Legenda 2. část

17. prosince 2013 v 15:23 | Clara Black |  Legenda
Přidávám vám další část Legendy. Tenhle článek je stejně jako všechny ostatní v tomto týdnu, přednastavený, protože momentálně nejsem doma, jak asi víte. Doufám, že když tu nejsem, takže na WFS nezapomínáte... a jak už jsem psala, tak se moc omlouvám Affs, ale jsem na místě, kde není absolutně přístup k internetu, takže nemám šanci obíhat, natož psát články. Články si pečlivě píšu dopředu (tedy, psala jsem, ale píšu to stále v jeden den, 5. prosince). Zatím co tohle vy čtete, tak já asi... sedím někde u knihy, pravděpodobně čtu To, nebo čekám až budu mít návštěvní hodiny. Vtipné, že? :)
/tahle část je tak krátká jen proto, že jsem to psala před odjezdem na psychiatrii, aby tu během mé nepřítomnosti nebylo prázdno. Musela jsem to víc rozkouskovat, tak se nezlobte, prosím/


Amanda rychle prošla postranní uličkou na konci ulice a zamířila rovnou domů. Minula několik starých, pobouraných a opuštěných domů, přešla po neudržovaném trávníku a povzdychla si. Ředitel už jistě babičce volal kvůli jejímu výstupu, a babička nebude příliš nadšená. Vždy měla Amandu za hodné a bystré děvče, které není v žádném případě problematické. Její výstup musel babičku dost zasáhnout. Nikdy není lehké srovnat se s tím, že vaše představy nejsou reálné. V případě Amandy Ashbyové to platilo stejně, jako v každém jiném případě.
Amanda se posadila na suchou trávu a zahleděla se do slunce, které zářilo skrz šedivé mraky na obloze. Suchá tráva ji bodala do nohou, ale nevšímala si toho.
''Nesmíš se tolik obávat, Amando.'' poručila si Amanda a rychle se zvedla z trávníku. Popadla svou tašku, vyběhla schůdky na verandu a vešla do domu.
''Babi?'' houkla nejistým hlasem do prázdného, tichého domu a odložila si tašku. Dům vypadal neuvěřitelně opuštěně. Nebyly slyšet zvuky ze zapnuté televize, neozývalo se žádné rádio, jediné, co Amanda slyšela bylo ticho. Zlověstné ticho.
''Babi?'' houkla znovu Amanda a rychle si zula boty. Jakmile měla boty zuté, pomaličku se vydala z chodby do obývacího pokoje. Stále ji pronásledovalo to stejné zlověstné ticho, které se na ni přilepilo hned, jak vešla do domu, ale tentokrát ho rušilo pravidelné tikání nástěnných hodin, které visely na zdi. Tik, ťak.

Tik, ťak. Tik, ťak. Tik, ťak.

Amanda rychle pohledem přejela celou místnost, aby se ujistila, že tu babička nesedí v křesle a nečte si v tichosti noviny. Je přeci možné, že by ji dokázala přehlédnout. Je malá, nenápadná - a noviny by jí zakrývaly tvář, to by se mohlo stát. Ale její babička neseděla ani v křesle, ani na pohovce. Nebyla v obývacím pokoji.

Tik, ťak. Tik, ťak. Tik, ťak.

Pomalými a lehkými krůčky se přesunula ke dveřím vedoucím do kuchyně. Za zády jí znělo stále to odporné tikání nástěnných hodin, které jako jediné přehlušovaly ticho, které v domě panovalo. To zlověstné ticho. Ticho, které nepřináší nic dobrého.

Tik, ťak. Tik, ťak. Tik, ťak.

Vešla do kuchyně. Kuchyň byla malá, ale útulná. Sestávala se ze staré, otřískané kuchyňské linky, stařičkého plynového sporáku a jídelního stolu, který býval konferenčním stolkem, než pro něj Amandina babička nenašla jiné, a lepší využití.
Amanda se rychle rozhlédla po kuchyni. Tady by babičku nemohla přehlédnout, kdyby tu byla, tak by ji viděla-

Tik, ťak. Tik, ťak. Tik, ťak.

Ano, tak by ji viděla. A taky ji uviděla.
Podlomila se jí kolena, až s hlasitým zaduněním dopadla do kleku na zem. Její babička ležela na zemi v kaluži krve se rty rozevřenými, jako by se chystala každou chvíli vykřiknout. Oči měly prázdný výraz, připomínající skleněné kuličky, se kterými si dříve hrávaly děti. Její dříve téměř stříbrné vlasy měly nyní červený nádech, jak do sebe pomalu nasávaly krev, která z jejího těla proudila.

Tik, ťak. Tik, ťak. Tik, ťak.

Amanda zoufale hleděla na svou mrtvou babičku a nikterak se nebránila slzám, které se jí vehnaly do očí. Vidět babičku, posledního živého člena její rodiny - bezvládně ležet v kaluži vlastní krve bylo na ni bylo vlastně. Bylo to příliš na sedmnáctiletou studentku, která vyrůstala bez matky i otce a žila jen se svou babičkou. Teď je sama. Úplně sama. V tichém, prázdném domě, s hrozivě tikajícími hodinami.
Je sama.

Tik, ťak. Tik, ťak. Tik, ťak.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pisatelka Pisatelka | Web | 17. prosince 2013 v 16:38 | Reagovat

Krásná těším se na další díly

2 Sillia Sillia | 17. prosince 2013 v 18:03 | Reagovat

Wow, tak to je naprosto úžasné, psala jsem to už v minulé kapitole, ale teď jsem si tím skoro jistá (Ne úplně, ale téměř). Sledujeme to, jak se z dívky stává chladná vražedkyně inspirující se ve vraždách minulosti....
Tomu není, co vytknout.

3 Calla Calla | 17. prosince 2013 v 18:45 | Reagovat

Bože... To opravdu každý píše nějaké smutné, nešťastné kapitoly nebo jsem tak moc přecitlivělá z... osobních problémů? No ale ke kapitole. Opravdu se mi to líbilo. Navíc mi naprosto vyhovovala délka, což je fakt super. A no.. Těším se na další. :)

4 Fia Felis en Niger Fia Felis en Niger | E-mail | Web | 17. prosince 2013 v 20:24 | Reagovat

Suhlasim s Callou :D Preco tak depresivne?! :D Co s tym vsetci mate? :D
Kapitola bola supr :3 Hoci to, ze to bolo tak depresivne sa mi nepozdava, vsetky znaky dokonaleho depresaka tam boli :3 Napatie, smutok... Atd atd :-)

5 Ella Monurová Ella Monurová | Web | 17. prosince 2013 v 20:42 | Reagovat

Krásná kapitolka.. :3
Těším se na další!:3
Jo a.. Ať už tu si:D

6 Sillia Sillia | 17. prosince 2013 v 21:37 | Reagovat

[4]: To víš... Zima, tma... A psychika lidí je na dně... xD

7 Susane S. Susane S. | Web | 17. prosince 2013 v 23:27 | Reagovat

Neskutečně se mě tato kapitola dotkla, já totiž také bydlím jen s babičkou a až mě to rozplakalo.

8 Angelique Angelique | Web | 18. prosince 2013 v 8:26 | Reagovat

i když to bylo trochu depresivní, tak se mi to líbílo.... trochu lituju Amandu, ale hlavně se těším na pokračování :)

9 Clara Black Clara Black | Web | 18. prosince 2013 v 10:54 | Reagovat

Musím se tak nějak vyjádřit, že jsem Clara BLACK, a to je už samo o sobě jako depresivní přezdívka, ne? :-D Ale ne, chystám i nedepresivní povídky, takže bude i nedepresivno O:)

10 Pisatelka Pisatelka | Web | 18. prosince 2013 v 15:55 | Reagovat

Těším se na další díl a na to jak to s Amandou bude .

11 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 18. prosince 2013 v 17:22 | Reagovat

Och. chudák holka.. chudák babička.. Zajímalo by mě, co se s ní stalo.. Byla snad zabita? Doufám, že ta holka teď nepůjde utrhnout ucho někomu dalšímu..:D Ne, fakt mě zajímá, co s ní teď bude, takže rychle další kapitolu..!

12 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 20. prosince 2013 v 0:15 | Reagovat

Woow, tak to je něco :D chádk malá... fakt se těším na další díl, protože tohle nevěstí nic dobrého :D

13 Fia Felis en Niger Fia Felis en Niger | E-mail | Web | 20. prosince 2013 v 20:04 | Reagovat

[9]: to som rada :D síce aj ja práve robím na niečom depresívnom... :D

14 Fia Felis en Niger Fia Felis en Niger | E-mail | Web | 20. prosince 2013 v 20:05 | Reagovat

[6]: asi tak :D

15 Saruu. Saruu. | E-mail | Web | 30. prosince 2013 v 17:46 | Reagovat

Chudák, začínám se bát :OO :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama