Komentáře

1 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 20. prosince 2013 v 12:26 | Reagovat

Co bych dělala já? No, tak jako první by přišel šok a můj mozek by asi na moment vypověděl službu. Pak by mi hlavou problesklo "Super, nemusím do školy!" a pak bych propadla depresi..
Holka, kvůli tomu, že jsi byla na týden na dětské psychiatrii rozhodně nepřestanu chodit k tobě na blog a číst tvé skvělé povídky :D Nevidím na tom nic  špatného, prostě se stalo. A odteď jsi v mých očích neuvěřitelně statečná, ať už jen proto, že jsi přežila ty noci ve tmě. :D Z povlečení s motivem nemocnice mi běhá mráz po zádech...
Hlavně, že jsi to ale zvládla a že jsi se nám vrátila. :)

2 Clara Black Clara Black | Web | 20. prosince 2013 v 12:58 | Reagovat

[1]: S tím ''Super, nemusím do školy!'' mi hlavou blýskla myšlenka - ''Ale musela by ses nudit v jejich provizorní škole...'' :-D A řeknu ti, že ty noci v tý tmě byly snad ty nejhorší noci, co jsem zažila... celou dobu, co jsem tam byla, jsem byla šíleně unavená, protože jsem tam kvůli tomu nemohla spát, fakt šílený... Ale jsem moc ráda, že už to mám za sebou, to mě uklidňuje :)

3 Ami Ami | E-mail | Web | 20. prosince 2013 v 13:32 | Reagovat

No, tak kdyby mi to doma oznámili :-D Chytla bych takovej histerák :-D To ani nechtějte vědět, co umím!
Nemusíš se hlavně bát (jak už jsem psala), že by jsme k tobě přestali chodit, ať jsi byla na sebe horším místě! Jsi děsně statečná! Já bych to tam prořvala a hotovo! :-D Hlavně, že jsi zpátky!

4 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 20. prosince 2013 v 13:39 | Reagovat

Ty náš psychouši.. :D No snad to teď bude lepší no... A snad tě tam už znovu nepošlou..:D

5 Calla Calla | 20. prosince 2013 v 13:58 | Reagovat

Je mi tě líto.. :( Ale jsem ráda, že jsi zpátky. Jinak.. Taky se bojím tmy, ale zase tak hrozné to u mě není. Ale s injekcemi.. AA... FUJ! Pokaždé při odběru krve omdlím. Nesnáším injekce! Bojím se jich snad víc, jak hmyzu. (A že se hmyzu bojím dost hodně) xDD Jinak. Co bych dělala já? Probrečela všechny dny, co bych tam byla a potom se naštvala na celý svět. Potom by přišla depka a pak bych zase brečela. :DDD Zažila jsem něco podobného. Akorát v lázních.
Ne.. Teď se prosím tě nesměj, že lázně jsou super, a bomba a nic nemusíš dělat atd. xD Byla jsem tam měsíc a každý den nějaké procedury. Některé dokonce i bolely. Přísný řád. Rodiče jsem viděla jen v neděli a to jsem mohla jenom okolo 2 nebo 1 hodiny. Nesměli jsme chodit ven a na pokoji jsem byla s holkou, která mě.. dá se říct šikanovala. Takže zřejmě tuším, že ten pocit, který jsi zažila,byl hodně hnusný. I když to asi bylo horší, než jsem měla já. :/

PS: Omlouvám se za dlouhý komentář. Už přestávám kecat. xDDD
PS2: V lázních jsem byla kvůli léčení po operaci. :D

6 Lucy Lucy | E-mail | Web | 20. prosince 2013 v 15:10 | Reagovat

Pro mě by to byl horor. Já odmítám jet i na tábor nebo někam kde nikoho neznám.
Obdivuji tě protože já bych to asi nezvládla.

7 Storycollector Storycollector | 20. prosince 2013 v 15:26 | Reagovat

Uf, to je síla. jsem fakt ráda, že jsem nikdy do ničeho nespadla, abych nemusela na psychiatrii.
To neustálý prohlížení věcí by mi taky vadilo, ale zase chápu, že ti ostré a nebezpečné předměty museli vzít, když u tebe bylo podezření na sebepoškozování.
Odběr krve je pro mě taky hrozným zážitkem.
Drž se, ať se tam nemusíš vracet.

8 Clara Black Clara Black | Web | 20. prosince 2013 v 15:37 | Reagovat

[3]: Hezky řečeno :-D

[4]: To je radši bez komentáře :D A už mě tam znovu nikdy nedostanou, tím jsem si jistá.

[5]: No, to jsme to měly celkem podobné... a za dlouhý komentář se vůbec neomlouvej, protože mám moc ráda dlouhé komentáře. Baví mě číst si je :)

[6]: Pro mě to byl horor, ale nakonec bylo seznámení vlastně tou největší maličkostí.

[7]: Jo, s tím odebíráním těch ostrejch předmětů jsem to chápala, ale že nám nedovolili ani mít u sebe mýdlo, to mě fakt namíchlo, to fakt jo. Nemohli jsme fakt skoro nic... A držím se, a už se tam nikdy nevrátím, jak už jsem říkala. Už mě tam nikdo nedostane...

9 Sillia Sillia | 20. prosince 2013 v 17:43 | Reagovat

No teda... Tak tolik ostrý bych to nečekala a asi nejvíc chápu tvůj strach z jehel, mám ho taky, vždycky mě držej a já se držim mámy, vim, že to ve 14 letech zní divně, ale já z toho mam fóbii, stejně jako z vrtání zubů a pavouků, 3 věci, který já výslovně nesnesu a mám z toho šílenou histerii.
Kdybych byla na tvém místě, tak už 2. den na všechno a všem nadávám, do všeho kopu, na všechny řvu a kritizuju to, nejspíš bych i po všech kolem něco házela, protože nejsem člověk, co dokáže žít v takovém útlaku, potřebuju svobodu, ať už projevu, pohybu a přístupu na net. Věci ohledně hygieny, na těch tolik nelpím, ale to omezení by mi vadilo a tím největším a nejhorším by bylo to, že nemůžu ke koním. Tohle místo by ze mě udělalo spíš divoké surové zvíře než aby mi pomohlo a vlastně bych se ani nedivila, kdybys teď byla ještě větší psychouš. Máš můj obdiv, žes to tam vydržela, přežila a dokázala se tam úplně nezcvoknout. Moc Ti držim palce, abys tam už NIKDY nemusela.

10 Clara Black Clara Black | Web | 20. prosince 2013 v 17:51 | Reagovat

[9]: Já byla po většinu času hrozně smutná, až zoufalá, ale chvílemi jsem fakt zuřila. Štěstí, že tam byla holka, na kterou jsem nakrásně mohla křičet, protože neustále provokovala, štvala nás všechny a byla šíleně hlučná - to byl způsob, jak ze sebe alespoň částečně ten vztek dostat. Hlavní ale je, že už jsem zpět a nehodlám tam už nikdy jít...

11 Sillia Sillia | 20. prosince 2013 v 18:10 | Reagovat

[10]: To se fakt nedivim, a teda, fakt štěstí, že tam byla, jak to tak čtu.

12 Kate Kate | Web | 20. prosince 2013 v 20:30 | Reagovat

Asi bych se začala smát, abych zakryla to zoufalství, protože tohle si opravdu nedokážu představit. :/ A potom bych propadla hysterii - pláč, křik... Asi bych potřebovala do něčeho mlátit, nebo bych na chvíli zdrhla z domu... Já si to prostě nedokážu představit. :(
Obdivuju tě - nevydržela bych tam ani den! Zbláznila bych se, a potřebovala bych tak tucet knih, tři propisky, dva sešity... Prostě, tohle nejde. :/
Vím, že tohle tě může štvát, protože ti to pravděpodobně "cpou do hlavy" všichni, ale... Mrzí mě to. ;) Nic víc, ani nic míň říct nemůžu, jen, že je mi to líto, a nepřeji ti to zažít znovu.

13 Clara Black Clara Black | Web | 20. prosince 2013 v 20:55 | Reagovat

[12]: Něco podobného jsem dělala a potřebovala jsem asi sedm knih, čtyři sešity, skicář, kupu tužek a propisek, abych to tam přežila... ale příliš mi to nepomohlo. Ale zase je to životní zkušenost, která mi určitě časem k něčemu bude víc, než teď :)

14 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | Web | 20. prosince 2013 v 22:12 | Reagovat

Moje milovaná Clarush... tak nevím vpodstatě, co ti nato mám napsat.
Jsem strašně ráda, že už jsi zpátky - jsi zpátky, ne? :-) Jsi neskutečně silná, mně nikdo neobvinil z toho, že jsem psychicky labilní, ale mám obavu, že v takovém prostředí bych se asi zhroutila.
Doufám, že budeš mít dostatek sil do nového roku a že se tě pustí depresivní myšlenky. Něco takového jsem teda nečekala a rozhodně tě za to neodsuzuju, nic takového.
Já osobně si myslím (o sobě), že psychicky labilní jsem, aspoň trochu. Sice se to trochu zlepšilo, ale jsem taková troska, to ti píšu proto, abys věděla, že se nemusíš cítit blbě, že "máš nějaké problémy", nebo tak něco.

Přeju ti do života jen všechno dobré.

*Nervózně se rozhlédne kolem sebe a povzdechne si... tak trapný komentář... Ach nebe, hvězdy, Lillen, ty upadáš, to je děs... radši to skonči, dokud je čas*

Tak tedy... ukončím to tím, že bych se na dětské psychiatrii asi zhroutila... a asi bych nenáviděla a vztekala se na všechny kolem sebe...

15 Clara Black Clara Black | Web | 20. prosince 2013 v 22:17 | Reagovat

[14]: Ano, jsem zpátky - to je naprosto jisté. Ale jak teď tak přemýšlím, tak asi psychicky labilní jsem, alespoň trochu. Ale podle zprávy, co jsem si Odtamtud odnesla jsem vlastně celkem zdravá, pokud nepočítám disharmonický vývoj mojí osobnosti, toť asi vše...
A vůbec to není trapný komentář.

16 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | Web | 21. prosince 2013 v 13:15 | Reagovat

[15]: ;) tak za tu "netrapnost" jsem upřímně ráda - a jsem ještě radši, že tě ohodnotili jako celkem zdravou bytost ;)
Drž se! :-)

17 Eliza Eliza | Web | 22. prosince 2013 v 14:15 | Reagovat

PIN k mýmu mobilu by za boha nedostali, nikdy...
Je asi blbost říct, že mě pobyt tam láká, co? Ne proto, že bych nemusela do školy, ale proto, že mě to zajímá čistě věděcky. Psychika lidí kolem, i těch sester a doktorů, jejich metody a podobně, taková morbidní zvědavost. Chápu, že to bude vzhledem k tvým zážitkům působit dost neuctivě.

Pro někoho, kdo má problém a jde se skutečně léčit mi to nepřipadá jako dobré místo, jak už jsi řekla sama. Lidskou duši léčí přátelé a smích, ne sestry, absolutní omezení jakékoliv svobody a neustálý strach. To spíš jakékoliv nemoci podpoří, než že by je odstranilo, ale je to můj názor.

18 Clara Black Clara Black | Web | 22. prosince 2013 v 15:11 | Reagovat

[17]: To s tím pinem jsem si říkala taky, ale nakonec mě okolnosti donutily k tomu, abych jim ho řekla, bohužel. A nevím, nevím, ale jako blbost mi to nepřipadá. Mě samotnou to taky zajímalo, když jsem kvůli tomu zrovna neměla depku... ale fakt bych nikomu nepřála, aby tam šel. Ale zase na druhou stranu jsem tam měla poprvý v životě pocit, že jsem našla lidi, který jsou jako já... neznali jsme se ani den a otevřeně jsme tam mluvily o problémech a bez jakýhokoliv nucení jsme se vždycky podržely, když byla potřeba... a to jsme se fakt ani pořádně neznaly... Tohle mi celkem chybí. Měla jsem tam zkrátka pocit, že se můžu svěřit a že mě chápou - ale to mi doma nikdo nenabídne, taková možnost v normálním životě (v tom mém určitě) neexistuje, bohužel. Ale na druhou stranu je to celkem užitečná zkušenost, řekla bych...
A přesně, jak jsi řekla. Problém je v tom, že personál Tam (jak já tomu místu říkám) si myslí pravý opak. Jedna sestra mi dokonce řekla, že je ten režim to pravé, co potřebujeme, že je to to nejlepší, co nás mohlo potkat... snad ani nemusím říkat, že jsem z toho měla ještě větší depku... Ale člověku to alespoň otevře oči, protože si potom sakra váží toho, že je doma...

19 Žirafka Žirafka | 24. února 2014 v 15:40 | Reagovat

Na tvůj blog jsem narazila díky tomuhle článku a připadáš mi jako moc sympatická osůbka :) já sama na dětské psychiatrii byla čtyřikrát, pokaždé na necelé dva měsíce. Můžu se zeptat, v jaké nemocnici to bylo? Já byla dvakrát v Motole a dvakrát v Bohnicích, už nikdy víc, fuj! Ale to místo, kde jsi byla ty mi tedy připadá o poznání přísnější, fujky, tam bych nevydržela. Jak dlouho jsi tam byla? :)

20 Clara Black Clara Black | Web | 24. února 2014 v 16:08 | Reagovat

[19]: O Bohnicích jsem na té psychiatrii slyšela, jedna spolubydlící tam byla... A byla jsem v Liberci, hrozný místo. Neustále se mi to vrací ve snech...

21 Žirafka Žirafka | 24. února 2014 v 21:49 | Reagovat

[20]: Tuším, jaká spolubydlící, chvíli to totiž byla i moje spolubydlící.. Nebyly náhodou její iniciály E.D.? Pokud ne, tak to je asi jiná, protože se prý Liberec na Vánoce zavíral. No podle toho, co tady u tebe čtu jsou Bohnice ráj :D

22 Anonym Anonym | 24. dubna 2017 v 19:05 | Reagovat

Tak to jsi měla super. Ráda bych s Tebou měnila. Já byla na dětské psychiatrii 2 měsíce, a musím Ti říct, že toto byl opravdu ráj.

23 nemocná ??? nemocná ??? | 17. července 2018 v 16:01 | Reagovat

Ahoj ,já jsem tam byla a když mi to bylo řečeno málem jsem se rozbrečela ,samozřejmě že jsem brečela ,ale né před nimi ,ale sama.

24 anonym anonym | 17. července 2018 v 16:05 | Reagovat

[19]: ahoj smím se zeptat proč jsi tam byla tolikrát??,

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.