Deník jedné Černé příšerky (27.12.)

28. prosince 2013 v 5:00 | Clara Black |  Něco jako deník
Vzhledem k tomu, že tu padla myšlenka ohledně deníčku, tak jsem se jí chytla. Vlastně už jsem dávno něco takového chtěla zkusit, ale nějak jsem se k tomu nikdy nedostala. Jediné, co vám musím ještě říct je to, že jsem vážně trochu jinačí než ostatní lidi :D
Na začátek bych taky řekla, že si vlastní deník vedu poněkud zvláštním způsobem, tak se nedivte tomu, jak bude vedený tenhle... :D





Ráno jsem odjela k jedné mojí kamarádce - známe se už od školky, vlastně - naši rodiče s našimi těhotnými mámami se dívali na Titanic - takže jsme se snad znaly už před narozením... takže asi víte, o jaký typ přátelství se jedná.
Když jsem k té kamarádce dorazila, tak na mě čekaly dotazy typu: ''Tak co ti ježíšek přinesl?'' a pár velice vtipných poznámek, mamka té kamarádky má vážně smysl pro humor. Když mi ta kamarádka - jmenuje se Simča, (snad mě nezabiješ, pokud tohle čteš :D, Simí) ukazovala svého nového a fakt krásného křečka, tak mě její mamka nabádala k tomu, abych si ho pohladila. Proč? Protože kouše... :D Jak říkám, Simčina mamka má skvělý smysl pro humor.
Asi dvacet minut jsme byly u Simči, pak jsme jely autobusem do města - kde jsme zamířily do lékárny. Simča samozřejmě zapomněla koupit jednu z věcí, co jí mamka řekla - ale i když jsme stály vedle lékárny, tak jsme se tam nevrátily. Proč taky, když jsme ''zapomněly, že to máme koupit''?
Z lékárny jsme rovnou zamířily do krámku, kde Simča chtěla koupit dárek jedné svojí kamarádce, která má narozeniny. Nasály jsme vůně snad všech svíček, Simča koupila dárek a pádily jsme na oběd.
Co bych měla vykládat, žádný zdravý oběd jsme neměly. Já měla hranolky a smažené maso v takovém zvláštním těstíčku, protože co jsem se vrátila z té psychiatrie, tak jím zásadně nezdravě a to, co CHCI JÁ, ne to co chtějí jiní, abych jedla. Při obědě jsme stihly probrat většinu mého pobytu na psychiatrii, porovnat pobyt v nemocnici, promluvit si o operacích kolena, postěžovat si na bolesti v oblasti kolen a zanadávat si na naše čéšky, protože nedrží v kloubních jamkách, kam patří. (Simča i já máme problémy s koleny, ale já jsem na tom mnohem lépe) Pro vaši informaci - neviděly jsme se asi tak... pár týdnů? Asi tak. Naposledy jsme se viděly někdy na začátku prosince - a to bylo shledání po roce - obě chodíme na střední, každá v jiném městě, tak se příliš nevídáme, bohužel.
Po obědě jsme vyrazily do knihkupectví, kde jsem asi půl hodiny přemýšlela nad tím, jestli si koupit Dlouhý pochod, nebo ne. Nakonec jsem z knihkupectví odešla s knihou Velký Gatsby, haha.
Naše další kroky se ubíraly směrem do dalšího krámku, kde si Simča koupila sluchátka (na to jsem ji navedla já, vyprávěla jsem jí o tom, jak údajně někdo na té psychiatrii chroupal sluchátka) a krásné černé botky k šatům na maturiťák. Potom ještě koupila té své kamarádce, která má narozeniny krásné náušnice.
Odtamtud jsme zamířily do Tesca, kde si Clarushka musela nutně koupit svoje oblíbené jídlo, které ji inspiruje při psaní. Ne, nedělám si srandu, takové jídlo fakt existuje. Inspiruje mě, když ho jím, kouzlo, že?
A odtamtud jsme zamířily na polikliniku, kde jsme seděly na lavičce a povídaly si. A jak jsme tam tak seděly, tak Simča zmínila, že si vždycky chtěla zkusit řídit sanitku. Jak to dořekla, tak přijela před poliklinitu sanitka a z ní vyšli dva saniťáci, sanitka byla otevřená. Simča: ''Tak jdééém, ne? Ty tlačíš auto, já řídím!'' :D :D
Náhodou kolem prošel náš společný lékař - z ortopedie - a měli jste vidět, jak rychle jsme si obě shodily nohy (každá jsme měly nohu přes nohu) a srovnaly si je do pravého úhlu. Já jsem se ještě srovnala jako pravítko (mám totiž i špatnou páteř). Když doktor zmizel ve výtahu, zase jsme seděly pohodlně, jak jsme byly zvyklé. Po nějaké době jsem dostala dost hloupý nápad ochutnat kafe z automatu, co tam byl - a řeknu vám, že na to kafe nikdy nezapomenu. Větší hnus, který někdo vydává za kafe jsem nikdy nepila.
Po hodinovém čekání jsme jely obě domů. Doma jsem pobyla ani ne hodinu a půl, pak jsme totiž jely s mamkou a s tetou do druhého města, vyzvednout babičku a podívat se na boty. Cestou padlo pár velice vtipných poznámek, hlavně když šlo o událost dne v naší rodině - o novou lednici, kterou si dnes naši koupili, ale ještě ji nepřivezli. Babičku jsme vyzvedly, boty jsme nekoupily, ale domů jsem se vezla s dvěma nutellami, mojí oblíbenou pomazánkou a dokonce jsem měla i možnost zavzpomínat si na staré časy - mamka mi totiž koupila monte, které jsem jedla jako malá O:) :D
No, a tak tu teď sedím a sepisuji vám to, co jsem vlastně dnes dělala - a uvědomuji si, že jsem dnes vlastně ani na blogu moc nebyla, což je u mě nezvyk. Netuším čím to je, ale ani později tu nebudu - protože dnes přespím u jedné svojí další kamarádky, kterou možná někdo z vás zná pod přezdívkou Wolfie (viz adminka, která tu se mnou na WFS byla od začátku) - a zřejmě mě čeká ještě večer plný zábavy, filmů - a smíchu. Musím uznat, že dnešek vůbec nebyl špatný. Hlavně ta nutella a to monte bylo vážně super. Copak exituje něco lepšího, než jíst jídlo, které máte rádi, když máte dobrý pocit z celého dne? Myslím si, že je tohle vážně super pocit. :)

- /edit: 27.12./ tohle jsem psala včera, snad si o mě teď nemyslíte, že jsem nějak extrémně střelená, protože obvykle nebývám nějak extrémně veselá - povahově jsem spíš jako šmoula Mrzout :D Ale když jsou kolem mě lidi, kteří jsou tak úžasní, jako moje kamarádka Simča, nebo Wolfie, tak mnou proudí pozitivní energie a někdy až perlím :D :D
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pisatelka Pisatelka | Web | 28. prosince 2013 v 14:16 | Reagovat

Tak to ti závidím vláště ty nutelly!

2 Sillia Sillia | 28. prosince 2013 v 14:33 | Reagovat

[1]: To jsme dvě

A celkově Ti celkem závidim ten den plný kamarádek a zvlášť to, že u nich můžeš spát, to mě totiž rodiče zakazujou, prej: "Tak si dejte spicha někdy odpoledne, projděte se, zajděte do cukrárny..." ale to neni to samý, jako spolu koukat do noci na filmy... takže  tohle bych si taky nechala líbit. Jinak u tý sanitky: škoda že jim při cestě někam na zem nespadly klíčky co?

3 Clara Black Clara Black | Web | 28. prosince 2013 v 15:02 | Reagovat

[2]: No, u nás se nic moc zajímavého dělat nedá, bydlíme na konci malé vesničky - a mamka té mojí kamarádky je moc hodná, takže u nich vlastně přespávám celkem často :-D A takové koukání na filmy, nebo povídání si až do noci - to je u nás vlastně celkem normální :) Jen ten den byl vlastně celkem zvláštní, protože se mi takhle obvykle jen tak nějaký den nevydaří :D

4 Kate Kate | E-mail | Web | 28. prosince 2013 v 17:22 | Reagovat

Jo, ten pocit v posledním odstavci znám. ;) :D

5 Elizabeth Fallen Elizabeth Fallen | Web | 28. prosince 2013 v 17:24 | Reagovat

Zaujímavá náplň dňa... :) A závidím tú veselosť... Ja tiež nie som často veselá, pretože ja som depresívny človek (potvrdené psychiatrom) :D .

6 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 28. prosince 2013 v 20:03 | Reagovat

Super den, já jen sedím pořád doma a žeru.. -.- A ta její mamka je dost dobrá, mám taky kámošku s podobnou mamkou :D

7 Xanya Xanya | Web | 29. prosince 2013 v 12:02 | Reagovat

Závidím ten den. :D A tu mámu. :DD

8 Lucy Lucy | E-mail | Web | 29. prosince 2013 v 20:04 | Reagovat

Já bohužel takový den s kamarádkou zatím nezažila

9 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | Web | 30. prosince 2013 v 14:35 | Reagovat

To narovnání při tom procházení doktora mě upřímně rozesmálo. Tenhleten deník si ráda budu chodit číst ;-) Pokud ho sem budeš dávat (v což doufám :-))

10 Clara Black Clara Black | Web | 30. prosince 2013 v 17:01 | Reagovat

[9]: No, to víš, to jsme my :-D A tenhle deník sem určitě budu dávat - nepravidelně  :D

11 Fia Felis en Niger Fia Felis en Niger | E-mail | Web | 28. ledna 2014 v 14:20 | Reagovat

Zaujímavý program :D A tu nutellu ti závidím ako ostatní :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama