Hranice 1. kapitola

15. ledna 2014 v 6:00 | Clara Black |  Hranice


''Nevěř tomu, co je možné, ale věř v to, co je nemožné.''




***

Alicia se s trhnutím probudila. Okamžitě se posadila a rozhlédla se kolem sebe. Od okna vlály dlouhé sněhově bílé závěsy, a celá místnost byla provoněná jakousi zvláštní vůní, kterou Alicia nebyla schopná identifikovat. Alicia rozespale zamžourala z okna, na měsíc, který zářil na oční obloze jako jediný zdroj světla pro ty, kteří bloudili tmou. Připadala si podivně - ale nedokázala rozeznat ten pocit, který se jí zmocnil ihned poté, co se probudila z toho podivného snu. Byl to vůbec sen? Možná ano, možná ne - Alicia si nebyla jistá ani jednou z těchto možností. Ten sen byl tak... živý. A opravdu zvláštní - jiný než ostatní sny, které doposud Alicia měla. Ano, sny mají rozličné podoby a někdy jsou opravdu živé, ale... Tenhle sen byl jiný. Opravdu jiný, byla si tím jistá. I kdyby to byl doopravdy jenom sen, tak byl jiný než všechny sny, které kdy měla. Na to by klidně mohla přísahat na svou krev.
Zvedla se z postele a pohladila psa, který věrně ležel u její postele. Byl to pes podobný vlkovi, jen s vlkem neměl nic společného. Chester byl jejím věrným společníkem už dva roky - a Alicia už si ani nedokázala představit život bez něj. Tenhle chlupatý čtyřnohý přítel jí dělal totiž společnost téměř pořád - při snídani, když šla do práce, když se dívala na televizi - a dokonce i když spala. Hlídal ji, aby se jí nic nestalo - jak říkával Aliciin strýc, než zemřel.
Alicia vyšla z ložnice, došla do kuchyně a sáhla po jedné krabičce s léky, vysypala si na dlaň dva prášky a spolkla je. Krabičku položila zpět na své místo a rozhlédla se po kuchyni. Proč jí její vlastní byt připadá jako cizí? Jakoby nebyl její a ona tu byla nezvaným hostem?
Znovu sáhla po krabičce s léky a vysypala si na dlaň celý zbytek léků - celou hrst. Bez váhání si všechny prášky nasypala do krku a spolkla je.


***

''Alice?'' Alicia otevřela oči a udiveně zamrkala. Pohlédla před sebe a oklepala se, jako by ze sebe něco chtěla shodit - poté došla k osobě stojící pár metrů před ní, a opatrně se rozhlédla kolem, jako by se bála toho, že je někdo sleduje.
''Johny. Měl jsi být už za Hranicí, pokud se nemýlím.'' Johny se ušklíbl, levý koutek mu mírně zacukal, pak se přiblížil k Alicie - a letmo ji políbil na krk.
''Stýskalo se mi...'' Alicia sklopila řasy a pomalu přijala fakt, že je opět v tom šíleném snu. Není Aliciou, ale Alice. A bude muset přejít Hranici, jako minule. Povede se to tentokrát...? zeptala se sama sebe v duchu, a pohlédla na Johnyho, jak si ji prohlíží. Ano, povede se to. odpověděl jí v hlavě známý hlas, který se objevoval vždy, když si položila nějakou takovou otázku.
''Kolik máme času?'' zeptala se Alice automaticky a Johny se podíval na hodinky.
''Celkově máme čtyři hodiny. Na samotný přechod máme asi deset minut - a na nalezení subjektu máme asi dvě hodiny. Zbytek je rezerva.'' odpověděl Johny stroze. Alice si rychle vlasy spletla do dlouhého copu a pohlédla na Johnyho.
''Připravený?'' Johnymu se na tváři objevil odhodlaný úsměv.
''Fajn. Jdeme na to.'' Oba vykročili směrem k Hranici. Alice byla neuvěřitelně rozrušená, nemohla se zbavit toho zlého pocitu, že se jim přechod nepodaří, ale nemohla si tím být jistá dokud se o přechod alespoň nepokusí. Johny už mohl dávno přejít, ale nepřešel, čekal na ni. Hlupáček. Mohl už být na Druhé straně a hledat subjekt, než aby plýtval časem a čekal na ni. Bylo to ale jeho rozhodnutí. Možná se obával, že by Alice po přechodu Hranice hned zastřelili strážní, ale ona se o sebe přeci zvládne postarat. Není malé dítě, je součástí Centra stejně jako on.
Alice sledovala, jak se město mění s tím, jak jsou blíž k Hranici. S každým jejich krokem byli blíž moderní čtvrti, za zády měly staré domy, které už byly v tom nejvyšším stadiu rozpadu - míjeli lidi, na kteří již byli poznamenáni svým věkem - a Hranice byla stále blíž a blíž. Čím víc si to Alice uvědomovala, tím rychleji jí bilo srdce. Nevěřila tomu, že je to možné, aby jí srdce bilo až takhle rychle a mocně, ale podle toho, jak jí srdce poskakovalo v hrudi, jako by se mělo každou chvíli rozskočit, to asi možné bylo. Jak říkával jejich učitel - ''Nevěř tomu, co je možné, ale věř v to, co je nemožné.'' - toho se Alice držela pokaždé, když mířila k Hranici. Vlastně při každé misi, kterou podnikla.

''No vida! Konečně jste tu. Už jsme se báli, že se neobjevíte.'' Alice s Johnym se na sebe podívali a oba se zašklebili. Byli přímo před Hranicí - jen jediný krůček od přechodu. Alice hleděla na Hranici a uvažovala nad tím, jestli se jim přeci jenom přechod povede. Ale ano povede, to víš, že se povede. ozval se jí opět v hlavě hlas, který považovala za intuici. Proč se vlastně Hranici říká Hranice? Však je to jen zástěna přes silnici vedoucí na Druhou stranu. Mohli jí říkat klidně Stěna... Alice zavrtěla hlavou, aby si z hlavy vytřepala podobné nesmyslné myšlenky a pohlédla na Johnyho. Johny jen mlčky přikývl a oba vkročili do té čiré stěny, kterou lidé nazývali Hranice.
Alice cítila, jak jí tělem proudí energie, která zapříčinila to, že se nemohla hýbat. Stála v Hranici, ztuhlá jako socha, s příšerným výrazem na tváři, značícím bolest. Srdce jí bilo neuvěřitelně silně, připomínalo jí to dunění v reproduktorech v Buck's, kam chodila jako mladší tancovat a opíjet se. Celé tělo měla v jednom ohni, každým svalem, každou kostí, každou žílou - se jí rozlévalo horko z té sálající energie. Tělo jí pulzovalo jako by do ní uhodil blesk. Cítila, jak se jí klepou kosti a svaly se jí napínají a uvolňují - cítila, jak se jí klepou orgány v břiše a jak se jí plíce stahují pod náporem síly té energie.
A pak to ustalo. Chvíli měla pocit, že ji to roztrhalo, ale byla živá a celá. Kosti ji stále brněly, a svaly měla mírně ochablé. Pohlédla na Johnyho a usmála se.
''V pořádku?'' zeptal se jí Johny. Přikývla.
''Jen je to trochu nepříjemný a vyčerpávající přechod... nemám to ráda.'' Johny se zasmál a pokývl na postarší dvojici, která stála kousek od ní. Alice sáhla do pouzdra, které měla připevněné na noze a vytáhla si zbraň. Bez váhání ji nabila a zase uklidila do pouzdra. Byl to její zvyk, taková pojistka. Kdyby neměla zbraň nabitou, těžko by prošla kolem strážců, kteří hlídají druhou stranu Hranice. Na Druhé straně, kde právě s Johnym byli, totiž fungoval zcela jiný režim. A hlavní bod tohoto režimu byl zcela jasný - nikdo nesmí přejít Hranici. Ať už tam, nebo ven. Kdokoliv, kdo Hranici přešel, ten byl bez milosti zastřelen - proto také Centrum vysílalo na Druhou stranu jen ty, kteří Hranici zvládli přejít a na nezemřít po přechodu.
''Tak koho máme dnes?'' zeptal se Johny a vzal si od postaršího muže složku.
''Hmmm.'' zamumlal si pro sebe a podal složku Alice. Alice nakoukla dovnitř. Dívka, 15 let. Krátké vlasy, hnědé oči, 172 centimetrů, bílá uniforma - a modré vlasy. Alice zaklapla složku a vrátila ji.
''Danieli, viděli jste ji?'' zeptala se postaršího muže, který jim složku předtím dal. Daniel a jeho společnice Carin byli jejich spojenci na Druhé straně. Dávali jim informace o subjektech, které bylo třeba lapit, odvést nebo odstranit - a pomáhali jim, když to bylo zapotřebí. Díky technice, které mělo Centrum k dispozici byli stále naživu - pokaždé měnili podobu, když Centrum vyslalo někoho na Druhou stranu - byla to jistá forma ochrany, protože by si jinak stráže mohly všimnout, že se tam neustále potulují. Už takhle museli mít jisté podezření, ale zatím nedošlo k žádnému incidentu, který by vedl k prozrazení. Centrum nepřipouštělo neúspěch, natož prozrazení. Prozrazení by znamenalo konec, absolutní katastrofu - a jasnou smrt pro toho, kdo by za prozrazení nesl odpovědnost.
''Neviděli. Ale slyšel jsem, že se potuluje na střechách - prý se ji už několikrát pokusili chytnout, ale nepovedlo se to. Údajně přeskočila na další střechu, zatím co strážci padali z půlkilometrové výšky...'' Alice přikývla. Hlavní město Druhé strany - Tavorden, bylo jako město obřích budov s lesklými vnějšími zdmi. Za dobrého počasí bylo město doslova prozářené, jak se světlo odráželo od zdí. Alice vždy uvažovala nad tím, jaké by to asi bylo, skočit z některé ze střech těch vysokých budov, ale nikdy to nezkusila. Na Druhou stranu chodila jen proto, aby splnila úkol, který jí byl přidělen - aby dokončila misi, ne aby zkoušela to, kolik vydrží její tělo po pádu z půlkilometrové výšky a při nárazu do betonového chodníku. Popravdě, sérum, které Centrum svým Poslům - jak se říkalo těm, které vysílali na Druhou stranu, nabízelo - nikdy nevyzkoušela. Johny jí řekl, že je hloupá, když si ho nevzala, ale ona tomu nevěřila. Nevěřila tomu, že by to sérum opravdu dokázalo zapříčinit to, že se z tělesné schránky stane schránka nezničitelná - ale tentokrát si sérum vzala sebou. Cosi v hlavě jí říkalo, že by se jí mohlo hodit, tak si ho přibalila k výbavě.

''Tak to bude celkem zábava.'' S těmito slovy si Johny stáhl svoje havraní vlasy do krátkého ohonu a nasadil si sluneční brýle se stejně černými skly, jako byly jeho vlasy. Alice na něj zkoumavě pohlédla a z batůžku si vytáhla černou koženou bundu a náboje.
''Myslím si, že tohle zvládneme i bez rezervy...'' špitl Johny a šibalsky se usmál. Pod slunečními brýlemi mu v očích zazářil plamínek odhodlanosti. Byl si téměř jistý, že to zvládnou bez rezervy. Konec konců - oni dva byli ti nejlepší z celého Centra - a subjekt číslo 263 nevypadal jako těžko lapitelná kořist. Jednoduše lapí subjekt, přejdou nazpět a odevzdají subjekt Centru, které už ví, co se subjektem udělá. Poslové by se vlastně ani neměli o subjekt zajímat, mluvit s ním - nijak nenavazovat kontakt, pokud to není součástí lapení. Centrum si zjevně nepřálo, aby došlo k delšímu kontaktu mezi Poslem a subjektem, protože by to mohlo mít na Posla neblahé účinky, ale nikdy k takovému kontaktu nedošlo - Poslové brali subjekty jako kořist a součást mise, a subjekty vnímaly Posly jako ty, kteří je přišli odvést na smrt. Stejný vztah platil i mezi kočkami a psi - dříve mezi kočkami a myšmi, ale myši byly jakožto škůdci bez milosti vyhubeny, stejně jako většina hmyzu.
''Kde jsou Strážci?'' zeptala se Alice, a nabila si druhou zbraň. Do kapsy si schovala další náboje a do pouzder na opasku si dala několik granátů.
''Strážci jsou pár bloků odsud, byli odvoláni od Hranice kvůli nehodě, tak pohněte - dokud tady nejsou. Však víte, jak protivní jsou...'' Johny bezděky přikývl. Při minulém výletu na Druhou stranu totiž narazil na Strážce a k vlastní smůle se musel neúspěšně vrátit, protože byl postřelený. Centrum muselo na Druhou stranu vyslat jiného Posla, aby jeho misi dokončil - což Johny označoval za zcela osobní neúspěch, který si tvrdě vyčítal. Avšak Centrum přišlo na to, že Johny a Alice dobře spolupracují, což Johnymu zachránilo jeho práci - Centrum ho nevyhodilo, dalo mu druhou šanci - s Alice. Proto tihle dva fungovali jako takový neoficiální tým.
''Nahoře, nebo dole?'' zeptala se Alice Johnyho. Johny ukázal směrem dolů, a Alice přikývla.
''Dobře. Tak já to vezmu vrchem a ty to vezmi spodem - uvidíme se u Hranice.'' odvětila Alice tvrdě a otočila se na odchod. Johny ji chytl za ruku a přitáhl ji k sobě.
''Zlom vaz.'' špitl jí do ucha a letmo ji políbil na krk. Alice ho jen cvrnkla do nosu, rozeběhla se a vyskočila na trubku, která odváděla vodu ze střech při dešti. Hbitě lezla nahoru, směrem na střechu ve výšce více než půl kilometru.


Alicia pomalu otevřela oči a zamžourala na podivnou věc, kterou měla přímo před očima. Viděla rozmazaně a šíleně ji bolela hlava. Pokusila se trochu zaostřit na tu věc, co měla přímo před očima a spokojeně vydechla. Nebyla to věc, byl to její pes Chester - pozoroval jí těma svýma psíma očima, ze kterých jasně sálala věrnost a oddanost - a strach. Strach o ni. Alicia se pousmála a podrbala Chestera.


Dnešní kapitolka je taková lehce úvodní, málo akční, jen abych vás trochu uvedla do něje... :))
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Milča Milča | Web | 15. ledna 2014 v 8:58 | Reagovat

Můj názor znáš sestřičko, je to MAAAASOXNÍ! :D
I když JaM se nikdy nic nevyrovná, snad jen: JaM 2, JaM 3, JaM 4...:DDDDDDDD

2 Clara Black Clara Black | Web | 15. ledna 2014 v 10:56 | Reagovat

[1]: Žádný další JaMka nejsou, sestřičko :D :D A i kdyby byly, tak nebude žádný JaM 4 :-D

3 Luss ^^ Luss ^^ | Web | 15. ledna 2014 v 14:50 | Reagovat

Pani fakt obdivuju jak naproso užasně píšeš! Fak boží!:)

4 Camilla Camilla | Web | 15. ledna 2014 v 15:59 | Reagovat

Je to takové přirozeně napsané :) Dokonalé! :)

5 Sillia Sillia | 15. ledna 2014 v 17:44 | Reagovat

Tak to je... No nemám slov, snad dokonalé? ale ani to není to slovíčko, které hledám, hledám spojení dokonalosti s takovou tou svědivou zvědavostí, co že se to děje, jaká ta "realita" je skutečná? Protože jak vidím, jsou dvě, podle názvu soudím, že ta, ve které existuje Hranice, ale u tebe si nikdo nemůže být ničím jistý...
Taky se mi šíleně líbí ten citát, vlastně úplně vystihuje můj přístup ke sci-fi xD

6 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 15. ledna 2014 v 20:31 | Reagovat

Wow.. i na úvodní kapitolu je to úžasné! Normálně si to dokážu představit jako knihu. Hodně dobrou knihu.. :-) A jsem zvědavá, co se na Druhé straně stane. Jestli ten subjekt najdou nebo ne... :D

7 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 15. ledna 2014 v 21:46 | Reagovat

Páni, tak tohle je fakt super. Dost mě to zaujalo, těším se, až se o tomhle světě dozvím víc, jelikož to zní fakt poutavě. Na to, že je to úvodní kapitolka je to vážně pecka :D Moje první kapitolky jsou vždycky nuda... :D
Těším se na další :)

8 Lilly Lilly | Web | 16. ledna 2014 v 17:01 | Reagovat

Veľmi dobrý a originálny nápad, fakt si to viem predstaviť ako pútavú knihu :-) ...hneď sa idem pustiť do druhej kapitoly, som zvedavá, čo bude ďalej :-)

9 Neimã Neimã | E-mail | Web | 17. ledna 2014 v 20:03 | Reagovat

TAK TO JE SUPÉÉÉR!
NEchceš to vydat jako knihu??? Prosím!!!

10 Ellnesa Ellnesa | Web | 13. února 2014 v 18:24 | Reagovat

Vážně dobré, jdu si přečíst další!

11 Fia Felis en Niger Fia Felis en Niger | E-mail | Web | 18. února 2014 v 7:54 | Reagovat

Vážne sa ti to podarilo :-) Dúfam, že to nebude poviedka moc na myslenie, lebo tie mi čítať nejdu :/ :D Však klasická Fia :D
Som zvedavá, prečo sa jej tie veci snívajú :)

12 Mánička Mánička | Web | 21. února 2014 v 21:49 | Reagovat

Ten citát je geniálny :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama