Legenda 3. část

23. prosince 2013 v 0:02 | Clara Black |  Legenda
Právě jsem dopsala článek s druhou částí Legendy, tak se hned vrhnu na další. Vážně je to zvláštní pocit, psát si takhle něco dopředu. Poslouchám Freak On A Leash, živou verzi, kde zpívá jak Jonathan, tak Amy z Evanescence - a uvažuju nad tím, jestli si tohle vůbec někdo přečte, až se tenhle článek zveřejní... možná mám jen negativní myšlenky, ale... to je jedno. Snad se vám Legenda líbí. - tohle jsem psala pár dní před mým odjezdem, tak se nedivte :)


''Smrt je součástí přirozeného koloběhu života, který na tomto světě známe. Lidé se těžko vyrovnávají se ztrátou blízkého člověka, ale nikdo-'' Amanda sáhla po ovladači a vypnula televizi. Měla dost povídání o smrti, potřebovala se uklidnit.
Jen tak ležela ve vaně, plné horké vody a nasávala vůni růží, která zcela ovládala celou koupelnu. Kolem sebe měla spoustu pěny a ve vedlejší místnosti hrálo rádio. Necítila se sama, slyšela zpěv vycházející z rádia.
Amanda se opřela o roh vany a marně potlačovala slzy, které se jí znovu vehnaly do očí. Koloběh života, přirozenost... Smrt je přirozená, člověk by s ní měl počítat. Ale tahle přirozená nebyla. Nebylo přirozené to, že její babička leží v kuchyni se skelnýma očima upřenýma na strop a s pusou rozevřenou jako by chtěla křičet, jen jí to její hlasivky nemohou dopřát. Její srdce se zastavilo, žíly ochably stejně jako svaly, je mrtvá. Zemřela. Někdo ji zabil.
Klidně by tu ještě mohl být. Ach ano, mohl by stále být v domě a čekat na vhodnou chvíli na to, aby zabil i Amandu. Možná si přišel právě pro Amandu, ale nenašel ji - našel pouze Amandinu babičku. Možná Amandinu babičku zabil, protože ho zmohla zlost, když nenašel Amandu. Možná to byla vážně vražda z náhlého impulzu, který vyvolal vztek. Možná...
Amanda se s tichoučkým povzdychnutím zvedla a vylezla z vany. Vypustila vodu, zabalila se do ručníku a pohlédla na svůj odraz v zrcadle.
Bude teď dívkou, která utrhla jinému studentovi ucho, nebo bude dívkou, která přišla o svou babičku při nešťastné události - vraždě, v jejím domě? Bude obětí, nebo viníkem?
Amanda mlčky zavrtěla hlavou a přejela rukou po zamlženém zrcadle. Ze zrcadla na ni hleděla úplně tatáž dívka, jako byla ona sama, jen vypadala rozvážněji, ale také velice zoufale. Amanda ani netušila, jestli je doopravdy zoufalá, nebo jestli si to všechno jen namlouvá. V téhle chvíli vlastně netušila nic. Natož to, co s ní bude, když její babička zemřela.

''Nemusíš se bát, ptáčátko. Teď budeme zase spolu, ano? Nemusíš se bát, jsem s tebou. Vždycky budeme spolu, Amando. Vždycky...'' tahle slova zněla Amandě v hlavě, když pomalu scházela schody dolů, do přízemí a pomalu mířila do kuchyně.
Prošla obývacím pokojem, minula křeslo s křiklavě zeleným potahem, ignorovala to odporné tikání nástěnných hodin, které visely na stěně nad televizí. Připadala si, jako by byla ve snu, jako by to nebylo reálné. Ale krev na podlaze jí bohužel uštědřila tvrdou ránu od reality.
Stále tam ležela, stejně bezvládně a stále v Amandě vzbuzovala smíšené pocity, které by Amanda nevyjádřila, ani kdyby se snažila sebevíc.
Amanda opět stála jako k zemi přikovaná, zatím co jí mysl ochromovala bouřlivá panika, která bojovala s její úzkostí. Doufala, že až se vrátí dolů, že zjistí, že se jí to jen zdálo, že její babička bude sedět v křesle a číst si noviny, nebo že bude připravovat svačinu, jak to měla ve zvyku - ale stále bezvládně ležela na zemi v kaluži vlastní chladnoucí krve.

''Babi?'' špitla Amanda směrem k mrtvému tělu své babičky a v záchvatu zoufalosti čekala na odpověď, které se nikdy nemohla dočkat. Mrtví nedokáží promluvit. Nemohou se pohnout. Nenapnou všechny svoje ztuhlé svaly a nezvednou se ze země, aby mohli dál žít. Mrtví lidé jsou mrtví. Jejich srdce už nebijí, jejich orgány nefungují - je to stejné, jako když se vypne proud. A jejich proud už je vypnutý nadobro.
Amanda se zdrceně posadila na židli u jídelního stolu a pozorovala bělostný ubrus, který na stole byl. Babička na něj byla hrdá - byl opravdu bílý stejně, jako čerstvě padlý sníh. Když byla Amanda malá a jedla u stolu, babička jí vždy do hlavy štěpovala to, že nesmí ušpinit ubrus. Nikdy ho nesmí ušpinit. Nikdy.

Tik, ťak. Tik, ťak. Tik, ťak.

''Babi...'' vzdychla Amanda a otřela si slzy. Tvář měla staženou bolestí a zármutkem. Pomalu se posadila na zem vedle mrtvého těla své babičky a uchopila její ruku, zatím co jí hleděla do očí, jež se upíraly někam ke stropu, jako by vyhlížely anděla, který si měl přijít pro její duši.
''Co ti to udělal?'' špitla Amanda a přitiskla si chladnou dlaň babiččiny ruky na tvář, jako by si přála, aby ji babička pohladila po tváři.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 23. prosince 2013 v 11:30 | Reagovat

Tak to je naprosto megahustý! Bombový! Těším se na další!

2 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 23. prosince 2013 v 14:32 | Reagovat

Wooow, tak teď mi fakt běhal mráz po zádech. Už jenom z toho, že Amanda leží ve vaně a ve vedlejším pokoji má mrtvou babičku v kaluži krve. Taková příjemná vánoční atmosféra! :D
Ale kapitolka byla jako vždy parádní, přečetla jsem ji jedním dechem :D Hrozně se těším na další část. :)

3 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 23. prosince 2013 v 15:43 | Reagovat

Chudinka Amanda. Je mi jí fakt líto. Jen mi přišlo trochu zvláštní, že ona se koupe a kdesi v kuchyni se válí babička. Mrtvá. xP No jo. Jsem zvědavá, jestli Amanda zavolá policii nebo záchranku, nebo se rozhodne s babičkou něco udělat sama.

4 Sillia Sillia | 24. prosince 2013 v 0:01 | Reagovat

Páni.. Pěkný takhle hned před Vánoci, no alespoň to kompenzuje ty Vánoční pohádky, kecy, koledy a další sra*ky, který tak nesnášim, abych řekla pravdu, tak je zajímavou myšlenkou to, že dívka se v koupe ve vaně, mezitím co se její babička válí mrtvá někde na podlaze v kuchyni, zavražděná v kaluži krve... A abych byla upřímná, to viník x  oběť, mám svojí domněnku, že si Amanda vybere toho viníka a dál bude pokračovat jako vražedkyně, co vstoupí do dějin jako legenda, dávajíc naději všem budoucím vrahům rozhodnutých jít v jejích šlépějích... xD Nebo padne do depresí a stane se z ní někdo, kdo je buď v depresích a později na drogách či na jiné závislosti, nebo někdo, kdo bude šikanovat ostatní. Stejně tam mě zajímá, co bude dělat s babičkou. Pomlčí a zakope jí na zahrádce, zavolá policii, nebo z posledních marných nadějích do nemocnice... to by teda byla komedie, vědět o někom, že je mrtvý a volat do nemocnice... xD Konkrétně tahle kapitola se mi zdála taková o ničem, žádný děj, ale je to úžasný úvod k tomu, co se teprve dít bude, sice to nevim, ale podle toho, jak je to rozjetý tak to bude něco úžasnýho. Prostě se těšim na další část, dost to protahuješ a já jsem člověk nedočkavý, takže u pc každý den sedim jako na trní a čekam na další díly :)

5 Clara Black Clara Black | Web | 24. prosince 2013 v 9:48 | Reagovat

[4]: Tohle je klid před bouří, záměrně je to taková nudná kapitola bez děje... protože později přijde Něco s velkým N, a bude to kruťárna... 3:)

6 Saruu. Saruu. | E-mail | Web | 30. prosince 2013 v 18:02 | Reagovat

Začíná to být fakt krutý, no :O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama