Deník jedné Černé příšerky (3.1.)

3. ledna 2014 v 22:51 | Clara Black |  Něco jako deník


Dnes jsem nezažívala celkem nic neobvyklého - ze včerejška jsem přespala u kamarádky, dopoledne jsem se vrátila domů a opět jsem oxidovala na blogu. Celkem nepříjemný ale byl návrat mámy z práce. Obvykle končívá v 14h nebo déle, ale dnes přijela s tátou z nákupu... asi o tři hodiny dřív. A jak mě viděla, že sedím u noťasu, tak zahořely lesy a následovala hodinová hádka. (to je u nás zcela normální)
Nechci znovu zoufat, ale tohle je vlastně deník, tak to zmíním. Po hádce jsem chytla depku, a samozřejmě - jsem ze sebe opět dostala všechno, co mě od včerejška až do dnes tížilo. Po dvou hodinách sezení u topení a poslouchání In This Moment, jsem se konečně sebrala a znovu jsem si připomněla, kdo vlastně jsem. Sakra! Však jsem Černá, ne? Tak se tak musím chovat! Klidně ať mě někdo psychicky roztrhá, ale stejně to nakonec přejdu, protože JSEM ČERNÁ A TÉMĚŘ MRTVÁ. S touhle myšlenkou jsem si na zápěstí napsala BLACK - už dřív jsem tam ten nápis měla, ale vždycky se smyl. Když jsem se ještě řezala (už jsem nějakou dobu čistá, asi od prosince) tak jsem si tam ten nápis i vyřízla /sakra, to zní hrozně - ale nebylo to tak, že bych si odřezávala kůži, jen drobné povrchové zranění/ ale jsou to dva roky a ty drobné jizvičky, které ten nápis tvořily už zmizely, jak se mi to zahojilo. Ne, že bych toho litovala - jsem ráda, že se mi jizvy hojí, ale ten nápis tam potřebuju, protože mi pomáhá zvládat depky.
Poté jsem si opět sedla k noťasu (ale také jsem před tím v té depce udělala nějakou tu prácičku, aby mamushka neměla proč nadávat) a hrála jsem TRA. /kdo neví, co to je tak - Tomb Raider: Anniversary. To je taková ta hra, jak je tam Lara Croft/ Jsem šílená hráčka, hrála jsem až do večera. A psala jsem si se sestřičkou, samozřejmě.
K večeru jsem se těšila na to, že přijde kámoška a přespí u nás, ale nic - udělalo se jí špatně, takže nepřišla. Tím se mi v plánu na večer udělala drobná trhlina, kterou jsem opět vyplnila hraním TRA.
Když už mě TRA nebavilo, /a nemohla jsem to hrát, protože jsem se sekla/ nainstalovala jsem si TRL /Tomb Raider: Legend, ano, zbožňuju TR, ty hádanky jsou něco pro mě/ a dokončila jsem první level - Bolívii - sesbírala jsem všechny artefakty, udělala časovku - a nakonec jsem i nakoukla do Lařina domečku, kde jsem si taky nasbírala pár artefaktů.
Potom jsem se dala do psaní 41. kapitoly Já a Mistr, a psala jsem.
A pak přišel drobný šok. Odpověď z Linky Bezpečí. A víte na co jsem přišla? Na to, že moje okolí na mě reaguje zcela neadekvátně. Bože - proč prostě nejsou lidi v mém okolí tak hodní a chápaví jako vy? Kolikrát si říkám, že bych chtěla žít jen na blogu a zbytek vypustit, protože tady jsou lidé, kteří mě chápou a neodsuzujete mě - ale tam venku - o tom ani nebudeme. Kdo si četl to info o mě, tak ví, že jsem byla 3x šikanovaná. A víte kdo byl do nedávna mým soudedem? No ano, ten chlápek (když mě začal šikanovat, tak mu bylo asi 16, možná 17, teď je mu něco přes... 20? Asi tak nějak) a bylo vážně super se schovávat v psím výběhu, když jsem ho viděla na zahradě, která hraničí s tou naší... Peklo, peklo.
Ale zpět k tomu mailu. Jasnou odpověď na svou otázku jsem nedostala - a moje otázka zněla - Jít nebo nejít do školy, když mě tam odsoudí a zašlapou do země? Jak se přestat bát chodit ven? Jak se přestat bát lidí? Možná je to otázka, na kterou si budu muset odpověď najít sama, nebo nevím...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Milča Milča | Web | 4. ledna 2014 v 7:56 | Reagovat

Sestřičko...tohle jsme už včera probíraly na fb a můj 'výkec' na toto téma jsi slyšela! Každopádně, poslala jsem ti tu smsku, hned jak jsem se probudila a doufám, že ti došla! :)

2 Kate Kate | E-mail | Web | 4. ledna 2014 v 17:19 | Reagovat

Na některé otázky je lepší, si odpovědět sama, protože každý je jiný, a tak nemusíš získat radu, která ti bude vyhovovat. ;)

3 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | Web | 4. ledna 2014 v 20:16 | Reagovat

Víš, zlatíčko...
já nevím, jestli je to pravda, ale musím s  tebou souhlasit v tom, že tady na blogu jsou lidi strašně, strašně moc milí a podpírají se navzájem - aspoň já jsem to štěstí měla a narazila jsem tu na své "anděly", co mi pomáhají. Stejně tak se snažím jim, (a snad i tobě) pomáhat já.
Ono, dost možná právě proto, že hodně lidí poznalo, jaké to je, být odstrkovaný, tak jsou pak k ostatním milejší.
Třeba já - zkouším se tě pochopit, i když narovinu přiznávám, že takhle těžké jsem to neměla - a připadá mi děsně nefér, že ty, co na mě působíš jako naprosto fajn človíček, máš takovýhle život.
Jsem ráda, že jsi "čistá" a přeju ti hodně sil a doufám, že ti to i vydrží.
Já nevím, co ti poradit k té škole. Ideální by bylo tam jít a všem ukázat, že ti nesahají ani po kotníky... ale uznávám a uvědomuju si, jak strašně těžké to pro tebe je.
Mrzí mě, že jsi v takové situaci...
Přála bych ti, aby si tě lidi konečně začali vážit a brát tě takovou jaká jsi, protože si to zasloužíš.
Je pravda, že nechápu lidi ve tvé škole (a to říkám už po druhé).
Proč jsou lidi tak lhostejní, ách jo?

Myslím na tebe a přeju ti, ať to všechno zvládneš - ať už se rozhodneš jakkoli.
Hlavně to nevzdávej - i kdyby tak kvůli blogu,kvůli nám.

Tak nějak mi připadá, že jsem se zamotala do otřepaných frází.
Na závěr bych... snad dodala, že by mohla pomoct nějaká motivace - celkově na všechny ty depky - prostě - hezká kniha, čaj, nějaká sladkost, prostě něco dělat něco, co tě baví, něco si dopřát, koupit...
... jak řekla sestra mé nejky (nejlepší kamarádky) - někdy nezbývá než "materialistická léčba" - v jejím případě botky (baleríny) :-)

4 Sillia Sillia | 4. ledna 2014 v 21:54 | Reagovat

V tom s tebou souhlasím, že na blogu jsou lidi mnohem milejší, sama s tím mám dobrou zkušenost, z blogů ne tolik, ale třeba z her, co jsou na blogu a z takové té uzavřenější netové komunity. Třeba já, si mnohem lépe s někým pokecám právě tímto stylem, než osobním kontaktem.

Dost Tě obdivuju, tímto si procházet, celkem Tě chápu a tak nějak vím, jaké to je, šikanovaná jsem sice nebyla, ale spíš odstrkovaná a zneužívaná, což jsem vlastně do teď a ať dělam co dělam, nemůžu se z toho dostat.

V tvém případě, nevím, asi bych se nejdřív, takhle na začátek roku hodila marod, prostě bych to zkusila odsunout, je to jeden z mých zlozvyků a určitě bych ho zapojila i zde, i když vím, že v důsledku je to špatně, ale já to jinak neumím, neumím se tvářit povýšeně a že mi nikdo z nich za nic nestojí, ale asi, když už bych se odhodlala jít, tak spíš ignorančně, nic se nestalo, je to normální a s nikym bych se nebavila, uzavřela bych se vůči ostatním, sedla bych si do lavice na nikoho nekoukala a jen seděla a čekala na konec dne, asi tak, jako vždycky. Takové ty doporučení, chovej se  jako bys byla nad nimi a oni pod tebou, to já neberu vážně, protože to pomáhá, jenom když se tak chovat umíš, nevím jak ty, ale já ne.

Spíš mi ale vrtá hlavou to, že ty vlastně působíš jako fajn osůbka, sice s depkama a pochmurnými myšlenkami, ale jinak prostě člověk na pohodu, se kterym se dá pokecat v podstatě o všem, tak nechápu, proč zrovna tebe šikanovali, kvůli uzavřenosti nebo kvůli čemu?  Opravdu mi to mozek nebere, protože já jsem uzavřená, moc se nebavim, ale lidem nevadim, prostě mě ignorují, jako bych tam nebyla, což mi v jistém smyslu přijde asi nejlepší, tak se chovají oni ke mně a já k nim a vycházíme (konečně po dvou letech, co byli teda proti mě, ale už si zvykli a nikdy to nešlo na úroveň šikany). Takže tím chci ríct, že takový fajn člověk má tak bídnej život.

Hádky s rodičema... To je kapitola sama pro sebe, rodiče Tě prostě nikdy nepochopí, já třeba šíleně nesnášim chodit ven na procházky, dnes jsme šli a já protestovala a měla kecy (přeci je nenecham, aby si řekli my am chcem a ty půjdeš taky, tak ať to není procházka sadem /což mimochodem je/) a takže mám na zítra zákaz počítače, no neni to příliš? za to, že já nesnášim společné procházky někam na poutní místo nad městem, který jsem už stejně viděla (no kostely, zámky, svatyně apod... jsou úplně mimo moje zájmy, je to to poslední, co mě zajímá) takže dobrý že ano. Prostě to nemá smysl, dokud bydlim s rodičema, tak to prostě bude děs a bída a myslim si, že to není jen můj případ, navíc mě ani táta nechce pustit na intr (a do očí mi řek, že jsem totálně neschopná se o sebe postarat a že bez nich za prdelí bych se ani nenajedla), a když tak koukam na tvoje problémy s nima, myslím že je to dost podobný, jen důvody jsou jiné. Takže se drž. Já Ti taky budu držet palce.

Rozhodně Ti přeju, aby se to zlepšilo, lidi Tě začali brát na vědomí jako člověka, který si zaslouží úctu, protože to, čím si procházíš ty si prochází jen málokdo a to si rozhodně zaslouží uznání, vydržet tohle všechno a nespáchat sebevraždu nebo nepozabíjet lidi ve svém okolí, což by byl asi můj případ a začala bych s tátou, to vim přesně, kvůli němu mam většinu svých depek. No nic, důležitý je to, že si prostě nezasloužíš tak hnusný zacházení.

Prostě se drž a nevzdávej to.
(To je asi to jediný, co z mýho komentu dává taky smysl co? xD)

5 Saruu. Saruu. | E-mail | Web | 4. ledna 2014 v 22:11 | Reagovat

Souhlasím s tím, že tady na blogu jsou úžasní lidé. Tady se můžou všichni vykecat. Tady mě potěší jediný milý komentář, a většinu věcí jsem v realitě od kamarádek, které už znám třeba šest let ještě neslyšela. Prostě jsou tu fajn lidé, kteří mě ve skutečnosti skoro ani neznají, a i tak jsou na mě moc moc milý. :)
Hádky s rodičema si už zažil asi každý. Není to nic příjemnýho, a depky jsou po nich vždy.
Ale prosím, už se neřež. :/ Tohle mi nedělej, je to hnusný, jsou z toho hnusný následky. :( Prosím, už to nedělej. :( ;) A neříkám to jen tak, kamarádčiny následky z toho byly opravdu hrozné... :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama