Nekonečná míle (část první)

18. ledna 2014 v 0:03 | Clara Black |  Nekonečná míle
Ano, hráblo mi. Uznávám to. Já ff nepíšu, tedy... (nehleďme na Hladovky :D) ale prostě mi ve dvě hodiny ráno hráblo a napadlo mě, že napíšu ff na Dlouhý pochod. Teď už můžete začít protestovat o tom, že je King prostě King a že mu to tím budu akorát kazit, a že neumím psát jako on a tak a tak. Ale víte co? Je mi to jedno. Vím, že neumím a ani určitě nebudu umět psát jako úžasný Stephen King, kterého vážně zbožňuju, ale tuhle ff píšu jen proto, aby pro mě Dlouhý pochod neskončil, protože bych si přála, aby ta kniha neměla konce. Proto jsem se rozhodla tuhle ff napsat.
Záměrně jsem také do názvu tohoto článku napsala (část první) protože netuším, jak dlouhá tahle ff bude, ale rozhodně to NENÍ KAPITOLOVKA. (což mě přivádí k tomu, že když je v názvu u povídky napsáno ČÁST, není to kapitola - a tím pádem ani kapitolová povídka, tak proč mi někdo píše, že je to hezká kapča? O.O)
Ale zpět k tomu hlavnímu. Jedná se o ff na Dlouhý pochod, jak už jsem řekla - a vážně mě nesrovnávejte s Kingem, protože nejsem oproti němu ani hloupé zrníčko prachu, až tak maličkatá jsem proti tomu... Králi :D Takže... vážně vás snažně prosím o žádné porovnávání, protože vím, že se mu nemám šanci vyrovnat - a jak říkám, píšu to proto, abych si prodloužila ten hezký čas, co jsem s Dlouhým pochodem strávila :)





Sam si odplivl a prohrábl si rukou mokré vlasy. Déšť už hodinu neustával a Chodci už byli více, než promočení. Jestli to takhle půjde dál, tak do další noci minimálně pět z nich zemře kvůli podchlazení.
''Varování, varování třináctko!'' Sam se otočil směrem k vojákům na polopásáku, kteří ho bedlivě sledovali, aniž by měli na tváři jasně čitelný výraz a odplivl si znovu. Moc dobře věděl, jak celý Dlouhý pochod funguje, ale vážně neměl náladu se nechat popohánět v takovém lijáku. Podrážka bot mu podkluzovala na kluzké silnici, o kterou s pravidelným duněním pleskaly kapky vody a sem tam tuhle symfonii rozťal sborový výstřel, jak je opustil nějaký Chodec.
Pche... diskvalifikace, proč se tomu sakra říká diskvalifikace? Jedná se jen o pouhý konec, titěrnou smrt a tahání mrtvoly ze silnice, aby o ni nikdo nezakopl, sakra. pomyslel si Sam nevzrušeně a než mu stihli dát druhé varování, značně přidal do kroku.
''Hej, Garraty.'' Sam se otočil a šel pozpátku, aby mohl pokývnout Chodci, který na něj promluvil.
''Jak se cítíš?'' zeptal se kluk, kterého Garraty neznal. Tušil, že má číslo něco přes čtyřicet, ale jistý si tím nebyl. Znovu si prohrábl mokré vlasy a jeden delší pramen si zastrčil za ucho, aby mu nelezl do očí. Byl to průměrně vysoký blonďák s obyčejnými teniskami a promočenou šusťákovou bundou, která na něm plandala stejně jako hadr na kostře. Pokaždé, když se nadechl, nepatrně vyvalil oči, jako by ho samotný nádech stál nepřeberné množství energie.
''Fajn. Suprově. Dojdu až na konec.'' Neznámý kluk přikývl a nahnul si z polní lahve, kterou měl na opasku.
''Proč rovnou nechytáš do pusy tu vodu, co na nás prší? Třeba by pak přestalo pršet.'' ozval se další hlas a několik chodců se rozpačitě rozesmálo. Sam se nepatrně ušklíbl a poplácal neznámého kluka po rameni, pak se znovu otočil čelem dopředu a znovu řádně přidal do kroku.
''Chtělo by to tanec deště.'' ozval se jeden z Chodců.
''Zmlkni ty pitomče. Ten vodu přivolává!'' odvětil kluk, který si nesl číslo sedmdesát osm a ostře si přemeřil Sama, jako by zvažoval svoje možnosti oproti němu.
''Tak bych ho zatancoval obráceně!'' Chodci se znovu rozesmáli, a Sama ta náhlá vlna nepatrného optimismu zasáhla jako otrávená šipka. Stejně všichni chcípnem, pomyslel si otráveně. A ty kreténi na polopásáku se na nás jen budou dívat, jako by na tom nezáleželo. Jasně... a ono na tom fakt nezáleží. S touhle myšlenkou Sam opět přidal do kroku a potácel se po silnici, liják neliják.

''Hola hej, vstávej! Hej, Garraty!'' Sam sebou škubl a rozhlédl se kolem sebe, pak mrkl na hodinky. Deset hodin ráno, dalších deset hodin ráno!
''Kolik lidí to koupilo?'' zeptal se Sam.
''Jen tři.'' odvětil Chodec číslo dvacet jedna, který se Samovi představil jako Tom krátce poté, co vyšli na silnici. Tom byl zvláštní kluk, nebyl nijak vysoký, postavu neměl nijak silnou - a kdyby měl Sam odhadovat, tak by podle něj nevydržel ani den. Ale vydržel. Zdá se, že ho Sam podcenil. Ale že by se ho musel nějak obávat, to si opravdu nemyslel. Ne, takový Samuel Garraty nebyl. Nebyl hlupák, ale ani ustrašenec - a rozhodně věděl, na co má a na co ne. A Dlouhý pochod bez pochyb spadal mezi jeho nejlepší možnosti, jak ostatním ukázat, co v něm je.
''Myslíš si, že to vyhraješ?'' zeptal se ho Tom. Sam beze slova přikývl.
''Garraty si myslí, že když jeho táta vyhrál, že vyhraje i on! No heleďme se! To je mi ale překvapení!'' spustil mohutný obr, který šel kousek před Samem. Sam zavrtěl hlavou a protáhl se.
''Sklapni, idiote.'' odvětil Sam. Až teď si uvědomil, že už je vlastně po dešti. Silnice byla sice stále mírně kluzká, ale bylo po dešti. Lehce vlhký vzduch kolem se protahoval mezi Chodci a metl před sebou jakýsi sáček, který mohl z nějakého jídla, které si některý z Chodců přinesl ještě před začátkem Pochodu.
''Prosím! Já to takhle nechtěl, prosím!'' Jeden z chodců se bez váhání vrhl k vojákům na polopásáku a klesl na kolena, jako by je chtěl prosit za odpuštění.
''Varování, varování padesátko!'' ozval se téměř robotický hlas z megafonu, ale padesátka si z toho nic nedělal. Dál klečel a pohled upíral na vojáky, jako by doufal, že když se rozbrečí, že ho nezastřelí a on bude moct jít domů.
''Druhé varování, druhé varování padesátko!'' Ale on stále seděl. Nevypadal nijak vyčerpaně - vlastně by mohl být i mezi favority-
''Třetí varování, třetí varování padesátko!'' Konečně se zvedl, a zpříma pohlédl jednomu z vojáků do očí. Byl to asi stejný pohled, jako když se podíváte do hlavně třiatřicítky. Po tvářích mu stékaly slzy a smývaly mu z nich zbytky prachu. Zapotácel se, jako by se chtěl rozeběhnout, ale už bylo pozdě. Vojáci odjistili pušky, a ozvalo se to známé sborové zadunění, jak tři vojáci najednou vystřelili z pušek.
Padesátka ještě zvedl oči k nebi, které bylo té doby jasně modré, bez jediného mráčku, a pomalu udělal několik kroků k polopásáku. Vojáci buď mířili špatně, nebo ho záměrně střelili jen do břicha. Jen... udělali mu v břiše takovou díru, že se z něj krev valila stejně jako voda z otevřeného vodovodního koutku, jako když si napouštíte vodu do vany. Padesátka si ránu držel jednou rukou a pomaličku se blížil k polopásáku. Připomínal živoucí mrtvolu, která se ještě z posledních sil snaží zničit svého vraha, aby se pomstila.
Vojáci znovu zamířili a vystřelili. S dalším sborovým výstřelem se padesátce odštípl kus lebky, a z hlavy mu vytryskl proud jasně rudé krve. Několik chodců zaklelo a se zezelenalými tvářemi pokračovali dál v chůzi.
''Svi...ně...'' špitl ještě padesátka, ale Sam si nebyl jistý, jestli si jen nenamlouval, že promluvil. Krev z něj tekla jako když vypustíte nádrž, a z děravé lebky mu div nevypadl mozek, zatím co se mu z břicha valila střeva jako obří červi, kteří vylézají z místa, kde nakladli larvy.

''Tobě není blbě?'' zeptal se po nějaké době Tom, když Sama dohnal. Sam se nepatrně usmál.
''Ne, není mi blbě.'' Tom přikývl. ''Když jsme do toho šli, měli jsme přeci počítat s tím, že to nebude žádná procházka růžovou zahradou. Vlastně to celkově není žádná procházka.''
''No jo, ale-''
''Smrt je věcí přirozenosti, Tome. A je jedno jaká ta smrt je. Jestli je klidná, ve spánku - nebo jestli je taková, jakou měl padesátka. Smrt je věcí přirozenosti. A nám nezbývá nic jiného, než se s tím vyrovnat.''
''Kde je kurva Major? Bych ho sem přitáh, ať jde do prdele s náma!'' zařval jeden z chodců, a Sam protočil oči.
''Jdeme tu jen s blbou bandou idiotů, co právě zjistili, že se vlastně nechtěli zabít. Tomu říkám super prázdniny.'' zamumlal otráveně Sam.
''Proč tu vlastně jsi?'' zeptal se se zájmem Tom.
''Protože jsem tu chtěl bejt.'' odvětil jednoduše Sam a přejel po Tomovi pohledem, jako by si ho musel prohlédnout, než skončí v kaluži vlastní krve jako padesátka.
''Aha... Já jsem tu kvůli sázce.'' Sam se chraplavě zasmál.
''Co je na tom k smíchu?''
''Vsadil jsi svůj život, chlape. To je na tom k smíchu.''
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Camilla Camilla | Web | 18. ledna 2014 v 10:52 | Reagovat

Krásné. :) Tak poslední věta mě dostala, ani nevím proč. :D "Vsadil jsi svůj život, chlape. To je na tom k smíchu." Luxusní! :D

2 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 18. ledna 2014 v 10:58 | Reagovat

Moc se mi to líbí ale asi budu muset na netu vyhledat o čem ten dlouhý pochpd je xD ale rozhodně budu číst dál:)

3 Lucy Lucy | E-mail | Web | 18. ledna 2014 v 11:38 | Reagovat

Zajímavé...

4 Clara Black Clara Black | Web | 18. ledna 2014 v 11:54 | Reagovat

[1]: Snažila jsem se uvažovat jako chodec :-D :-D

[2]: Nebudeš muset - myslím si totiž, že než tu přibude další část, tak že se tu objeví recenze na Dlouhý pochod :D

5 Violett Violett | Web | 18. ledna 2014 v 13:53 | Reagovat

Senzační. Je to taková změna a já to ještě moc nechápu, ale těším se až napíšeš další část.
A jinak jaký je rozdíl mezi kapitolou a částí? Dost mě to ted nějak zajímá a ty to budeš určitě vědět :)

6 Scriptie Scriptie | Web | 18. ledna 2014 v 13:55 | Reagovat

O Dlouhým pochodu už čtu podruhé, něco mi to říká. A tahle povídka - fanfiction vypadá vážně zajímavě. Přesně jak řekla Camilla - poslední věta mě taky vážně dostala.
Opravdu netuším, kde ty na to chodíš. :-D

7 Clara Black Clara Black | Web | 18. ledna 2014 v 14:21 | Reagovat

[5]: Kapitola patří ke kapitolové povídce, kdežto část patří k jednorázové povídce, která je buď rozdělená na části, nebo je delší - a proto ji přidávám po částech :D

[6]: To mě napadlo v noci poté, co jsem ten Dlouhý pochod dočetla :D

8 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 18. ledna 2014 v 16:18 | Reagovat

[4]: To tu bue recenze?! A já už si to hledala na netu:DDD

9 Clara Black Clara Black | Web | 18. ledna 2014 v 16:24 | Reagovat

[8]: Nevadí, alespoň budeš moudřejší :-D

10 Ella Monurová Ella Monurová | Web | 18. ledna 2014 v 16:37 | Reagovat

Nádherný :3 Přesně ta poslední věta :D :D

11 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 18. ledna 2014 v 17:33 | Reagovat

Je to zajímavý.. A ten Sam se mi líbí, i když je takový, jako kdyby nevšímavý vůči okolí, mi přijde. Už se těším na další část... :-)

12 Aurélie Aurélie | Web | 19. ledna 2014 v 0:06 | Reagovat

podle mě píšeš skvěle... to, že Stephen King píše dokonale se jasné, ale je to světový spisovatel.... jinak moc se mi tam líbí atmosféra, kterou si tam navodila a máš tam hezké přirovnání :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama