Hranice 2. kapitola

16. ledna 2014 v 5:00 | Clara Black |  Hranice
Přidávám druhou (a o něco kratší) kapitolku Hranice. Dnes bych chtěla dopsat další kapitolu Já a Mistr, tak bych ji snad mohla do konce týdne zveřejnit - ale zatím tu máme Hranici :) Snad se vám alespoň trochu líbí, protože mě její psaní hodně baví xD



''Dobré ráno obyvatelé Zrcadlového města! Zdraví vás vaše oblíbená moderátorka Carin Archerová!'' Alicia se otočila na projekci a naslouchala hlasu Carin Archerové, která se na ni usmívala z projekce na stěně.
''Dnes budeme mít nádherné počasí - očekávejme přívaly tepla a slunce! Doufám, že jste všichni připravení na pořádné horko, protože naše Zrcadlové město bude opět téměř žhnout! A ne horkem, ale dobrou náladou, samozřejmě!'' Carin se falešně se zasmála a načechrala si křiklavě žluté vlasy, které jí ve vlnách padaly k ramen. Oči měla obtažené zářivě žlutými pruhy a příliš dlouhé řasy se jí třepotaly, jak neustále mrkala.
''Co si o ní myslíš, Chestere?'' zeptala se Alicia svého psa. Chester se rozvalil na zemi a tlapami si zakryl oči. Z malého reproduktoru na jeho obojku se ozvalo: ''Ne, ji už ne...'' Alicia se zasmála a podrbala svého čtyřnohého přítele za ušima.
Udělala pár kroků a octla se na otevřeném balkonu, ze kterého měla výhled na město. Na město budoucnosti, Zrcadlové město, jak říkával Správce. Protože oni byli budoucnost. Budoucnost lidstva.
''Dobré ráno, mí milí spoluobčané.'' ozval se z reproduktoru jasný a přívětivý hlas, který ale nepatřil do žluta oblečené moderátorce Carin Archerové. Alicia pohlédla na projekci, a nepřítomně se posadila na sedátko na balkonu.
''Hovořím k vám já, Správce. Jestlipak víte, co je dnes za den?'' Alicia pohlédla na svoje hodinky, které měla na pravé ruce a podle projekce, kterou hodinky ukazovaly bylo 13.2. 3013. Výročí, problesklo Alicie hlavou.
''Dnes máme výročí. Je to tisíc let, co byl pro vedení naší planety vybrán první Správce. Od té doby naše planeta jen vzkvétá. Pogratulujme si, každý sám sobě, za naši oddanost a pevnou víru v ty, kteří usměrňují naše kroky. A vzdejme poctu předchozím Správcům, jež nás dovedli až sem.'' Alicia sklonila hlavu, zhluboka vydechla a pak se zadívala přímo do Slunce, které ozařovalo celé město. Zvedla se ze sedátka, postavila se k prosklenému zábradlí balkonu a rozhlížela se po městě, jako by ho viděla prvně v životě.
Konstrukci města tvořily velké budovy, které se táhly až k mrakům - a odrážely světlo, jako by byly celé ze skla. Sem tam po ulici projel bíle oděný Strážce na svém vznášejícím se vozítku, aby uklidnil davy lidí, kteří nadšeně pokřikovali radostné proslovy na počest výročí Správců. Z té výšky, ze které Alicia hleděla dolů, do ulic, vypadali lidé jako drobné tečky, které se pohybovaly po ulicích a tvořily masy drobných teček. Zároveň se z ulice linul zpěv a hudba, přehlušované klasickým doprovodným zvukem ruchu, který lidé obvykle vyvolávali.
Skleněné stromy v parku zářily - a někteří lidé je zdobili barevnými provázky, aby uctily správce. Nejvíce bylo provázků zelených - ty znázorňovaly současného Správce planety.
Správce... Kým vlastně je, když zrovna nepracuje, neopečovává naši planetu a lidstvo? napadlo Aliciu.
''Zase přemýšlíš?'' ozvalo se vedle Alicii. Alicia sebou překvapeně škubla a otočila se. Vedle ní seděl Chester a mile vrtěl ocasem.
''Nad čím přemýšlíš?'' ozvalo se z reproduktoru na jeho obojku. Byl to užitečný vynález - díky němu mohli lidé a zvířata bez problémů komunikovat. Stačilo zvířeti voperovat do mozku mikročip, který byl bezdrátově napojený na reproduktor, který obvykle mívali připevněný na obojku - a způsob společné komunikace byl na světě.
''Přemýšlela jsem nad Správcem. Ale to je jedno... měla bych jít do práce.'' odvětila Alicia a ještě jednou shlédla dolů, do rušných ulic města. Zrcadlové město... výstižný název pro město, které má stěny budov tak dokonale naleštěné, že fungují stejně, jako zrcadla.
''Dnes se nepracuje, Alicio. Je výročí Správců.'' zahlásil další hlas. Alicia pokývla a zašla do kuchyně.
''Zdravím tě, Počítači.''
''I já tě zdravím, Alicio.'' odpověděl Počítač. Alicia si nalila trochu ledové vody a bezděk jej vypila. Odložila sklenici a zamířila k počítači, kde se posadila před průhledným monitorem, po kterém jí probíhala spousta ikon a složek.
''Nějaké nové zprávy?'' zeptala se počítače a dotykem prstem se dotkla jedné ikony na monitoru, čímž spustila program určený k přehrávání, odesílání, nahrávání a přijímání zpráv.
''Jen od profesora Perkinse.'' odpověděl automaticky počítač. Alicia spustila videozprávu a táhnutím prstu správu přetáhla z monitoru na prázdnou stěnu, čímž spustila projekci a přehrávání zprávy.
''Alicio, zdravím tě. Tuším, že dnes nepracuješ, proto bych byl rád, kdybys za mnou přišla do Výukového centra, budu v přednáškové hale - jako vždy.'' Obraz profesora Perkinse se lehce roztřásl, jako by se vytrácel, ale projekce se znovu načetla a obraz se znovu vyjasnil. Poté profesor pokračoval:
''Je tu něco, o čem bychom si měli promluvit.'' Profesor se v projekci rozhlédl kolem a projekce se přiblížila. ''Osobně. Je to důležité.'' Poté obraz projekce zčernal a vytratil se, čímž odhalil chudě bílou zeď, na kterou se promítal.
Alicia rychle vytáhla mobil, přehodila ho na elektronickou klávesnici a něco rychle vyťukala.
''Počítači?''
''Ano, Alicio?''
''Pokud se nevrátím v osm, zavolej Robovi.'' S těmito slovy si Alicia pootočila kroužek u hodinek, vypnula projekci času a data, které hodinky vysílaly nad elektronický ciferník, a pohyblivou ručičku si otočila k modré zářící číslici sedm, aby nezapomněla na čas.
''Jistě, Alicio.'' odpověděl počítač, ale to už byla Alicia ve výtahu, a jela dolů, do přízemí - vstříc rušným ulicím, které vedou k Výukovému centru.

Když Alicia vyšla z proskleného výtahu a vstoupila do ulice, zachvátila ji ta stejná panika, která ji zachvátila pokaždé, když se octla na místě, kde bylo tolik lidí. Když byla obyčejným pozorovatelem toho ruchu, tak jí to připadalo zajímavé - rozmanitost tváří - a to, kolik lidí tamtudy projde v tak krátké době, to ji jednoduše fascinovalo. Jak ale došlo na to, že měla být součástí té masy lidí, co se pohybuje ulicemi jako voda - tak byla jednoduše vykolejená. Neměla ráda prostory, kde bylo hodně lidí - jakmile ztrácela přehled, znejistěla - a to vedlo k záchvatům úzkosti, které nedokázal její lékař vyléčit. Proto většinu času trávila jako tichý pozorovatel, který zdá se - nemá se zbytkem společnosti nic co do činění.
Alicia sklonila hlavu, nasadila si kapuci a vyrazila směrem k Výukovému centru.


/PS: byla bych ráda, kdybyste zase do komentářů napsali názor, bylo by to i celkem užitečné, protože jsem nikdy povídku s podobnou tématikou nepsala, takže... :)/
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Milča Milča | Web | 16. ledna 2014 v 8:17 | Reagovat

Sestřičko, ty bys chtěla názor? :D
Je to ta nejlepší povídka tohoto typu, co jsem kdy četla! :-D
Co se týče Alicie, jsem zvědavá, jak to bude pokračovat!
Tak šup, piš! :-D
Sestřička Milča xD

2 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 16. ledna 2014 v 13:54 | Reagovat

Je to ještě lepší než ta předchozí! Moc se li to líbí.. všechny ty vynálezy! Ty nápady bereš z knížek? Nebo to prostě vymýšlíš? Už se těším na další kapitolu. Co ji asi chce ten profesor tak důležitého říct?

3 Ella Monurová Ella Monurová | Web | 16. ledna 2014 v 14:12 | Reagovat

Úžasné :3
Těším se na další :33

4 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 16. ledna 2014 v 16:55 | Reagovat

Woow, tak tohle je perfektní. Ty technologie jsi fakt popsala brilantně, to chci taky :D Těším se na další kapču... :)

5 Sillia Sillia | 16. ledna 2014 v 17:46 | Reagovat

Já prostě miluju sci-fi (teda, hned po thrillerech a krvákách) a tohle je jedna z nejhezčích napsaných sci-fi, co jsem četla, rozhodně se těším na pokračování, protože by mě opravdu hodně zajímala spojitost s prvním a tímto dílem, napadlo mě, jestli Alicia není ta dívka, kterou mají lapit, či jestli nakonec nepřejde hranici a nestane se Alicí, jakoby viděla do budoucnosti, nebo jestli žije ve dvou realitách najednou, nebo nevidí ten svůj "sen" z druhé strany, že Alicia je Alice z druhé strany a viděla dopředu. Teda fakt nevim, dokonale jsi mě zmátla.

6 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 17. ledna 2014 v 7:07 | Reagovat

Tak tohle je luxusní! když se tam objevila ta moderátorka, hned jdem si vzpoměla na Cetkii z Hunger Games xD

7 Clara Black Clara Black | Web | 17. ledna 2014 v 11:36 | Reagovat

[6]: Přiznávám se, že když jsem si to po sobě četla, tak jsem si na ni taky vzpomněla :-D

8 Neimã Neimã | E-mail | Web | 17. ledna 2014 v 20:47 | Reagovat

TO JE THE BEST, WHAT I WAS READ!

9 Lilly Lilly | Web | 19. ledna 2014 v 21:08 | Reagovat

Je to úžasné, určite chcem vedieť, čo bude ďalej, dokonale si ma z tou hranicou zmiatla...určite píš ďalej :-)

10 Ellnesa Ellnesa | Web | 13. února 2014 v 18:29 | Reagovat

Takže dystopie, ok! Dystopie mám ráda, sama ještě bohužel nerozumím tomuto dystopickému systému, který je v povídce, těším se, až vysvětlíš, co je to Správce a zmiňovaná hranice. No ale i přesto se mi to moc líbí a koukej přidat další!

11 Fia Felis en Niger Fia Felis en Niger | E-mail | Web | 18. února 2014 v 8:04 | Reagovat

Clar, ja na tom začínam byť závislá! :D Ako môžeš tak dokonale písať? :O :D
Je to.... Jednoducho.... Úžasné! :D Nemôžem sa dočkať na ďalšiu kapitolu! :-) Som zvedavá, čo od nej profesor chcel :3 :D

12 Camilla Camilla | Web | 18. února 2014 v 10:20 | Reagovat

Můj názor na Hranici? :D Bude to rozhodně bombastická dystopie! :D Bann už mám na blogu. :) Je to skvělý nápad a jsem zvědavá, jak to bude pokračovat. :) Musím říct, že ten trailer mě na tuhle povídku hodně navnadil. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama