Recenze - Dlouhý pochod

6. února 2014 v 0:00 | Clara Black |  Recenze knih
Dlouhý pochod

Autor: Stephen King (pod pseudonymem Richard Bachman)

Série: x

Díl: x

Počet stran: 278

Nakladatelství: Beta-Dobrovský

Rok: 2012

Anotace: Dlouhý pochod - tak se jmenuje nová soutěž pro čím dál otrlejší a náročnější diváky i soutěžící. Sto mladých chlapců se dobrovolně rozhodlo postavit se na start a vydat se společně na Dlouhý pochod. Soutěž má prostá pravidla: nikdo se nesmí odchýlit z vytyčené trasy a nikdo se nesmí zastavit ani zpomalit chůzi pod určitou rychlost, jinak dostane napomenutí: tři napomenutí znamenají definitivní konec v soutěži. Nezáleží na tom, kdo jde nejrychleji nebo dojde nejdál, Dlouhý pochod přežije jen jeden z nich...

Neuvěřitelný, ostrý, krutý, dramatický - takový je Dlouhý pochod. (Po dočtení jsem cítila srdce až v krku, cítila jsem nepříjemné mrazení v zádech a v očích mě štípaly slzy)

Děj: Sto chlapců, míle dlouhá cesta, třpytivá vidina výhry a pouhá tři varování, která Chodce dělí od jasné smrti - to je Dlouhý pochod. Krutá soutěž, ve které nejde o to, jak vypadáte, jak jste chytří nebo oblíbení - ale o to, jak dlouho jste schopní jít. Kolik mílí ujdete, než budete muset zastavit a zastřelí vás, protože vám dojdou varování? Za jak dlouho vás skolí nějaká nemoc, a vy zemřete ještě před tím, než na vás vojáci vystřelí? Kolik lidí uvidíte zemřít, než sami zemřete? Ze sta chlapců přežije pouze jeden. Jen jeden.
Pravidla Dlouhého pochodu jsou prostá. Udržovat určitou rychlost, nezpomalit a nezastavit se. Jakmile Chodec zpomalí, nebo se zastaví - dostane varování. Varování jsou tři, pak už není nic - jen sborový výstřel zbraní, krev na silnici a o jednoho Chodce méně. V Dlouhém pochodu neexistuje nic jako ''už to nezvládám, vzdávám se, jdu domů'' - nejdete, zemřete. Prosté, stejně jako samotná smrt.
Náš hlavní hrdina se jmenuje Ray Garraty, a v Dlouhém pochodu má číslo 47. Není ničím jasně výjimečný, má stejné šance na výhru - a tudíž i na přežití - asi jako všichni ostatní. A Dlouhý pochod začíná...

Postavy: Jakožto dílo Stephena Kinga, nelze očekávat nic, než minimálně dobré hodnocení, takže jsem nebyla nijak příliš překvapená, když jsem se na začátku seznámila s průměrným hlavním hrdinou jménem Ray Garraty. Postupem času (a postupem Chodců v Dlouhém pochodu) jsem ale zjistila, že mě King znovu dostal. Na začátku se mi většina postav zdála průměrná - anebo nesympatická, ale jako by se postupně otevřeli - a okamžitě si získali moje srdce. Garraty, toho jsem si oblíbila hned krátce potom, co začal Dlouhý pochod - ale v průběhu pochodu jsem si oblíbila i hned několik dalších postav, protože... No ano, řeknu to tak hloupě, měli boží charakter - a King je dokázal vykreslit tak ostře realisticky, že jsem je téměř viděla po svém boku.
A člověk by se neměl nechat zmást a odradit hned na začátku, protože ne každý odhalí své pravé já hned na začátku - a nesuďme knihu podle obalu, jak se říká, že? A tohle platí i v případě postav v téhle knize. A platí to mnohonásobně, to vám můžu odpřísáhnout.
Svým způsobem Dlouhý pochod připomíná Hunger Games - stále je tu ta podobná tématika, smrt - a diváci, když to tak vezmeme, že? A něco málo podobnosti na tom možná i bude, ale kdybych měla posoudit, co je lepší, tak jednoznačně Dlouhý pochod. Je to osobitější - a líbí se mi, že nám autor Chodce překládá nejen jako obyčejné lidi, kteří jdou na smrt, ale také jako skutečné lidi, ne jen jako chodící mrtvoly.

Můj názor: Po dočtení jsem měla uslzené oči, vymrzlé ruce, srdce mi bilo až v krku - a navíc jsem byla absolutně... co? Šokovaná? Ne, spíš... zdrcená. Ano, zdrcená, to je ten správný výraz. Od začátku jsem odhadovala, kdo vyhraje, ale netušila jsem, že bude konec přeci jenom tak dramatický. Nevím, všechno bylo hodně dramatické - to umírání, a samotné odpočítávání mil - a čas, to všechno. Dramatické a místy hodně smutné. Troufám si říct tohle: ''Nebrečela jsem u Hvězdy nám nepřály, ale u téhle knížky jsem se rozbrečela jako želva!''
Ale na druhou stranu jsem v té knize narazila na chvíle, kdy mě King neuvěřitelně pobavil svým podivným humorem a samozřejmě se v knize objevily i klasicky hororové (a možná spíš nechutné) části, které mám také ráda - takže můžu s klidným srdcem říct, že mi tu nic vlastně nechybělo. Ale jsem v šoku. Tahle kniha na mě zapůsobila opravdu silně - vím, že si King se čtenářem dost často hraje jako s šachovou figurkou - dostává čtenáře tam, kam chce - a když chce, tak nás pobaví, když chce tak nás přiměje se bát - ale tady, tady mě opravdu šokoval - vyrazil mi tím dech.


Moje hodnocení:

13/10

Je na čase popojet s hodnocením. Doposud bylo absolutní (a možná až absurdní) hodnocení dvanáct z deseti, ale já posouvám hranici o kousek dál - třináct z deseti je jednoduše označení pro absolutní dokonalost, kterou v knižním světě můžete naleznout. King je obecně skvělý spisovatel, ale TOHLE... JE VÁŽNĚ PECKA. Kdybych chtěla Dlouhý pochod vyjádřit co nejkratším výrazem, tak bych jej vyjádřila takhle: wow.
Na to, že jsem očekávala celkem průměrnou Kingovku mě King opět dostal, jak už jsem zmiňovala. Vážně. I ten počet stran mě k tomu sváděl, abych té knize nedávala takovou šanci - ale nakonec se ukázalo, že je tohle nejlepší kniha, jakou jsem doposud četla. Takže... drahý pane Kingu, už vás nikdy nebudu podceňovat! :)

Knihu najdete zde.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 6. února 2014 v 17:26 | Reagovat

Už dlouho se chystám sehnat si nějakou "kingovku" a myslím, že už vím, která bude první v seznamu:-D Mimochodem, moc povedená recenze:)

2 Kate Kate | E-mail | Web | 6. února 2014 v 20:03 | Reagovat

S tímhle tempem budeš za chvíli u 20/10 :DD

3 Clara Black Clara Black | Web | 6. února 2014 v 20:36 | Reagovat

[2]: To už ne :D Tohle je maximum :D Navíc se mi 13 líbí, takže konec :-D

4 Sillia Sillia | 6. února 2014 v 21:50 | Reagovat

Jak tak tady toho Kinga už poměrně dlouho chválíš, mám docela chuť si nějakou z jeho knih přečíst, v knihovně asi moc jeho knih mít nebudou, ale jakmile nějakou najdu, tak je moje, protože tímhle jsi mě přesvědčila, abych si něco od něj přečetla (až se k tomu dostanu a dokopu se zvednout se od pc dřív.)

5 Denisa Kwapulińská Denisa Kwapulińská | E-mail | Web | 17. listopadu 2014 v 17:19 | Reagovat

Nevím čím to, ale tahle kniha společně se Srovnáno se zemí mi příjde jako to nejslabší co jsem od Kinga četla. Nesedlo mi to, ať už styl, ať už děj, postavy mě vůbec nezaujaly a to se pak prostě těžko něco čte. Já hold musím s postavami cítit a když to nejde, knížky u mě dost ztrácí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama