Wing

24. října 2013 v 18:37 | Nogard |  Možná na pokračování
Áhojčauahoj, tady Nogard! :) a mám tu pro vás takovou jednorázovku, dostal jsem chuť si napsat něco o svých milovaných Dracích… :3 Tak se pohodlně usaďte, odlétáme!


Uprostřed ticha se náhle ozval mocný řev, který vyplašil ptáky. Vzlétli ze stromů a rozletěli se do všech stran. Ryan úlekem nadskočil. Přikrčil se a rozhlížel se.
"Co to bylo?" Zeptala se tichým hláskem Anna, která se krčila v jeho těsné blízkosti.
"Myslíš, že to mohl být… Drak?" Zeptala se, když Ryan neodpovídal. Oba se mírně zachvěli, když to slovo zaznělo. V tom se ozval další mocný řev. Vzduchem se k jejich nosům dostal zápach hořícího lesa. Ryan si pomalu a tiše sundal ze zad svůj luk a nasadil do něj jeden ze šípů, které mu dříve toho dne posvětil kněz v jejich domovské vesnici.
"Ty zůstaneš tady, tohle je nebezpečné." Řekl vyrovnaným hlasem. Snažil se působit autoritativně, ale ani on sám se doposud s drakem neutkal. Ve vesnici byli zabijáci draků velikými hrdiny, každý je znal a respektoval je. Ted věděl, že by draka dokázal skolit, ale přece jen se trochu obával. Zavrtěl hlavou a zahnal myšlenky. Soustředil se jen na cíl. Pomalu vykročil, stále přikrčený. Šel směrem, odkud vycházel onen řev. Ušel několik desítek metrů, když v tom se před ním vynořil rozměrný palouk. Ve škvíře mezi hustými stromy viděl jen malou část, ale věděl, že tam na tom palouku je. Vyšvihl se na jeden krajní strom, aby měl rozhled. Uprostřed palouku stálo to obří stvoření. Jeho červeně se lesknoucí šupiny v pozdně odpoledním světle slunce tvořily krásnou mozaiku barev na protější řadě stromů. Křídla měl složená na zádech, jeho svalnaté nohy s obřími drápy na koncích budily hrůzu, ne však taktikovou, jako ten dlouhý ocas s ostny na konci dlouhými jako některé kratší meč. Ryan viděl taky ostny vedoucí po celých drakových zádech, přes dlouhý krk až k hlavě. Ryan si chtěl prohlédnout i hlavu, ta se ale dívala na druhou stranu, což shledal lepším. Když se na draka podíval, řekl si, že je to krásné stvoření. Skoro je škoda ho zabít… Opět zatřepal hlavou, aby z hlavy vyhnal špatné myšlenky. Draci jsou primitivní zvířata, která nás zabíjí stejně jako my je. Několikrát si ta slova sám pro sebe zopakoval, slezl ze stromu a s dávkou odvahy začal obcházet po okraji lesa ve snaze najít vhodné místo odkud střílet. V tom nešikovně zakopl o vylezlý kořen a skutálel se přímo na travnaté prostranství vedle draka. Tomu to neuniklo, ozval se řev, a když se Ryan vyškrábal na nohy a vzhlédnul, uviděl přímo před sebou dračí hlavu velikou jako polovina Ryanova těla. Drak na Ryana cenil ostré tesáky, a jeho obrovské tmavě rudé oči vydávaly hrůzu. Viděl i drakovy rohy, vystupující ze zadní části, kroutily se směrem nahoru a do stran. Nosem na Ryana vyfukoval teplý vzduch. Ryan se snažil nezpanikařit. Jeho luk ležel několik metrů od něj. Díval se drakovi trochu vystrašeně do očí, a pak se odhodlal. Rychlým pohybem se skutálel po zemi, sebral luk a natáhl šíp. Drak po něm chňapnul obrovskou tlamou, Ryan se jen tak tak vyhnul. S napnutým lukem zamířil šíp přímo proti drakovi. Ten se zarazil, podíval se na Ryana, a začal vydávat zvláštní zvuky, které vycházely z břicha. Po chvilce si Ted uvědomil, že se směje.
"Co je tu vtipný?" Křiknul na něj, a namířil šíp na drakovu hlavu. Drak se přestal smát a opět se na něj podíval pohledem nahánějícím hrůzu. Ryan zamířil, a vypustil šíp. Ten letěl ohromnou rychlostí přímo na hlavu. Drak ale udělal jediný rychlý pohyb, a šíp zachytil do drápů přední nohy. Z ničeho nic vyrazil proti Ryanovi. Ten však stihl zareagovat, Uskočil stranou a utíkal podél palouku. Drak byl hned za ním. Ryana napadlo, že je nejspíš prakticky mrtvý, drakovi stačí malá sprška ohně a ugriloval by ho. V tom ho něco obrovskou silou praštilo do zad. Ryan odletěl několik metrů, a spadl tvrdě na zem. Podíval se za sebe, viděl, jak se na něj řítí obrovský drak s vyceněnými zuby. Už se pomalu smířil s tím, že zemře, když v tom se objevil záblesk, obrovská rána, a pak už Ted viděl jen draka válejícího se na zemi. Po chvíli se Ryan postavil na nohy, a podíval se směrem, odkud vyšel ten záblesk. Stála tam Anna. Ryan se na ní naštvaně podíval.
"Neříkal jsem ti, abys zůstala v lese?" Zeptal se.
"Měl jsi problémy, potřebovals pomoc." Odvětila trochu ustrašeně.
"Zvládl bych to." Odsekl.

Tady bych to s prominutím ukončil, původně to měla být jednorázovka, ale v průběhu psaní jsem došel k názoru, že to bude nová kapitolovka… :D Snad se vám to líbilo, vzhledem k tomu, že mě to chytlo, očekávejte brzy pokračování :) Tedy, pokud se vám to bude líbit… Zatím se mějte,

Váš Nogard ;)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Clara Black Clara Black | Web | 24. října 2013 v 19:03 | Reagovat

Doufám, že už píšeš pokračování, protože je to fakt super povídka! :3

2 Nogard Nogard | Web | 24. října 2013 v 19:25 | Reagovat

[1]: Díky, a a jasně že skoro píšu pokračování :D

3 Calla Calla | Web | 24. října 2013 v 20:24 | Reagovat

Super povídka! Jsem ráda, že ses rozhodl udělat ji jako kapitolovku. Alespoň si můžu připsat další povídka na svůj seznam. :) :D

4 Nogard Nogard | Web | 24. října 2013 v 21:19 | Reagovat

[3]: Děkuju moc, mno jo... já a draci... ostatně, stačí si jen přečíst mou přezdívku pozpátku xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama