Tisíc podob Mistra 1. kapitola

1. února 2014 v 5:00 | Clara Black |  Tisíc podob Mistra
Tadá! Překvapení! (ne zas tak velké, že? :D) Máme tu druhý díl JaM (tedy, ještě jsem nevymyslela celkový souhrnný název pro oba díly, ale pracuju na tom) - a jmenuje se Tisíc podob Mistra. Dokonce jsem si výjimečně dělala sama signaturu a banner, ale stálo mě to spoutu rozčilování a dotazování profíků (díky, Berry! :D) A doufám, že se vám druhý díl bude líbit tak, jako ten první :)
A jak už to tak bývá, tak navazuje na díl první, což znamená, že se dozvíte, co se vlastně stalo onehdy - v té poslední kapitolce JaM. Samozřejmě se ale všechno nedozvíte hned, a možná to z textu ani nepůjde úplně vyčíst, tak jsem si dovolila vám připravit takové malé info na začátek konec začátku, tak až kapitolku dočtete :D


Snad vám moje drobné info trošku pomůže :)




Ticho, část první

Celým domem se neslo nesnesitelné hrobové ticho, které narušoval pouze tichá hudba, která se linula z Tedovy pracovny.
Pár světel na chodbě poblikávalo, a jak někdo prošel po schodech, tak bylo ticho narušeno tichým a nepravidelným zavrzáním, které připomínalo zoufalý výkřik dřeva, ze kterého schody byly vyrobené.
''Je tohle vážně nutný?'' zaskřehotala Milenne na Stephena, který stál u dveří a byl k ní otočený zády.
''Po půl roce ti ještě nedošlo, že to je nutný? Jsi vážně zvláštní, Milenne. Ale můžeš být ráda, že jsi u mě, ne u Setha.'' Milenne něco zamumlala a Stephen se otočil. ''Hej!'' okřikla ho Milenne a rychle sáhla po bílých šatech, které měla připravené na posteli.
''Nechápu, proč zrovna my dva.'' zamumlala Milenne na protest, a nasoukala se do připravených šatů. Byly prosté, bílé barvy, která se lehce stříbrně leskla. Končily někde u kotníků a dokonale se k Milenne hodily.
''Stephene?'' špitla Milenne a nenápadně se usmála, jako by jí by jí bylo trapně. ''Hm?'' odvětil Stephen, aniž by se otočil.
''Mohl bys...'' Stephen se rychle otočil a přikývl. ''Jasně.'' Milenne si odhrnula vlasy na stranu, a Stephen jí rychle zapnul zip u šatů. ''A je to.'' špitl, jako by se snažil odlehčit situaci.
''Díky.'' řekla s úsměvem Milenne a rychle si upravila vlasy. ''Můžeme?'' zeptal se Stephen zdvořile. ''Můžeme.'' odpověděla bezmyšlenkovitě Milenne a oba vykročili z pokoje.

Když Stephen s Milenne došli k autu, James se okamžitě přestal opírat o kapotu a otevřel Milenne dveře, aby se mohla posadit.
''Prosím, slečno Waverová...'' řekl James, když otevřel dveře. Milenne se neubránila ironickému úšklebku a posadila se do auta.
''Hezký šaty.'' prohodil Seth, který seděl před Milenne a pozoroval ji v zrcátku. Milenne tiše zaklela, zamumlala něco o pekle a smažení, ale okamžitě zmlkla, když nastoupil zbytek osazenstva.
''Takže... kam to vlastně jedeme?'' zeptala se zvědavě. Stephen po blýskl oslnivým úsměvem.
''Jedeme na ples vrahů, Milenne.'' Milenne zbledla.


Když dojeli na místo, a už se pomalu sunuli ke vchodu, Milenne zoufale přemlouvala Stephena, aby se nenápadně vytratili zpátky, ale Stephen si nedal říct. Sice byl zcela na její straně, ale věděl, jak je ten ples důležitý. A ji zase nemohl spustit z očí, protože ji hlídal. Ironie byla v tom, že ona dělala to samé - hlídala ho. Jednoduchý princip hlídání, skvěle využitý v praxi, jak by řekl Seth.
''Dobrý večer, pane Dahmere. Dobře se bavte.'' pronesl jeden z nebezpečně vyhlížejících mužů u vchodu, a věnoval Sethovi nefalšovaný úsměv. Seth s Elizou a Jamesem zmizeli kdesi uvnitř a Milennin plán na útěk byl o něco nadějnější.
''No tak, Stephene. Jen se vytratíme, nikdo si nás nevšimne-'' Oba popošli blíž, a aniž by si to Milenne uvědomila, byli u vchodu, přímo u těch nebezpečně vyhlížejících mužů. Milenne okamžitě zmlkla, jako by na tom závisel její život a tázavě pohlédla na Stephena.
''Dobrý večer, pane... Dahmere.'' pronesl jeden z těch nebezpečně vyhlížejících mužů směrem k Stephenovi a Milenne se chtě nechtě Stephena chytla, jako kdyby ji on jediný dokázal před nimi ochránit. ''Dobře se bavte.'' dodal nakonec.
Než ale stihli vejít dovnitř, zastavil Milenne.
''Promiňte, slečno. Ale nemohu vás dovnitř pustit takto oděnou.'' Stephen tiše zaklel a Milenne nechápavě zvedla jedno obočí. ''Co?'' řekla nechápavě. ''O čem to ta gorila mluví? Stephene?'' Stephen mlčky sledoval to, jak se jeden z těch mužů dal nenápadně na odchod.
Když se vrátil, vedl sebou nějakou mladičkou ženu, a v ruce držel nůž. Nůž?! problesklo Milenne hlavou. Co se to sakra chystá udělat-
Než stihla ta neznámá mladičká žena něco říct, nebo vykřiknout, podřízl jí ten nebezpečně vyhlížející muž hrdlo, a její krev potřísnila Milenniny šaty. Milenne potlačila výkřik a otočila se na Stephena, jako by po něm žádala vysvětlení. No... ten dostál svému pohledu, pomyslela si skepticky Milenne, zatím co se snažila přijmout fakt, že jí právě někdo záměrně nechal potřísnit šaty krví.
''Můžete dál, slečno. Přeji pěknou zábavu.'' řekl muž, který ještě stále držel nůž, ze kterého odkapávala čerstvá krev a pustil Stephena s Milenne dál.

Když vešli dovnitř, Milenne Stephena praštila kabelkou po hlavě. ''Proč mě sem sakra taháš, když tu dělají... tohle?!'' Jak to dořekla, ukázala na svoje šaty. Stephen pokrčil rameny a nabral si na prst jednu kapku krve, jako by ji chtěl zkoumat.
''Musíš jenom zapadnout. A navíc...'' řekl, když se rozhlížel kolem. ''-si stejně jednou budeš muset zvyknout.'' Jak to dořekl, dotkl se ukazováčkem Milenniny tváře, čímž na ní zanechal onu krvavou kapku. Milenne tiše zanadávala rychle si tvář otřela.
''Bože... proč já?'' zeptala se tiše pro sebe, ale odpověď nepřicházela. Mezitím ji Stephen odtáhl ke stolu, kde už čekali James, Ted, a věčně pochodující Jonathan.
''Posaď se, Milenne.'' řekl Stephen, ale vyznělo to spíš jako příkaz. Milenne se posadila na volné místo, a nenápadně se rozhlédla po ostatních lidech.
''Slečno Waverová...?'' ozvalo se vedle ní. Pomalu se otočila.
''Ano, Jamesi?''


Sethovi se povedlo ukořistit celou lahev šampaňského, tak se nenápadně klidil stranou, aby o ni zase rychle nepřišel. Číšníci už nebyli tak vstřícní, jako minulý rok, proto se rozhodl si svou lahev šampaňského vypít v ústraní, kde ho nikdo neuvidí.
Došel na opuštěnou chodbu a posadil se na jednu z nízkých skříněk, ve kterých byly pravděpodobně ručníky - podle toho, jak skříňka vypadala a podle toho, že se celý ples konal v hotelu tomu tak s největší pravděpodobností mohlo být. Alespoň Seth tomu věřil.
''No... šťastný muž je jen ten, který má milou společnost,'' pronesl si Seth mírně veselým hlasem a mrkl po plné lahvi šampaňského. ''-a tu já mám.'' dodal radostně a napil se.
''Kohopak to tu máme...?'' ozvalo se z konce chodby. Seth odložil lahev na skříňku vedle sebe a pohlédl na nezvaného hosta, který kazil jeho radostné pití ukradeného šampaňského.
Dlouhé tmavé vlasy, které byly téměř černé - a v zvlněných pramenech padaly jako vlasový vodopád až k útlému pasu. Černé, temně laděné korzetové šaty s rozparkem, který odhaloval... protézu ve tvaru kostí, které tvoří nohu. Seth bez váhání vzhlédl k tváří oné nezvané osoby.
Hnědozelené oči zvýrazněné temným líčením a rudé rty zvlněné v záškodnickém úšklebku.
''Claro?'' hlesl udiveně Seth a zvedl se ze skříňky, na které seděl, ale Clara ho znovu posadila.
''Radši seď, Sethe.'' Seth sotva lapal po dechu. O Claře neměli žádné zprávy už dlouhý půlrok, a jeho ničil fakt, že toho pro ni tehdy nemohl udělat víc - a co hůř, nemohl se jí ani omluvit. Ale teď stála před ním, ještě temnější než před tím - a láskyplně mu hleděla do očí, jako by jím vůbec nebyla znechucené po tom všem, co se stalo.
''Claro, já-'' Clara Sethovi okamžitě položila ukazováček na rty, a zlehka se na něj pousmála, jako by se mu tím snažila dát najevo, že tu jsou slova zbytečná. Seth zmlkl, a téměř očarovaně Claru pozoroval.
''Já vím, co chceš říct. Chceš se omluvit za... tamto.'' Clara záměrně nepoužila přesnou definici toho, za co se cítil Seth vinný. Znásilnění. Nedokázala na to slovo ani pomyslet, natož aby ho vyslovila. Na chvíli jí tvář zbledla, ale znovu se usmála, jakoby nic.
''Neomlouvej se, není to přeci tvoje vina.'' odvětila s lehkostí a posadila se Sethovi na klín, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě. Seth zvedl jedno obočí, ale nijak to nekomentoval.
''Nechci o tom dál mluvit.'' řekla Clara a něžně pohladila Setha po tváři. ''Proč jsi tedy přišla?'' zeptal se Seth, a téměř nemohl uvěřit tomu, že promluvil.
''Chtěla jsem se na vás podívat.'' odpověděla Clara a znovu se usmála. Její úsměv vypadal tak upřímně, že Seth téměř uvěřil, ale stále se nemohl zbavit varovného pocitu, který mu pulzoval hlavě jako alarm, varující před neštěstím.
''Stejně se k tomu musím vrátit, promiň. Je mi hrozně líto to, co se stalo, moc se omlouvám-'' Clara Setha políbila, čímž ho znovu umlčela.
Když se od něj odtáhla, s úsměvem na rtech mu pohlédla do očí. ''Nemluv.'' špitla a úsměv se jí nepatrně rozšířil. Seth si připadal podivně.
''Ale-'' začal, ale Clara ho opět umlčela. Znovu mu přiložila ukazováček na rty a nepatrně se k němu přiblížila, aby mu lépe viděla do očí. ''Pšššt.'' špitla a tiše se zasmála.
''Sethe - víš... chtěla bych, aby sis přestal lhát. Mě klidně lži, nevadí mi to - ale nelži sobě. Nelži si, ano? Nepředstírej, že jsi se změnil, protože oba víme, že je to jen přetvářka. Když jsem tě poprvé potkala, tehdy při zkoušce - málem jsi mi rozdrtil kosti v ruce a kdyby tam nebyl Stephen a tvoje hrdost by ti to nezakazovala, tak by jsi mě zabil. A pamatuješ si, co jsi mi tehdy řekl? 'Slečno Waverová, co kdybyste si přestala hrát na chudinku, která vstala z popela a stala se z ní hrdinka?' To samé bych měla říct já o tobě. Sethe, přestaň předstírat, že jsi se změnil z odporného vraha na někoho částečně lepšího - na hrdinu, co se mě pokusil zachránit před, před-'' odmlčela se a v očích se jí objevil známý zoufalý výraz, který Sethovi drásal srdce, i když si to nechtěl přiznat. ''-před znásilněním. Nelži si, prosím. Kvůli sobě. Nelži si.'' Poslední slova Clara už téměř šeptala. Párkrát zamrkala, jako by se snažila odehnat slzy, které by v několika příštích chvílích mohly přijít a pousmála se.
Tak já si nemám lhát? pomyslel si Seth překvapeně. Ale co když si nelžu? Ne. Má pravdu, nejsem takový. A když touží po zlém vrahovi, má ho mít. řekl si v duchu Seth, zvedl se a dotlačil Claru k protější zdi.
''Máš pravdu. Takhle to bude větší legrace, víc si to užiju, víš?'' špitl Claře do ucha, a vnímal, jak se Claře rychle zvedá a klesá hrudník. Najednou pomyslel na to, jaké by to bylo, kdyby měl na dlani její srdce... Krása, napadlo ho, ale věnoval se raději jí.
''Pravda, Sethe.'' odsekla Clara, a Sethovi okamžitě problesklo hlavou to, že se nacházejí v podobné situaci, jako byla ta, při které spolu poprvé mluvili. Na tváři se mu rozlil blažený výraz.
''Víš...'' začal, a chytil Claru kolem pasu, aby si ji přitáhl blíž k sobě a nemohla mu utéct. ''-vždycky jsem pro tebe měl slabost. Ale nelíbí se mi to, že se mě chceš pokusit zabít.'' Načež vytáhl zbraň, kterou měla Clara připevněnou na noze, skrytou pod šaty.
''Tu zbraň jsem neměla kvůli tobě, Sethe.'' řekla Clara a naklonila se k němu blíž. ''Vzala jsem si ji kvůli těm druhým.'' pošeptala mu do ucha.
Seth se Claře podíval podezřívavě do očí. ''Kvůli komu?''
''Kvůli těm druhým.'' špitla Clara úskočně a rychle se rozhlédla. ''Musím jít, jinak mě budou hledat. Pusť mě, prosím.'' Seth se na chvíli zatvářil ryze majetnicky, ale nakonec Claru pustil. Vymanila se z jeho volnějšího sevření a zmizela kamsi mimo Sethovo zorné pole.

A to info:

- Clara se k Mistrovi nevrátila, je naživu, ale už půl roku je stále s Larrym a jeho skupinou, která plánuje vyvraždění Mistra, pokud nezískají již zmíněný deník Johna Dahmera.
- Mistr o Claře nemá žádné zprávy, hledání vzdali, ale mají u sebe Milenne, která se k nim nedobrovolně připojila.
- Stephen a Milenne jsou nepříliš oblíbení u Mistra, protože Stephen je ''ta krysa fízlovská'' a Milenne je ''Očko'' - a upřímně, Mistr takové lidi nemá rád. Proto ty dva neustále hlídá, podezření sílí.
- Natasha je mrtvá.


PS: Trochu delší kapitolka, jsem se na ten začátek nějak rozjela :D Jinak bych byla samozřejmě ráda, kdybyste mi napsali názor, kritiku, a zbytek přeci jenom znáte :D :)
PPS: Ten zip jsem si neodpustila, sestřičko! :P
PPPS: Už jsem ani nedoufala, že se mi to podaří utajit alespoň na dva dny! :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Milenne Milenne | Web | 1. února 2014 v 9:32 | Reagovat

Ježiši, tys to sem fakt dala! xD
Počkej, až budeš na facebooku, pomsta bude sladká i když Stephen je "prozatím" můj! :D :P
Každopádně, můj názor znáš, zpětnou vazbičku jsi dostala před celkem dlouhou dobou- svaté ty časy, kdy sis nehrála na tajemnou a já se nemusela bát o vlastní kůži! :D :P
No a jak jinak ukončit den?
Jsem ráda, že alespoň to pexeso jsi zrušila! :DDDDDDDDDD
Tvá částečně vděčná a částečně pobavená sestřička Milča. xD :P :D
P.S. Budííííček! :D
P.S.S. Příště si to odpustíš, tomu věř! :D xD

2 Clara Black Clara Black | Web | 1. února 2014 v 10:29 | Reagovat

[1]: A co sis jako myslela? :D Že to sem nedám? :-D 3:) A žádná pomsta nebude :P Jinak - ty budíčky mě fakt zabíjí... proč nemůžu prostě ve dne spát? :-D :-D

3 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 1. února 2014 v 21:07 | Reagovat

Mě se to dost líbí. I když jsem už nestíhala číst poslední kapitoly z Já a Mistr, tak se docela orientuji. A už se moc těším na další kapitoly. A tentokrát se budu snažit číst všechny kapitoly. PS: Milenne je teď jakoby náhrada za Claru?

4 Clara Black Clara Black | Web | 1. února 2014 v 21:33 | Reagovat

[3]: Svým způsobem :) Když Clara zmizela, tak si ji Mistr tak trochu přivlastnil, takže... chudáček Milenne :D :-D

5 Milenne Milenne | Web | 1. února 2014 v 21:36 | Reagovat

[4]: Chudáček, jo? :D
Já ti dám chudáček! xD
Jen počkej...-.-'''' :DDDDDD

6 Sillia Sillia | 1. února 2014 v 21:56 | Reagovat

Jeden dotaz ke Claře, vrátí se k Mistrovi a nebo ho nakonec celého (až na pár výjimek) vážně vyvraždí a nebo to vymyslej tak, aby je nevyvraždil a stejně nezískal deník? Sakra ty vrahu! Ty mě zabíjíš a vyžíráš zevnitř! xD
Jinak, parádní kapitola, úžasný rozjezd, pokračování jsem ani náhodou nečekala, takže tohle je pro mě víc než pěkné překvapení.
Ale hej krutý, pořezat někoho jenom aby jeho šaty nebily bílý, tak to jsi zabila, to s tím šampaňským a Sethem taky, Seth je prostě skvělej, na toho nikdo (krom Clary) nemá, to ti povim, jenom tak dál, alespoň si čtení neužiju jenom z té vražedné stránky, ale i z té komediální, jen tak dál... Tleskám a smekám.

7 Sillia Sillia | 1. února 2014 v 21:57 | Reagovat

A ještě jedna otázka, ale na tebe, proč sis tolik oblíbila čas 5h ráno?

8 Clara Black Clara Black | Web | 1. února 2014 v 22:15 | Reagovat

[6]: To jsem ráda :D A sice to bude spoiler, ale vrátí se k Mistrovi :D Jinak - 5h ráno je... já nevím :-D Taková obyčejná doba? :D Navykla jsem si na to kvůli stávání na praxe xD A nevím, no :D

9 Susane S. Susane S. | Web | 6. února 2014 v 22:43 | Reagovat

Claro já tě miluju! :D

10 Clara Black Clara Black | Web | 6. února 2014 v 22:59 | Reagovat

[9]: Nepochybně tvé city opětuji xD Ne, vážně :D Milý komentář :-D

11 Hermi Hermi | 25. února 2014 v 20:36 | Reagovat

Pěkná kapitola... :D ...Jako vždy...

12 ellnesin-blog ellnesin-blog | Web | 15. března 2014 v 21:27 | Reagovat

Uf, to je nĕco! Je to super, ale dneska si už asi další přečíst nestihnu...
A Seth - já ho miluju!

13 Rexxanna Rexxanna | E-mail | Web | 29. března 2014 v 11:51 | Reagovat

Wow! Tak to je teda něco... Je to nádhera... Moc pěkně napsané... Já se tady rozplývám... :D Rozhodně se ti to moc povedlo... Jsi úžasná jak jsi to napsala... prostě paráda... :D :) A jdu hned na další :) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama