Oči mrtvých 1. část

3. prosince 2013 v 5:00 | Clara Black |  Oči mrtvých
S velkými omluvami vám přináším první část Očí mrtvých, té přijatelnější, nové verze. Snad se vám bude líbit :) A proč ty omluvy? Chtěla jsem vám zveřejnit další kapitolku Já a Mistr, ale nestihla jsem ji dopsat, tak se nezlobte :/


Někdy si připadám chladně. Mívám pocit, že je moje srdce chladné a těžké jako kámen... Chladné a těžké jako hrozivá vražda, která leží na mysli policistovi, jež ji nedokázal vyřešit. Případ Rebeca.
Často mě moje vědomí šálí, nebo mě bez jakéhokoliv varování opustí, stejně jako slunce někdy opouští oblohu a zem ztrácí světlo, a ochladí se.
Někdy si namlouvám, že mi nebije srdce, že je to jen poslední křečovitý reflex mého těla, které se zmítá v křečích, jež mu smrt přináší.
Občas se mi zdá, že se mi srdce zastavilo. Byť jen na malý okamžik, ale zastavilo se. V mé mysli to tak doopravdy je, ale krutě to zápasí s mým vědomím, které mi napovídá, že to není skutečné. Faktem ale je, že už nerozeznávám pravdu a fikci. Sny a skutečnost. Život a smrt...
Jsem bezvládná, chladná, bez přehledu nad tím, co se děje. Jsem jako vystydlé tělo na dně oceánu, jež někdo vyhodil, protože se z něj stal nepohodlný důkaz, který by ho mohl potopit pro vraždu, kterou spáchal.

***

''Dolores?'' řekla přívětivým hlasem doktorka Mansonová směrem k malému děvčátku, jež křečovitě drželo v ručičkách malou hadrovou hračku. Byl to medvídek, malý modrý medvídek. Očka měl vyrobená z knoflíků, tlamičku vyšitou nití a čumáček měl také z knoflíčku, stejně jako očka.
''Dolores? Podívej se na mě, prosím.'' pronesla doktorka Mansonová a pohladila děvčátko po tmavě hnědých vláscích.
Děvčátko pootočilo hlavu směrem k doktorce a vrhlo na ni pohled, na který nikdy nezapomněla. Pohled, z kterého crčela hrůza, za doprovodu nevyřčené žádosti o pomoct.

***

Pitevnou se linula vůně čerstvé kávy, která se potýkala s pachem dezinfekce a kovu. Zvláštní, jak mohla jedna větší konvice s kávou provonět celou pitevnu, i když byla poměrně rozlehlá - asi jako jedna třída ve škole, mohlo by se v ní učit alespoň dvacet žáků, kdyby se v ní nacházely lavice.
Ale i přes svou velikost, která dříve byla záměrná, nenašly prostory, kde se pitevna nacházela lepší využití. Mnozí lidé protestovali, že by se našlo jiné a lepší využití pro tak rozlehlé místnosti, ale když přišlo na řeč o tom, jak je využít, tak všichni mlčeli. Proto byly prostory přiděleny policii, která doufala v zřízení pitevny. Sice pitevnu měli, to ano, ale ne ve svém městě, ve svém okrsku. A mít pitevnu, která je od vás kilometry daleko není příliš účelné, když si vezete čerstvé tělo a potřebujete se mu podívat pod pokličku.
Prostory pitevny původně měly sloužit jako parkoviště. Mělo to být čistě policejní parkoviště, aby si místní policie nestěžovala, že jim někdo neustále parkuje na jejich vyznačených parkovištích - a pak kde je vděk společnosti za jejich tvrdou práci, a kdesi cosi. Vzhledem k velice využitelnému umístění těchto prostorů se ta možnost zdála být absolutně ideální - parkoviště, které se nacházelo přímo pod policejním oddělením. Jaká ironie, vzhledem k tomu, že je z těch prostorů teď pitevna, ne parkoviště.
Poustevníci z pitevny, jak se přezdívalo těm chudákům, co na pitevně pracovali - si z tohoto faktu dělali s oblibou legraci. Na dveře, které byly vstupem do pitevny si nalepili samolepku s nápisem:
''Policejní parkoviště'' a moc rádi na tuto samolepku naráželi při každém rozhovoru, který se jim v práci povedlo navázat. Pokud to tedy byl rozhovor vedený s někým jiným, než s jiným pitevnickým poustevníkem, samozřejmě.
Pitevna byla zvláštním místem, kde nemohl jen tak někdo přežít. Pitevničtí poustevníci byli jediní, kteří tam vydrželi být celý den, nikdo jiný na to obvykle neměl žaludek. Vlastně se ani není čemu divit, když je to pitevna, že?
Místnost s bílými stěnami, několika pitevními stoly, u kterých je speciální osvětlení - váhy na, ehm, nechme to radši být, stolečky na kolečkách, na kterých jsou nástroje potřebné k pitvě - to všechno bylo součástí pitevny.
Pitevna jako taková byla místem, které bylo dost prosvětlené - sice umělým světlem, ale člověku to ani nijak nevadilo, pokud se nad tím vyloženě nepozastavoval. Pitevní stoly tam byly hned čtyři, ale používaly se převážně dva z nich. Celou pitevnou se vznášela zvláštní vůně, kterou by každý neobvyklý návštěvník označil za zápach - připomínající směs kovu, hniloby a dezinfekce. Několik policistů už vtipkovalo, že si tam poustevníčci z pitevny nechávají mrtvoly hnít, aby tím zabránili nechtěným návštěvám, protože ten zápach bezpečně odradil skoro každého - ale pravda to nebyla. A i když se všemožně pokoušeli se toho zápachu zbavit, nešlo to. Nakonec z toho vyšli tak, že mají kombinaci pachů ve vzduchu, který je tak jako tak nedýchatelný, pokud na něj nejste zvyklí.
Celkově byla pitevna místem poměrně nehostinným, nebo tak alespoň na první pohled působila. Všechny ty nástroje, skalpely, pilky, váha - a umyvadélko, na jehož okraji je čerstvá krev - nebylo to místo, kam byste šli zcela dobrovolně, aniž by vás k tomu cosi tlačilo. Pitevna byla takovou zvláštní formou operačního sálu pro ty, co už nežili. Pro ty, pro které nastal čas se podívat pod pokličku, jak říkával detektiv Samuels, který v pitevně trávil ze všech policistů v oddělení nejvíc času.


''Dolores?'' Dolores neochotně odtrhla oči od knihy a vykoukla ze dveří vedoucích do hlavní místnosti pitevny, kde se prováděly čistě pitvy.
''Alaricku, co pro mě máš?'' zeptala se Dolores a uličnicky se na Alaricka ušklíbla. Alarick zavrtěl hlavou a posadil se na jeden z pitevních stolů. Zvláštní zvyk vzhledem k tomu, co se na těch stolech obvykle provádí, pomyslela si Dolores.
''Za chvíli ti donesou dnešní várku.'' pronesl klidně Alarick a Dolores se k němu posadila na pitevní stůl.
''Kafe?'' zeptala se ho a podala mu termosku, kterou měla na stole položenou. Alarick chňapl po termosce a na ex vypil veškerý její obsah. Dolores se zakřenila.
''Těžký ráno?'' Alarick mlčky přikývl.
''Nech mě hádat... nový případ. Dost hnusný místo činu, a ty si s tím nevíš rady...'' začala Dolores. Alarick položil prázdnou termosku vedle sebe na pitevní stůl a pohlédl na Dolores.
''Správně. Ale bez legrace, já vážně nevím, co s tím. Tedy, jo vím, co s tím, ale jsem z toho... v šoku. Vrah malejch dětí. Umíš si to představit? Vrah malejch dětí po ránu a bez kafe!'' postěžoval si Alarick. Dolores přikývla. Dokázala pochopit jeho rozhořčení, i když to s ní nic nedělalo. Ona byla na takové věci zvyklá, ať už to bylo sebehorší, nebo sebemorbidnější - ji to nikdy nijak nezasáhlo. Po tom všem, co si během svého mizerného života vytrpěla byla jako kamenný golem, ideální člověk pro práci na pitevně.
''Chápu. Nechceš sušenku? Paní Whiteová mi včera večer donesla sušenky, že prý bych se měla víc šetřit a míň pracovat - a prý mi ty sušenky pomůžou se odreagovat.'' pronesla Dolores, slezla ze stolu a zaběhla do vedlejší místnosti pro sušenky. Místnost k pitevně přilehlá byla asi tak velká, jako dvě komory pro uklízečky - Dolores tam trávila většinu času, když ''neměla do čeho píchnout'' - což byl v jejím případě až hrozivě přesný výraz.
Rychle prohledala stůl, než našla malou žlutou krabici plnou sušenek. Vděčně po ní chňapla a vydala se zpět za Alarickem.
''Na, vezmi si. Je v tom cukr, budeš jako rybička v akvárku, ne jako leklá ryba na souši.'' Alarick si vzal sušenku z krabice, zakousl se do ní a vrhl na Dolores podivný pohled.
''Je to správné přirovnání, tak se tak neškleb.'' odvětila Dolores a odložila krabici se sušenkami vedle Alaricka, jako by ho nenápadně pobízela, aby všechny sušenky snědl.
''Řekni mi něco víc o tom případu.'' začala nenápadně Dolores a hrála si se skalpelem, který měla v kapse u svého bílého doktorského pláště. I ten plášť byl zvláštní formou, kterou měly i vtipy, které patřily pouze na pitevnu - bílý doktorský plášť pro někoho, kdo nepomáhá lidem, aby se uzdravili. Plášť pro člověka, který zkoumá to, co z vás zbylo. Život je vždy doprovázen špetkou morbidně okořeněné ironie, kterou málokdo pochopí.




Byla bych ráda, kdybyste mi do komentářů napsali názor, kritiku, poznámky, dotazy - však to znáte :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Milča Milča | Web | 3. prosince 2013 v 13:58 | Reagovat

Je to úžasný! Jestli tamto staré bylo dobré...tohle je 1000x lepší!
Skvěle napsané Clarí :3

2 Ami Ami | E-mail | Web | 3. prosince 2013 v 15:26 | Reagovat

Hmm, je to velmi zajímavé i když jako nevím o co go, ale to se časem a přibývajícími kapitolami zpraví :-)
Nádherná :-)

3 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 3. prosince 2013 v 16:30 | Reagovat

Jakou kritiku by si furt chtěla, když je to tak úžasné! Nemám slov a těším se na další kapitolu, protože tohle vypadá zajímavě. Ještě jsem nečetla povídku s pitevnou :D

4 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 3. prosince 2013 v 21:17 | Reagovat

Wow, tak to je parádní. Já vím, že už to možná píšu po několikáté, ale hrozně se mi líbí způsob, kterým píšeš :D Je to čtivé a plynulé, nikdo by se v tom rozhodně nemohl ztratit. palec hore a já se těším na pokračování, první kapitolka mě velice zaujala :D
PS: Promiň, že jsem tak dlouho nekomentovala, vůbec jsem neměla čas brouzdat po netu. Snad ti to teď nějak vynahradím. :)

5 Sillia Sillia | 4. prosince 2013 v 13:24 | Reagovat

Je to zajímavé,zvlášť ta jakási předmluva z dětství Dolores to dělá, tak nějak tajemnějším, ale na mě tam bylo málo krve no.. v tomto případě pitev ono hrabat se v něčim těle po jeho smrti je dost... morbidní, přesně jak to mám ráda, už teď vidim, jak někomu začne něco řezat, z řezu se začne linout krev a ten člověk se probudí... xD No jsem asi vadná co? No ni, těším se jak se to bude vyvíjet. ;-)

6 Ella Monurová Ella Monurová | Web | 4. prosince 2013 v 14:15 | Reagovat

Kritiku?...To nejde.:) :D
Perfektní kapitola, zajímalo by mě co bude dál.:3 :)

7 Enna Enna | E-mail | Web | 17. prosince 2013 v 19:20 | Reagovat

WOW. je to dobré. Dobre píšeš, je to super :D

8 Pisatelka Pisatelka | Web | 18. prosince 2013 v 16:12 | Reagovat

Moc se mi to líbí :)

9 Hermi Hermi | Web | 11. června 2014 v 6:58 | Reagovat

Úžasný! Perfektní! Až teď jsem se dostala k tomu si to přečíst, ale rozhodně nelituju! Je to senzační!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama