Já a Mistr 32. kapitola 1/2

7. listopadu 2013 v 21:03 | Clara Black |  Já a Mistr

''Jo-'' Jonathan se na Claru zamračil. Clara si přikryla rukou ústa a omluvně se na něj zadívala. Byl to její nápad, že využijí krytí, ale sama ho nedodržuje. Blonďatá paruka, sádra na náhradní protéze a kontaktní čočky jí příliš nepomohou, pokud se vyzradí jejich jména.
Jonathan na ni nenápadně pokývl a podržel jí dveře, aby mohla vejít dovnitř. Se sádrou na protéze bylo všechno komplikovanější, ale dobře to vysvětlovalo její špatný pohyb. Kdyby přišli na to, kdo Clara je, určitě by hledali dívku, která nemá jednu nohu, proto si Clara nechala dát na protézu sádru.
''Díky, bratře.'' Pronesla Clara s chladnou elegancí a neohrabaně se vydala vstupní halou. Podpatek na sádře vydával podivně dutý, ale klapavý zvuk, jak narážel na dlaždice. Jonathan si posunul brýle a tiše si odfrkl.
''Jsme tady.'' Špitla Clara do mikrofonu tak, aby to nebylo znát. Nechtěla za žádnou cenu vzbudit podezření kohokoliv v budově, ale musela Abigail informovat o tom, že už dorazili na místo. Všechno měla dokonale naplánované, nic ji nemohlo překvapit. Nic.
''No jistě, vy musíte být pan Kramer, že ano? A slečna Kramerová, výborně!'' Zašvitořila sekretářka policejního náčelníka. Clara už od začátku tušila, že půjde o nějaké policejní oddělení, ale nečekala federály. Nesnáším fízly, pomyslela si podrážděně Clara a falešně se usmála, když ji sekretářka vedla do výslechové místnosi.
''Nedala byste si něco k pití? Vodu, kávu?'' Zeptala se zcela nenuceně sekretářka. Clara se znovu nacvičeně usmála.
''Kávu, prosím. Pro bratra vodu, šlo by to?'' Sekretářka se krátce zasmála. Hlas měla jakoby nakřáplý a chraptivý, její smích připomínal spíš chrčení, než smích. Jonathan pozvedl jedno obočí a rty se mu zvlnily v nuceném úsměvu. Vypadáš divně, když nemáš v obočí tu spoustu kroužků, pomyslela si Clara, vytáhla si z kabelky zrcátko a zadívala se do něj. Nikdo za námi není, zjevně nemají to super sklo, které mají ve výslechových místnostech v kriminálkách, pomyslela si.
Sekretářka donesla vodu a kávu, Clara znovu poděkovala a usrkla si kávy. Alespoň tenhle drb je pravdivý, pomyslela si, když ochutnala kávu. Nikdy nedovolte fízlům ani jejich sekretářkám, aby vám udělali kafe. Vždycky je jistější to, když si fízlové kafe kupují, protože ho neumějí uvařit, poznamenala si v duchu a mírně se zašklebila nad chutí kávy, kterou jí sekretářka donesla.
Do výslechové místnosti vešel vysoký muž, sotva se vešel do dveří. Clara na něj okamžitě upřela svoje oči, aby zjistila, jestli je na jejím seznamu, nebo ne. Sean Brian, vyskočilo jí okamžitě v hlavě, jako by listovala policejní složkou.
''Takže, slečno Kramerová, pane Kramere. Moc si vážíme, že jste ochotní podat svěděctví. Víte... moc svědků nám nezbylo.'' Krátce se zasmál. Clara sklopila řasy a zadívala se do země. Ani ona, ani Jonathan nepochopili vtip, který se podle jeho smíchu v jeho větě ukrýval.
Sean se posadil naproti Claře a Jonathanovi a otevřel si jednu ze složek, které na stole byly. Clara je už měla dávno několikrát pročtené, jejich obsah jí nedělal starosti. Co jí ale starosti dělalo, byl samotný Sean. Kdyby se mu povedlo přijít na to, že nejsou jen svědky, ale samotnými spolupachateli, tak by byla nucená ho okamžitě zastřelit. Žádná škoda, řekl Jonathan, když spolu plánovali. Clara měla ale jiný názor. Měla ty policisty poučit, ne jim vpálit kulku rovnou mezi oči bez poučení. Jak říkává jedno staré a velice negativní učení - smrt není trestem, ale vysvobozením, začátkem něčeho nového. Tak proč mu tohle dopřát, když má být poučen - a napraven?
''Slečno Kramerová?'' Sean Claře luskl prsty před očima. Clara překvapeně zamrkala a rozhlédla se kolem sebe, jako by nevěděla, že tu je. Jonathan jí položil ruku na rameno, jako by se ji snažil uchlácholit.
''Promiňte, detektive Briane, moje sestra se poté traumatické události ještě... nezotavila. Nejen fyzicky.'' Pronesl Jonathan vážně a mířil na Clařinu údajně zlomenou nohu. ''Ale i psychicky.'' Dodal, jako by jeho slova stále neměla dostatečnou váhu.
''Ano, jistě. Proto si vaší ochoty ještě více vážíme a velice vás i obdivujeme. Ne každý by byl schopný o tom mluvit.''
''Ano, to je pravda. Ale my nejsme ti každí, víte?'' Pronesla Clara zasněně, a zadívala se na Seana, jako by se mu pohledem snažila předat tu bolest, kterou při zkoušce zažila.
''Dobře, můžeme tedy začít? Můžeme kdykoliv přestat, pokud budete chtít. Jste tu zcela dobrovolně a my vás samozřejmě tolerujeme. Chápeme, jak je to pro vás těžké-'' Jonathan se zamračil a nenechal Seana domluvit.
''Ne, nechápete to, ale můžeme začít.''
''Co je to poslední, co si pamatujete, než jste se probudili tam..?'' Zeptal se Sean opatrně. Clara sebou mírně trhla, ale hned se uklidnila, když ji Jonathan chytl za ruku. Díky bratře, pomyslela si Clara.
''Já... byla jsem doma. Vrátila jsem se z večírku, víc si toho nepamatuji.'' Odpověděla Clara a podívala se tázavě na Jonathana.
''Já jsem byl v parku, někdo mě praštil do hlavy, když jsem se chystal odejít.'' Tak takhle si to měl ty, Jonathane? Chytili tě v parku? Buď rád, že tě nechytili, když sis kupoval drogy, pomyslela si Clara.
''Ach ano, dobře. Předpokládám, že jste únosce neviděli?'' Pronesl Sean a něco si zapsal. Jonathan zavrtěl hlavou. Clara chvíli váhala, ale pak také zavrtěla hlavou. Ne, nikoho jsem nespatřila, pane policisto. Nikoho, vážně.
''Dobrá, teď ta těžší část. Co se dělo, když jste se probudili?'' Clara pomalu zavřela oči a stiskla Jonathanovi ruku, jako by se bála, že zmizí. Jonathanovi se hlavou prohnala vzpomínka na motorovou pilu a krev. Spousty krve. Vzpomínka na to, co udělal. Vzpomínka na Clařinu nohu, jak se válí v kaluži krve. Krve několika lidí, kteří v té místnosti zemřeli.


Názory, připomínky, kritiku, dotazy - pište do komentů :) Nevím, kdy bude další kapitola - ale pokud mi bude líp, jako teď, tak možná brzy :) Každý komentář potěší! :)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sillia Sillia | 7. listopadu 2013 v 21:20 | Reagovat

Wau, jsem ohromená, úžasné, jak lžou federálům, už jsem to říkala a říkám to znovu, tak trochu toužím být v jejich kůži. Úžasná kapitola, doufám, že brzy přidáš druhou část, protože jsi to utnula v tom zajímavém, zajímá mě, co bude dál, jenom škoda, že s ní nakonec nešel Seth, to by to asi vypadalo zase o něco jinak. :)

2 Clara Black Clara Black | Web | 8. listopadu 2013 v 0:27 | Reagovat

[1]: No... :) Jinak... kazíš mi radost :D To, že s Clarou Seth nakonec nešel přeci nic neznamená... O:) A při troše štěstí bude další část brzy :)

3 Calla Calla | Web | 8. listopadu 2013 v 16:44 | Reagovat

Páni... Super kapitolka! Já a Mistr je prostě super dílo a úžasná povídka, která se mi čte jedním dechem. Abych pravdu řekla, já sama policajty nemám ráda. Už jsem u jednoho jako by výslechu byla a musím říct, že to není vůbec nic příjemného. :/ Ale kapitolka byla vážně super! :D

4 Clara Black Clara Black | Web | 8. listopadu 2013 v 16:46 | Reagovat

[3]: To mě těší :) Jinak policajti nejsou většinou moc milí, málokdo je má rád :-D

5 Sillia Sillia | 8. listopadu 2013 v 19:46 | Reagovat

[2]: Jej, tak promiň, to jsem nechtěla, jenom jsem chtěla vyjádřit svojí myšlenku a to, co jsem tak trochu čekala, překvapila jsi mě tím, nic víc.

6 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 10. listopadu 2013 v 18:58 | Reagovat

Hm. Jsem zmatená. Ještě štěstí, že se tu nachází i druhá část. Jedu na to.
Jinak, kapitolka opravdu skvělá. Nevím sice, proč jsou u policistů, ale tak, snad se to dozvím. :)

7 ellnesin-blog ellnesin-blog | Web | 9. března 2014 v 8:30 | Reagovat

Je to super, nemám slov. Jsem ale zvĕdavá na ten jejich plán!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama