Já a Mistr 43. kapitola

11. ledna 2014 v 5:00 | Clara Black |  Já a Mistr
Minulá kapitola byla oddechová, ale touhle kapitolou opět nabíráme obrátky na ten jistý spád, který Já a Mistr má. Brzy přijde ''Mistrovská akce'', která bude jistojistě dost brutální... :) Ale zatím doufám, že se vám bude dnešní kapitolka líbit :)


Jonathan rozrazil dveře vedoucí do knihovny. Byl dost pobouřený, vlastně doslova zuřil. Moc dobře si uvědomoval, že na tom všem nesl také jistou vinu, ale to pro něj bylo v této chvíli nepodstatné. Hlavní pro něj bylo to, co slyšel. A kdo za to mohl?
''Dahmere!'' zakřičel Jonathan do prázdné knihovny. Prošel mezi několika regály se stařičkými knihami a rozhlédl se.
''Tady jseš, ty šmejde.'' zamumlal si pro sebe a vyrazil k Sethovi, který stál opodál a udiveně na něj hleděl. V očích měl vepsané něco, co by Jonathan s velikou radostí přirovnal ke strachu, ale v záchvatu zuřivosti si nemohl být ničím jistý.
Došel za Sethem, popadl ho za košili a zvedl ho do vzduchu, jako by nic nevážil. Poté s ní praštil o zeď, jako by mu Seth už rok dlužil peníze a on si je přišel vymáhat zpět.
Když Seth dopadl na zem, s chutí ho kopl do břicha. Seth tiše zakašlal, a hned schytal další kopanec do břicha. Převalil se na záda a pohlédl na bělostný strop, který se klenul nad knihovnou.
''Tak co, teď už nemáš odvahu, co?!'' křikl Jonathan na Setha a znovu do něj vší silou kopl.
''Šmejde jeden zasranej! Chcípni, hajzle!'' S těmito slovy Jonathan Setha popadl a udeřil ho pěstí těsně pod oko. Seth se nijak nebránil, ani se na Jonathana nepodíval. Jonathana to ale vůbec nezajímalo. Bil Setha hlava nehlava, jako by byl boxovacím pytlem, ne živou lidskou bytostí.
Mlátil ho pěstmi, kopal do něj, několikrát s ním praštil o zeď - tohle všechno opakoval do té doby, než se Seth zhroutil na zem, s natrhnutým rtem, obočím - a s tváří posetou následky Jonathanova zběsilého násilí.
''Takhle ty hraješ, co Dahmere?! Jaký to je, dostat přes držku?!'' Jonathan do Setha naposledy kopl, protáhl se, a dal se na odchod. Celou knihovnou se rozléhalo dunění, jak podrážkou bot narážel na podlahu.


''Ahoj...'' řekla sladkým hlasem Clara prodavači a zamrkala na něj.
''Já jsem Mandy...'' natáhla se za ním přes pult a letmo ho políbila na rty. Prodavač na ni hleděl s očima plnýma údivu.
''Já-já jsem Jo-John-'' vykoktal a okouzleně na Claru hleděl, jako kdyby viděl anděla. Clara si nenápadně sáhla do bundy a vytáhla si z ní zbraň.
''A teď, zlato... mi můžeš ukázat, co všechno tu máš.'' řekla Clara znovu sladce a stejně sladce se i usmála. Prodavač ji nechal jít za ním, za pult a stále na ni okouzleně hleděl. Clara se k němu pomalu přibližovala, a on couval, než narazil na kasu. Clara na něj jedním okem mrkla a poslala mu vzdušný polibek.
''A teď, zlatíčko... naval všechny prachy, co tu máš.'' Clara si vytáhla zbraň a hlaveň přitiskla prodavači k hlavě, přímo mezi oči. Prodavač vytřeštil oči a celý se roztřásl.
''Hej, kluci!'' křikla Clara, a do obchodu vběhla skupinka lidí, kteří okamžitě v obchodě sebrali to nejcennější, a rychle vyběhli pryč, ven z obchodu. Clara vybrala z kasy všechny peníze, a usmála se na prodavače.
''No... promiň, zlato.'' Políbila prodavače, a zmáčkla spoušť. Z prodavačovy hlavy vytryskl pramen rudé krve, který vytryskl stejně, jako horký pramen gejzíru někde v přírodě. Clara si olízla rty, na kterých ulpělo několik kapiček krve, jak kulka prodavači vyhloubila díru v lebce, protrhla tenkou blanku která dělila lebku od mozkové kůry, a prorazila mozek skrz na skrz, a proletěla druhou stranou lebky, kde vyhloubila další krvavou fontánu hrůzy.
''Dobrou, miláčku...'' špitla Clara a spolu s penězi se dala za ostatními na útěk.

''To... bylo o fous.'' řekl Smo, a rozhlédl se po ostatních členech jejich skupinky. Dale si automaticky zapálil cigaretu a nedaleko pokuřoval, zatím co k nim přiběhla Clara s náručí plnou peněz.
''Mám ty prachy, hoši.'' zaštěbetala vítězně a hodila peníze do připravené tašky, kterou Smo okamžitě zavřel, aby peníze nezmizely, než je nějak stihnou využít.
''Co ten prodavač?'' zeptal se Dale.
''Mrtvej.'' Jak to Clara dořekla, vytáhla si znovu zbraň, a očistila si hlaveň, která byla potřísněná krví podobně, jako její tvář.
Dale k ní přistoupil blíž a rukávem jí otřel krev z tváře. Bylo to nutné, ale zároveň to bylo velice milé, a přátelské gesto. Clara se na Dalea pousmála a špitla:
''Dík.'' Dale jí odpověděl lajdáckým úsměvem.
''Co teď?'' zeptal se Dale, a jak mluvil, cigareta se mu pohupovala v koutku úst. Smo pokrčil rameny a Clara se posadila na tašku s penězi. I přes svůj obsah byla taška celkem pohodlná, když šlo o posezení.
Navíc se Clara nemohla zbavit toho neklidného pocitu, který v ní vyvolával splašený tlukot jejího srdce, v hrudi. Srdce jí bilo jako o závod, až měla strach, že to nevydrží. Dech měla také nepřirozený, ale důležitější byl fakt, že mohli slavit úspěch. Sakra, vždyť oni to zvládli!
''V tom případě jdeme do Candy's.'' zavelel Dale, odhodil cigaretu a spěšně ji zašlápl špičkou boty. Smo vzal tašku s penězi a celá parta se vydala do Candy's.

Candy's byl snad ten nejpodivnější bar, jaký ve městě byl. Zřejmě tomu tak bylo díky společnosti, která ten bar navštěvovala - převážně se tam totiž dala najít tak zvaná ''zkažená společnost'' do které spadali feťáci, mafiáni, obyčejní alkoholici, pár vrahů, špehové - zkrátka ti, které společnost nějak nechtěla přijmout na normálních místech.
Ale i přes to si Candy's zachovávalo skvělou pověst, což Claru nikdy nepřestávalo udivovat.
''Kam si sedneme?'' Dale pokývl směrem k prázdnému stolu v rohu, a celá skupina tam zamířila.
Když se všichni posadili, vytáhl Dale ze svojí bundy něco málo drog a nabídl ostatním. Clara jen zavrtěla hlavou.
''Stačila mi ta ranní dávka. Víš, že bych to neměla přehánět, ne? Sám jsi to říkal.'' Dale přikývl a podal zbytek Smoovi, který se pro svou oblíbenou drogu s úsměvem natáhl, jako by mu na ničem jiném nezáleželo.
''Tak, dáte si něco?'' zeptala se číšnice, která se z ničeho nic objevila vedle jejich stolu. Dale se rozhlédl po celé skupině a rozhodně zavrtěl hlavou.
''Dobře, kdyby něco, mávněte na mě.'' řekla číšnice a s touhle větou odešla.
''Dlouho jsem tu nebyla, ale vůbec se to tu nezměnilo.'' pronesla udiveně Clara a rozhlédla se po baru. Stále stejné černé stoly s kruhovými deskami, stále stejné železné židle s nepohodlnými opěrkami - bar byl také stále stejný - a stále za ním visela nástěnka s těmi nejhoršími zločiny za předchozí měsíc. Jestli pak bych se tam našla? napadlo Claru, ale hned tu myšlenku zaplašila. Nechtěla myslet na cokoliv, co připomínalo Mistra. Prostě už nechtěla vzpomínat na svou temnou minulost, kterou se snažila spíš z hlavy vyhnat. A ona je nenáviděla, nenáviděla je všechny. Všechny do jednoho, až na Stephena a Abigail. Ti dva byli relativně hodní, ale... i oni museli mít svá tajemství, o tom Clara nepochybovala.
''Jsi tu vůbec?'' Daleův hlas Claru vytrhl z hlubokého stavu přemýšlení. Bez váhání přikývla a pousmála se.
''Jo, jasně, jen jsem se-'' Nedořekla větu, a zírala na nově příchozího návštěvníka baru. Srdce jí znovu začalo splašeně bít, ale ani netušila proč, možná ze strachu - ano, muselo to být ze strachu. Byl to jasný strach, nejjasnější strach, jaký kdy cítila.
Do baru totiž vešla osoba, která se jí zdála neskutečně povědomá. Tak povědomá, až ji to děsilo.
''Claro!'' zavolal zdroj Clařina zděšení a okamžitě zamířil ke stolu, kde Clara seděla.
''Musíš zmizet!'' Clara tupě zírala na osobu, která jí byla celkem podobná - podobné oči, i když jinak barevné - podobná chůze, a ani hlas jí nebyl úplně cizí. Ta osoba totiž vypadala...
Jako moje sestra, pomyslela si udiveně Clara.
''Co seš sakra zač?'' obořil se na nově příchozí Smo a zvedl se ze židle, jenže ho Dale znovu posadil, jak mu rukou zatlačil na rameno.
''Je to Clařina sestra, ty tupoune.'' odsekl Dale a pohlédl varovně na Smoa.
''Jsi... moje sestra?'' zeptala se opatrně, možná ještě pořád lehce vyděšeně Clara a pokývla na tu osobu, která byla s největší pravděpodobností její sestra, aby se posadila.
''Ano, jsem tvoje sestra. Vím, že si mě nepamatuješ, ale musíš mě poslechnout. Musíš od nich odejít - jinak tě Mistr najde. Hledají tě, byli dokonce i za mnou.'' Clařina sestra se posadila naproti Claře a mrkla na Dalea, ten jen přikývl.
''Můžu tě odvést do bezpečí, a tam tě nenajdou-'' Clara ji nenechala domluvit:
''Proč bys mi pomáhala?''
''Protože jsem tvoje sestra.''


''Sethe...?'' houkl James do prázdné, tiché knihovny a opatrně vešel dovnitř. Eliza ho varovala, že na tom Seth stále není nejlépe, ale James byl pevně rozhodnutý se za Sethem jít podívat. Ne proto, že by ho chtěl informovat o tom, co se stalo, ale spíš chtěl na vlastní oči vidět to, v jakém stavu Seth byl.
Věděl jaký vliv na Setha Wendy měla, a proto ho chtěl vidět. Navíc také věřil, že by mu mohl rozhovor s dávným přítelem ze školy i pomoct.
''Sethe...?!'' houkl James o něco hlasitěji a důrazněji a naslouchal svojí němé ozvěně. Kam se sakra schoval? zeptal se James sám sebe, jako by pochyboval o tom, jestli je Seth vůbec v knihovně. Ale Seth tam byl, byl tam, jen ho James neviděl. Ne na první pohled.
''Sethe!'' vykřikl James překvapením, a možná i zlostí, když si všiml, jak Seth leží u zdi, celý zřízený. Doběhl k němu a okamžitě se snažil odhadnout, co se stalo.
''Ko...'' špitl Seth, ale James ho nevnímal. Rozhlížel se po knihovně a snažil se utvořit si v hlavě obraz toho, co se tu stalo.
''Ko...'' James pohlédl na Setha. Věděl, že je na tom psychicky dost špatně, a teď byl evidentně v klidnějším stadiu, ale na druhou stranu, když viděl jeho pomlácený obličej, natržený ret a obočí, neměl z toho příliš dobrý pocit. Seth totiž vypadal celkově vyřízeně.
''Co?'' zeptal se tichým hlasem James Setha.
''Kor...''
''Kornie?'' Seth přikývl, a James zaťal ruce v pěsti.


''Takže... kam mě to vezeš?'' zeptala se Clara a pohlédla na svou sestru, která se jí představila jako ''Milenne'' - a to krátce poté, co Claru naložila do auta, jako by byla obyčejný náklad, který je třeba převést z bodu A do bodu B.
''Odvezu tě k jednomu svému známému, postará se o tebe - a neublíží ti. Navíc u něj budeš v bezpečí, protože o něm Mistr neví - a i kdyby, nikdy by ho nepodezříval.'' Clara mlčky přikývla. Má sestru, a je v nebezpečí. Ale její sestra se objevila jako rytíř na bílém koni a zachrání ji tím, že ji skryje u svého ''hodného'' známého, u kterého bude v bezpečí - a který jí neublíží. Tyhle myšlenky Claře pluly hlavou stejně, jako malé loďky na klidné hladině vody...


No... bylo to akčnější, než předchozí kapitola, ne? :) Když tak mi zase do komentářů napište názor... však to znáte :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Milča Milča | Web | 11. ledna 2014 v 12:11 | Reagovat

Pff...prej rytíř na bílem koni :-D :DDDDD.
Vymyslela jsi to skvěle sestřičko, ačkoliv bych spíše brala realitu v JaM než tuhle :D.
Protože tam jsme se aspoň potkaly! :D
Těším se, až budeš na fb či na Skypu, vyženu ti zlé myšlenky z hlavy a doufám, že jsi četla tu včerejší sms! :D

2 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 11. ledna 2014 v 12:28 | Reagovat

No já jen doufám, že se Milenne nijak nespolčila s Mistrem a že ji teď nevede k někomu, u koho Claru hned najedou. Ale to bys nám přeci neudělala, ne?
Jinak, je to rozhodně mnohem akčnější, než ta předchozí. Samozřejmě, v dobrém slova smyslu. :) Jsem vážně moc zvědavá na příští kapitolu, až se dovím(e), kdo je ten "známý."

3 Andie Andie | E-mail | Web | 11. ledna 2014 v 13:54 | Reagovat

Jů, těším se na pokračování :)

4 Clara Black Clara Black | Web | 11. ledna 2014 v 14:28 | Reagovat

[1]: Pěkné přirovnání, ne? :-D A jasné, my víme :D A zlé myšlenky jsi mi z hlavy už vyhnala ;)

[2]: No, i tohle mě napadlo, ale ne, není to tak :) Mám to totiž vymyšlené jinak :-D

[3]: To mě těší :)

5 Calla Calla | 11. ledna 2014 v 17:26 | Reagovat

Chudák Sethíček.. :( :D Ale zase mě to celkem bavilo. :DDD A jak se tak dívám, začínám se v Já a Mistr ztrácet. Asi si to budu muset tak od poloviny přečíst znovu. :D

6 Clara Black Clara Black | Web | 11. ledna 2014 v 17:32 | Reagovat

[5]: To je tím, že se toho tam děje zkrátka celkem dost :D

7 Sillia Sillia | 11. ledna 2014 v 20:04 | Reagovat

Pěkná kapitolka a ty mě čím dál tím více zabíjíš... Víš jaký to je pro člověka jako já, nevědět co se dál stane, nebo minimálně jak to skončí? Nechtěla bys mi ve zkratce poslat na mail jak to skončí? (sillia.k@seznam.cz) Ten mail je tu pro případ, abych ho nemusela dopisovat, kdyby ti to nevadilo
Jinak Seth a nebránit se? To mi nějak moc dohromady nejde. A Rytíř na bílém koni respektive rytířka... :D docela vtipný. Spíš mě Clara začíná štvát, Mistra nesnáší a přitom zabíjí... Co je to za logiku? I když se mi to líbí v tom směru, že to dává naději, že se k Mistrovi vrátí. Nebo to bude tak, že ta poslední Mistrovská akce bude Clařina akce s tím, že vyvraždí Mistra?

8 Saruu. Saruu. | E-mail | Web | 12. ledna 2014 v 14:03 | Reagovat

Tenhle dl mě celkem pobavil :D Super, těším se na další díl ;)

9 ellnesin-blog ellnesin-blog | Web | 9. března 2014 v 12:00 | Reagovat

Super kapitola, jsem zvĕdavá, kdo bude ten známý...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama