Deník jedné Černé příšerky (13.2.)

13. února 2014 v 13:41 | Clara Black |  Něco jako deník

Dny ubíhají rychlostí běžce. Každý den hloupé vstávání, práce, oběd, který bych si nejraději odpustila stejně jako snídani, kterou pravidelně ze zásady vynechávám, a pak pokec s Milčou (že, sestřičko?). Zase mám pocit, že je všechno stejné. Každý den.
Včera nám konečně odvezli novou lednici, kterou jsme nedávno kupovali - a také konečně dovezli jinou novou lednici, protože ta původní byla rozbitá. Musela jsem se vzdát bublinkové folie, ale nakonec jsem ji dostala zpátky - tomu říkám drobné vítězství. Na druhou stranu... už si vlastně neumím představit život bez těch osmi metrů bublinkové folie, to by opravdu nešlo. Přeci jenom - praskání těch bublinek je pro mě něco jako terapie. Ať už proti depresím, nebo proti mým každodenním záchvatům vzteku.
Také jsem si všimla, že jsem zase nějakou dobu deník nepsala, tak shrnu to, co se za tu dobu událo a dle mého názoru to stojí za zmínění. Odcházím od své současné psycholožky - a doufám, že se budu moct vrátit k psychologovi, u kterého jsem byla asi dvakrát na základce. Další drobné vítězství. Konečně jsem dopsala další kapitolu Tisíc podob Mistra, na blogu se objeví v sobotu. Zároveň ale bohužel nestíhám dopsat povídku Valentine, kterou jsem vám chtěla zveřejnit na Valentýna - takže zůstávám u původního plánu a jednoduše bude jen povídka Až odejdeš. Možná vám Valentine zveřejním po Valentýnu, až bude dopsaná, ale ani to nemůžu zaručit. Také jsem se pustila do přepisování povídky Poslední večeře (poslední díl Restaurant Trilogy, pamatujete?) a chci taky dopsat Krev nezapřeš. Prostě jsem stále zavalená psaním, pokud bych to měla říct jinými slovy.
Ale k dnešku - přestěhovaly jsme s mámou ledničku, udělaly oběd (špagety) a já opět dokázala, že jsem lidská myčka nádobí. Teď už ale konečně sedím u notebooku a vyťukávám tenhle článek, čímž si pomalu připomínám, že bych si zase měla zvyknout psát osmi prsty, ne jen sedmi, jak mám v poslední době ve zvyku - kvůli tomu pořezanému ukazováčku. Konečně se totiž zahojil.
Také jsem se ke svému velkému údivu dostala znovu ke kreslení. Mám dvě nedokončené kresby, možná vám je zveřejním, až je dokreslím - i když... asi vám je zveřejním už teď. Alespoň uvidíte, jak to vypadá, než něco dokreslím.
Včera jsem si také dávala Saw den, a dnes budu pokračovat. Saw je prostě to nejlepší, na co se můžu dívat... aneb filmová láska, která se nedá zničit :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Milenne Milenne | Web | 13. února 2014 v 13:46 | Reagovat

Ano, ano! :D
Já jsem každopádně ráda za naši "dohodu", která je pro mě móóc výhodná...3:) :D
Saw! :333
L.Gordon 4EVER! :D :3
(Neboj, pořád je to tvůj manžel, sestřičko! :-D)

2 Sillia Sillia | 13. února 2014 v 18:48 | Reagovat

Saw.. slyšela jsem, ale mojí největší televizní láskou je seriál Hvězdná brána, ano je to ujetý, trochu na palici a šílená kravina, ale já tohle sci-fi prostě žeru...

3 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 13. února 2014 v 23:20 | Reagovat

bublinková fólie? To já miluju:3 Ale zrovna, když bych si potřebovala vybít vztek na fólii, nikde žádná není:((

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama