Vánoce 2013: Mistr slaví Vánoce

24. prosince 2013 v 0:01 | Clara Black |  Já a Mistr

Tak je to tu - Vánoce. Na samotný začátek bych vám chtěla říct, že vám všem přeju kouzelné Vánoce a doufám, že se vám splní alespoň jeden sen. :)
Teď to vezmu z té blogovější stránky. Na tyhle Vánoce jsem si pro vás připravila jednu moc speciální povídku a strašně moc doufám, že se vám bude líbit. Nutno však podotknout, že je to vážně speciální povídka. Tákže... mrkněme na ni! :)


Myslím si, že snad každý, co tenhle blog nějakou dobu navštěvuje, ví, že tahle povídka patří k Já a Mistr. Je to vlastně taková speciální jednorázová povídka, speciální vánoční díl, když to tak blbě řeknu. Na druhou stranu se ale nemusíte obávat, že bych vám sem na Vánoce cpala něco supermorbidního - tahle povídka je totiž krapet jiná, než Já a Mistr, proto taky říkám, že je speciální a vánoční. A myslím si, že není ani negativní, naopak - dle mého názoru tam je celkem dost vánočního kouzla, které nám na hlavní postavy z Já a Mistr právě zapůsobí :)
No, nebudu to dál zdržovat, pěkné počtení :)

Ledový vítr si pohrával s lehoučkými sněhovými vločkami a vířil je kolem dětí, které stavěly sněhuláky. Celá krajina byla zasněžená, skoro jako v pohádce - v okolí se rozléhal upřímný dětský smích a v napadaném sněhu byla spousta stop, jak děti pospíchaly na kopec sáňkovat. Místy byl ve sněhu i jiný otisk - když děti dělaly ve sněhu andělíčky.
Clara tohle všechno pozorovala z okna, a nebyla si jistá, jestli si to vymýšlí, nebo jestli to opravdu vidí. Z okna v jejím pokoji měla sotva výhled na vzdálený kopec a ve sněhové vánici vlastně nebylo skoro nic vidět. Navíc bylo okno pokryté ledovými vzory, které tam vytvořil mráz...
Tiše si povzdychla. Takhle si nepředstavovala svůj nový život. Tedy, vlastně byla spokojená, už si celkem zvykla, ale nepředstavovala si to vyloženě takhle. Ted jí vyprávěl o tom, jak krásný tenhle nový život je, že je to znovuzrození, že s nimi bude šťastná, ale ona si tak nepřipadala, ne teď. Naopak. Připadala si sama. Na Vánoce. Na Vánoce si připadala sama. Smutné, velice smutné, pomyslela si rozrušeně, a objala se rukama, ze kterých jí visely dlouhé rukávy červeného svetru, který dostala od Jamese, když viděl, jak se klepe zimou. Když nad tím tak přemýšlela, tak to bylo velice pěkné gesto, ale stále jí celý tenhle dům připomínal ledové království. Ne vzhledem, ale tím, jaké tu panovalo ledové napětí. Tihle lidé snad ani nevědí, jak někomu popřát k narozeninám, natož jak se slaví Vánoce, pomyslela si Clara a nezadržela slzy, protože si vzpomněla na to, jak slavila Vánoce s matkou, když byla malá. Minulé Vánoce sice také nijak neslavili, ale to měla práci. Svůj první úkol. Nemusela myslet na to, že jsou Vánoce, ale na to, aby se držela plánu. Ale teď, když nemá co dělat a vidí, že si ještě některé děti hrají venku - a jak v některých oknech září světla vycházející ze světélek na vánočních stromcích, tak je jí smutno.
''Claro?'' ozvalo se zpoza dveří. Clara si rychle rukávem otřela slzy a mírně se zavrtěla na parapetu, odkud vyhlížela z okna.
''Ano...?'' houkla Clara, stále vyhlížejíc z okna, jako by se nic nestalo. Nechtěla znovu ukazovat svojí slabost poté, co se ukázala v dobrém světle jako chladná a bezcitná vražedkyně. Všichni tu slzy považovali za slabost - a ona vážně netoužila po tom, aby ji znovu označili za slabou, protože slabé články tu odumírají, doopravdy. A ona netoužila po smrti, ne dnes, ne jindy.
Do místnosti vešel James.
James si tiše povzdychl a došel ke Claře. Pohladil ji po vlasech a soucitně se na ni podíval, jako by jí z očí stihl vyčíst všechno, co potřeboval vědět. Přitáhl si k ní židli a posadil se.
''Hezké Vánoce, Claro.'' řekl a pousmál se. Clara na něj upřela svoje smutně vyhlížející oči.
''Hezké Vánoce, Jamesi...'' špitla Clara smutně. James ji chytl za ruku a znovu si tiše povzdychl. Zjevně věděl, že jí to trápí, což Claru trochu překvapilo, ale nedala to na sobě znát.
''Vím, že sis Vánoce představovala jinak, ale... tady to takhle obvykle chodí. Ti dole nevědí, co Vánoce znamenají, protože nikdy Vánoce nezažili. Ne ty opravdové, krásné, strávené s těmi, na kterých jim záleželo.'' Clařin výraz se změnil na překvapený. Jamesova slova jí tak trochu nedávala smysl i když o Dahmerovic rodině věděla dost, stále jí cosi unikalo.
''Jak to myslíš?'' zeptala se Clara zmateně na Jamese pohlédla.
''Nikdo z nich nebyl od malička vedený ke klasickým vánočním zvykům. Nikdo z nich nepoznal opravdové Vánoce, tak jak je znají ostatní. Nevědí, jak se Vánoce slaví, Claro.'' Clara smutně vzdychla a sklopila zrak k zemi. Částečně to odpovídalo tomu neuvěřitelnému chladu, který v domě neustále panoval - a odpovídalo to i charakteru Dahmerovic rodiny... Smysl v tom popřít nemohla, ale stále to nedokázala pochopit. Kdopak by nevěděl, jaké jsou Vánoce? Jak mohou neznat to kouzlo, které Vánoce mají? Bylo jí z toho ještě více smutno, protože jí to bylo líto. Hrozně moc líto...
''Takže... oni Vánoce vůbec neslaví?'' zeptala se Clara, jako by stále neuvěřila Jamesovým slovům. James zavrtěl hlavou a smutně jí pohlédl do očí.
''Ne, nevědí, jak se slaví.'' pronesl až drásavě vážným hlasem James a krátce pohlédl z okna, kde se vířily třpytivé sněhové vločky a tvořily vánice.
''A ty...?'' špitla Clara a pohlédla na Jamese skrz hustý pramen tmavých vlasů, který jí padal do tváře, téměř jako závoj.
James se zasmál.
''Jistě!'' mrkl po Claře. ''My dva jsme tu přeci ti nejvíc normální, ne?'' Clara se neubránila úsměvu. James byl na rozdíl od ostatních jiný, a byli si celkem blízcí - vlastně by se dalo říct, že mezi nimi bylo jisté přátelské pouto. James Claře pomáhal už při prvních dnech, aby si zvykla - rozesmíval ji, když viděl, že je smutná - byl k ní vždy moc milý, jako opravdový přítel. Dokonce ji na její narozeniny vzal ven, a to i přes Tedův výslovný zákaz.
''Přála bych si, aby nebyli tak prochladlí. Chtěla bych je vidět, jak slaví Vánoce... i kdyby si jen měli darovat sady nožů a motorovky...'' oba se rozesmáli, když si to představili. James se ale zamyslel.
''Ale víš ty co?'' Clara zavrtěla hlavou. ''Mám nápad.''


Seth ležel na posteli, začtený do knihy, kterou si poctivě ukradl z Clařina pokoje. Doufal, že nějakou zajímavou knihu najde u Elizy, ale příliš tam nepochodil, protože ho přistihla, jak se k ní vkrádá. U Abigail také příliš nepochodil, protože Abbie nerada četla. Proto mu nezbývalo nic jiného, než se podívat ke Claře. Sice příliš nebyl na dívčí knihy, ale co se dalo číst, to přečetl. Nebyl náročný, když šlo o knihy na zahnání nudy. A ani trocha romantiky mu nebyla proti srsti i přes to, že romantice nerozuměl. Občas mu hlavou prolétla myšlenka, kterou vyvolalo právě ono čtení té proklaté romantické knihy, ale stále mu unikala hlavní pointa tohoto žánru. Nechápal to, co na takových knihách ženy vidí. Kdopak by asi stál o blonďatého náfuku s kopou peněz, který svojí vyvolené zařídí jízdu kočárem taženým koňmi při západu slunce? Ne, tohle opravdu nechápal. A ještě víc nechápal to, jak to může někoho bavit. Že by po tomhle Clara toužila? napadlo ho. Hloupost, ta holka má přeci víc rozumu, odpověděl si v duchu a mírně se zaculil.
''Sethe? Copak to čteš?'' Seth sebou škubl a rychle zaklapl knihu ve snaze ji i rychle skrýt před neočekávaným hostem. Nechtěl vypadat divně, a to by vypadal, kdyby ho s tou knihou někdo viděl.
''Nic, nic.'' dodal nenápadně a knihu strčil pod polštář.
''Snad ses nedal na romantiku?'' Seth protočil oči, sebral polštář a hodil ho po Stephenovi. Stephen se jen tiše zasmál a hodil mu polštář zpět. Jak jsem si ho mohl nevšimnout?! pomyslel si nazlobeně Seth při pohledu na svého bratra, jak po něm pobaveně kouká, jako by se díval na televizi.
''Co chceš, Stephene?'' Tahle věta Sethovi v uších zazněla v zvláštně otravném podání. Zřejmě to bylo tím, že tuhle větu využíval velice často. Ať už na Elizu, nebo na Stephena. Vlastně na kohokoliv, kdo se rozhodl narušit posvátný klid v jeho pokoji, tedy, svatyni.
''Přišel jsem se podívat, co děláš. James se někam vytratil, Abigail s Jonathanem šli za nějakými známými a Clara taky někam zmizela... Tak jsem se šel podívat za svým milovaným bratrem, abych ho poctil svou přítomností, která mu jistě udělala velikou radost, že?'' Seth se zakřenil, jako by si kousl do citronu.
''Veliké díky, bratře. A teď už můžeš vysmahnout.'' S posledním slovem se otočil na bok a po očku sledoval, jestli už se Stephen zvedá a připravuje se k odchodu. Stephen jen dál seděl a zadržoval smích.
''Co sakra je?'' vyhrkl rozčileně Seth. Stephenova přítomnost mu nebyla nikterak příjemná, protože si chtěl dočíst tu knihu, aby ji mohl pak nepozorovaně vrátit, když je Clara údajně pryč.
''Nic.'' řekl Stephen a rozesmátý odešel. Seth zvedl jedno obočí, zavrtěl hlavou a vytáhl si zpod polštáře knihu, kterou si četl, než ho Stephen vyrušil. Nalistoval si stranu, kde skončil a znovu spokojeně četl o tom, jak mladá dívka sní o romantické svatební cestě a vrtěl při tom nechápavě hlavou.


''Jamesi? Jamesi! Já to všechno nepoberu, je toho strašně moc! A bolí mě noha, ehm, protéza, asi se mi uvolňuje... No tak, Jamesi! Já už to-'' Clara překvapeně vyjekla a do vzduchu se vznesla obrovská kopa zabalených dárků. Clara dosedla na zem a s vytřeštěnýma očima pozorovala, jak se dárky, které s Jamesem tak pracně sehnali, snášejí k zemi, kde se s největší pravděpodobností rozbijí.
Clara se rychle natáhla ve snaze jich alespoň pár chytit. Najednou se jí zdálo, že dárky padají pomalu, velice pomalu, jako ve zpomaleném filmu - a když se vedle ní objevil James, který bez váhání skočil, aby jich taky pár pochytal, připadala si vážně jako v nějakém filmu. Až na to, že nechytali drahé porcelánové talíře, ale dárky. Drahé dárky.
James tvrdě dopadl na zem a na tvář mu padl jeden z dárků. Clara se neubránila smíchu.
''No, zdá se, že jsme všechny zachránili!'' zašvitořila spokojeně, když si James sundal z tváře dárek zabalený v temně červeném balicím papíře a hloupě se na ni podíval.
''Super. Teď už zbývá je jen dopravit na místo. A chce to stromek. Velkej stromek.'' James s Clarou se na sebe podívali a oběma se na tváři objevil doslova ďábelský úšklebek. Clara přesně věděla, kam tím James míří. Věděla to až moc dobře.


Stephen zamyšleně pozoroval plápolající oheň v krbu, který se nacházel ve společenské místnosti. Ted seděl ve svém křesle a v tichosti si četl noviny. Jediné, co rušilo ticho panující v místnosti, kde se oba nacházeli, bylo praskání dřeva v krbu a tiché tikání hodin na římse u krbu.
''Stephene, pročpak tu s námi není Clara?'' zeptal se Ted, aniž by odtrhl pohled od zřejmě fascinujících zpráv v novinách. Stephen se nenápadně zakřenil a pokrčil rameny.
''Netuším, otče.'' odvětil po pravdě. Netušil, kde Clara je - a popravdě řečeno, ani neměl chuť to zjišťovat. Clara se v poslední době chovala víc, než podivně. Chvílemi se chovala jako pravá vražedkyně, byla krutá a nelítostná, ale jindy byla neuvěřitelně smutná a dělala dojem zraněného zvířete, které se chytlo do medvědí pasti. Stephen se v ní už nedokázal vyznat. Navíc ho nenáviděla, tak už ani nemělo smysl se pídit po tom, kde je. Ani Vánoce tohle nemohly změnit.
''Smutné, velice smutné.'' pronesl Ted tichým, hlubokým hlasem a trochu zašustil novinami, když otáčel list. Stephen na něj trochu udiveně pohlédl.
''Co je smutné?'' zeptal se, protože neměl tušení, o čem jeho otec mluví.
''To, co se mezi vámi stalo.''
''Jistě...'' Stephenovi to bylo líto, ale nemohl s tím už nic udělat. Byla jeho vina, že Clara přišla o nohu a o svůj život, protože to on ji sem dovedl. Veškerý stín padal, padá a bude padat na jeho hlavu, i kdyby se snažil sebevíc. Pravdou ale je, že ho to dost ranilo. Měl Claru opravdu rád, ale přesto jí ublížil. Tahle myšlenka ho vedla k veliké úvaze nad tím, co mu vlastně spolupráce s Mistrem přináší. Nic, pomyslel si zoufale. Nic, než bolest pro ostatní, o kterou přeci nestojím, dodal si v duchu.
''Páni, diskusní kroužek!'' Ted složil noviny a otráveně pohlédl na Jamese, který právě vešel do místnosti. Stephen zavrtěl hlavou, jako by se snažil zbavit se chmurných myšlenek - jsou přeci Vánoce! Na chmurné myšlenky bude mít další dny.
''Stephene, tak jsem si říkal, že bychom s tvým otcem mohli probrat další akci, když teď nemáte nic jiného na práci...'' Ted otevíral pusu, aby začal protestovat o tom, že se o Vánocích nic plánovat nebude, ale James ho beze slova přesadil na vozík a ujížděl s ním směrem ke knihovně. Stephen si tiše povzdychl a vydal se za Jamesem.
''Jdeš, Stephene? Tak pospěš, jsi jako zpomalenej!'' houkl James na Stephena během cesty do knihovny.


Clara se nenápadně plížila lesem a za zády si schovávala pilu. Vlastně se jí ten nápad už tolik nelíbil, když jí James vrazil do rukou motorovou pilu, ale co mohla nadělat? Jeli v tom společně, jak James řekl. A krádež stromku z městské školky připadla zrovna na ni, bohužel.
''No tak, musí tu být nějaký pěkný stromeček...'' zabručela si Clara pro sebe a rychle se rozhlížela, aby si co nejdříve vyhlédla ten nejpěknější stromek a mohla s ním pak vesele pádit zpět k domu. Snad mě při tom nechytnou, pomyslela si, když konečně zahlédla ten správný stromek.
Byl o něco vyšší než ostatní, ale nebyl to žádný obr, kterého by nezvládla dopravit k domu. Rychle se k němu připlížila a dala se do řezání.
''Hodnej stromek, hodnej lesík... Nic jsem neukradla, ten stromek jsem měla podepsanej...'' šeptala si pro sebe, když stromek táhla sněhem zpět k domu ve snaze být co nejnenápadnější.


Když se Claře konečně povedlo stromek dotáhnout dovnitř, a umístit ho na to správné místo, unaveně dosedla do křesla a spokojeně vydechla.
''Co to je?'' ozval se hlas nad ní. Okamžitě se postavila na nohy a stála jako v pozoru. Na schodech stál Seth s tím nejškodolibějším úšklebkem na tváři, jaký kdy viděla.
''Tohle je stromek, ty neznalče.'' odvětila ironickým hlasem a z tašky si vytáhla krabici s ozdobami.
''Co kdybys mi třeba pomohl, hmm?'' dodala. Seth líně sešel schody dolů a nahlédl do krabice s ozdobami.
''To si děláš srandu, že jo?'' Clara zavrtěla hlavou, na tváři měla rošťácký úsměv. Seth vzal do ruky jednu ozdobu a nechápavě ji zkoumal.
''To se věší na stromek, víš?'' Clara popadla jednu ozdobu a pověsila ji na stromek. Seth pozvedl jedno obočí a pověsil na stromek ozdobu, kterou ještě před malou chvílí zkoumal, jako by ji viděl prvně v životě.
''A k čemu je to jako dobrý...?'' zeptal se nenápadně. Clara se zasmála a vrazila mu krabici do ruky.
''Přeci to patří k Vánocům, ty hlupáčku! Tak tam hezky pověsíš všechny ty ozdobičky, ano? A nezlob, jinak nedostaneš dárek!'' zašvitořila a neubránila se smíchu. Seth nechápavě vykulil oči a nahlédl do krabice s ozdobami. To myslí vážně? pomyslel si. Dobře, ať je tedy po jejím. Ale chci dárek. pomyslel si a šibalsky se ušklíbl.
''Tááák, podívej, co pro tebe mám!'' vyhrkla spokojeně Clara a nasadila Sethovi čelenku se sobími rohy. Seth pozvedl jedno obočí a hloupě se na Claru zadíval.
''Je to nutný? Musím vypadat jako sob? To jako vážně?'' Clara spokojeně přikývla.
''Pokud bys náhodou nechtěl skřítkovský uši a čapku...'' Seth okamžitě zavrtěl hlavou a raději dál věšel ozdoby. Clara se spokojeně usmála a začala vytahovat dárky, které měla v tašce a pomalu je pokládala jeden za druhým pod stromek. Seth na dárky nechápavě koukl a hvízdl.
''Dárky? Doufám, že jsou všechny pro mě, protože jsem byl celý rok hodný chlapeček...'' Clara Setha dloubla loktem a ušklíbla se.
''Jasně, to určitě.'' Oba se rozesmáli.
''Tak co říkáš na Vánoce...?'' zeptala se přívětivým hlasem Clara a s úsměvem na něj pohlédla. Seth jí pohlédl zpříma do očí a marně hledal slova.
''Já...'' začal, ale ihned se odmlčel. Dívali se vzájemně jeden druhému do očí, jako by ani slova nepotřebovali-
''Sethe! Veselé Vánoce, ty starý brachu!'' Než se v místnosti objevil James se Stephenem a Tedem. James se doslova přiřítil k Sethovi a pořádně ho praštil do zad. Clara udiveně zamrkala, i když to bylo jasně přátelské gesto.
''To jsi... dělala ty?'' zeptal se udiveně Stephen, když zahlédl ozdobený stromek. V očích měl zrnka úžasu, která se každou chvíli mohla změnit v doslova dětskou radost z pouhého pohledu na ozdobený stromek.
''S Jamesem jsme tohle vymysleli, ale Seth ten stromek zdobil.'' odpověděla hrdě Clara a věnovala Sethovi upřímný úsměv plný radosti. Seth se mírně pousmál.
''Ale něco pro tebe mám, Stephene!'' S těmito slovy Clara nasadila Stephenovi skřítkovskou čepičku s rolničkou. Seth se neubránil smíchu.
''Co to sakra...'' začal Stephen, ale při pohledu na Setha v záchvatu smíchu se sobími rohy na hlavě jen utichl. James se zazubil a mrkl po Claře.
''No... a teď dárky! Sethe?'' začal James a pohlédl na Setha. Seth šel blíž k Jamesovi a snažil se udržet vážný výraz, ale příliš mu to nešlo. Viditelně mu cukaly koutky úst, jak se chtěl dál smát. James se zazubil.
''Dozvěděl jsem se, že jsi byl celý rok hodný, Sethíku. Ano, dobře, našlo by se pár chvil, kdy jsi trochu zlobil, ale to ti odpustím, protože jsi jinak byl velice hodným chlapečkem.'' Seth si prohrábl vlasy a zadusil smích. ''Tady máš svoje dárky, Sethíku.'' dodal James a podal Sethovi dva dárky. Seth si vzal od Jamese dárky a odnesl si je na gauč, kde si je položil a čekal, co bude dál.
''Stephene, pojď blíž.'' Stephen popošel k Jamesovi a pošeptal mu: ''Je to nutný?'' James přikývl.
''Téměř celý rok jsi byl hodný téměř jako tvůj bratříček, proto tě také obdaruji. Tady máš své dárky.'' James podal Stephenovi dva dárky a spokojeně se ušklíbl.
''Claro, pojď ke mě!'' Clara se neubránila přidušenému smíchu a přistoupila k Jamesovi. James ji obdaroval tím nejupřímnějším úsměvem, jakého byl schopný a podal jí dárek.
''Ten je pro tebe.'' poté ještě zpod stromku vytáhl jeden dárek, podal jí ho a pokývl směrem k Tedovi. Clara mlčky přikývla a odnesla dárek Tedovi, poté se posadila k Sethovi na gauč a oba si vyměnili pohledy.
''Tak rozbalujte, ne?!'' vyhrkl rozhořčeně James, jako by nemohl uvěřit, že už dárky nerozbalují, celí nadšení z toho, že něco dostali.
''Co to je...'' hlesl Seth, když si prohlížel svůj první dárek. V ruce držel jakýsi kus látky, a nechápavě na něj koukal. Clara se tiše zasmála, vytrhla mu jej z ruky a bez jediného varování mu ten kus látky navlékla. Seth se ani nestihl rozkoukat a měl na sobě zimní svetr s roztomilým sobem.
''Páni, moc ti to sluší, Sethe.'' Seth se jen zakřenil, a raději dárek nijak nekomentoval. Nebylo pochyb o tom, že ho vybíral právě James.
''Myslím, že budeš mít konkurenci, když jde o fešnost, Sethe...'' špitl Stephen, držíc v rukách úplně stejný svetr.
''Konečně budete vypadat jako bratři...'' zamumlal Ted a tiše se zasmál. Hlas měl jakoby nakřáplý a bylo z něj cítit stáří. Ale smál se, Ted se smál. Clara se usmála a rozcuchala Sethovi vlasy.
''Fakt ti to sluší, Krysáčku!''
''A co jsi dostala ty, hmm?'' vyhrkl Seth a zvědavě nahlížel ke Claře ve snaze zjistit, co dostala ona. Clara z balicího papíru vytáhla velkou sněžnou kouli a mírně s ní zatřepala, takže se v ní snášel sníh. Pohlédla na Setha.
''Dostala jsem tohle...'' řekla okouzleně. Ta sněhová koule na ni působila téměř jako matčino objetí, když se v noci probudila ze zlého snu... Vlastně tohle bylo jako sen. Bylo to neskutečné. Neskutečné, ale nádherné.
''Půjdeme bruslit!'' Clara vrhla na Setha udivený pohled. Odkdy chodí ven? Odkdy bruslí? Možná na něj zapůsobilo kouzlo Vánoc, pomyslela si a mírně se pousmála.
''Skvělý nápad!'' souhlasil James a pohlédl tázavě na Stephena.
''Já tu zůstanu s otcem. Nechci ho tu nechat samotného...''
''Co ty, jdeš?'' zeptal se Seth Clary. Clara zavrtěla hlavou.
''Nemůžu, to přeci víš.'' Seth nechápavě zdvihl jedno obočí.
''Proč bys... ach, pravda... Ale to nebude problém, s tím si poradíme. Tak pojď.''


''Nevím, jak ti tohle mohlo přijít jako dobrý nápad, Jamesi!'' křikla Clara na Jamese a hned vzápětí na to upadla a na tváři ji zastudil led.
''No tak, zvedni se, pomůžu ti.'' Seth pomohl Claře se zvednout a zkoumavě si prohlížel její protézu. Ano, byla to komplikace, ale nic velkého, s čím by se nedalo nic dělat.
''Budeme bruslit společně, budu tě držet, takže nespadneš.'' řekl a Clara si tiše povzdychla.
James pomalu bruslil na jezeře, pozorujíc Setha s Clarou, jak opatrně bruslí u okraje jezera. Byl na ně zvláštní pohled. Vypadali, jako by byli dokonale sehraní, ale jako by spolu mlčky zápasili. James se mírně usmál a nenápadně se vytratil.
''Sethe?''
''Copak?''
''Ztratila jsem nohu.'' Seth se okamžitě zastavil a věnoval Claře omluvný pohled. Clara se jen zachichotala.
''Támhle.'' Clara ukázala na protézu, která ležela až na druhém konci jezera. Jak se tam dostala? Pravděpodobně mi podjela noha a protéza se parádně sklouzla po jezeře... zauvažovala.
''Fajn, jdeme pro ni.'' řekl rozhodným hlasem Seth, a vzal si Claru do náručí. Clara mu věnovala mírně podivný pohled, ale nijak neprotestovala.
''Příští Vánoce už budeme bruslit normálně, společně.'' Clara se na Setha usmála a pohlédla mu do očí. Neviděla hadí oči, kupodivu viděla oči plné radosti, až ji do dojímalo. I kdyby jen na jeden večer, tak se Seth změnil. A z části díky jejímu přičinění.
''To zní hezky...'' špitla Clara, stále s úsměvem na rtech. Seth ji políbil na čelo, sebral její protézu a opatrně ji položil.
''Brusle.'' Clara přikývla a podala mu svojí brusli. Vtipná představa, byla to vlastně taková Popelka. Po většinu času měla jen jeden ''střevíček'' - málokdy měla dva. A i brusli měla jen jednu. Samotná protéza byla tak krásně tvarovaná, že nepotřebovala druhou botu...
Seth si sundal brusle a odnesl je pryč z ledu. Poté se vrátil ke Claře a pomohl jí se zvednout.
''Sethe...?'' špitla Clara lehce udiveným hlasem a rozhlédla se kolem sebe.
''Hmm?''
''Myslím, že ten led-'' Ani nestihla doříct větu a oba se propadli do ledové vody.

''Už je ti líp?'' zeptal se Seth při pohledu na Claru pod třemi dekami.
''Vypadám snad na to?'' odvětila Clara a kýchla si. Seth se tiše zasmál a sundal z ní všechny deky.
''Měla by sis vzít něco suššího, jinak nedopadneš dobře.''
''Fajn.'' Clara se rázně zvedla a i přes to, že se celá klepala zimou se vydala k Sethově šatníku. Seth nechápavě pozvedl jedno obočí a otevřel pusu, aby začal chrlit protesty o tom, že jsou to jeho věci, ale nakonec pusu jen zavřel, a mlčky seděl na posteli.
''Hmm...'' zamručela Clara zamyšleně a posadila se vedle Setha. Seth si Claru změřil pohledem a plácl se rukou do čela.
''Ukradla jsi mi košili?'' Clara spokojeně přikývla a zabalila se do všemožných dek, které měl Seth na posteli. Seth se neubránil úšklebku.
''Kradeš mi věci...'' Clara se zasmála.
''Něco za něco, zlatíčko. Tys mi ukradl knihu.'' Když dořekla druhou větu, vítězně se ušklíbla. Seth neměl, co říct.
''Ale musíš uznat, že mi to sluší. Mám teď parádní šatečky...'' Oba zpozorněli.
''Zvonek?'' zeptal se Seth. Clara přikývla. Oba se zvedli a vydali se dolů ke dveřím.
Clara otevřela dveře.
''Veselé Vánoce! Zpíváme koledy a vybíráme peníze...'' Clara se Sethem se na sebe podívali a oběma se na tváři objevil úšklebek.


Krásné Vánoce, vám přeje sám Mistr :)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Milča Milča | Web | 24. prosince 2013 v 0:14 | Reagovat

Sestřičko moje 'milá' :-P,
už jsem tu svůj názor na toto sdělovala. Je to prostě úžasné, nepřekonatelné a kouzelné!
Jak jistě víš, tuto povídku miluji, jsem do ní cvok a zkrátka tohle je to nejlepší co jsi všem, včetně mě (tvé sestřičce) mohla dát!
Přeju ti krásný štědrý den a doufám, že i následující rok proběhne tak skvěle jako i do teď!
Myslím tím i nezapomenutelné pokecy!
S pozdravem *a na smrtelné posteli* ti to přeje tvá nejdražší sestřička Milenne s sedmým stupňem Mimózy :)))).

2 Sillia Sillia | 24. prosince 2013 v 0:44 | Reagovat

Supeeeeeeeeeeeer! fakt super-mega-kruto-vtipná povídka, co dodat? ŠTASTNÉ A VESELÉ!!!!!

3 Ami Ami | E-mail | Web | 24. prosince 2013 v 8:17 | Reagovat

Je to naprosto úžasné! Já už nevím co psát, páč píšeš dokonale!
Krásné Vánoce!

4 Lywia Lywia | Web | 24. prosince 2013 v 9:49 | Reagovat

Ahoj,přeji ti Šťastné a Veselé Vánoce! :)

5 Clara Black Clara Black | Web | 24. prosince 2013 v 9:51 | Reagovat

[1]: To mě moc těší, sestřičko moje :D A na smrtelné posteli nejsi, to vím jistě! :) Přeju ti krásné Vánoce, sestřičko :)

[2]: Krásně řečeno, šťastné a veselé :)

[3]: Krásné Vánoce :)

6 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 24. prosince 2013 v 12:05 | Reagovat

Celou povídku jsem se culila jak debil. Ale když ono to bylo tak strašně krásnééé! A tak nabyté (nabité?) štěstím a Vánocemi a vším tímhletím! Ach, prostě nádhera!

7 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 24. prosince 2013 v 12:11 | Reagovat

[6]: Kruci, zapomněla jsem dopsat: ŠŤASTNÉ, VESELÉ A KRÁSNÉ VÁNOCE!!! AŤ DOSTANEŠ, CO SI PŘEJEŠ! :-D

8 Clara Black Clara Black | Web | 24. prosince 2013 v 12:24 | Reagovat

[4]: Šťastné a veselé :)

[6]: To zní fakt pěkně! :) Snažila jsem se o takovou tu ''vánoční změnu v lidech'' a snad se to alespoň trochu vyvedlo :)

[7]: To se stává :-D Šťastné a veselé, přeju ti to samé :)

9 Aurélie Aurélie | Web | 24. prosince 2013 v 15:17 | Reagovat

je skvělé, že se toho chopili... nedokážu si představit, že bych neslavila Vánoce :) skvělá povídka :)

10 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 24. prosince 2013 v 16:36 | Reagovat

Šťastné a Veselé :D
Povídka je skvělá a dobře se mi četla :3 Jako Mistr celkově xD :D

11 theshadowsofdarkness theshadowsofdarkness | E-mail | Web | 24. prosince 2013 v 17:16 | Reagovat

Naprosto a totálně úžasný!!!! Byly tam chvilky, který byly dokonalý. (no dobře, skoro pořád tam ty chvilky byly:D) Tak nějak doufám, že takovýhle vztah  budou mít Clara a Seth, ale kdo ví. Klidně to mohlo být v normálním cyklu JaM. Podle mě by to tam zapadlo. Děkuju za zpříjemnění vánoc mojí milovanou povídkou. Šťastné a veselé..:)

12 Clara Black Clara Black | Web | 24. prosince 2013 v 17:29 | Reagovat

[11]: To mám velikou radost :) Doufala jsem, že se bude tahle netradiční ''JaMka'' líbit :-D A možná takový vztah ti dva budou mít, takže.. uvidíme :) A šťastné a veselé :)

13 Sillia Sillia | 25. prosince 2013 v 0:28 | Reagovat

[12]: To doufam já jim fandim, dvě moje nejoblíbenější povídkové postavy vůbec, už jsou spolu v jedné povídce, tak by i mohli mít nějaký pořádný vztah :)

14 hope-dies-last-x hope-dies-last-x | Web | 25. prosince 2013 v 1:25 | Reagovat

to je nádherný, vtipn, legrační .. pustila jsi se vraždících myšlenek na vánoce :D .. za to já ne :D ... ale pěkné :3 vážně pěkné :3 legrančí, normálně jsem se smála :D vtipné ! :D fakt super :D .. četla jsem si to 2X! :D skvělí :33

15 Kate Kate | E-mail | Web | 27. prosince 2013 v 15:03 | Reagovat

Dokonalé. :) Ale nechápu, proč mě to ještě udivuje. :D

16 ellnesin-blog ellnesin-blog | Web | 9. března 2014 v 11:37 | Reagovat

Krásná a kouzelná povídka! Takže Seth se dal na romantiku, jo?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama