Hladové hry /18

29. prosince 2013 v 5:00 | Clara Black |  Hladové hry
Opět vás jdu strašit s Hladovkami! :D Ne vážně, všechno teď sepisuji průběžně, aby nenastala situace, kdy bych to musela dopisovat zpětně, to je totiž fakt na nic, to vám povím.


Vlak se zastavil. Jessica se trošku dezorientovaně rozhlédla. Několik vyvolených už vystoupilo. Vzala Aylu a pomalu vystoupila z vlaku.

***

Jessica rychle prošla ubytovnou, až došla do zahrady. Celý jeden ročník tu nebyla, ale k jejímu radostnému zjištění se tu vůbec nic nezměnilo. Keře i květiny byly stále stejné, ne-li hezčí. Všechno však záviselo na úhlu pohledu.
Rychle prošla po cestě, až došla ke svým oblíbeným keřům, kde trávila většinu času, když byla spolu s ostatními vyvolenými a mentory v Capitolu. Zalezla na své místečko za keři, položila Aylu a jen tak ležela na zemi a přemýšlela. O všem. O hrách, o Calle, o světě, Frederickovi - o všem. I o střepu, který jí prezident Snow daroval. Měla by být ráda, že dostala jen střep z domu zrcadel ze své arény. Byli tací mentoři, kteří dostali mnohem horší dárky - dárky, které byly nejen nechutné, ale také to byly dárky, které vyvolávaly velice bolestné vzpomínky.
Jessica zavrtěla hlavou. Nechtěla v myšlenkách klesnout až tak hluboko, ale... Minulost se nedá vymazat. A rozhodně není nejlepší se v ní stále dokola utápět, ale z hlavy ji stejně nikdy nedostane. Nikdy nezapomene na Callin výraz, když se po ní poprvé u rohu ohnala. Byla to jasná zrada. Zradila svou spojenkyni, která jí byla sestrou. Zradila dívku, která jí pomáhala přežít a léčila jí rány, jež v boji v aréně utržila. Ale co Jessica provedla? Rozhodla se, že je ona tou, která má přežít. Zabila ji. Vyhrála hry.
Do mysli se jí vkradla nepříjemná otázka. Stálo ti to za to?
Jessica nazlobeně udeřila pěstí do země. Byla vážně hloupá, když to udělala. Pořád ji to bude pronásledovat, nikdy se toho nezbaví. Toho pocitu, že měla zemřít ona, ne Calla. Proč? Jednoduše se tak rozhodla. Nebyla šance na záchranu, neexistovala možnost udělat krok zpět, protože je obyčejnou vražedkyní - ovečkou Capitolu. Nikdy ničím jiným nebyla, a ani nebude. I když ji napadlo, že by se mohla pokusit zabít prezidenta Snowa - ale to byla příliš zasněná. Nedokázala by to, příležitost by jí to nedovolila. Nakonec by zemřela ona sama, udělali by z ní odstrašující příklad pro případné rebely. Ale ona rebel není, jen se chce pomstít. Touha po pomstě spadá pod rebelii? Možná ano, možná ne. Kdo ví...
Isabell došla do zahrady, když tu spatřila jednoho člověka. Podívala se, zaostřovala, když tu najednou zjistila, o koho se jedná.
''Jess!'' zavolala na ni a mírně zaraženě stála na místě. Pořád hleděla jako vyoraná myš.
''Is..?'' pronesla Jessica tázavě, až ji její lehce roztřesený hlas samotnou překvapil.
''Ahoj.'' pozdravila ji, vylezla z keře a posadila se opět na zem, jak to měla ve zvyku. Tázavě se na Isabell podívala, aniž by dala najevo, co si doopravdy myslí.
''Ahoj, Jess. Dlouho jsem tě neviděla. Jak žiješ?'' vychrlila Isabell a visela na ní pohledem.
''Minulé hry byly zajímavé.'' Do očí jí vstoupily slzy, ale pohled z Jessicy neodtrhla. Jessica tiše vydechla. Minulé hry nijak moc nesledovala, i když tam měla svěřence. Celý ten ročník vynechala, zůstala doma. A její svěřenci zemřeli, samozřejmě. Těžko říct, jestli by jim dokázala alespoň nějak pomoct, kdyby s nimi byla v Capitolu během jejich tamějšího pobytu.
Jessica si tiše povzdychla.
''Povedlo se mi minulým hrám vyhnout...'' pronesla tiše. ''Vlastně jsem je ani pořádně nesledovala. Stalo se... něco?'' zeptala se a pohlédla na Isabell.
''No.. měla jsem ve finále svěřenkyni. Byla opravdu skvělá. Nezabíjela brutálně, nedávala do toho srdce. Byla v pohodě, jako...'' Isabell se snažila se někoho si vybavit. ''Nevím, ale přála jsem jí to. Nakonec vyhrála nějaká Daphne od nás.'' zamručela smutně. Jessica mírně kývla, i když netušila, koho Isabell myslela.
''Aha...'' řekne Jessica zamyšleně. ''Já ani nevím, kdy umřeli vyvolení z mého kraje...'' pronesla provinile.
''Možná ne, ale zatím vyhráli jen dva. Je to divné, nemyslíš? Ostatní by ani na hry neměli trénovat. Například osmička má nejvíc vítězů.'' řekla Isabell a ukázala na sebe. ''A při tom se tam jen vyrábí oblečení.'' Jessica mlčky pokývla.
Frederick vklouzl s rukama v kapsách do zahrady. Věděl, že to je Jesssičino oblíbené místo a taky ji po chvilce nachází. Po chvilce rozmýšlení se k ní vydal. K ní a k Isabell.
''Zdravím, dámy.'' zahlaholil a usmál se. ''Jakpak se máte, takhle v Capitolu?'' Do hlasu se mu vkradla hořkost. Jessica na Fredericka zamyšleně pohlédla a kývla mu na pozdrav.
''To oblečení, co máš na sobě, je taky z Capitolu.'' řekla Isabell trpce a usmála se. ''Není to tu lepší než doma, ale tady se aspoň setkám s nějakou civilizací...'' Isabellina slova Jessicu vytrhla z přemýšlení. Svatosvatá pravda, napadlo ji. Když je doma, tak určitě nikoho nepotká, s nikým se nevidí. Zamyšleně potřásla hlavou, aby vypudila negativní myšlenky.
''Jo, vím.'' řekl Frederick a koukl na košili. ''Košile jsem nosil celý život, ale zřejmě teprve prvně jí vidím s flitry.'' Zavrtěl hlavou a zašklebil se. ''Já to tu nesnáším.'' ucedil a koukl po Isabell. Možná to není úplně vhodné takhle říct, ale z Capitolu měl částečně hrůzu. Proto byl na zahradě a nikde jinde. On se jít dovnitř bál.
''A kdo to tu miluje? Stojíme tam, kde dříve stáli ti, co už mezi námi nejsou.'' řekla Isabell a líně pokrčila rameny, jako kdyby na tom nezáleželo. ''Trei má nejlepší metodu, ožírat se do němoty.'' dodala Isabell a zasmála se.
Jessica se zadívala do země. Capitol se jí hnusil, ale stále tu byly chvíle a místa, která měla docela ráda, ale...
''Trei to dělá, protože ho nezajímá realita.'' poznamenal Frederick, ale v dobrém. Jeho ročník schválně sledoval na nahrávce poté, co vyhrál a co se s ním seznámil. Kdyby udělal s Tamarou totéž, co on s Elyon, asi by se ožíral taky. Zabití Megan mu nepřineslo mír, ale alespoň nějakou satisfakci. Elyon se zabila, ale Capitol ji zachránit mohl. Trei nezabije Capitol, může jen sebe. Trochu to v něm hrklo, když si to uvědomil. Potřásl hlavou. ''Asi dnešní noc strávím tady.''
''Strávíš ji s Jess?'' zeptala se Isabell a jízlivě se ušklíbla, nejspíš toho do sebe dost nalila. ''Já nemám s kým trávit noci. Jedině s nočními můrami.'' snažila se říkat to bezstarostným tónem a snažila se očima najít skutečného Fredericka, viděla jich několik.
''Pokud tu Jess bude, strávím ji s ní, klidně i s tebou, protože já dovnitř nejdu.'' řekl Frederick a zavrtěl hlavou, jakoby to snad bylo nad slunce jasné, že on na ubytovnu nejde. Koukl na přiopilou Isabell a trochu se zasmál.
Isabell se přiopile se zasmála a únavou jí klesla hlava na zem. Usnula.


/PS: tohle je předpředposlední kapitola... :D/
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Pisatelka Pisatelka | Web | 29. prosince 2013 v 13:29 | Reagovat

Super :) ale asi by bylo lepší číst ji od začátku ..:) hned se na to vrhnu.

2 Sillia Sillia | 29. prosince 2013 v 19:55 | Reagovat

Je to pěkný, celkem zajímavá kapitolka, ale nechtěla bys někdy napsat právě tady k tomu i příběh, jak ty hry probíhaly? Jak Jessica vyhrála? Musím přiznat, že tohle by mě zajímalo. Ale teda taky mě zajímá, jak to bude pokračovat.

3 Rexxanna Rexxanna | Web | 30. prosince 2013 v 10:57 | Reagovat

Je to nádhera. Moc se ti to povedlo. Mě se ty hry od tebe zamlouvají... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama