Tisíc podob Mistra 2. kapitola

5. února 2014 v 0:00 | Clara Black |  Tisíc podob Mistra
Ano, znovu vás budu otravovat s TpM, bohužel. Měla jsem to napsané dopředu a tak jsem to přeci jenom chtěla zveřejnit - navíc Hranici ještě nemám dopsanou, tak vás budu muset bohužel otravovat s TpM...




Ticho, část druhá

''Slečno Waverová...?'' zeptal se téměř po sté James a Milenne otráveně přikývla. ''Co?'' řekla otráveným hlasem, ale James evidentně její otrávený hlas ignoroval.
''Máte přítele, slečno Waverová?'' Milenne vykulila oči a upřela na Jamese podivný pohled. ''Ech, co?'' vypadlo z ní.
''No... ptal jsem se vás, slečno Waverová, jestli jste zadaná - máte přítele?'' řekl nevinně James, a Milenne se jen rozpačitě usmála, poté se otočila k Stephenovi, a zatahala ho za rukáv, aby upoutala jeho pozornost.
''Hej, Stephene?'' Když k ní otočil hlavu, znovu se rozpačitě usmála a nenápadně pokývla hlavou směrem k Jamesovi, který seděl po její pravici. ''Budu potřebovat něco k pití.'' Stephen znovu otočil hlavu a věnoval se poslouchání rozhovoru nějakého mladého páru nedaleko od nich. Milenne znovu Stephena zatahala za rukáv, a pošeptala mu: ''Je to nutný.''
Stephen se nenápadně zakřenil, zvedl se ze svého místa a odešel. Milenne se otočila zpět k Jamesovi a odvětila: ''Proč vás to sakra zajímá, Odelle?'' James chvíli jen pomrkával, ale nakonec sebral odvahu a povídá: ''Jen Jamesi, můžeme si tykat, ne?'' Milenne neochotně přikývla. ''Fajn.''
''Ale proč tě to zajímá?'' James na chvíli odvrátil pohled, jako by se musel uklidnit a poté se mile pousmál, jako kdyby se Milenne pokoušel okouzlit. ''Čistá zvědavost.'' úsměv se mu patrně rozšířil. ''A odpovíš?''


Clara rychle vyšla schody a připojila se k nenápadné skupince lidí, která veškeré dění na sledovala z prvního patra, aniž by mohla být zpozorována. Opřela se o zábradlí a když si všimla, že Seth opouští onu opuštěnou chodbu, tak od něj neodtrhla oči.
''Hraješ si s ním jako kočka s myší!'' ozvalo se jí za zády. Clara zavrtěla hlavou a mlčky sledovala Setha, jak se pomalu blíží k Jamesovi a Milenne, kteří sedí v rohu a o něčem si povídají.
''Ne,'' pronesla Clara nepřítomně a dál sledovala Setha. ''To on si se mnou hraje.'' řekla a otočila se. ''Jako se svojí kořistí.'' dodala a znovu se uchýlila k pozorování. Jestlipak jim to prozradil? napadlo ji. Podělil ses s Mistrem o naše malé, špinavé tajemství, Sethe?
''A ty jsi jeho kořist?'' ozval se Claře za zády opět ten samý hlas. Clara se chabě usmála a povídá: ''Ne.''
''Kdo tedy jsi?'' Odtrhla pohled od Setha a otočila se čelem k muži, který ji s nepředstíraným zájem pozoroval. ''Jsem Nikdo,'' odpověděla mu.
''Tak se mi líbíš. Divoká a víc už nezlomná. Jako tenkrát.'' Clara se posadila na malou židli, která stála vedle zábradlí, a hodila si nohu přes protézu. ''Mýlíš se ve mě, Simone.'' pronesla tiše. ''Už mě zlomili. A on-'' Podívala se na Setha. ''-měl pravdu.''
''Pravdu v čem?'' Clara se znovu chabě usmála. ''Pravdu v tom, že nejsem žádná hrdinka, která povstala z popela, aby se mstila a dokázala světu, jak je silná,'' špitla Clara a vydechla. ''Jsem stále stejná, jako při zkoušce. Pro mě už čas neběží, ať se stane cokoliv.''
''V tom případě bychom mohli jít domů, a já ti ten čas znovu spustím,'' prohodil Simon a podal Claře ruku. Clara se s tichým povzdychnutím zvedla ze židle a naposledy se zadívala na Milenne a ostatní, kteří ji dost možná stále hledali ve strachu, že něco prozradí.


''Milenne?'' Milenne sebou nepatrně trhla a otočila se. ''Tu máš.'' Přikývla a vzala si od Stephena skleničku s šampaňským. Stephen se posadil zpět vedle ní a dál sledoval, co se děje okolo. Letošní ples mu přišel... tak nějak nudný. Viděl zástupce Sacrifices, a viděl spoustu známých vrahů, ale nedělo se nic extra, co by vylepšovalo zábavu. Když nad tím tak přemýšlel, bylo to celkem nudné. Proč? pomyslel si, ale nakonec tu myšlenku nechal nevyslyšenou.
''Hola, hola!'' zaštěbetal mírně opilým hlasem Seth a posadil se naproti Milenne. ''Ha! Čo tý tak smugná?'' Milenne protočila oči. ''On je opilej? Je vážně opilej, nebo mu jen šplouchá víc na maják, než obvykle?'' Seth se rozesmál.
''Co se to tady ksakru děje?'' vyhrkla překvapeně Eliza, když s Tedem došli k ostatním. Seth se zakřenil a Milenne znovu zaklela. ''Sethe?'' Seth zvedl hlavu a když uviděl Elizu, znovu se rozesmál.
''Myš!'' Eliza vzala Setha za límec u košile, přihlouple se uculila na několik lidí, kteří zrovna procházeli kolem a povídá: ''Měli bychom jít. Nevím co se mu kde povedlo sehnat, ale jestli tady zůstane ještě chvíli, tak to s ním bude k nevydržení.'' Jak to Eliza dořekla, odtáhla Setha někam pryč, pravděpodobně ven.
''Co to sakra má znamenat?!'' vyhrkla rozčileně a vlepila Sethovi facku, aby se probral. Seth něco zamumlal, našpulil rty a zakňoural. ''Oni se prostě podělili!'' odpověděl. ''Podělili se se mnou. Mňááám...'' Eliza protočila oči a vlepila Sethovi druhou facku.
''O co se sakra podělili?'' zeptala se. ''O vodu.'' Znovu protočila oči. ''No, je mi to jasný. Ale ty už jdeš domu, hochu. Těším se na tvojí kocovinu,'' špitla škodolibě.


''Myško? Myšičko!'' opakoval stále dokola Seth, a trhaně se otočil na bok, aby viděl na to, co Eliza dělá. Eliza po něm vrhla zlostný pohled a zasyčela. ''Pššššššššššt!'' křikla na něj a Seth zmlkl.
''Teď už budeš jen ležet, a ráno se povinně ukážeš, protože si nehodlám nechat ujít tvojí božskou kocovinu. No... tak sladké sny, Krysáčku.'' Eliza před odchodem zhasla světlo a opatrně zavřela dveře, jako by Setha nechtěla rušit přílišným hlukem. Seth nezaujatě zamlaskal a rozsvítil si malou lampičku na nočním stolku.
''To určitě, ty mrcho,'' zamumlal si pro sebe Seth a natáhl se k nočnímu stolku, kde otevřel šuplík a vytáhl z něj knihu. Otevřel ji, vytáhl z ní záložku a dal se do čtení.
Jeho předstírání, že je opilý mu skvěle vyšlo, a to ho nesmírně těšilo - vlastně díky tomu nezměrnému úspěchu získal jistý pocit naplnění, který obvykle míval, když někoho zabil a nemusel osobně odklízet jeho tělo.

***

Stephen zamířil do laciné hospody a podezíravě se rozhlédl po lidech, kteří seděli u stolů. Prošel hospodou, posadil se k baru a pokývl hlavou jednomu z mužů, který seděl nedaleko od něj.
''Jsi tu celkem brzy,'' ozvalo se mu za zády. Přikývl.
''Jsem tu brzy, abych neměl problém, ale to jsem ti snad říkal, ne? Teď už se nemůžu jen tak sebrat a odjet na stanici, kdykoliv se mi zachce. Hlídají mě, stejně jako Milenne.''
''Já vím. Tak proč jsi se chtěl sejít?''
''Protože vím, že u tebe Clara byla, Jasone.'' Jason mlčky přikývl, a napil se kávy z plastového kelímku. Byla ještě hořká, zcela bez cukru. A čerstvě uvařená, pálila ho v krku jako tekutý oheň.
''Byla u mě jen jednou. Po té události se Sacrifices, nebo jak si to říkají. Potom už jsem ji neviděl - myslel jsem si, že šla zpět za vámi a jen se nemůže ukázat, protože to prasklo.''
''Pravdou je... příteli, že to prasklo a můj bratr se ji pokusil zabít. Poté utekla zpět ke své staré partě, a nakonec ji odvedla její sestra k nějakému známému - a víc toho nevíme, protože poté zmizela.'' Jason do sebe nalil zbytek horké kávy, oklepal se a hodil prázdný kelímek do koše.
''Skvělý. Fakt skvělý.''
''Já vím. Všichni z toho skáčeme radostí do stropu, když o nás všechno ví. Ale popravdě řečeno, je mi jedno, že by mohla něco prozradit, spíš o ni mám strach...''
''Federálové o tom vědí?''
''Ne! Bože, co si myslíš? Že by otec dovolil, aby se do toho míchali federálové? Vlastně je jedno, jestli federálové, my anebo někdo jiný - jde o to, že jsme pro ně jen fízlové, nežádoucí druh lidí, chápeš?'' Jason přikývl. ''Takže co chceš dělat?''
''Pokusím se ji najít. Ostatní už se evidentně nenamáhají, ale kdyby se dostala ven jakákoliv informace o Mistrovi, hodně rychle by ji začali hledat, aby se pomstili... Ale tuším, že by mi mohl pomoct Jonathan, nebo Dale.''
''Její přátelé z minulosti?''
''Správně. Myslím si, že jestli se někomu nějak ozvala, určitě to byli oni. Už minule za nimi šla, tak se s nimi třeba nějak spojila, zanechala nějakou zprávu, nebo tak. Bože... je to už hodně dlouhá doba. Půl roku je pryč.'' Jason znovu přikývl.
''Pomůžu ti, jestli chceš. Možná bych totiž věděl ještě o někom, kdo by ti mohl být užitečný.''
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 5. února 2014 v 14:57 | Reagovat

Proč po nic tak pátrají? Snad ji věří v tom, že by to neřekla ne? Zbytečně by tak ohrozila sebe... Jejich logika mě docela udivuje. A jak to zahrál Seth s tím opilectvím byla dobré, moc dobré. Jinak hezká kapitola a příště si ušetři to bohužel. Já jsem strašně ráda, že si tuhle kapitolu přidala.. :-)

2 Luss ^^ Luss ^^ | Web | 5. února 2014 v 17:01 | Reagovat

Užasný,ty píšeš tak nádherně!

3 ellnesin-blog ellnesin-blog | Web | 16. března 2014 v 8:19 | Reagovat

Heh, Seth je geniální! Jsem se prostĕ musela zachechtat... Super kapitola! Jo a proč ji vlastnĕ hledají?

4 Rexxanna Rexxanna | E-mail | Web | 29. března 2014 v 12:06 | Reagovat

No prostě nádhera... Je to opravdu moc dobře napsané... Také jsem se musela usmát u "opilosti" Setha :D Jinak báječná kapitola... :) :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama