Krev 1/2

5. srpna 2013 v 14:02 | Clarush* |  Krev
Táákže, přidávám vám sem část přepracované povídky, která je také starší - ale nedávno jsem ji přepsala. Byla bych ráda, kdybyste si to přečetli a napsali názor :)


K čemu jsou blázince…
Blázni jsou všude…
Není kam je všechny zavřít…
Nedá se jich zbavit…
Šílenství se nedá potlačit…
… a už vůbec ne zastavit.

**

Cassie se neklidně vrtěla v posteli. Poslední dobou nemohla spát klidně, protože ji trápily příšerné noční můry, které ji provázely celou noc a nahrazovaly obyčejné sny. Často odcházely až ve dne, když už nedokázaly vzdorovat faktu, že Cassie nespí a ony nad ní už nemají takovou moc, jako v noci. Cassie byla neustále pod jejich vlivem, jen ve dne byla schopná jejich síle vzdorovat. Bolela ji z nich hlava. Někdy mívala pocit, že není pod vlivem nočních můr, ale pod vlivem démonů, kteří pomalu, ale jistě bojují s jejím rozumem o nadvládu nad její myslí a tělem. Cassie si vždy moc přála, aby zvítězil její rozum, ale těžko říct, jestli by nebylo lepší se vzdát. Ušetřila by si spoustu bolesti a možná by přišel i klidnější spánek, protože by si na noční můry zvykla - staly by se její součástí, které by se nemohla zbavit.
''Cassie.'' Cassie se otočila a něco zamumlala, ale spala dál.
''Cassie.'' Ozvalo se znovu, ale Cassie stále nereagovala tak, jak bylo od ní očekáváno.
''Cassie! Cassie! Cassie!'' Tentokrát už ten hlas nemluvil klidně, ale křičel. Křičel její jméno. Cassie ten hlas znala, byl jí velice povědomý. Komu ale jenom patří? Pomyslela si rozespalá Cassie, když pomaličku otevírala víčka, aby se podívala, kdo ji to vlastně budí.
I za šera, které v jejím pokoji panovalo, Cassie bezpečně poznala, kdo to byl. Už podle siluety. Podle hlasu… a podle toho, že ji ta osoba budí brzy ráno. Tohle dělala jen jedna jediná osoba, která patřila do jejího světa.
''Mami…?'' Řekla Cassie tiše a pohlédla na matku, jejíž tvář vypadala za toho špatného osvětlení spíš jako tvář démona, než jako tvář její milované matky. Nebýt pouličních lamp, jejichž světlo pronikalo do Cassiina pokoje skrz škvíry v žaluziích, tak by ani matku neviděla. Ale možná, že by to tak bylo lepší, protože by neviděla ten příšerný úšklebek na rtech a ten šílený výraz v očích, který její matka měla. Cassie znejistěla. Snad to nemyslí vážně, pomyslela si Cassie, ale když se k ní matka začala přibližovat, věděla, že to myslí až smrtelně vážně.
''Ne! Ne!! Ne!!'' Začala křičet Cassie, když ji její matka chytla za ruce a vytáhla z postele, stále s šíleným výrazem v očích a příšerným úšklebkem na rtech.

***

Matka Cassie vlekla po chodbě jako by byla hadr. Cassie křičela, kopala a škrábala, ale marně. Její matka měla větší sílu než ona. A tak se černou nocí nesl dívčí křik…
Cassiina matka s Cassie smýkala po chodbách… po schodech… až do sklepa.
Černočernou nocí se nesl příšerný dívčí křik, který neustával a drásal uši. Nezřetelná slova, věty, které nedávaly smysl, či výkřiky z bolesti… to vše se neslo chladnou temnou nocí. Křik si razil cestu hustou tmou a šířil se neustále dál… šířil se
stejně rychle jako virus… Ubohá dívka křičela celou noc… ale nikdo nepřišel na pomoc.

****

Když se člověk zblázní, nic s tím nenaděláte…
Nemá smysl se o to ani pokoušet…
Svými pokusy všechno akorát zhoršíte…
A prosté šílenství přeroste v něco víc…
…v hrůzu. V bolest. V nenávist.

*****

Cassie třeštila oči do tmy a nevědomky si ubližovala. Nehty se škrábala na ruce až do krve. Očima těkala z jednoho temného kouta do druhého a už ani nevnímala to, že se jí příšerně klepaly ruce. Zaryla si nehet dost hluboko a sykla bolestí. Ano, to je ono. Bolest. Právě bolest jí pomohla prozřít, aby pochopila, jak se věci mají. Celou dobu byla tak… slepá a naivní. Její rodiče nebyli těmi, kdo jí chránili. Tvrdili, že ji chrání před nočními můrami, ale pravda byla úplně jiná. Nic totiž není tak růžové, jak se na první pohled zdá. Stejně jako nic jednoduchého není nikdy tak jednoduché, jak se zdá. Nic není takové, jaké se to zná být. Všechno a všichni klamou. Stejně jako Cassiini rodiče. Také nebyli takový, jací se zdáli být. Oni ji nechránili. To noční můry ji chránily. Její noční můry ji chránily před jejími rodiči. To její rodiče byli ti, kterých se měla bát. Ale ona jim věřila. Věřila jim, milovala je a byla jim slepě oddaná, protože věřila tomu, že ji milují stejně, jako ona je. Ale zdání klame, stejně jako všechno ostatní. Její rodiče ji ve skutečnosti neměli vůbec rádi, jen čekali na vhodnou chvíli, aby se jí mohli zbavit - a to se jim také povedlo, protože se jí opravdu zbavili. Odvezli ji do blázince, kde s ní zacházejí jako s… bezcenným odpadem. S odpadem, který bohužel musí jíst a potřebuje k životu ještě několik dalších věcí. Častokrát zaslechla, jak se o ní baví dozorci, že by bylo lepší ji zastřelit, že by alespoň tolik nejedla a oni měli víc jídla pro ostatní.
Cassie se podívala na svoje propadlé břicho. Ona, že hodně jí? Byla jí vidět žebra a celkově byla velice vyhublá, ale podle dozorců moc jedla. Cassie měla štěstí, že ještě žije, protože nedostávala dostatek živin, které její tělo potřebovalo pro správné fungování. Ale zvykla si na to, že nemůže pořádně jíst a smířila se s tím, protože věděla, že s tím nic stejně nenadělá. První týdny křičela, a když jí přinášeli jídlo, napadala dozorce. Když už se z toho, že napadá dozorce, stala veřejně známá informace, začali k ní nosit jídlo ti nejzdatnější dozorci, kteří se jí nebáli a zvládli ji v případě nutnosti zneškodnit, aby nikomu neublížila. Nikdo by to na ni asi netipnul, ale Cassie byla schopná i někomu zlomit ruku. Nebyla žádná křehotinka - tedy alespoň ne první týdny. Později svou sílu a fyzickou zdatnost ztratila a nahradila ji ona křehkost - stačil by úder do ruky a už by ji měla zlomenou, protože neměla pevné kosti. Celkově její tělo strádalo. A nejenom tělo.
Nedokázala z hlavy vyhnat všechny ty špatné myšlenky, které neustále napadaly její mysl. Myšlenky týkající se matky, otce… domova. I když na to všechno nemohla přestat myslet, neustále své rodiče nenáviděla. Nedokázala s tím přestat, protože ji zradili. Zradili svou jedinou dceru, která je tak milovala. Zradili ji a zbavili se jí. Tím vším ji prakticky zničili.

*****

Cassie si otřela slzy, protože už nedokázala dál plakat pro něco, pro co nemělo smysl plakat. Proč plakat pro domov, z kterého byla vyhoštěna? Proč plakat pro lidi, kteří ji nenávidí?
Pod očima měla velké černé kruhy po tvářích černé šmouhy a červené skvrny od krve z toho, jak se škrábala a otírala si slzy. Tolik si přála dostat se z toho pekla, ve kterém ji vězní lidé v bílém oblečení, kteří ji nechali v místnosti, která byla také celá bílá. Ale ona si tu místnost zútulnila.
Při vzpomínce na její pokoj u nich doma jí po tváři opět sjela slza a zanechala za sebou tmavou čáru, jak se mísila s krví. Všechno, na čem jí kdy záleželo, bylo pryč. I ona sama byla pryč. Už nebyla tou Cassie, kterou bývala dříve.
Vší silou praštila do zdi a zadívala se na ni. Zůstal krvavý otisk…
Udělám to. Zvládnu to. Není to přece těžké. Musím to udělat. Je to moje cesta ke svobodě… klidu a pomstě, pomyslela si Cassie, když zahlédla pruh světla, který se v místnosti objevuje jen tehdy, když jí nesou jídlo. Otočila se směrem ke dveřím. Její tvář, která byla od zaschlé krve a slz, osvětlil malý pruh nažloutlého světla.

Kousla se do rtu. Teď nebo nikdy. Tohle je moje šance, pomyslela si Cassie.

Názory pište do komentů :) Druhá část
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kate Kate | Web | 5. srpna 2013 v 15:41 | Reagovat

Mě se to líbí. :)

2 Ayre Ayre | E-mail | Web | 5. srpna 2013 v 18:50 | Reagovat

Moc hezké! :-)

3 Milča Milča | Web | 6. srpna 2013 v 7:40 | Reagovat

Ježiši, chudák Cassie :(
Hoonem další!! :D

4 Clarush* Clarush* | Web | 6. srpna 2013 v 11:57 | Reagovat

[1]: To jsem ráda :)

[2]: To jsem ráda, že si to myslíš :D

[3]: Musím tě zklamat, ale další část tu bude, až zase nebudu mít nic jiného :D

5 Angela Angela | E-mail | Web | 6. srpna 2013 v 20:36 | Reagovat

Nádherně napsané! Je to dokonalá povídka, hodně mě zaujala... Opravdu sem nechceš někdy brzo dát další část? Prosím... :D Hrozně moc se mi líbí ty slova na začátku a potom v prostředku:  Když se člověk zblázní, nic s tím nenaděláte…
Nemá smysl se o to ani pokoušet…
Svými pokusy všechno akorát zhoršíte…
A prosté šílenství přeroste v něco víc…
…v hrůzu. V bolest. V nenávist.
Je to fakt super! :D

6 Clarush* Clarush* | Web | 6. srpna 2013 v 20:46 | Reagovat

[5]: Dobře... když si to s Milčou přejete :D

7 Denise Brooks Denise Brooks | Web | 25. srpna 2013 v 20:18 | Reagovat

Jejda, to je trochu morbidní povídka.. už to, že by jí nedávali najíst? Nebo to je jen její přelud? o.O Je to psáno tak, že člověk hltá každé slovo.. určitě přečtu i druhou část :).

8 Clara Black Clara Black | Web | 25. srpna 2013 v 21:11 | Reagovat

[7]: Nebyl to její přelud :D

9 ellnesin-blog ellnesin-blog | Web | 11. února 2014 v 17:42 | Reagovat

Úžasný, hroznĕ se mi to líbí!

10 silluety silluety | Web | 27. února 2014 v 16:28 | Reagovat

Na tomhle blogu jsem hledala něco takovýho. Něco, co v názvu bude hodně napínaví. Když jsem šla na povídku oči mrtvých (ten název je luxus) nezaujalo mě to. Hledala jsem dál, ale ty ostatní povídky které jsem si chtěla přečíst asi ještě nejsou napsané nebo prostě nejdou rozkliknout. A když jsem se rozhodla přečíst si tuto zaujala mě. Mám ráda takové ty jak říká komentář [7]: hodně morbidní povídky. Jsou strašně napínaví :3 a to zbožňuju. Třeba i Sněhurku jsem si chtěla přečíst (nešla mi rozkliknout) protože už film, který se jmenuje Sněhurka a Lovec (myslím) tak byla hodně zajímavá taková ta hororová a tohle v názvu obsahovalo. Krev. Prostě luxusní, kdyby to bylo ještě víc napínavější tak tohle fakt žeru :3 luxusně píšeš a piš takhle dál.. jdu číst dáál :3

11 Hermi Hermi | 8. května 2014 v 15:59 | Reagovat

...Co dodat? Dlouho jsem si to chtěla přečíst a konečně jsem se k tomu dostala...úžasný...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama