Deník jedné Černé příšerky (28.2./14)

28. února 2014 v 16:55 | Clara Black |  Něco jako deník




Divím se, že vás to ještě neotravuje, číst tyhle moje výlevy. To jen tak na začátek, myšlenka.
Dnešek stál za houby, spát jsem šla v před druhou hodinou, zaměstnal mě Aion - ráno bylo příšerné, asi jako když jsem dřív vstávala v pět ráno na praxe. Pak jsem navíc zjistila, že jsem zase přibrala. Jak jsem doma, tak mám moc možností jíst. To není dobře. Já nechci být tlustá... a jak mám asi dosáhnout vytoužených 40 kg, když mám pořád 47? Navíc vycházím ze cviku. Dříve se mnou denní hladovka skoro nic neudělala, když tedy pominu občasné kňourání, nějaké ty nepřátelské pohledy a menší nevrlost, ale teď to už nevydržím. Hrůza. Hrůza, hrůza, hrůza.
Navíc jsem si zase ''krásně'' promluvila s tátou. Zase byl milý, když viděl, že jsem něco udělala a nedávalo to smysl. On asi nikdy neslyšel o zásecích, nepřítomnosti a dalších podobných záležitostech. A pak mi ještě řekne: ''No tak se mnou zase nemluv, no!'' Takže je to zase jen moje vina...
A deprese. Zase.
Vlastně je to skoro každý den to samé, když nad tím tak uvažuju. A vlastně... už ani po společnosti netoužím. Rodiče by se mnou měli mluvit, trávit se mnou čas a věnovat se mi - a ne jen když něco udělám špatně nebo neudělám, aby mě mohli seřvat/potrestat nebo já nevím co. A přátelé? Napíšeme si na facebooku ahoj, a když nepřihodím usměvavého/šťastného/vysmátého smajlíka tak už neodepíšou. Jiní se zase od té doby, co jsem se vrátila z psychiatrie vůbec neozvali, ale to mě drželi, když jsem tam měla jít. Asi bude vážně nejlepší ležet v knihách, ve vlastním světě, plným imaginárních přátel - potažmo přátel z povídek, ti jsou nejlepší. Protože ty skutečné svou existencí jen zatěžuji a dost možná otravuji. Proč vlastně žiju? Dobrá otázka, odpověď neznám. Ale jo, jedna mě napadá. Někdo musí být za debila, a vyšlo to na mě. Super. Už ať je březen, chci ty prášky, třeba se zlepším...
Jediné, co mě teď tak trochu těší je Mistr. Dostala jsem takovou maličkou kritiku (ani nevím, ale ano, tuším, že to byla kritika, skvělá možnost opravit chyby) a už vím, co dál na JaM opravit, to mě těší. Ale jak opravit TpM aby to zase bavilo ty, které to už nebaví už vážně netuším a trápí mě to...
Večer je celkem nudný. Dokoukala jsem ''film'' z posledního Tomb Raideru (té hry, co po ní tak šíleně toužím), hezky jsem si u toho brekla (pravděpodobně to nikdo z vás hrát nebude, takže vysvětlení - dvě postavy, které jsem si oblíbila nakonec zemřely...) a nakonec jsem skončila u opakovaného hraní TRU. Když jsem si vzpomněla, že je v prvním levelu Kraken, tak jsem si radši šla pro večeři xD
Ve finále jsem ale skončila u psaní Krysáka. Podivuhodné. Nakonec jsem ho začala přepisovat do ICH formy a zjišťuji, že mám Setha nějak moc ráda... :D
Velice milý názor nějaké Elly, nebo jak se jmenuje mě velice, ale velice dostal. Jestli se někdo na tomto blogu objeví s podobně úžasně nasraným (promiňte) naštvaným komentářem a přemrštěným množstvím vykřičníků, tak to nenechám bez odezvy. Copak tu nikdo neví, že se dá názor vyjádřit slušně, aniž byste toho druhého urazili? o.O
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 28. února 2014 v 18:47 | Reagovat

Já to teď s rodičema taky nemám moc jednoduchý...Od té doby, co mamka začala po mateřský chodit do práce tak je to doma hotový peklo.
Tak snad se to časem zparaví! A JaM mě bavilo, takže jsem zvědavá, co tam provedeš za úpravy! A TpM je taky úplně v pohodě! Mně se to líbí, ale Callu třeba chápu. Mě některé 1. díly z nějakých sérií děsně baví, ale ty další díly... :-D

2 Kate Kate | E-mail | Web | 28. února 2014 v 19:17 | Reagovat

Já se s tátou poslední dobou hádám pořád. :/

3 Xanya Xanya | Web | 28. února 2014 v 19:49 | Reagovat

Jo tak s těma 'kamarádama' ti rozumím. Mě taky přijde,že jsem jim na obtíž a nebo spíš pro srandu. Tak jsem se na ně vykašlala a najednou jsem ta špatná. Vlastně by mi to ani nevadilo kdybych nemusela chodit do školy. :/ A s rodinou mám tam dobro/špatný vztah. :/ Tak hodně štěstí a snad se to brzo spraví :)

4 Hermi Hermi | 28. února 2014 v 21:44 | Reagovat

Ohledně váhy: Prosímtě! Jak jsi velká, že chceš vážit 40? Já myslím, že i 50 nikomu neuškodí...
Ohledně vztahů s rodinou: Tak v tomhle ti asi neporadím. Mám super rodinu...

5 Clara Black Clara Black | Web | 28. února 2014 v 21:54 | Reagovat

[4]: Mám asi 168, možná 170. o.O A s tou rodinou... na to se nic poradit nedá. To se musí jen nějak přežít - což se mi zatím v rámci možností daří, tak alespoň že tak :)

6 Angela Angela | Web | 28. února 2014 v 22:18 | Reagovat

S tou rodinou ti rozumím, hlavně s tátou se hádám pořád, seřve mě pokaždé, když k něčemu vyjádřím svůj názor... S přáteli vlastně taky komunikuju jen na facebooku, docela se vyhýbám chození ven... Nevím proč. Mám pocit, že ze mně mají jen srandu. Není nad imaginární přátele.
Měřím 168 cm, myslím, že máš skvělou váhu... Co bych za ni dala...
Držím palce, ať je to lepší. :)

7 MIRA MIRA | 28. února 2014 v 22:18 | Reagovat

Pozri, ja chcem mať 50kg. Lenže svoj vývin nezastavíš, ani ja. Iba čo si uženieš nejaké poškodenie organizmu. Ale to je už na tebe.
Niektorí rodičia sú naprd, ale keď prídeš do ich veku, tak ich zrazu chápeš. Len treba vydržať, i keď je to niekedy ťažké. :)

8 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 1. března 2014 v 18:00 | Reagovat

Souhlasím s tím, že nejlepší přátelé jsou ti z knih a povídek. Ti nikdy nezradí a nebodnou nůž do zad, když to nejméně čekáme. A nejsi jediná, kdo je pohádaná s rodiči a every day má depky, nad svým debilním životem. Poslední dobou se v tom opravdu vyžívám -.- To s rodiči mi je líto. Měli by ti v těchto časech pomáhat a ne ti pořád ubližovat. Nechápu, že to zhoršují?!
TpM nepotřebuji nic opravovat. Je to prostě dokonalá povídka a nic na ni prostě už zlepšit nejde! Dokonalost se nezlepšuje :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama