Deník jedné Černé příšerky (29.1.)

29. ledna 2014 v 2:55 | Clara Black |  Něco jako deník




Klidná to noc, Clarushka si vysedává u své nové závislosti - Warcraftu - a zoufale se snaží přechytračit vývojáře svým příšerkovským rozumem. Si takhle myslíte, že se tam nedostanu, co? Hehe, pomyslí si Clarushka a hupsne se svou postavou do moře, aby celý ten nekonečně dlouhý kontinent obeplavala. Ale houby, postava jí umřela - a bludička se nechce nějak vrátit do mrtvého těla, tak Warcraft vypnula a znuděně brouzdá na netu...
Ano, uznávám, že tenhle zápis začíná divně, ale nemohla jsem si pomoct - dokonale to vystihuje situaci :D Ale abych byla upřímná, Warcraft je vážně úžasná věc. Hraju ho od včerejška (díky Milčo!) a jsem naprosto závislá. A já už bych mohla vyprávět - RPG hry jsou skoro můj denní chleba - a tohle je moje nová srdcovka. Bohužel jsem si ale neměla myslet, že jsem chytřejší, než vývojáři, no... To se mi vážně nepovedlo :D
Ale když už jsem se tedy rozhodla nejít spát (pochopte mě dobře, trpím nespavostí, tedy - noční nespavostí, ve dne bych spala jako kotě) a něco dělat, tak jsem se znovu mrkla na net. A co nevidím? Přenádherný komentář, který mi pořádně rozproudil krev (dotyčné osobě se omlouvám za to, co řeknu a říkám, ale kdo nezažije, nepochopí).

Muj tatka me motivoval nejvic :D
" Vy Potrebujete praci abyste nevymysleli hovadiny :D "
neco na tom bude :DD
Hele Holky lokud vylozene nemate rakovinu nebo nejkou nemoc se kterou si chcete ukevit od bokesti s besti. Tak si z ytecne problemy nedelejte. Prece nenechate Ivot vyhrat ? A jak vas tak posloucham, meli buste si zkusjt se prenest cassem o teochu dopredu a oribehem. Omg jste mlade. Pekne. Vsadim ss jeste ani ne plnolete ( jako ja) a vymyslite takovy hovadiny. Ze se rezete a vselijak. Takovy trable by meli resit ti conemajk dlmlv a ziji na ulici. Ne vy! Co mate strechu nad hlavou. Teply jidlo. Neplafite najem za byt. Nic. Intednet mate. Na kterymjste tak zavisli zebhate bez nej neorezili ani den. Amoblabycb pokracovat.( sory Pisu na tabletu na nove klavesnici a nemam mmoccasu )
Uz To ze chccete smrt si namlouvate. Mate to ze serialh a z netu. Jstesttasny ovecky. Vsadim se ze vetaina Z vas jako elena v tvd sj zavedla denik. Ono je to pritazlive kdyz ze sebe delatechudibky. Ale jenom chvilku. Takze zavedete si denik abyste do nej mohli psat sfiznosti jaky ste byli. Co se vam nepovedlo abjdete psat ze se i orestotvarife normalne a s usmevem. Jdste dlouho mitvrdte. Ze nebyt tv a ruznych videi a pri ehu na netu kse je to samalaskakoncicismrti... tohle neni z vaseho mozku ! Nemage tovrozeny. To jste se odnekoho.. odneceho Naucili!
Zkuste Si otestovat vls psychiku.

Uple s klidem si dejte sluchatka kde vam bude hrat pomala relaxacni hudba... sednete si do polohy kde vydrzite 20 minut nepretrzite.. na nic nemyslete. Vyp ete... a cekejte co vam ta hudba bude pripkminat. Zkusge se zaposlouchat do tepu vasehosrdce. Zavrit oci a cekat..

A víte co? Já se k tomu tedy vyjádřím. Lidi, co odsuzují lidi, jako jsem já (tedy lidi s problémy se sebepoškozováním, suicidálními myšlenkami nebo s chováním, které vylučuje psychotické příznaky, a tak) mě vážně, ale vážně serou (pardon, ale jinak to nešlo) štvou. Odsuzují, aniž by věděli, jaké to je.
Každý problém se může stát něčím větším, protože nezáleží na tom problému, ale na člověku, na kterém ten problém visí - takže žádné zbytečné vrásky - každy si dřív nebo později projde něčím těžkým, co by se někomu mohlo zdát absolutně lehké. A co, že někdo z nás nemá nějakou nemoc, tak jako nemůžeme být nešťastní lidé, když procházíme nepěkným obdobím - příklad: období plné hádek, případně rozvod rodičů - tohle jsou časté spouštěče problémů, někdy rovnou depresí. A vymýšlí někteří lidé hovadiny? Řezání je hovadina? Hmm, jo, to je - ale zatraceně, vědí vůbec ty lidi, že když se ten ''sebepoškozovatel'' řízne, že se s tím uvolňuje cosi, co ho uklidňuje? A to nemám z vlastní hlavy, to je fakt, říkaly mi to už dvě psychiatričky a četla jsem o tom. A když člověk nemůže jinak, nevidí jiné východisko - tak proč ne, ještě si do něj pojďme rýpnout a řekněme mu ''Co to kur** děláš za hovadiny?'' Táta mi řekl něco podobného, když jsem mu ukázala svojí ruku. Jen idiot by si myslel, že je tohle k něčemu dobré. Je to jen další důvod proč se kvůli něčemu trápit.
Jasně, jsou lidi, co tohle dokáží přejít v pohodě, ale jsou jedinci, (viz já) co toho už mají jednoduše dost. Jsou tak zdeptatní, zničení, podrytí a nemají ani žádné sebevědomí, ani sebeovládání a už vůbec žádnou trpělivost ani naději - takže prostě upadnou do tzv. ''hlubin'' odkud se těžko vyhrabává. Ach, sama o tom opět vím své - až do nedávna jsem si každý den říkala tuhle nádhernou větu: ''Jsem čistá! Už víc, než měsíc!'' ale už to neplatí. Porušila jsem to, protože jsem slabá. A kdyby mi tohle někdo řekl do očí - tak mi věřte, že bych jen mlčela, v duchu bych počítala a napínaly by se mi zase svaly, jak bych toho někoho chtěla praštit pod vlivem zoufalého vzteku.
A relaxační hudba je k ničemu - málokdo vypne hned napoprvé, když je to nutné. Nenadarmo jsme to měli jako AT na psychiatrii, a dělali jsme to každý den.
Nemusíte se bát, končím s tímhle nervovým výlevem. Jsem rozmrzelá z toho, jak mě pravděpodobně další část mého okolí vnímá, ale po dlouhé době nasávám lhostejnost. Ať mi vlezou na záda, jestli nepřestanou, tak jim teprve ukážu, co to je sebepoškozování. Stačí vyhrnout rukáv a hned bude ticho - a musím uznat, že když se na svojí ruku podívám, tak obvykle ztichnu i já sama. Nejsem na to hrdá, ale stále vidím obě strany téhle záležitosti, nejsem zaujatá proti sebepoškozování, ani pro sebepoškozování. Je to špatné, ale lidi tomu nerozumí, pokud to nezažili - a když tomu nerozumí a hned to prohlašují za kravinu, hovadinu, totální blbost - a lidi, kteří to dělají za idioty a já nevím co ještě, tak potom mám občas vážně cukání k tomu, abych jim přála to, aby to někdy zažili a mohli svůj názor přehodnotit.
A víte co? Nechci rady o tom, co mám dělat, když mě přepadne cukání a stýskání po noži. Nezabírají, tak to není třeba omílat. Chci jen prášky, klid, možnost si naplánovat svůj čas - rozdělit si práci a zábavu dle svého, a chci přátele, když už mě rodina mezi sebe počítá jen jako přítěž. Chci toho tolik?
A promiňte za tenhle emoční výlev, ale fakt to na mě bylo moc... všeho bylo moc. Asi ještě během dne připíšu co jsem dělala, ale pro teď končím - nechci vás ještě víc znechutit, tak promiňte.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fia Felis en Niger Fia Felis en Niger | E-mail | Web | 29. ledna 2014 v 9:57 | Reagovat

Súhlasím s tebou. Takýto (pekne povedané)sprostí ľudia by sa nemali ani ukazovať.

2 Scriptie Scriptie | Web | 29. ledna 2014 v 17:48 | Reagovat

Taky hraju Warcraft. xD Jiřina (Jirka) mi ale pořád vyhrožuje, ať tam sedím, že jinak mě nevyexpí. :-?
A ten komentář je vážně hrozně fajn. To by určitě potěšilo každého. :-) A jinak... za ten výlev se neomlouvej. Každý potřebuje něco, kam se bude moci vybít. A blog je ostatně nejlepší místo. :)

3 Sillia Sillia | 29. ledna 2014 v 18:43 | Reagovat

Sice jsem si to nikdy nezažila, ale už to, jak jsem se cítila, když jsem si to zkusila představit, mě zmáhalo, abych po tom noži nešáhla taky, nebo alespoň jsem ještě o něco víc pochopila to řezání.
Sama bych nejradši vyvraždila ty lidi, co si nic nezažili, nebo o tom ho*no vědí a stejně kecají a kecají a to naprostý pí*oviny. Opravdu má chuť vzít nůž a každýmu z nich ho někam vrazit a ne rovnou do nějaké smrtelně důležité tepny nebo orgánů, ale aby pomalu vykrvácely a umírali v křečích a nepředstavitelné bolesti, namáčet je v benzínu a pak na ně hodit hořící sirku, otevřít jim břicho a před jejima očima jim ukázat jejich vlastní střeva, všechny je dát na jedno místo, aby se jeden druhého dotýkali a pustit do nich stálý proud tak, aby aspoň hodinu umírali,... No nic, toť můj výlev.
Jinak, co se týče tvého výlevu... Z toho si nic nedělej, každý se potřebuje nějak vybít, ulevit si, zanadávat si nejen pro sebe, ale i ostatním, někomu to jakoukoli formou sdělit... Chápu to, v mých komentářích, pokud jsi je četla, si musela všimnout, že v nich říkám něco o sobě a nadávám na svou situaci, přestože tu nikoho neznam, ani nevím, jestli si to někdo přečte, stejně mám potřebu to napsat, alespoň když už nemůžu mluvit (nemam ani s kým, komu) a ráda čtu, nebo poslouchám, když někdo nadává na to samé, co já a můžu se k němu přidat. Nic si z těch kre*énů nedělej... No to asi neni to nejlepší co můžu říct, sama moc dobře vím, že něco je kecat a druhé dělat. Kdybych mohla dát tip, jak se s tím vypořádat (a jak to dělám já) je si někam zalízt, dělat něco, co ti pomůže, je ti příjemné a přitom si představovat, jak toho někoho mučíš a on křičí a ty se mu jen vysmíváš do tváře, vidíš jeho zohavené tělo a jak ztěžka dýchá a prosí o život... a ty ho pak stejně zabiješ.

4 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | Web | 30. ledna 2014 v 21:26 | Reagovat

Odpověděla jsem na tenhle "kurzívovaný koment" u předchozího deníkovského článku.
Kdo nezažil, nepochopí. To je důvod, proč co můžu, tutlám v sobě. A ventiluju tak maximálně na blog.

Podporuju tě. ♥
Jsi hodně silná, ačkoli - a nebo právě proto, že to jiní lidé nevidí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama