostat myšlenky na krev a bolest a přemýšlet normálně. Jsem ztracený případ, pomyslí si. ''Jak chceš pomoct někomu, kdo pije - někomu kdo se málem zabil? Co když to nemá smysl? Podívej se na mě - jsem troska.'' Řekla Jessica. ''Můj bráška se psychicky sesypal poté, co ho vylosovali do her. Už nikdy nikdo nebude taková troska, jako byl on.'' Ucedil, protože je to pravda. Jeho bratra nedokázali z koupelny vylámat jinak než sekerou a tehdy to s ním málem vzalo rychlý konec. ''Jak jsem slyšel, většina vítězů prý pije. A vždycky to má smysl. Nikdy není moc pozdě.'' Řekl a Jessica se zamyslela. Nikdy není pozdě? Tomu říkám naivita. ''Proč mi chceš pomoct? Nezasloužím si to. Ne za to, co jsem udělala.'' Řekla. Frederick si vzpomene si na svou dívku, Tamaru. Proč jí chce pomáhat? Proč chce tolik pomáhat bráškovi? ''Protože jsi dobrý člověk. A ti si zaslouží, aby jim bylo pomáháno, když to potřebují.'' Řekl jí a usmál se. ''Neříkal bych, kdybych si nemyslel, že je to pravda.'' Dodal. Jessica se pousmála se ''To je ta sladká naivita. Já nejsem dobrý člověk. Jsem monstrum. Zabila jsem několik splátců a vykuchala je. A měla jsem z toho radost. To dobří lidé nedělají. Já nejsem dobrý člověk... '' Řekla a znovu nasadila chladný výraz.
''Jo, jasně. A já jsem perníkový méďa.'' Řekl a protočil oči. ''Klidně budu naivní, ale mám pravdu. Aréna se do hodnocení nepočítá. Každý, kdo do ní vkročí je úplně jiný, než jaký by byl v kraji nebo kdekoliv jinde. Strach o život lidi mění, ale ne tak, aby byli zlí. Takže ty nejsi monstrum. Jsi jenom někdo, kdo měl smůlu a teď se s tím musí vyrovnat. A to ty neděláš. Topíš se v tom a nesnažíš se nadechnout. Takhle prostě umřeš. A i když tě skoro neznám, tak to ti nedovolím. Považuj to jako mojí osobní výzvu.'' Řekne a otočíil její tvář ke své. ''Já to nevzdám.'' Řekl. Však ty to vzdáš, pomyslela si Jessica. ''Aréna se počítá. Co se stane v aréně se s vítězem táhne až do hrobu. Nikdy se nezbavím toho pocitu viny a vždycky budu znechucená sama sebou. Řezání mi připomíná to, co jsem způsobovala ostatním v aréně... ale nikdy se to nemůže vyrovnat tomu, jak trpěli. Jestli je něco, co si zasloužím, tak je to trpět.'' Řekla a hlavou jí prolétla vzpomínka na to, jak zabila Callu - rychle tu vzpomínku zahnala.
''Bože...'' Povzdechnul si a uchechtnul se. ''Nahnali tě do arény. Nutili tě tvářit se jako šašek, snažit se jim zalíbit, ale ty stejně viníš sama sebe. Utápíš se tu v zármutku, zatímco jim všem, v Capitolu, je to naprosto jedno. Splátci jsou jenom jejich loutky. *tvrdě se na ní zadívá* A ty jí pořád jsi. Tak s tím přestaň, než tě to zabije. Protože i to by bylo kvůli nim.'' Řekl. ''Už jsem málem umřela. Nepovedlo se... protože jsem měla smůlu. Proč to prostě nevzdáš? Možná, že by bylo nejlepší, kdybych už byla mrtvá...'' Řekla a zauvažovala nad tím, jaké to asi je být mrtvá. ''Nechci to vzdát.'' Řekl a prokrčil rameny. ''To, že jsi neumřela, bylo tvoje štěstí. Můžeš to brát jako znamení, mě je to jedno. Ale nenechám tě umřít.'' Řekl a zavrtěl hlavou. Chvíli si ji prohlížel. On by se takhle nikdy nezhroutil. Vždycky musel být silný a tak nějak to v něm zůstalo.
''To, že jsem neumřela byla nešťastná shoda náhod. Kdyby se tam Trei neobjevil, měla bych už klid. Klid od všeho. Pravda - už nic nevydržím. Asi jsem se zbláznila... ale stále vím, co jsem zač. A taky vím... že je náš rozhovor u konce.'' Neklidně se rozhlédla a cítila, jak se jí klepou ruce. Poté odešla. Frederick zavrčel a vyběhne za ní.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Rexxanna Rexxanna | Web | 22. července 2013 v 16:25 | Reagovat

Tak a rychle další. To napínání je dobré a já chci další díl.:-D Nádhera sice ne jak se řeže ale jinak krásně napsané a velmi dobré, ;-) to musím uznat :D

2 Nogard Nogard | Web | 22. července 2013 v 16:52 | Reagovat

Víte co je na mým údělu nejhorší/nejlepší?? :D Že já vím, jak to bude pokračovat... :D Každopádně šupšup další :D Btw Aj Lajk It ;) :D

3 Clarush* Clarush* | Web | 22. července 2013 v 17:01 | Reagovat

[1]: Třeba s tím někdy přestane! :D Jako já :D Já jsem s tím taky přestala :D

[2]: K tomu nemám co říct :D

4 Milča Milča | Web | 22. července 2013 v 19:31 | Reagovat

[3]: Ty ses rezala?? =-O
Jink chci dalsi :-D
Je to super;-)

5 Clarush* Clarush* | Web | 22. července 2013 v 19:36 | Reagovat

[4]: Jo, řezala jsem se. Asi po tři roky to trvalo, ale už jsem z toho ven :)

6 Eliza Eliza | Web | 22. července 2013 v 20:48 | Reagovat

A helemese, můj Fredie xD Jinak hezký hezký hezký xD Jelikož stejně jako Nogard vím, jak se věci vyvinou, tak se těším snad ještě víc na další kapču :D

7 Clarush* Clarush* | Web | 22. července 2013 v 22:07 | Reagovat

[6]: To mi povídej! :D Taky se těším, ale netěším se na to, jak to budu psát... už dnes u psaní téhle kapči jsem psala nesmysly jak jsem byla vytlemená :D

8 Fia Felis en Niger Fia Felis en Niger | E-mail | Web | 22. července 2013 v 22:10 | Reagovat

Dalsiu :D Dlhe to je, ja by som to tak nevedela napisat... Ale dokonalost :D Slovo, ktore hovorim kazdemu mojmu Affs. Aj ja tak chcem pisat!! :DD

9 Clarush* Clarush* | Web | 23. července 2013 v 0:57 | Reagovat

[8]: :D Tohle není těžký psát, protože vlastně jen píšu to, co už se na tom RPG stalo a občas to doplním pocity Jessicy :D Málokdy tam píšu něco, co se na tom RPG nestalo :D

10 Kath(Horalka) Kath(Horalka) | E-mail | Web | 23. července 2013 v 8:57 | Reagovat

Je to moc hezké! :) Akorát bys mohla psát jen v jednom čase. V jedné větě použiješ čas minulý a v druhé zase přítomný.

11 Sisi / Siska Sisi / Siska | Web | 23. července 2013 v 10:35 | Reagovat

ooo.. =D čumím jako tele..

12 Calla*=)*Blue Calla*=)*Blue | 23. července 2013 v 11:17 | Reagovat

Krásný.. Rychle další... Jenom PROSÍÍÍÍÍM!! nezabíjej se už.. :( já pak budu plakat.. :( :D Ale fakt krásný :)

13 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 28. července 2013 v 19:23 | Reagovat

Já věděla, že neumře :D Ufff...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama