Hladové hry /15

23. srpna 2013 v 12:23 | Clara Black |  Hladové hry
Táákže, už jsem dopsala Hladové hry /13 a /14 a ještě mi mozek fachá, takže dopíšu i /15. Tohle píšu jen tak pro zajímavost v 1:31 (začínám psát) a je 22.srpna. xD (Áno, tak trochu si to píšu dopředu, výjimečně) Tak hezké počtení :)



''No...'' Špitla, hluboce zamyšlená nad tím vším, co se událo a nejvíce nad tím, jak tohle může asi znamenat pomoc, protože jí to do hlavy vážně nešlo, i když se to marně snažila pochopit. Zvláštní způsob, jak někomu pomoct, pomyslela si Jessica. Ale asi už to chápu, ale...
''Ehem...Já bych asi možná měl jít. Určitě bych se ale měl zvednout.'' Řekl a začal se sunout pozadu z postele, což mu ale vůbec nepomáhalo. Když už byl dole, zůstal sedět u nohou postele, na zemi, protože v tuto chvíli by byla sebevražda se zvednout. Pro jeho ego určitě. Několikrát zamrkal. Musel se srovnat, přece nebyl úchyl.
''Už bys chtěl jít...?'' Špitla Jessica a v duchu si zanadávala, protože to znělo tak trochu... divně. S příměsí lítosti a strachu. Strach v tom, jak to řekla byl lehce vysvětlitelný, ale ta lítost... už ne.
''To není dobrý nápad.'' Dodala nakonec a zapřemýšlela nad tím, co by asi dělala, kdyby se přeci jenom spakoval a jen tak odešel. Tuhle myšlenku rychle zahnala, protože na to ani myslet nechtěla. A celkově se jí jeho odchod nezdál jako dobrý nápad
''A navíc... přeci bys mě tady nenechal... takhle.'' Řekla Jessica a trochu se pousměje v naději, že jí to alespoň nějak pomůže.
''Původně jsem plánoval si s tebou normálně pokecat, ale už jsem se myslím dostatečně projevil, takže... '' Řekl Frederick a zvedl se. Otočil se k Jessice zády, aby neviděla, co udělala, nebo udělali, záleželo na úhlu pohledu. Polknul.
''Ale nenecháš mě tady... takhle, že ne?'' Řekla Jessica, protože měla takový zlý pocit, že se i tahle zlá možnost, že by tu takhle zůstala a on si (ne)vesele odkráčel. Tenhle fakt jí tak trochu hodně zneklidňoval a bylo to na ní i znát.
Frederick se přeci jen se nakonec otočil a tak nějak na to kašlal. Zasmál se a sedl si vedle postele.
''Proč ne? Uvázal jsem tě, aby ses neřezala. Teda, ruce. Nohy abys mě nekopla.'' Připustil a usmál se. Natáhl se k jejím nohám a rozvázal je.
''Nechci, aby ses řezala a ty to nechceš taky. Kvůli sobě. A tohle je jediná další možnost, která mě napadla.'' Řekl Frederick.
''Já s tím přestanu, ale časem. Všechno má svůj čas, ne? Snažím se, jak jen to jde, ale když nastane zoufalá situace... prostě se neudržím.'' Řekla Jessica popravdě. ''A to sis vážně myslel, že bych tě kopla?'' Řekla a bojovala s nutkáním se ušklíbnout, protože ji nikdy nikdo nepovažoval za někoho, kdo by kopal, kousal, škrábal nebo dělal něco jiného nebezpečného. Jen v aréně se z ní stalo krvelačné monstrum. Chudinky jako já nekopou, pokud nejsou v aréně, pomyslela si Jessica.
''No...pro jistotu.'' Řekl Frederick a ušklíbl se. ''Ovšem, že všechno má svůj čas, ale občas se tomu musí trochu pomoct. Jako třeba teď. Ber to jako rychloodvykačku a jak jsi mohla vidět, nemáš to tvrdý jenom ty.'' Řekl a znovu se zašklebil.
''Ale já nejsem přeci nebezpečná. Chudinky nekopou a ani nekoušou.'' Řekla Jessica a ušklíbla se. ''No jistě, každý to má občas tvrdý, bohužel.'' Dodala.
''Nejsi chudinka. Proto jsem tě přivazoval. Kdybych si myslel, že nemáš na to mě kopnout a bránit se, tak bych to nedělal.'' Řekl Frederick a vyšel ze dveří. Dole nabral Aylu a Leeho a vynesl je nahoru do pokoje. Zase zavřel dveře. ''Aby jim nebylo smutno.'' Řekl.
''Pravda.'' Řekla Jessica souhlasně. ''Jim není nikdy smutno, pokud mají něco k jídlu.'' Řekla a uškíbla se, protože to byla pravda. Ayle vůbec nevadila společnost piškotů, když nebyla doma a Lee na tom byl úplně stejně jako Ayla.
''Ale no ták.'' Řekl Frederick, usmál se a zívnul si. ''Já si...ustelu na zemi tady.'' Řekl a došel si do obýváku pro deky. Přinesl tři. Jednu si dal pod sebe, jednu složil jako polštář a jednu si hodil přes sebe. Svlékl se jenom do boxerek. ''Je to pro tvoje dobro. Věř mi.'' Řekl jí a lehl si.
''To nemyslíš vážně.'' Pronesla Jessica nesouhlasně. Za prvé se jí vůbec nelíbilo to, že by měl spát na zemi a za druhé se jí vůbec nelíbilo to, že bude doopravdy přivázaná, ale s tím druhým faktem se dalo vyrovnat. Ten první fakt ale překonat nedokázala. Proč by měl sakra spát na zemi?
''Ale jo, docela jo.'' Řekl jí Frederick už z lehu a trochu se pousmál. To tedy ne, pomyslela si Jessica. Otevřela pusu, aby něco řekla, ale ještě si to rozmyslela.
''Nehodláš spát na zemi, že ne?'' Pronesla Jessica.
''...Až do teď jsem to měl v úmyslu.'' Řekl Frederick a nestačil se divit, co se to děje.
''Tak na to zapomeň. Snad si nemyslíš, že tě nechám spát na zemi?'' Řekla Jessica automaticky. To, že se ti povedlo mě přivázat k posteli, neznamená, že tě nechám spát na zemi, pomyslela si.
''Mám si vlézt k tobě?'' Zeptal se Frederick a nechal, ať jeho slova zní trochu úchylně. Nikdy by jí neublížil, nebo udělal něco, co by nechtěla a doufal, že to ví i ona. I tak byl ovšem citově odtažitý. To, co jí řekl tenkrát v horách už rozhodně opakovat nechtěl a nehodlal. Měl slabou chvilku. Zvedl se i s dekami ze země.
''No... pokud jen tak náhodou neumíš spát na stropě...'' Pronesla Jessica ironicky a trochu se ušklíbla.
''Pouvažuji, ale myslím, že to nesvědu.'' Řekl Frederick, zasmál se a vlezl si k ní. Oba se přikryl peřinou.
''Myslíš, že takhle usneš?'' Zeptal se jí. Možná se mu jí trochu zželelo.
''Škoda, už jsem doufala, že bys mě to mohl naučit. Spát na stropě neumí jen tak někdo.'' Řekla Jessica a stále se šklebila. ''No.. nevím, jestli takhle usnu, ale nějak to zvládnu.'' Dodala. Nic jiného mi ani nezbývá, dodala si v duchu.
''Promiň. Ale chci ti pomoct, i kdybys mě za to měla zabít.'' Řekl s poťouchlým úsměvem.
''Jsem prostě už takový otrava.'' Dodal Frederick, vydechnul, opřel se zády o zeď a přivřel oči. Jednou rukou Jessicu obejmul okolo pasu a pomalu usínal.
''Dobrou.'' Zamumlal ještě. Ani nevíš, jak moc si toho vážím. A nejsi otrava, pomyslela si Jessica. Ale jestli jsi otrava, tak mi to je stejně jedno. Otrava nebo ne, mám tě ráda a jsem ti neskutečně vděčná, dodala si v duchu, ale nahlas to neřekla.
''Dobrou.'' Špitla tiše a také pomalu usínala.



Tááákže, opět klasika - všechno, co vás napadne pište do komentů :D Docela by mě zajímalo, co si o tom vlastně myslíte, o téhle situaci těch dvou :DDD

(btw, dopisuju a je 2:09. Já vážně nejčastěji píšu v nevhodnou dobu xD)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliza Eliza | Web | 23. srpna 2013 v 15:45 | Reagovat

Nesnaž se mi vymluvit, že Fredie není otrava xD I já, jeho vlastní autor, už bych mu nejradši zakroutila krkem a poslala ho do...pryč xD
Ale je hezký, že ho Jess má takovým svým vnitřním způsobem ráda :) Kdyby mu to řekla, zahřálo by ho to u jeho zraněného srdčíka :)

2 Clara Black Clara Black | Web | 23. srpna 2013 v 15:58 | Reagovat

[1]: Není otrava a neštvi mě! :D A Jess je prostě... divná :D A taková... no snad víš, co tím myslím :D Ale určitě si to nevezme sebou do hrobu, to je jasný :D Ale momentálně je Jessin největší problém to, že se bojí to říct :D

3 Sisi / Siska Sisi / Siska | Web | 24. srpna 2013 v 10:12 | Reagovat

:-D :-D :-D :-D to je dokonalý... já bych asi taky byla opatrná , kdyby jsem přivazovala holku, která v aréně drápe a škrábe... :-D :-D  a přišlo mi krásný, jak usínali ... jako bratříček a sestřička.. :-D

4 Clara Black Clara Black | Web | 24. srpna 2013 v 10:56 | Reagovat

[3]: Tak jasný, ale teď je Jess jaksi nebojovná, ubrečená, uchlastaná... tenhle stav zaručuje to, že bude ''hodná'' :D Ale to ještě nevíš, co se dělo den potom :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama