Aenesis, 1. kapitola

9. února 2014 v 0:00 | Clara Black |  Aenesis
Aenesis mě nějak chytl, tak píšu jak vzteklá :D Příští kapitolka by už možná mohla být z pohledu druhé hlavní postavy, ale... no, uvidíme. Zatím není nic jisté, jen to, že mě tahle povídka hrozně baví psát - a doufám, že vás alespoň trošku baví ji číst, abych vás tu nezavalovala :D





Lillith

V tichosti jsem procházela lesem, a cítila jsem, jak mi o boty škrtá trní šarlatovníku. Dnes nebylo tak chladno, jako obvykle a šarlatovník není zvadlý - ale stále byla většina lesa pokrytá drobnými částečkami ledu, které oko běžného pozorovatele nespatří. Les byl téměř vždy chladnější, než ostatní místa v kraji - a mohly za to stromy. Nedostával se tam dostatek slunečního světla, aby se les mohl prohřát - proto byl také les po většinu času opuštěný. Lidé se málokdy drželi tam, kde jim byla zima - a lidé z teplomilného kraje už vůbec nevyhledávali chladná místa.
Nebavilo mě skrývat se v lesích, ale neměla jsem na výběr. Když jsem se postavila proti mužům z gardy lorda Cedricka, nemohla jsem očekávat nic jiného, než že mě budou chtít dostat - a v lepším případě mě jenom popravit, nebo mě předhodit canemům. V horším případě by odhalili to, kdo jsem a lord Cedrick by si na mě doslova smlsnul. Je tak slizký...
Zaslechla jsem prasknutí větvičky, a zcela instinktivně jsem se přikrčila, a schovala jsem se za vysokým kapradím. Nedaleko ode mě stál canem - a evidentně po něčem pátral. Čumákem narážel do prochladlé země a téměř každou minutu zvedl hlavu, aby se rychle rozhlédl, jestli někoho neuvidí. Uši natáčel do stran, aby mu nic neuniklo. Sakra! pomyslela jsem si nazlobeně. Kde je canem, tam je i pán. A soudě podle toho, že je ten canem sám, tak je jeho pán lovec.
Rychle jsem si sáhla do kapsy pro malý kožený pytlík a vytáhla jsem z něj trošku stříbřitého prachu, který jsem pevně sevřela v pěsti. ''Confusa canemei,'' špitla jsem a rozevřela jsem dlaň. Prach se vznesl a rozptýlil ve vzduchu. Canem, který stál nedaleko ode mě zavětřil otočil se a rozeběhl se pryč. Tohle jednoduché kouzlo mě uchránilo před tím ošklivým canemem, ale stále musel být někde na blízku jeho pán. Pochybovala jsem, že by ho následoval - protože lovci dost často sami hledali jinde, než jejich canemové. Bylo to efektivnější, než sledovat canema - a navíc měli spíš větší šanci, že svou kořist překvapí. Netušila jsem sice, jestli je tu ten lovec kvůli mě, nebo jestli je na zcela obyčejném lovu zvěři, ale v každém případě jsem byla obezřetná.
Než jsem se stihla dát znovu do pohybu, padl na mě něčí stín.
''Ale ale! Kohopak to tu máme? Pytlačíš v cizím lese?'' Polkla jsem a váhavě přikývla. Kdybych se odvážila říct něco jiného, asi by mě rovnou odtáhl ven z lesa a nechal veřejně popravit za urážku formou lži. ''Promiňte pane, já nechtěla, ale donutil mě k tomu hlad - a úlovek žádný nemám, tak kdybyste-'' Lovec se hlasitě rozesmál a jeho canem, kterého jsem si do teď nevšimla, že by se tu objevil, na mě vycenil zuby.
''Ne, maličká. Ty hezky půjdeš se mnou za lordem Kaynem, konec konců - chtěla jsi ho okrást o zvěř. On rozhodne, jaký bude tvůj trest. A nepokoušej se mi utéct, pokud nechceš skončit jako večeře pro mého canema.'' Sklopila jsem zrak k zemi a poníženě přikývla. Sice je trest od zdejšího lorda to poslední, po čem toužím, ale pořád lepší, než se stát canemskou večeří.
Pomalu jsem se dala do kroku za lovcem a pohlédla jsem na jeho canema, který si mě s jistou ostražitostí a nepřátelstvím prohlížel. ''Bania canem,'' špitla jsem a canem tiše zakňoural. Pohladila jsem ho po hlavě a došla za lovcem, který se mi o pár metrů vzdálil.
''Lovče?'' oslovila jsem ho. Otočil se na mě a na špinavé tváři se mu rozlil blažený výraz, který jasně pramenil z toho, jak jsem ho oslovila. ''Copak, cácorko?'' vydechla jsem a protesty jsem si nechala pro sebe. ''Jaký je lord Kayne? Je hodný...?'' Lovec se na mě usmál a položil mi ruku na rameno. Přátelské gesto, pomyslela jsem si a rozpačitě jsem se usmála.
''Neznáš svého lorda? Žertuješ, že?'' Prohrábla jsem si temně černé vlasy a odvrátila jsem pohled. ''Promiňte,'' řekla jsem, ''nejsem zdejší.'' Lovec si mě prohlédl, podíval se mi zpříma do očí a na prst si namotal pramen mých černých vlasů.
''Pravda, ještě jsem tě tu neviděl. Ale to nic neznamená. Odkud tedy jsi?''
''Narodila jsem se v lese, nedaleko odtud...'' Lovcův výraz se změnil na výraz plný překvapení. Uvolnil stisk ruky na mém rameni a znovu se mi podíval zpříma do očí, jako by se snažil v mých očích vypátrat odpověď na to, jestli mluvím pravdu, nebo ne.
''Doopravdy? Jsi jedna z Divokých?'' Hlas se mu nepatrně třásl vzrušením a já zneklidněla. Do téhle chvíle jsem mu mohla bezpečně lhát, ale teď jsem se cítila svou lží ohrožená. Co když mi neuvěří a zjistí pravdu?
''A-ano, pane.'' odpověděla jsem nesměle.
''To je neuvěřitelné. To... je neuvěřitelné!'' Zajásal lovec a málem mě i objal, jako kdyby po letech našel svou ztracenou dceru. Jeho nadšení mi ale nepřipadalo vůbec dobré. ''Pojď děvče. Lord se o tebe bude dost zajímat, až to zjistí!'' Rázně přidal do kroku a chytl mě za ruku, jako by se obával, že mu nebudu stačit. Zoufale jsem klopýtala a hleděla na něj vyděšenýma očima. Hlavou mi plula jediná myšlenka - on mě chce prodat.



Lovec mě odvedl přímo na tržiště a přivázal mi na kotník pevné lano, jakoby se obával, že mu uteču. Pravdou je, že už jsem si útěk plánovala, ale nebyla žádná možnost. Kdybych se o něj pokusila, strážní by mě ubili k smrti - tahle představa mě udržovala v klidu na jednom místě, nedělala jsem žádné potíže. A to i přes to, že jsem měla neuvěřitelný strach.
Asi se na lorda Kayna rozhodl zapomenout a přivydělat si nějaké peníze za můj prodej. Netuším, jestli za to mám být ráda, nebo jestli se mám ještě víc bát...
Nejsem jedna z Divokých, jen jsem se snažila se ochránit - ale na druhou stranu toho o Divokých vím dost na to, abych se za ně mohla vydávat a zároveň je neohrozit. Společnost byla vůči nim více, než nepěkně zaujatá - považovali je za barbarský kmen, který se naprosto zříká všech povinností vůči králi a lordům. Odsuzovali jejich způsob života, který je spletený s přírodou - a neměli ani pochopení pro jejich tradice, které považovali za projev kacířství. Já je chápala, znala jsem je. Nějakou dobu jsem se skrývala nedaleko jedné jejich vesnice. Když mě objevili, vzali mě mezi sebe a chovali se ke mě, jako bych byla jedna z nich. Jsou to přátelští lidé s pochopením a nepředstavitelnou velkorysostí. Jedna rodina se se mnou podělila o jídlo i o střechu nad hlavou - a byli rádi, že mě u sebe mají. Když jsem odcházela, abych je svou přítomností příliš dlouho neohrožovala - tak jsem odcházela s velice těžkým srdcem. Byli to dobří a chápaví lidé, a mě dodnes trápí, že jsem pro ně nemohla nic udělat.
''Mamá? Kdo je to?'' Z přemýšlení a vzpomínání mě vytrhl tenký dětský hlas. Pootočila jsem hlavu, abych se podívala, kdo tu promluvil. Kousek ode mne stála postarší dáma v rudých šatech, samé krajky a drahá látka, a hned vedle ní stálo malé děvčátko v žlutých šatečkách, které se zdály být téměř stejné, jako měla dáma vedle něj - jen v menším provedení. Poníženě jsem sklopila zrak a snažila jsem se dívat někam jinam, aby mi neviděly do očí.
''Je Divoká, Marian.'' odpověděl neznámý ženský hlas a já usoudila, že se jedná o tu dámu s děvčátkem.
''Jsi opravdu jedna z Divokých?'' zeptalo se mě děvčátko a já pomaličku přikývla. Než mě lovec odvedl na trh, záměrně jsem zakopla, abych měla poškrábanou a špinavou tvář a odřené ruce - přes tvář jsem si zavázala kus látky, a lovci jsem řekla, že by se mě lidé mohli bát, kdyby mě viděli s pošramocenou tváří. Nic nenamítal - a já se mohla cítit o něco bezpečněji.
''Jsou Divocí opravdu tak nebezpeční-'' zeptalo se mě děvčátko a já k němu pomalu otočila tvář, stále přikrytou šátkem. Pomalu a opatrně jsem zavrtěla hlavou. Děvčátko ke mě natáhlo ruku, ale já plaše uhnula. Hrála jsem Divokou, ale stále jsem dopředu domýšlela, kam bych se mohla dostat. Lepší být plachá Divoká, než být opravdu divoká - sápat se na lidi a trhat jim maso z těla, jak to někteří zuřiví Divocí dokáží, pokud jim lidé ublíží.
''Mamá - ona není nebezpečná! Můžeme si ji vzít domů? Vyprávěla by mi příběhy-'' Dáma chytla děvčátko za ruku a odvedla jej rychle pryč, k jinému stánku. Tiše jsem vydechla a opřela jsem se o dřevěný sud, který byl za mnou postavený.
''Ale, ale! Můj oblíbený lovec. Copak jsi dnes ulovil? Svého canema? Možná jsi ulovil nějakou kytičku...'' Lovec se zazubil a ukázal na mě.
''Holku? Páni, ty jsi ulovil holku!'' Pohlédla jsem na nového zákazníka a nepatrně jsem sebou trhla. Byl to ten, před kterým jsem utíkala. Lord Cedrick.
Rychle jsem otočila hlavu někam jinam a snažila jsem se co nejméně vzbuzovat pozornost. Být nenápadná, to bylo moje současné nařízení. Být nenápadná, přežít.
''Kde jsi ji sebral?'' zeptal se lord Cedrick a lovec se zasmál. Měl chraplavý hlas, trochu mě to děsilo. Připomínalo mi to našeho bývalého strážce, také se takhle smál - a smál se tak i v ten poslední moment, když umíral. Děsivé, opravdu děsivé. Běhá mi z toho mráz po zádech. Což ovšem nemůžu říct o lordu Cedrickovi. Je to obyčejný slizký muž s vysokým postavením, ale absolutně žádnou hranicí, posedlý touhou po moci a ženách. On i jeho muži jsou všichni stejní - hrubí a slizcí. A nebezpeční, bohužel.
''Našel jsem ji v lese, je Divoká.'' Následovalo krátké ticho, které přerušilo tiché bouchání tvrdé podrážky něčích bot. Bála jsem se otočit, ale bylo mi jasné, čí boty to byly.
Vzal mě za bradu a otočil mi hlavu k sobě, abych se mu musela dívat do očí. Samozřejmě jsem hned sklopila zrak k zemi, protože jsem nechtěla riskovat to, že by mě poznal, ale lovec na mě něco zavrčel, tuším, že to byla výhružka, tak jsem pohled znovu zvedla a s jistou dávkou znechucení jsem se mu podívala do tváře.
''Zdravím tě, Divoško.'' začal lord Cedrick jedovatým hlasem. ''- od teď jsi moje, máš radost?''


A samozřejmě bych byla ráda za nějaký ten názor O:)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ellnesin-blog ellnesin-blog | Web | 9. února 2014 v 8:47 | Reagovat

To je úžasný.... Hroznĕ se ti to povedlo, vážnĕ mĕ zajímá, co tedy Lilith je... O otrocích moc lidí nepíše, bude to zase taková novinka ;)

2 Ami Ami | E-mail | Web | 9. února 2014 v 9:34 | Reagovat

Nádherný!
Já pořád nechápu, jak něco tak úžasnýho můžeš napsat?! :D Jméno Lillith je takový...strašidelný! Ne, jako strašidelný, ale strašidelný! To víš, tak mluví někdo, kdo je tak trochu teď závislej na Lovcích duchů :-D Tam je jedna potvůrka, která se jmenuje Lillith, takže...Ale vážně by mě zajímalo, co ta Tvoje Lillith je :-D Takže se těším na další!

3 Calla Calla | Web | 9. února 2014 v 9:53 | Reagovat

Woooooow... :D Ten konec.. Proč takový konec?! Já potřebuji další kapitolu! Prosím. Je to opravdu super povídka i když je tohle teprve 1. kapitola. Prostě to na mě udělalo velký dojem. :D

4 Ella Monurová Ella Monurová | Web | 9. února 2014 v 10:01 | Reagovat

Pěkné :3 :) Taky by mě zajímalo co je ta Lillith vlastně zač.. Těším se na další! :D

5 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 9. února 2014 v 14:45 | Reagovat

Nádherný! Lilith.. to jméno se mi moc líbí!:D

6 Angela Angela | E-mail | Web | 9. února 2014 v 15:51 | Reagovat

Páni, je to úžasné! Moc krásně napsané...
Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat, moc se těším na další kapitolu. :-)
A jméno Lillith je vážně skvělé! :D

7 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | 9. února 2014 v 16:15 | Reagovat

:D :D Ten konec se mi líbí. :D Piš dál, ráda si to přečtu.

8 Evil Angel Evil Angel | Web | 9. února 2014 v 19:51 | Reagovat

pěkné

9 Lywia Lywia | Web | 10. února 2014 v 13:08 | Reagovat

Tyjo,úžasný! :) Už se těším na další kapitolu,snad už tam bude napsáno,co vlastně Lillith je :D

10 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 10. února 2014 v 16:26 | Reagovat

Super kapitola. On ti poznal, nebo ne? Sakra, ten lord se mi vůbec nelíbí, to určitě bude nějaký úchylák :D Jsem zvědavá a zároveň se bojím, co se stane dál. :-)

11 Scriptie*13* Scriptie*13* | 10. února 2014 v 17:07 | Reagovat

ÁÁÁÁ! Začínám tuhle povídku zbožňovat!!! Je skvělá a já fakt nemám co říct, protože na to snad ani můj slovník nestačí! Opravdu jí začínám mít moc ráda! :-D A těším se na další!

12 Hermi Hermi | 20. května 2014 v 7:07 | Reagovat

Úžasný! Hned jdu číst další kapču!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama