Hranice 3. kapitola

28. února 2014 v 0:00 | Clara Black |  Hranice
Já vím, já vím. Trvalo mi to hroooooozně dlouho. Taky se za to moc omlouvám, ale nějak mi to nešlo napsat. Nevím čím to bylo, ale doufám, že už je to pryč. Do další kapitolky se chci pustit co nejdřív, aby mi to zase tak dlouho netrvalo. Přísahám. Zároveň taky musím zmínit, že je to kapitolka kratší, tak se když tak nezlobte... O:)


Alicia zamířila k zadnímu vchodu do Výukového centra. Zadním vchodem chodili pouze zaměstnanci a těch příliš nebylo, tak už se nemusela obávat další nechtěné společnosti. Rychle vytáhla kartu a přejela s ní po panelu, který otevíral dveře. Dveře se otevřely a ona potichu vklouzla dovnitř, skoro jako by byla nezvaným hostem, který nemá v budově co pohledávat.
Sundala si kapuci a rozhlédla se kolem, jako by se chtěla ujistit, že ji nikdo nesleduje. Jsem jen paranoidní, pomyslela si otráveně a mrkla na protější stěnu.
Visela na ní velká elektronická tabule, na které byly vyobrazený interaktivní nákres celé budovy. Lepší než navigace, pomyslela si, když ji minula a zamířila přímo k přednáškové hale profesora Perkinse.


''Alicio!'' zvolal nadšeně profesor a bez váhání Aliciu objal, čímž ji celkem překvapil. Poté si něco zamumlal pod vousy a rychle Aliciu vedl ke stolu, aby se posadila.
''Musím se tě na něco zeptat, Alicio.'' Mlčky přikývla, na znamení, ať se ptá. Byla příliš napnutá a zvědavá, než aby marnila čas zbytečnými slovy a dotazy, které mohou počkat.
Profesor Perkins se usadil do svého stařičkého křesla a zhluboka se nadechl, jako by se chytal Alicie prozradit něco, co nikdy neměl vyzradit.
''Jak v poslední době spíš?'' To Aliciu lehce zaskočilo, ale každý profesorův obrat byl něčím překvapující. Ona i profesorovi žáci věděli, že je neuvěřitelně bystrý a uvažuje jiným způsobem, než všichni ostatní, ale i tak bývali dost často překvapováni jeho domněnkami. Profesor Perkins totiž nebyl stejný jako zbytek obyvatel Zrcadlového města. Uvažoval totiž sám za sebe, jako lidé z minulosti. Jeho přednášková síň, hala i kabinet byly vyzdobené věcmi po původních lidech z jiné doby, dlouho a předlouho před lidmi současnosti. Profesor tvrdil, že pokud lidé pochopí minulost, budou moci lépe procházet svou přítomností, aby byl průběh jejich budoucnosti hladký. Alicia jeho způsob uvažování nechápala, ale stejně jako většina profesorových žáků byla tímto způsobem přemýšlení zcela fascinována.
''Ehm, trochu špatně. Mám divné sny.'' odpověděla rychle Alicia a profesor si zamyšleně promnul bradu, jako by to pro něj byl klíčový poznatek, který je třeba zasadit do složité hádanky, která čeká na to, až ji někdo vyřeší.
''Jaké sny, Alicio?'' Alicia svraštila obočí a unaveně vzdychla. Těžko mluvit o snech, na které nezabírají ani léky, které mají k dispozici jen ti, co pracují na vyšších místech. Kdo ví, jestli by se jí nepokusili strážci zavřít, kdyby zjistili jaké sny mívá. Protože se ty sny dají popsat jediným slovem - vzpoura.
''Sny, kdy přecházím Hranici, hledám lidi a někam je odvádím - utíkám před strážci a porušuji snad všechny zákony a nařízení,'' zamumlala nakonec. Profesorovi přelétl po tváři nečekaný úsměv.
''Dobře, Alicio.''
''Profesore...'' Rukou jí naznačil, aby se nevyptávala, tak raději sklopila pohled k zemi a čekala, jestli jí ještě něco neřekne. Jestli jí třeba nevysvětlí důvod svého vyptávání.
''Proč jste si mě vlastně zavolal? Jen kvůli té otázce?''
''Ne, to ne, Alicio. Zavolal jsem si tě, protože jsem se potřeboval o něčem ujistit, a to se také stalo. Nešlo o nic vážného, nemusíš se obávat, ano?'' Profesor se podíval na hodinky a s hraným překvapením pohlédl na Aliciu. ''To už je tolik hodin? Neměl bych tě zdržovat. Určitě si chceš odpočinout, když nemusíš do práce,'' Alicia přikývla a rozloučila se.
''A Alicio?'' houkl na ni ještě profesor, než stihla odejít. ''Ano?''
''Nevěř tomu, co je možné, ale věř v to, co je nemožné.'' Alicia naklonila hlavu mírně na stranu, přimhouřila oči a nechápavě zamrkala. ''Co tím chcete říct, profesore?''
''Jen to, abych věřila v to, co je nemožné, ne tomu, co je možné, Alicio.'' Alicia se otočila a zamyšleně opustila přednáškovou halu. Hlavu měla plnou domněnek ohledně toho, co jí profesor řekl, ale stěží mohla opravdu odhadnout, o co doopravdy šlo.
Vyšla z Výukového centra, nasadila si kapuci a rychle zamířila domů.


''Vítej doma, Alicio.'' Alicia pokývla a sundala si kapuci. ''Vrátila jsi se brzy, Roba jsem nevolal,'' odvětil hlas počítače.
''To jsem ráda. Nechtěla bych spustit planý poplach.'' odpověděla Alicia a posadila se na postel. Byla opravdu hodně vyčerpaná a stejně dnes nepracuje, tak by si mohla odpočinout. Přesně jak říkal profesor Perkins. Možná by si měla na chvilku lehnout, stejně nemá nic jiného na práci. A odpočinek jí udělá dobře. Třeba se konečně vyspí a nebude tak roztěkaná a nervozní.
''Počítači?''
''Ano, Alicio?''
''Hlídej schránky. Nejenom mojí, ale i schránku profesora Perkinse. Kdyby se v nich cokoliv objevilo, chci o tom vědět, jasné?''
''Jasné, Alicio.''
Alicia se spokojeně usmála, natáhla se pro prášky na spaní a ani se nenamáhala se převléknout. Bude to jen chvilička, za hodinku nebo dvě se probudí, jak to má ve zvyku. Dokáže se silou vůle probudit, takže nebude spát příliš dlouho.
Spolkla dva prášky a s tichým povzdychnutím si položila hlavu na prostý polštář. Víčka se jí pomalu zavírala, vytoužený spánek se pomalu vkrádal.


''Alice!'' Prudce otevřela oči a rozhlédla se kolem sebe. Zpátky. Zpátky za Hranicí. Ve snu, pomyslela si okamžitě, jakmile rozpoznala okolí.
''Alice?! Vezmi si zbraň, Strážci jsou na cestě sem!'' Johny. Rychle si stáhla vlasy do ohonu, vytáhla si zbraně a vyměnila zásobníky. ''Vítej zpět,'' špitl Johny, když se vedle něj postavila.
''Díky... Johny.'' odpověděla rozpačitě, jako by si nebyla jistá, jestli je dobrý nápad s ním mluvit. Rozhlédla se kolem. Několik budov okolo, nikde žádní lidé, ale Strážci mohou být na střechách, pak by byli opravdu snadným cílem. Rozeběhla se k žebříku, který se táhl po celé výšce jedné z budov a začala horečně lézt nahoru.
''Kam jdeš?!''
''Nahoru. Jdeš taky, nebo se chceš nechat zastřelit?'' křikla na něj dolů. Johny chvíli váhal, jako by jí nevěřil, ale nakonec se vydal za ní. Taky bys mi někdy mohl trochu důvěřovat, nemyslíš, Johny? pomyslela si Alice a přidala na rychlosti. Strážci se mohou objevit kdykoliv a kdo ví, jestli na ně opravdu nečekají už nahoře. Pokud tam ale nebudou, bude to veliká výhoda. Stačí jen trocha nenápadnosti a dobrá muška...
''Myslíš, že jsou nahoře?'' prohodil Johny, když se Alice vytáhla na střechu. ''Netuším. Ale zatím to vypadá, že na téhle střeše nejsou. Kdyby tu byli, už by nás dávno zastřelili, ještě dřív, než bychom stihli vylézt nahoru. Nemyslíš?'' Johny přikývl a posadil se na okraj střechy.
''Co to děláš?''
''Nevidíš? Číhám.'' Alice protočila oči, skryla se za panel s elektřinou a lehla si tak, aby dobře viděla dolů, ale aby ji nikdo zdola neviděl. Vytáhla si zbraň a připravila se na možnou přestřelku. John něco zamumlal, ale nerozuměla mu.
''Co-'' Ani nestihla dokončit větu, když se ozval ohlušující výstřel a Johny padal dolů ze střechy.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 28. února 2014 v 13:33 | Reagovat

OMG!
Sákra! Moc by mě zajímalo, proč se jí na to ten profesor ptal! A co to vlastně tohle všechno znamená! Tahle povídka je ze začátku fakt...ehm, já nwm jak to popsat :D No, prostě plná otazníků :-D

2 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 28. února 2014 v 14:27 | Reagovat

Sakra! Ne, Johnyho ne! :O
Profesor začíná něco tušit... to by mě zajímalo, co se to vlastně děje :D Vážně se těším, až to začneš postupně odkrývat. Zatím se mi to moc líbí :)

3 Sillia Sillia | 28. února 2014 v 15:58 | Reagovat

Teda to mě dostalo, myslím, že to možná trochu začínám chápat, ale pořád jsem z toho dost  zmatená, moc se těším na další kapitoly a taky na to, až se dozvím, o co taky v té Hranici vlastně jde, co je skutečná realita, ačkoli mi přijde, že skutečné jsou obě a ona se jen přesouvá z jedné do druhé, ale aby to dokázala, musí se dostatečně oslabit její tělesná schránka v jedné alternativní dimenzi a to dokáže jen, když usne. Alespoň tak mi to připadá, že žije ve dvou alternativních realitách (dimenzích) najednou. A mám dojem, že ten profesor Perkins na to přišel, že on tohle taky dokáže, nebo alespoň má tu schopnost a ví, že takových lidí je určitě víc, ale zatím je to jen jeho domněnka a chtěl se ujistit, že opravdu není jediný. Krom toho mi stejně ale přijde, že se ale ve spánku nepřesouvají do stejné dimenze.
No jo, já prostě miluji sci-fi a mám tady těch kravin a podobných blábolů a futuristických myšlenek plnou hlavu, ale stejně tak jsem si i vědoma, že to, co jsem vymyslela je stejně úplně blbě, ale i tak jsem to prostě zkusila, musela jsem, protože já věřím v to, že všechno je možné, jestli původně pocházíme z vesmíru, možný, že existuje život i mimo Zemi, možný, že některé konspirační teorie jsou skutečné, možné. Pro mě je prostě všechno možné ,o všem (krom náboženství) mám názor 50:50 % je to je nebo není možné, takže tyhle sci-fi jsou prostě moje.
A ještě jedna věc, tu větu "Nevěř tomu, co je možné, ale věř v to, co je nemožné." Mohla bych si jí zkopírovat do popisku na skype? Přeci jenom, je to tvůj výmysl (alespoň se v to domnívám), tak si myslím, že je lepší se zeptat.

4 Clara Black Clara Black | Web | 28. února 2014 v 16:08 | Reagovat

[3]: Jasně, to jsi se ani nemusela ptát :)

5 Sillia Sillia | 28. února 2014 v 16:35 | Reagovat

[4]: Tak díky. Mě se to totiž strašně líbí.

6 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 28. února 2014 v 16:55 | Reagovat

Krásná kapitola. Tahle paranoidní si taky připadám. Je to hrozný pocit, takže vím jak se cítí. Taky jsem trochu zaskočená tím chováním profesora. Proč se jí na to ptal?! "Nevěř tomu, co je možné, ale věř v to, co je nemožné." Krásný citát. Ten citát by se měl používat i v naše normálním životě. Mnoho věcí by to usnadnilo.
Vrtá mi hlavou to její spaní. Prášky na spaní, divné sny a k tomu ty otázky. Je to, jako by mi něco důležitého unikalo, ale nevím co!
A ten konec! Děláš si ze mě srandu? Jestli jsi ho zavraždila, tak zavraždím já tebe :D
Jinak už se těším na další kapitolu. A víš,co mi to trochu připomíná? Avatara. Jako těmi dvěma životami.. :D

7 Fea Fea | 28. února 2014 v 23:21 | Reagovat

Úžasný!
A taky zajímavý tahle kapča je naprostý luxus.
I když všechno co napíšeš je naprosto boží :D
Už se teším na další kapitolu tahleta se fakt povedla! :)

8 Lilly Lilly | Web | 1. března 2014 v 17:43 | Reagovat

Skvelá kapitola, plná záhad, tie mám rada...teším sa, čo bude ďalej, zatiaľ si ani netrúfam hádať, čo sa tam vlastne deje :D

9 ellnesin-blog ellnesin-blog | Web | 12. března 2014 v 7:38 | Reagovat

Podobnĕ jako nĕkteré kapitoly JaM, je tato kapitola zahalena rouškou tajemství. Vypadá to ale úžasnĕ. Napadlo mĕ, jestli se náhodou nedá překročit Hranici ve snu... Nebo jestli se Alicia neumí převtĕlovat... Prostĕ si myslím, že to není normální sen, jinak by se na to ten profesor nevyptával, ne?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama