Deník jedné Černé příšerky (27.1)

27. ledna 2014 v 17:13 | Clara Black |  Něco jako deník

Odcházejí.
S touhle myšlenkou jsem se brzy ráno probudila, ale neměla jsem se k tomu, abych vstala, protože bylo teprve půl páté ráno. Doba, kdy zásadně nevstávám, pokud to není nutné - zastávám názor, že když člověk potřebuje víc času, aby něco dodělal, tak to v klidu stihne v noci - což mi připomíná mé noční čtení Temných koutů.
Ale ráno bylo opravdu perfektní. Vstala jsem a bezstarostně jsem si uvařila puding (ano, zase), a u toho jsem se střídavě dívala na Gossip girl a Arrow, zatím co jsem vyráběla signaturu a banner k Znovuzrození.
Když mi vypršel čas a já musela jít něco udělat (ach ta domácí práce) tak jsem si pustila Florence and The Machine, a vesele jsem si broukala u hloupého zametání celého domu (a že to nebyla jen chodbička). Když jsem odnesla ven rohožky, že je později vybouchám, tak jsem zůstala zírat. Venku byla totální sybérie! Sníh, málem jsem se zabila přede dveřmi, jak to tam klouzalo - a naši černobílí kocouři byli víc bílí, než černí - jak měli zasněžená záda. No, pomyslela jsem si, sybérie je tu.
Když jsem se z úklidu vrátila zpět k seriálům a Photoshopu, upekla jsem signaturu k Syberii (ano, napadlo mě to, když jsem viděla tu skutečnou sybérii přede dveřmi našeho domu) a i banner, samozřejmě. Poté jsem se věnovala dál svým milovaným seriálům a zavrtaná pod dekou v posteli jsem zaháněla chmurné myšlenky týkající se táty.
Když rodiče odpoledne přišli domů z práce (a pozdě, hehe) tak nastal bod zlomu v mém dni a náladě. Máma se do mě pustila kvůli piškotům a pak mi zakázala abych uklidila sníh před domem, i přes to, že si při té nechutné hádce stěžovala na to, jak neschopná jsem, že vůbec nic nedělám, i když mi nic není a tak dál - kdyby na mě nekřičela po delší době, asi bych nevyjela, ale neovládla jsem se. Nenávidím to, když do mě někdo věčně ryje, křičí na mě, nebo se mi posmívá - a na tohle tu mám prosím na každou věc jednoho člena rodiny. Máma je jednoznačně tou, co na mě křičí. A nebudu vám lhát, rozbrečela jsem se. Nejen zoufalstvím, ale také vzteky. Od rána mi hlava doslova třeští, a protože mám něco s tlakem, tak jsem ještě zpomalenější, než obvykle - a pak přijde ještě tohle - a mám dokonalou depku. Nejen depku, pohotovost, jak tomu já říkám. Tuším, že jsem od prosince všechno zvládla ''celkem dobře'' tak, aby se to dalo přejít, ale tentokrát jsem vybuchla, třískla dveřmi a s naší andulkou se zavřela v pokoji. Hned jak jsem byla sama, tak jsem sáhla po noži a pětkrát jsem se řízla na paži, čímž jsem si prodloužila svou ''stupnici zářezů'' na levé ruce. A víte co? Ano, vím, že je to hloupost, ale po tom všem už se to nedalo zvládnout. A když mi vzali i naději, nebylo jiné řešení. Psycholožka nepomáhá, jen do mě rýpe. Psychiatričku jsem viděla jednou a vyvolala mi luxusní depresi - prášky mi samozřejmě nedala - a já osobně tedy upřednostňuji status lobotomizované, bezvládné ale optimistické Clary, než abych byla doopravdy Clara BLACK. Ale fajn, ok, jsem černá. Lidi mě černí, tak do toho. Jsem si jistá, že až se otec vrátí z nákupu, tak že si taky rýpne - a světe div se, jestli to udělá, začnu na něj křičet, protože mám po krk toho, jak na mě někdo křičí a já všechno dusím v sobě - svět v mém domě chce válku? Má ji mít! Vždycky jsem si říkala, že nebudu tou, která někomu ublíží, ale prdlajs. Tentokrát budu já ta zlá, aby měli konečně důvod mě tak nazývat. A až bude po všem, tak s rodiči přestanu mluvit, protože nepotřebuju sestru a zdravotního bratra z psychiatrie, já totiž potřebuju rodiče.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Milenne Milenne | Web | 27. ledna 2014 v 17:26 | Reagovat

Sestřičko...

2 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 27. ledna 2014 v 20:05 | Reagovat

Mám to doma podobný, takže klid... Myslím, že s rodiči je to u většiny z nás stejný. pořád nám jen nadávají, jak jsme neschopní.. -.- Taky mě to sere a občas se taky neudržím. A potom řvu, křičím brečím a občas se taky řežu.. Takže nejsi v tom sama :)

3 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 28. ledna 2014 v 2:42 | Reagovat

U nás rodiče naštěstí řvou hlavně na segru. Ale občas se společně pěkně rafnem. To mě pal vždycky naštve když po mě matka řve a řve, já se pak zavřu v pokoji a ona tam za pět minut přijde, něco po mě chce a pitom mi říká zdrobnělinami mého ména a chová se, jako by se nic nestalo.:/

4 Scriptie Scriptie | Web | 28. ledna 2014 v 13:18 | Reagovat

S mamkou se nesnažím vyvolávat moc konfliktů. A když už, tak je to kvůli ségře, jelikož tráví hrozně moc času na PC a pak se moc neučí. Zato táta, to je něco jiného. Seřve mě kvůli pitomostem (posledně to bylo kvůli tomu, že jsem mluvila moc rychle a že jsem se nervózně kousala do rtu. Sdělil mi, že vypadám pitomě).
Taky se často neudržím a vyjedu na ně - jsme přece v demokratickým státě, ne? Každý má právo říct svůj názor. Akorát táta to jaksi není schopný pochopit, nebo co. Kolikrát už jsem dostala vynadáno za to, že moc "vzdoruju a argumentuju."
Netuším, co víc bych ti k tomu měla říct. Tak nějak, když to po sobě čtu, si připadám, jako bych ti moc nepomohla (xD), ale jako holky přede mnou, snažím se ti tak nějak říci, že nejsi jediná. :)

5 Ta ktera zacne vsechny deodesivni deti a nactiletw hazet do prioravenyhi hrobu kde pohrbila zaroven i Smrt Ta ktera zacne vsechny deodesivni deti a nactiletw hazet do prioravenyhi hrobu kde pohrbila zaroven i Smrt | Web | 28. ledna 2014 v 21:53 | Reagovat

Muj tatka me motivoval nejvic :D
" Vy Potrebujete praci abyste nevymysleli hovadiny :D "
neco na tom bude :DD
Hele Holky lokud vylozene nemate rakovinu nebo nejkou nemoc se kterou si chcete ukevit od bokesti s besti. Tak si z ytecne problemy nedelejte. Prece nenechate Ivot vyhrat ? A jak vas tak posloucham, meli buste si zkusjt se prenest cassem o teochu dopredu a oribehem. Omg jste mlade. Pekne. Vsadim ss jeste ani ne plnolete ( jako ja) a vymyslite takovy hovadiny. Ze se rezete a vselijak. Takovy trable by meli resit ti conemajk dlmlv a ziji na ulici. Ne vy! Co mate strechu nad hlavou. Teply jidlo. Neplafite najem za byt. Nic. Intednet mate. Na kterymjste tak zavisli zebhate bez nej neorezili ani den. Amoblabycb pokracovat.( sory Pisu na tabletu na nove klavesnici a nemam mmoccasu )
Uz To ze chccete smrt si namlouvate. Mate to ze serialh a z netu. Jstesttasny ovecky. Vsadim se ze vetaina Z vas jako elena v tvd sj zavedla denik. Ono je to pritazlive kdyz ze sebe delatechudibky. Ale jenom chvilku. Takze zavedete si denik abyste do nej mohli psat sfiznosti jaky ste byli. Co se vam nepovedlo abjdete psat ze se i orestotvarife normalne a s usmevem. Jdste dlouho mitvrdte. Ze nebyt tv a ruznych videi a pri ehu na netu kse je to samalaskakoncicismrti... tohle  neni z vaseho mozku ! Nemage tovrozeny. To jste se odnekoho.. odneceho Naucili!
Zkuste Si otestovat vls psychiku.
Uple s klidem si dejte sluchatka kde vam bude hrat pomala relaxacni hudba... sednete si do polohy kde vydrzite 20 minut nepretrzite.. na nic nemyslete. Vyp ete... a cekejte co vam ta hudba bude pripkminat. Zkusge se zaposlouchat do tepu vasehosrdce. Zavrit oci a cekat..

6 Kate Kate | E-mail | Web | 29. ledna 2014 v 17:53 | Reagovat

Jo, ta poslední věta... Na tom něco bude... :)
Ale neboj, mi všichni stojíme za tebou, a držíme ti ty pomyslné palce. ;)

7 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | Web | 30. ledna 2014 v 19:36 | Reagovat

Dneska ti mimořádně opravdu rozumím.
Vždycky mě naštve, jak se snažím být "dokonalá", a pak mi někdo vmete do tváře, že jsem uječená hysterka.
Brečím, i když vím, že bych měla být "hrdá na to, že jsem hysterka", protože dnešní svět a lidi kolem mě si nic jinýho nezaslouží... stejně se snažím dál.

Drž se ♥

8 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | Web | 30. ledna 2014 v 19:37 | Reagovat

*Dneska ti mimořádně rozumím - neber to nijak zle - ale já se obvykle snažím řešit problémy jinak - ale dneska tě naplno chápu a souhlasím s tebou, protože anglicky řečeno: I am fed up with everything.
Mám všeho až po krk.

9 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | Web | 30. ledna 2014 v 19:41 | Reagovat

[5]: V něčem máš pravdu, ale ne ve všem.
Nikdy jsem neměla problémy na takové úrovni, abych to řešila s psychologem.
Ale to není tím, že to mám ze seriálů nebo z knih - já se zásadně na depresivní filmy nekoukám a depresivní knihy nečtu - páč by mi pak bylo ještě hůř.
Prostě někdy to tak cítíš. A musíš se z toho vypsat.
Jasně, že jsou horší věci na světě, ale já mám teorii o tom, že každý má ten svůj pomyslný kříž, balvan na zádech.
Někdo má křehkou duši, na dno ho odhodí i škaredé slovíčko. A někdo mávne rukou i nad smrtí blízkého (obrazně řečeno - ale i to je). Zkrátka každý jsme nějaký  amáme své démony a problémy.
Já bych se tady Clary zastala - protože vím jaké to je, když se snažíš, ale všechno ti háže klacky pod nohy - a ty už nemáš sílu bojovat proti svému horšímu já.

Nemusíš to chápat - proč bys taky měla?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama