Já a Mistr 45. kapitola

25. ledna 2014 v 5:00 | Clara Black |  Já a Mistr
A máme tu poslední kapitolu Já a Mistr. S těžkým srdcem se s touto povídkou loučím, neb jsem se do ní vážně zamilovala. RIP, Já a Mistr :D A důležité upozornění - snažila jsem se TU část moc nerozšiřovat a nepsát detaily, tak TA část může pro někoho vyznít trochu divně, ale přeci jenom jsem TO nechtěla tolik vypisovat, protože je to celkem nepěkná záležitost :) A doufám, že se vám bude poslední kapitolka Já a Mistr líbit! :) Také je to celkově nejdelší kapitola Já a Mistr xD
BTW: Pokud máte nějakou (jakoukoliv) otázku ohledně Já a Mistr, tak se klidně ptejte do komentářů. Budu dělat doplňující článek, kde vyjasním pár věcí, tak tam klidně připojím i odpovědi na případné otázky :)





Milenne procházela parkem, a v duchu se přesvědčovala, že tu návštěvu zvládne. Banda nějakých vrahounů? Žádný problém pro Milenne Waverovou, Očko! Dokáže vyhrabat veškerou špínu, o kterou požádáte - a moc ráda vám zjistí absolutně cokoliv. To je celá Milenne Waver-
''No vida, Milenne! Jak rád tě zase vidím...'' Milenne se pomalu otočila, a její neblahé tušení se změnilo na bohužel neblahou skutečnost.
''Sethe? Co tu děláš?'' Milenne původně chtěla říct: ''Co ode mě chceš?'' ale raději se zeptala lepším způsobem. Bůh víc co od ní Seth bude chtít, proto je mnohem lepší dělat hloupou.
''Přišel jsem si s tebou přátelsky promluvit.'' Milenne se na Setha mile usmála a posadila se na lavičku, která byla nedaleko od nich. Pokývla na Setha. ''Sedneš si taky, nebo budeš stát?''
Seth se posadil vedle Milenne a zhluboka se nadechl.
''Tak o čem si chceš přátelsky promluvit, Sethe?'' Seth se ušklíbl.
''Chci vědět to, proč jsi kolem nás slídila.'' Milenne se zatvářila nechápavě, a v hlavě jí začaly hlodat nepatrné pochybnosti. Jak to sakra může vědět? pomyslela si, ale nic na sobě nedala znát.
''O čem to mluvíš, Sethe? Neslídila jsem u vás.'' Rozhlédla se po okolí, a když nikdo neprocházel, tak se k Sethovi nepatrně přiblížila a pošeptala: ''B.K. mě pověřil hlídáním dealerů, co ohrožují jeho kšefty.'' Seth chytl Milenne za kabát a přitáhl ji blíž k sobě, tak aby jí viděl zpříma do očí.
''Nelži mi!'' sykl po Milenne.
''Nelžu ti, Sethe. To, co říkám je pravda.'' Seth zaskřípal zuby. ''Nevím kde jsi přišel k takové hlouposti, že bych slídila kolem vás - a kolem Mistra. Hloupost. Nehodlám riskovat svůj život jen proto, že by mě tam B.K. poslal. A ty přeci víš, že jsem opatrná.'' Seth si tiše odkašlal a podíval se Milenne znovu do očí.
''Už sakra vyklop pravdu, nebo ji z tebe vymlátím. V tom lepším případě jen vymlátím. Když to nepůjde totiž po dobrém... milerád tě o něco připravím. A jen pro tvou informaci - sudý počet končetin už vyšel z módy.'' Milenne odvrátila pohled a povzdychla si.


''Musela jsi ho takhle naštvat? Co když nás teď prozradí? Třeba někoho v záchvatu vzteku zabije na veřejnosti a nás chytnou fízlové. To jsi chtěla, hmm?'' Eliza vzala lahev s Coca-Colou a hodila ji po Jamesovi. Lahev Jamese trefila do hlavy a on překvapeně zaúpěl.
''Co je, sakra? Proč po mě házíš-'' James zmlkl, když do místnosti vešla Milenne, a za ní stál Seth.
''No, tak se u nás posaď, Milenne.'' pronesl mile Seth a rozhlédl se po ostatních přítomných. Jeho pohled vypadal téměř tak, jako by někoho očima vyhledával.
''Milenne by vám něco chtěla říct. Něco o Claře. Ona totiž ví, kde ji hledat.'' pronesl automaticky Seth a pokývl směrem k Elize, jako by jí pohledem předával instrukce, podle kterých se má řídit.
Poté se otočil a odešel.

Seth procházel jednou z téměř opuštěných černých uliček, kde mohl za společnost považovat jen několik bezdomovců, kteří polehávali na zemi vedle vlhkých, studených zdí bytových domů.
Každý Sethův krok byl doprovázen čvachtavým zvukem, jak šlapal do drobných kaluží, které se tvořily na zemi, kudy procházel.
Podezíravým pohledem si přeměřoval ty zdi panelových domů, které bezdomovci využívali podobně, jako opěrky křesel nebo pohovek - a nenápadně sledoval, jestli mu někdo není v patách. Jedno z mnoha pravidel Mistra je absolutní, ale nenápadná opatrnost - která se v průběhu Mistrovi činnosti stala neodmyslitelnou nutností, kterou bylo třeba dodržovat, ať už se jednalo o chlapíka jako byl Jonathan, nebo někoho, jako byl Seth. Opatrnost, která nebyla nápadná byla na místě vždy, a všude - a toho se Seth za každých okolností držel.
''Hej!'' ozvalo se za Sethem. Seth se zastavil a pomalu se otočil.
''Co je?'' zeptal se bezdomovce, který na něj zavolal.
''Ne tak nahlas, nebo nás uslyší!'' špitl chraptivým hlasem bezdomovec a mávl rukou na znamení, aby k němu šel Seth blíž. Seth se znovu rozhlédl, a pak udělal několik kroků směrem k bezdomovci, jak chtěl.
''Co chceš?'' řekl nakonec, když stál sotva metr a půl od bezdomovce.
''Vím, kde najdete slečnu Waverovou. Slyšel jsem je o ní mlu-'' Seth byl rázem těsně u bezdomovce a držel ho za jeho urousané a špinavé oblečení, pár centimetrů nad zemí, opřeného o vlhkou zeď budovy.
''Kde je?!'' vyhrkl rozrušeně Seth a v očích se mu znovu značily jiskřičky vzteku. Bezdomovec zakoulel očima a pohlédl Sethovi do očí.
''Bytový dům na konci města, číslo bytu je třináct.'' špitl zoufalým hláskem bezdomovec a Seth ho bez váhání pustil. Už pro něj neměl cenu, když věděl to, co mu mohl nabídnout. Nechal bezdomovce bezdomovcem a vydal se na adresu, kam ho bezdomovec poslal. Vydrž, pomyslel si Seth a dal se do běhu.


''Takže ty víš, kde Clara je?'' zeptal se James přihlouple a Eliza ho udeřila do hlavy, jako by potřeboval, aby se mu v ní rozsvítilo.
''Ano, ona to ví, Jamesi Odelle.'' odvětila Eliza a dál pokračovala v nenápadném přecházení po místnosti. Připomínala šelmu, která krouží kolem svojí vyhlédnuté kořisti. A její kořist byla Milenne. Tedy... to, co Milenne věděla.
''Poslyš, druhá Waverová-'' začala Eliza, ale Milenne jí bez váhání skočila do řeči: ''Milenne. Jsem Milenne.'' Eliza se zašklebila.
''Tak Milenne. Nechceme ti něco udělat, ale potřebujeme vědět, kde Clara je. Ted má jisté tušení, že by-''
''Jaké tušení?'' zeptala se Milenne okamžitě. Eliza se posadila naproti ní a ruce si položila na stůl, jako by se snažila vzbudit přátelský dojem - nemít ruce skryté pod stolem, aby nemohla tajně držet zbraň - alespoň tedy vyvolávala takový dojem. Milenne si ji změřila nedůvěřivým pohledem.
''Ted si myslí, že by v tom mohlo být něco víc. Mistr má pár nepřátel - a nejen fízly. Samozřejmě jsou tu také pomstychtiví pozůstalí po obětech, konkurenti - a další. Kolikrát nám chodí výhružné dopisy i od zástupců mafie, protože vyvoláváme nechtěný rozruch a nepěkné šuškání.''
''A Ted si myslí, že by mohlo jít o někoho konkrétního?'' zeptala se Milenne, ale Eliza místo odpovědi udeřila vší silou do stolu.
''Tady nejsi na svém písečku, očko. Tohle je naše teritorium. A ty tu nebudeš vyzvídat. To my tu vyzvídáme. Takže být tebou vyklopím to, co vím, protože to od teď půjde jen po zlém!'' křikla Eliza rozzlobeně a pokývla na Jamese.
James se neochotně zvedl a odešel z místnosti. Když se vrátil, nesl v náručí jakýsi podivný přístroj, který se vzdáleně podobal šicímu stroji. Položil jej před Elizu a ta se tiše zasmála.
''Víš co je tohle, Milenne?'' zeptala se přívětivým hlasem. Milenne zavrtěla hlavou. ''Ne, nevím.''
''Tohle je přístroj, kterému říkáme Mistrova gilotina, v menším provedení. Většinou ji používáme, když potřebujeme rychle někoho přesvědčit - nebo když začínáme s mučením a ten chudák, kterého mučíme už má vytrhané nehty.'' Milenne bez projevu jakéhokoliv zájmu, nebo strachu přikývla. Připadalo jí to nechutné, a absolutně odporné.
''Takže... řekneš nám, co víš, nebo si chceš pokecat s naší mini gilotinkou?''


Seth doběhl na konec města, a zastavil se před domem, o kterém bezdomovec mluvil. Měl štěstí, že byl tak daleko od centra, jinak by běžel hodně dlouho, než by se na to místo dostal. Chvíli jen tak postával, chytal dech poté, co běžel, a pak svižně vykročil směrem ke dveřím, které byly k jeho velkému překvapení otevřené, ne zamčené.
Vešel dovnitř a okamžitě vyběhl nahoru po schodech, hledajíc byt číslo třináct.
Měl štěstí - byt číslo třináct byl hned v prvním patře. Doběhl ke dveřím, a chvíli se rozmýšlel, co udělat. Napadlo ho, že by mohl klidně zaklepat - ale nakonec došel k závěru, že bude jistější využít momentu překvapení a dveře vykopnout.
Jak si usmyslel - tak také udělal. Vykopl dveře, a vešel dovnitř. Byt byl starý, zaprášený - a vypadalo to, že tu hodně dlouho nikdo nebyl. Seth na okamžik chytl ošklivý pocit, který ho podvědomě vedl k tomu, že ho ten bezdomovec mohl jen oklamat - a nalhat mu, že něco slyšel, ale okamžitě tuto myšlenku popřel. Věřil tomu, že ten bezdomovec mluvil pravdu. Však ještě ani neprošel celý byt, zatím jen postával u dveří a-
''Sethe?!'' Ten známý hlas ho vytrhl z přemítání o tom, jestli ten bezdomovec mluvil pravdu. Odtrhl pohled od zaprášené zdi s obrazem, který visel nakřivo a pohlédl směrem, odkud zaslechl známý hlas. Nemýlil se.
''Claro.'' pronesl lehce nepřítomným hlasem a vydal se k ní. Byl tak šťastný, že ji vidí, byl tak rád - tak rád ji viděl, tolik se jí chtěl omluvit.
''Ah, to jsou k nám hosti. Nečekal jsem, že se tu objevíš tak brzy, Dahmere.'' Seth svraštil obočí a instinktivně si sáhl do bundy pro zbraň.
''Chtěl bys nás zastřelit? Skvělý nápad. Skvělý nápad pokud chceš tuhle křehotinku zabít s námi!'' pronesl chlapík v černém oblečení a chytl Claru tak, že jí držel zbraň přímo u krku.
''Ne, nikoho nechci zastřelit. Jen chci, abys mi ji vydal. Ať už jsi kdokoliv.'' pronesl klidným hlasem Seth a odložil svojí zbraň na konferenční stolek, který byl stejně jako všechno ostatní v tom bytě pokrytý hustou vrstvou prachu.
''Dobře, to rád slyším. A klidně ti ji vydám, ale nejdřív bychom si měli o něčem promluvit. Jen my dva - já a ty. Chlap s chlapem, asi mě chápeš. Jsou záležitosti, u do kterejch by se ženský jednoduše motat neměly. Víme, jak to potom dopadá, že?'' Pohlédl Claře do očí, ale ta na něj jen plivla a mlčela.
''Je neuvěřitelně vzpurná.'' zareptal neznámý chlapík směrem k Sethovi a pustil Claru. Z vedlejší místnosti se vynořil další chlapík, vzal Claru za ruce a bez milosti ji odvedl kamsi vedle, do další místnosti.
''Tak co chceš? Spíš... o čem chceš mluvit?'' řekl Seth, když byli v místnosti sami. Neznámý chlapík vzal dveře, které Seth vykopl a bez jediného slova je znovu nasadil do pantů, jako kdyby to nic nebylo. Poté se posadil na jednu ze starodávně vypadajících židlí a pokývl směrem k Sethovi, aby se také posadil. Seth jen zavrtěl hlavou. Nehodlám sedět na něčem, co se pode mnou rozpadne vlivem stáří a špatné údržby, pomyslel si skepticky Seth.
''Víš... ta kočička... má svojí cenu.'' Seth se zamračil, ale neznámý chlapík nezaujatě pokračoval. ''Stejně jako všechno ostatní, i ona má svou cenu. A víš ty co? Myslím si, že se my dva dohodneme. Já ti ji vydám, a ty pro mě něco uděláš, co na to říkáš, Dahmere?'' Seth zaskřípal zuby.
''Pro chlapy, co neznám nic nedělám.'' odvětil a ignoroval ironický úšklebek, který neznámý chlapík nahodil, jakoby nic.
''Jmenuju se Larry. Larry Parker.'' Seth pokývl.
''Fajn, Larry. Co bys chtěl, abych pro tebe výměnou za Claru udělal?'' Larry se ještě víc ušklíbl.
''Ah, Clara? Jak sladké. Zdá se, že už pro tebe není jen ''ta Waverová'', že?'' Seth rozzuřeně zavrčel. ''Bavme se o obchodu, ne o mém osobním životě!'' řekl, a ani si neuvědomil, že zvýšil hlas.
''Jistě, jistě, pane Dahmere. Tvoje jméno v našem světě znamená hodně, víš o tom? A tím se dostávám k tomu, co od tebe chci. Chci, abys mi jménem svého otce něco vyzvedl v sejfu.'' Seth zbystřil. Co ten hnusák chce, sakra? pomyslel si rozladěně.
''Co konkrétně?''
''To ti řeknu, až mi odsouhlasíš náš obchod.'' Seth byl dost naštvaný, ale přikývl. ''Přijímám to.''
''Dobře. Chci deník Johna Dahmera.'' Sethem projela nová vlna vzteku a zběsilosti. Bez váhání sebral zbraň, kterou odložil na konferenční stolek a přitiskl ji Larrymu k hlavě.
''Tak to tedy ne. Johnův deník nikdo nedostane.'' Larry nenápadně pokývl, a znovu se ušklíbl, jako by mu vůbec nezáleželo na tom, že mu Seth tiskne hlaveň zbraně k hlavě, a vůbec by mu nedělalo problém mu vystřelit mozek z hlavy.
''Víš Sethe... zapomínáš na jednu moc důležitou a podstatnou věc.'' špitl přidušeně Larry, ale Seth nepovoloval stisk, kterým držel zbraň. Hlaveň se pomalu vrývala Larrymu do kůže na levém spánku.
''To já jsem tu ten, kdo si klade podmínky.'' řekl Larry a obdaroval Setha ještě jedním zákeřným úšklebkem.
''Měl by ses jít podívat vedle, mám tam pro tebe překvapení.'' Seth neochotně odtrhl hlaveň zbraně od Larryho hlavy, a udeřil Larryho zbraní do druhého spánku, jako by si nemohl odpustit alespoň špetku způsobeného násilí na něm.
Pomalými kroky došel až k další místnosti, kde se na prahu zastavil a s tázavým pohledem se otočil na Larryho, který stále seděl uvelebený na svém místě - s rudým otiskem na jednom spánku a rýsující se boulí na druhém. Larry na Setha pokývl, aby šel dál.
Seth došel k pootevřeným dveřím, vešel dál a strnul.
Octl se v místnosti, která byla rozdělená na dvě poloviny - první polovina byla dokonale vybavená - osvětlení, malá lednička, stolek, na kterém byly asi dvě plechovky od piva - pohodlně vypadající pohovka - a před tím vším byla skleněná přepážka, která dělila tu místnost na ony dvě poloviny. Za skleněnou přepážkou byla Clara a jeden z Larryho kupánů.
Když si Clara všimla, že je v druhé polovině místnosti Seth, okamžitě přiběhla ke sklu a přitiskla se k němu. V uslzených očích se jí značil strach, ponížení a bolest.
Seth se otočil směrem ke dveřím, jako by se chtěl ujistit, že za ním není Larry se zbraní v ruce, ale nikdo tam nebyl. Jediný, kdo ještě v místnosti byl, byl Larryho kumpán, který si líně rozepínal pásek u kalhot, a zoufalá Clara, která ho očima prosila, aby ji odtamtud dostal.
''Je to zvláštní, že?'' ozvalo se za Sethem. Seth se prudce otočil, ale ke svému nevelkému překvapení zjistil, že vedle něj stojí Larry.
''Ty hajzle! Koukej ji pustit! A jemu nařiď, ať toho sakra nechá!'' zakřičel Seth na Larryho, ale s Larrym to evidentně vůbec nehnulo.
''Víš, Dahmere... ty a tvoje rodina jste zvyklí, že vyhráváte. Nikdy se nesmíříte s prohrou - a už vůbec nikdy s ponížením. A já nehraju fér. Když jsi se rozhodl, že se mě pokusíš zabít, protože toužím po deníku Johna Dahmera - tak jsem dal Simonovi znamení, že se budeme držet druhého plánu. Nechtěl jsi mi vyhovět... tak tě poučím.'' Vítězně se ušklíbl. ''Tak to přeci děláváte, ne? Poučujete lidi. Tak teď poučím já tebe.'' Clara zoufale vykřikla, když ji zezadu chytl Larryho kumpán, který se podle Larryho slov jmenoval Simon - a vrhl se na ni. Seth chytl Larryho za košili a třískl s ním o sklo.
''Koukej toho nechat! Ji do toho netahej!'' křikl na něj, ale Larry se jen smál. ''Je pozdě, Dahmere. A i když mě zabiješ, nic tím nezměníš. On si ji vezme - a ty se na to budeš dívat, abys pochopil, že jsi mi neměl vzdorovat. A ona uvidí tebe, a bude si to znásilnění moct vysvětlovat tak, že je to tvá vina. Tohle je totiž poučení šité na míru pro Setha Dahmera.'' Seth musel odvrátit pohled, aby se nemusel dívat na to, jak Clara zoufale křičí o pomoc a snaží se bránit tomu odpornému praseti, které se rozhodlo, že poslechne svého šéfa a vezme si ji, nehledíc na to, že jde o odporné znásilnění.


Milenne vedla Mistrovu skupinu k bytu, kde nechala Claru. Nelíbilo se jí, že by Claru měla Mistrovi vydat, ale poté, co jí Eliza pověděla o všech nepřátelích, které Mistr má, se začala obávat, jestli by přeci jenom nebyl lepší nápad nechat Claru s tou bandou vrahů, protože víc vrahů se lépe ubrání, kdyby šlo do tuhého.
Cestou se k nim připojil i Kornie - který, jak se Milenne později během cesty dozvěděla, je Clařiným dávným přítelem, s kterým se zná už od školy, ne-li od školky. Kornie Milenne také vysvětlil to, proč si častěji nechává říkat svou přezdívkou, ne svým pravým jménem, které znělo Jonathan, a Milenne jen znovu přikývla. Byla ráda, že přeci jenom něco zjistila, ale její priority se dost rychle přehodnotily, když prošla výslechem s malou gilotinou na stole, u kterého seděla.

''Jsme tady.'' špitla, jako by si stále nebyla jistá tím, jestli je to dobrý nápad. Ohlédla se na Jonathana, a pak na Elizu. Udělala přesně to, co od ní chtěli. Najednou se jí myšlenky ubraly jiným směrem - co když tam Clara nebude? napadlo ji. Rychle tu dotěrnou myšlenku zaplašila a přistoupila ke dveřím. Několikrát zaklepala.
''Dane?'' houkla, a čekala na odpověď, ale ani po nekonečných deseti minutách žádná odpověď nepřišla. Eliza něco zamumlala a Jonathan vyrazil dveře.
Celá skupinka vešla dovnitř, a Milenne pocítila velice zvláštní mrazení v páteři. Po celém bytě byl rozházený nábytek a téměř všude byla krev.
Dovnitř vjel na vozíčku i Ted, a tiše se pomodlil.
Jonathan se trhaně rozhlížel kolem sebe, a všiml si čistého závěsu, který přikrýval jednu zeď. Přistoupil blíž, a bez váhání závěs strhl. ''No do... prdele.'' hlesl, když zahlédl to, co bylo původně přikryté závěsem na zdi. Pomalu odstoupil a tvář si schoval do dlaní, jako by se bál, že ho někdo uvidí plakat. Byl v šoku, a podle všeho mu to něco připomnělo. Milenne se na něj povzbudivě pousmála, ale tušila, že to stejně nebude vypadat upřímně. ''Sedni si, ano?'' řekla klidným hlasem Jonathanovi a on jako poslušný beránek opravdu dosedl na zem, a seděl.
Eliza přistoupila ke zdi a ztuhla.
''Tede?'' špitla.
''Ano, Elizo?'' odpověděl Ted a přijel na vozíčku blíž.
''Je tam Natashina ruka.'' Jak to Eliza dořekla, vešel dovnitř Seth. Milenne po něm okamžitě vzhlédla, ale jen ze zvědavosti. Bylo jí divné, že s nimi nešel, ale když ho uviděla, radši se uchýlila k tiché bezeslovné konverzaci s Jonathanem.
Seth odstrčil Elizu od zdi a tupě zíral na to, co mělo být závěsem skryto. Dvě lidské ruce, hřebíkem přibité ke zdi, ve kterých byl složený jakýsi papírek. Z jedné ruky ještě pomalu odkapávala studená a hustá krev, která připomínala jakési těsto, když odkapává na pánev. Jedna ruka patřila muži, druhá ženě. Seth si ženskou ruku dobře prohlédl a když spatřil nepatrné tetování ve tvaru srdce, které je omotané hadem, tak potlačil zoufalý výkřik. Tohle tetování mívala Natasha, a on sám byl u toho, když si to tetování nechala udělat.
A teď měl Seth před sebou ruku jedné ze svých kamarádek, Natashinu ruku. Poté, co viděl v tom bytě před tím... Cítil, jak jím proudí vlna zběsilého vzteku, ale nic neřekl.
Obě ruce byly přibité tak, že byla jedla dlaň překrytá tou druhou - a právě tam byl onen papírek, pro který Seth s jistou dávnou nechutenství sáhl.
Rychle ho rozložil.

Frontis nulla fides?

Hra skončila.


PS: Napište mi prosím do komentáře názory! :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Milča Milča | Web | 25. ledna 2014 v 9:33 | Reagovat

Drahá sestřičko, myslím, že můj názor již znáš!
Já a mistr...tuto povídku jsem si zamilovala už při jejím vzniku, nevím, ale asi za to může Stephen :D. Bože, ani nevím, co napsat, když to píšu brečím, protože tahle povídka...je těžké se s ní loučit! :)
Příběh tebe, tvého dementního mažela Setha i "prozatím mého" zlatíčka Stephena je prostě dokonalý i když se tam stalo tolik věcí...stejně si myslím, že by bylo lepší provést to Sethovi než tobě- ty víš, co myslím! :-D.
Každopádně, nezbývá mi než ti ještě poděkovat za to, že i já jsem se mohla do toho dokonalého příběhu zapojit, trochu pozdě, ale přeci a jak jistě víš...Jeviště se zaplní :D.
Tvá ve smutku píšící sestřička Milča, co se tě momentálně snaží mentálně vzbudit xD.

2 Sillia Sillia | 25. ledna 2014 v 13:48 | Reagovat

Tak to je krutý, je to pěkný, něco s mafií apod. bych nečekala, bohužel tomu moc nerozumím, i když je to částečně asi tím, že jsem nikdy nezjistila, co FRONTIS NULLA FIDES znamená, překladač mi to nepřeložil. Vlastně děj jsem pochopila, ale vyvolává víc otázek, třeba co je s Clarou, to jí tam zabili nebo co je s ní?  A taky by mě zajímalo, od kdy je Ted věřící a jak může být v Mistrovi, když je věřící? A taky, čí je ta druhá ruka?
Co se týče otázek ohledně celého JaM, tak tam mam na jazyku otázku, kolik těm lidem je? Jak je to se Stephenem (krom toho, že je polda, tak jak dlouho a třeba i proč)? Jak jsem psala hned na začátku, chtělo by to taky překlad toho Frontis nulla fides, protože já ten překlad vážně nenašla a že jsem se hodně snažila.
Ale je opravdu těžké loučit se s JaM, protože je to opravdu úžasná povídka a já se na ní vždy moc a moc těšila, na všechny postavy, nejvíc asi na Claru a Setha, doufám, že k tomu krom vysvětlení  připíšeš i nějaké další jednorázovky, které by mohly alespoň trochu navazovat, ať mi tu odvykačku trochu usnadníš. Je to škoda, je to úžasný příběh.

3 Clara Black Clara Black | Web | 25. ledna 2014 v 13:54 | Reagovat

[2]: No, překlad té latinské fráze jsem už několikrát psala, ale to nevadí - bude i v tom dodatečném článku, který se tu objeví zítra, ale rovnou ten překlad napíšu: ''Nedůvěřuj vzhledu.'' :D
Jinak zbytek se dozvíš v tom dodatečném článku, co tu bude zítra :)

4 Scriptie Scriptie | Web | 25. ledna 2014 v 15:26 | Reagovat

Takže... konec? Definitivní? Je to zvláštní, rozloučit se s povídkou, kterou čtete už od samého začátku a tak.
Ale, jedno ti řeknu. Ten konec je bombastickej. Sice jsem to trochu nepochopila, ale snad mi vše osvětí tvůj doplňkový článek a já si konečně nebudu připadat jako idiot.
Já už ani nevím co říct. Celá povídka byla úžasná a vyvíjela se. Rozhodně se na ni nedá jen tak zapomenout. Ale víš co je nejlepší? Že jsi rozepsala další... no, takové ty doplňkové povídky (Krysák atd.)
Stejně je mi to ale líto, že Já a Mistr skončilo. Ale všechno má svůj konec a ten tvůj byl naprosto skvělý. "Hra skončila." Nevím proč, ale hrozně to na mě zapůsobilo. :-D

5 Ella Monurová Ella Monurová | Web | 25. ledna 2014 v 15:34 | Reagovat

Konec? -.- :O
Nádherná povídka, nějak jsem se do ní zamilovala a krásně se četla.. Těším se na ten doplňkový článek, třeba se dozvím něco dalšího :D
Přesně, ten konec skvělej :3

6 Xanya Xanya | Web | 25. ledna 2014 v 17:10 | Reagovat

Taky se musím přidat do klubu chválení konce,byla to bomba! Škoda,že ta povídka končí,přečetla jsem skoro(dočtu si je,neboj :)) všechny díly a prostě úžasné. Vlastně úžasné je slabé slovo. O_o :)
Moc se těším na doplňkový článek. :D

7 Calla Calla | 25. ledna 2014 v 17:59 | Reagovat

To je tak smutný, že je konec JaM. Byla to moje asi nejoblíběnější nebo alespoň jedna z nejlepších povídek a je opravdu škoda že už končí. A co se otázek týče...

1) Co se stalo s Clarou? Chápu, že ji tam znásilnili ale co se stalo po tom? :D

2) Čí je ta mužská ruka?

3) Už nevím. :DD

8 Ami Ami | E-mail | Web | 25. ledna 2014 v 18:16 | Reagovat

Co? To je jako KONEC? jak tohle můžeš nazývat koncem? Sakra, sakra, sakra!
Co se stalo s Clarou?!
To prostě musím vědět, takže chci okamžitě odpověď!!!!
Nádhera, jen je škoda, že je konec! Doufám, že bude JaM 2 a tak dále :-D

9 Susane S. Susane S. | Web | 25. ledna 2014 v 18:17 | Reagovat

ááá tečou mi slzy. :-D jde mi husí kůže po celém tělě, byla to božská povídka!

10 Eliza Eliza | Web | 25. ledna 2014 v 19:14 | Reagovat

Tohle je konec? Konec? KONEC?????!!!!!! NENÍ TO KONEC TODLE NENÉ KONEC ÁÁÁÁÁÁÁÁÁ.
Za jedno jsem ráda, a to, že Sethík s ELizkou to doklepali do konce xD Mám je ráda, ty člobrdla xD
Nemám tucha, co znamená ta latinská tentononc, ale to Hra skončila...Silný :)
Můj názor snad znáš :D Povídka celá prostě epic, jako nemám slov, to ani nejde vyjádřit. Bylo to skvělý a jsem přesvědčewná, že si najdu čas a přečtu si jí za jeden dva dny celou, prostě naráz všechno :D Ten dojem bude určitě ještě lepší.
Jo a ještě jako btw: Tím znásilněním Clary jsi mi pěkně zacvičila s nervama a já mám jenom jedny! A ty potřebuju xDD Co se s ní chuděrou boha jeho stalo?! ÁÁÁÁÁÁ.
You can kill me now xD

11 Clara Black Clara Black | Web | 25. ledna 2014 v 19:23 | Reagovat

[10]: No co? :D Poslední kapitoly se mi zdály příliš mírné, tak jsem té mršce zatnula tipec :-D tedy... zní to vtipně, když teoreticky mluvím o sobě, Milča by mohla vyprávět :D

12 Eliza Eliza | Web | 25. ledna 2014 v 22:55 | Reagovat

[11]: Dobrý, v pohodě xD Já vždycky svým postavám moc ráda připravuju hrůzné konce ve spárech smrti nebo nekonečného zoufalství xD Strašně konce forever! xD

13 Lady Clair Lady Clair | 28. ledna 2014 v 14:26 | Reagovat

Je mi naozaj do plaču ked si uvedomim ze JaM končí. Keď si predstavím tie chvíle, tie desiatky mailov, v ktorých som sa snažila prísť na všetky záhady a cítila som sa pri tom ako Sharlock Holmes.... dala si mi naozaj vela a preto dúfam, že napíšeš ďalšiu skvelú poviedku.
Ak mám pravdu povedať, ty si bola tá, ktorá ma naučila milovať písanie viac ako som ho milovala. Viem, že píšem akoby si tu končila s celým blogom, ale JaM bude pre mňa navždy symbolom

14 Saruu. Saruu. | E-mail | Web | 30. ledna 2014 v 21:52 | Reagovat

To je naprosto dokonalý příběh :O :-D Docela se stydím, že jsem to nepřečetla celé - četla jsem prvních 12 dílů, a pak nějaké ty poslední... přečtu si to všechno, znova! :)

15 ellnesin-blog ellnesin-blog | Web | 9. března 2014 v 12:23 | Reagovat

To je krutý konec. Povídku jsem si zamilovala, doufám, že TpM bude stejnĕ dobrý... Zamilovaná jsem si Setha, na konci začala snášet Stephena. Fandili jsem Claře, která prošla obrovským vývojem. Mĕla jsem ráda Kornieho, za to jak stál za Clarou. Nemĕla jsem ráda Natashu, přestože ten konec byl i pro ní moc krutý, a Elizu, protože otravoval Setha. JaM mĕ dostalo, taková to povídka se jen tak nevidí. Tady se snoubilo tajemno s brutalitou, což ti sedlo a proto byla povídka tak vražednĕ dokonalá. Jednou, s možná malými úpravami, to vydáš. Jsi úžasná spisovatelka, Claro!

16 Violett Violett | Web | 19. března 2014 v 19:52 | Reagovat

Normálně já slzím, že je konec. Moc jsem měla ráda Kornie a Stephena. Setha jsem milovala a Clara si prošla moc vývojem :D Jsi skvělá v psaní :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama