Tisíc podob Mistra 3. kapitola

5. února 2014 v 19:45 | Clara Black |  Tisíc podob Mistra
Tak doufám, že vám nevadí, že sem nakonec dávám i 3. kapitolu Tisíc podob Mistra. Tuhle povídku - tedy, druhý díl Já a Mistr píšu hrozně ráda... a doufám, že vám nevadí, že ji sem dám.
/PS: Stejně nepředpokládám, že by se někdo jiný než věrní Mistrovci (a těm vážně moc děkuji!) obětoval a napsal komentář, tak vám to sem dám ještě dnes, protože to nemá smysl dávat někdy jindy, když stejně většina lidí nakonec koukne po něčem jiném :)/






Ticho, část třetí

''A nyní nejnovější zprávy. V malém městečku Wickhill došlo k násilnému vniknutí do úřadu policejního náčelníka. Několik policistů bylo zraněno, ale naštěstí nedošlo k žádným ztrátám na životech.
Maskovaní násilníci nebyli zatím identifikováni, ale jejich tváře byly zachyceny kamerovým systémem v budově. Policie vyzývá všechny, kteří by nějak poznali někoho na této fotografii na jedné z kamer, tak nechť se přihlásí na policii, velice by to napomohlo vyšetřování. Ostatně, podívejte se na kamerový záznam vystupování neznámých násilníků, kteří vnikli do budovy s maskami hororových postav-'' Stephen zvedl hlavu, aby se podíval na televizi, ale Jonathan se natáhl po ovladači a stiskem jednoho tlačítka televizi vypnul. Stephen na něj vrhl tázavý pohled, ale Jonathan se jen rozvalil na pohovce a protáhl se, jako by netušil, o co Stephenovi šlo.
''Víš, není na škodu vědět, co se děje venku,'' zamumlal Stephen a natáhl se po svém hrnku s kávou. Každé ráno bylo téměř stejné, ale to dnešní bylo podivně klidné. Jonathan nijak neprotestoval. Eliza někam zmizela. Seth nikoho nemučil svými nechutnými poznámkami. A Milenne se příliš mezi ostatními neukazuje. A Clara s nimi už nebyla, samozřejmě.
''Víš, Stephene... jsi přeci fízl, ne? Tak o všem víš z těch vašich pokeců u kafe a policejních zpráv. Nestěžuj si, že jednou neuvidíš kecy v telce,'' pronesl hořce Jonathan a stáhl si vlasy do gumičky. Stephen si raději nechal další poznámky pro sebe, protože nevyhledával konflikty. Ne s ním, s Jonathanem. Poté, co ho zahlédl v jedné z tmavších uliček, jak do sebe nechává bušit bandou rozzuřených hromotluků - ale ne, že by mu to nějak vadilo - smál se. Jediné, co dělal, bylo to, že se smál. Bušili do něj pěstmi, kopali do něj - jeden do něj mlátil nějakou trubkou - ale Jonathan se jen smál. Po nějaké době - možná už ho to nebavilo - se jen zvedl ze země a několika údery všechny vyřídil. Jonathan rozhodně nebyl člověk, se kterým by bylo dobré si zahrávat. Navíc Stephen zastával názor, že jsou na jedné lodi, jen Seth tomu nějak nechtěl rozumět a neustále Jonathana provokoval. Není divu, že ho Jonathan několikrát zbil.
''Jonathane?'' Jonathan znuděně pozoroval svoje tetování na levé ruce, jakoby čekal, že se nějak změní. ''Hm?'' zabručel jako odpověď, aniž by zvedl hlavu.
''Myslíš si, že je Clara v pořádku?'' Jonathan zvedl hlavu a uculil se.
''Je, i není.'' pronesl a tiše si odkašlal. ''Ale je naživu, to je celkem pozitivní, ne?'' Stephen mlčky přikývl a dopil svojí kávu. Byla hořká, jako vždycky. Tenhle jednotvárný život už ho vážně doháněl k rozmrzelosti.
''Co je pozitivní? Že stále žiju?'' Jonathan zaskřípal zuby a Stephen se musel nepatrně ušklíbnout, když viděl, jak napnul svaly. Evidentně byl připravený se na Setha znovu vrhnout. A proč taky ne? Někdo tomu zmetkovi musí ukázat, kudy se ubírat. A touhle cestou opravdu ne, pomyslel si Stephen a nenápadně vyklidil možné budoucí bitevní pole.
''Copak? Nemluvíš se mnou?'' Sethův provokativní tón Jonathana evidentně ještě víc naštval. Jonathan měl obecně malou trpělivost a jeho alergie na Setha byla čím dál horší. Minule ho málem hodil pod vlak, když ho slyšel mluvit o Claře. A takhle podrážděný byl po celý den, a i v noci, samozřejmě. Stačila pouhá zmínka o Sethovi, a hned nepatrně zrudl vzteky. Kdyby mohl, určitě by ho zabil - a o tom nikdo v domě nepochyboval. Dokonce ani sám Ted.
''Mluvili jsme o Claře.'' procedil mezi zuby Jonathan a jeho podrážděný tón patrně naznačoval, aby se Seth držel dál, nebo dojde znovu k potyčce, kdy poteče krev, přinejmenším.
''Jak rozkošné. Stále se o ni zajímáš, že? Ani by mě nepřekvapovalo, kdyby jsi teď věděl, kde je. Podle toho, jak se po tobě ptala, když se probrala tehdy po té amputaci jsem usoudil, že jste si vážně celkem blízko, viď? Skoro bych řekl, že jako bratr a sestra. Ne, že bych vás poslouchal, sledoval nebo prověřoval, ale vždycky jste tak nějak drželi pospolu. To je fajn, líbí se mi to. Sourozenecká láska. O tom já nikdy vyprávět nebudu, že Stephene?'' Stephen protočil oči a raději se ubral nahoru. Sice chtěl být u toho, až se ti dva začnou mlátit, ale konec konců - nemusel Jonathana věčně přesvědčovat, že mu za to Seth nestojí. Stejně by ho neposlechl. A nepotřebuje se dívat na cizí rvačku. Sám se s někým může porvat - stačí zajít do sklepa.
''Jseš obyčejnej idiot.'' odsekl Jonathan a srovnal si jeden z mnoha kroužků v obočí. ''Myslíš si, že nás znáš, ale nic o nás nevíš. Neznáš mě, neznáš ani Claru. Na to, abys nás znal, by ses musel víc snažit, víš? Ne se nás jen pokusit zabít.'' Sethovi zacukaly koutky, ale nerozesmál se. Dál klidně seděl a čekal, jestli Jonathan ještě něco řekne.
''Clara, Dale a já máme minulost. Stejně jako ty a ta tvoje vražedná rodinka, nebo jak tomu říkáte. Každý má minulost. Ale my jsme ji přešli, víš Dahmere? Nemusíme se léta plácat v tom, co jsme provedli jednou, a nebylo to správný. Můžeš to říct ty o sobě? Samozřejmě, že ne. Jsi vrah. Obyčejnej vrah, co ani neseděl. A víš ty co? Já seděl. Ale dostal jsem se ven. Vlastníma silama. Mám za sebou trest, jsem čistej. Ale až přijde tvůj trest, pěkně se v něm vykoupeš, šmejde.'' Jak Jonathan domluvil, zvedl se z pohovky a vyšel ven z místnosti. Seth se za ním ještě podíval, jako by očekával, že se vrátí a ještě mu vrazí jednu do zubů, ale nevrátil se. Nechal ho samotného s vnuknutou myšlenkou, která mu prohlodávala mysl a zanechávala za sebou bolestivou spoušť.


''Zlato?'' Clara se rychle zvedla, vzala plechovku s pivem a zamířila do ložnice. ''Já vím, já vím. Tu máš.'' Plechovku položila na noční stolek a vrhla na Simona otrávený pohled.
''Ještě něco?'' zeptala se otráveně, a zhluboka vydechla. Simon se natáhl pro plechovku a ukázal na ovladač od televize. Clara mu podala ovladač a když na ni jen pokývl, odešla z ložnice a posadila se znovu ke stolu v kuchyni.
''Kde jsme to skončili?'' pronesla bezděky a mrkla po Daleovi. ''Ptala jses mě, jestli mám tvou objednávku.'' Clara se usmála.
''Jasně, jasně. A máš?'' Dale přikývl a vytáhl si z kapsy sáček se zlatavým práškem. Clara po něm s radostí chňapla a ušklíbla se. ''Díky, bráško. Opravdu netuším, co bych si bez tebe počala. Vím, že bych to neměla brát, ale...'' Odmlčela se a pokývla hlavou směrem k ložnici. ''On mě k tomu dohání.'' Dale přikývl.
''Chápu tě, a chtěl bych pro tebe udělat víc, ale držím se toho, cos mi řekla. Nerad bych ti dělal další potíže, to přeci víš. Ale kdybys potřebovala další, stačí zavolat, nebo napsat. Víš, že jsem pro tebe vždycky k zastižení.'' Clara se k Daleovi natáhla a políbila ho na tvář. ''Já vím, jsi můj velkej brácha, co mi vždycky pomůže.'' Dale se neubránil smíchu.
''Co Jonathan?'' Dale se nenápadně rozhlédl, aby se ujistil, že je nikdo nesleduje a povídá:
''Pořád se se Sethem hádají, občas ho zmlátí a hledá tě. Rád bych mu řekl, že jsi tady, ale... jak jsem už říkal - držím se toho, cos mi řekla. Vím, že to máš dost drsný, když stále žiješ s těma, co tě unesli. Co tvůj spoluuvězněný?''
''Drží se. Vzhledem k tomu, že mu vzali ruku dokážu dost dobře pochopit jeho nechuť k spolupráci, ale stále bojuje. Navíc mi dělá společnost, když za mnou nemůžeš.''
''No, alespoň, že to nějak zvládáte. Co Mistr? Přišli už na to, že tě využívají k tomu, aby dostali deník?'' Clara zavrtěla hlavou a tiše si povzdychla. Byla nová loutka, která měla Mistra nenápadně donutit k vydání deníku Johna Dahmera. Měla se chovat tak, jak jí nařídili. Byla tam, kam jí nařídili jít. Říkala to, co jí předem vsugerovali do hlavy. A nesměla se vidět s nikým, kdo by mohl ohrozit plán jejích únosců. Byla jejich klíčem k vytouženému pokladu, který Mistr skrýval. K tomu deníku.


Samozřejmě bych byla ráda za vaše názory, tak kdybyste byli tak hodní a vyjádřili se do komentářů... O:)
/PPS: Psáno v dobré náladě. A to, co jsem psala jako PS nahoře, tak to asi bude, že? :)/
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Milenne Milenne | Web | 5. února 2014 v 19:53 | Reagovat

Samozřejmě, můj názor znáš, TpM je prostě nejdokonalejší povídka 4EVER a nic ji nedokáže přebít! xD :D
Co se týče "Mistrovců" co nevidět jich doufám hooodně přibude a bude to v cajku! :)
A kapitola? :D
Jako vždy je dokonale napsaná (ačkoliv vše neberu tak jako předtím, to, že ta nenávist vymizela mě nějak se**, ale jeho šarm...:D :3). Hlavně mě děsí to tvé vyhrožování, snad nechceš tu berušku odprásknout!!!! :OOOO
To bys neudělala, že ne? O:)
Tvá sestřička Milenne XD

2 Ella Monurová Ella Monurová | Web | 5. února 2014 v 21:21 | Reagovat

Pěkná, super, senzační, luxusní  kapitola.. :D Mmm..Kdy bude další? :3

3 Clara Black Clara Black | Web | 5. února 2014 v 21:40 | Reagovat

[2]: To mě těší, moc. A nevím, mám ji rozepsanou, ale nevím, kdy ji dopíšu. Ale pokusím se co nejdříve :)

4 Xanya Xanya | Web | 5. února 2014 v 21:59 | Reagovat

Já to čtu a hrozně mě to baví. :) Četla jsem i tu minulou a "opilej" Seth mě vážně dostal. :D A tahle kapitola byla taky skvělá,těším se na další. :))

5 Sillia Sillia | 5. února 2014 v 22:52 | Reagovat

Jsem ráda, že to přidáváš, na Mistrovi jsem se stala v podstatě závislá, už teď se nemůžu dočkat, až si budu moci přečíst další, děláš to stále zajímavější a tleskám, dokonalý, čím déle budeš pokračovat, tím líp, vím, že všechno má mít svůj konec (no... Bondovky jsou výjimka), ale tohle by mít nemuselo, ale i tak si to tvoje protahování konce užívám, je to takové moje večerní mlsání. Třeba teď jsem si četla dvě kapči najednou, tu 2. a 3. a tak nějak se vyjádřím k oběma najednou (když čtu najednou, nejsem pak schopna jednu od druhé oddělit, ale o to víc to pro mě má dějovou návaznost, takže super, říkala jsem, že si to užívám).
Musim říct, že těmihle kapitolami jsi mě celkem dostala, Stephen s Jasonem, ten "nudnej" ples, ale nejvíc asi opilej Seth, předstírat opilost, aby si mohl číst... má moje sympatie, další, už ani nevím, kolik sympatií u mě už Seth má a tímto dílem, respektive díly, se dostal na absolutní špičku žebříčku mých oblíbených postav, těsně za ním Clara, jenom škoda, že je z ní feťačka, toho je mi celkem líto, že zrovna ona končí takhle blbě, doufám, že jí co nejdřív najdou, nejlépe Seth xD I když jeho pohrdání vším to asi nedovoluje, to ale nemění nic na tom, že fandim komukoli, kdo jí bude hledat, najde a vrátí tam, kam patří, tedy k Mistrovi. Docela jsi mě taky dostala tím, že ten, čí byla ta druhá ruka v poslední kapitole JaM, je stále naživu, čekala jsem, že jeho tělo leží pohozeno zohavené někde na skládce.
Nicméně se moc těším na další kapitolu, ale na místě je asi otázka, bude v blízké době ještě nějaká? Osobně doufám, že ano, myslím, že ale mluvím i za další, nejen za mě, protože já si nedokážu představit někoho, komu by se to nelíbilo, opravdu ne (krom těch, co tenhle blog nenavštěvují, ale těch, co ho navštěvují je taky dost a já doufám, že se mnohým líbí, protože je Mistr je prostě nejlepší.)

6 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 6. února 2014 v 16:57 | Reagovat

Krásná kapitola jako vždy. Prostě Mistr je úžasná povídka, která nikdy neomrzí. Jonathana nemám ráda, připadá mi jako úplně maniak, a to nejspíš i je :D Ale Dale se mi ale líbí o dost víc, už jen pro to, že pomáhá Claře :-)

7 Calla Calla | Web | 8. února 2014 v 18:04 | Reagovat

Moc a moc se omlouvám, že jsem tak dlouho nekomentovala, ale byla jsem na horách. Jinak jsem se konečně dokopala k tomu, abych přečetla kapitoly TpM a musím říct, že je to opravdu úžasný! :D :)

8 Elíša Elíša | 23. února 2014 v 12:01 | Reagovat

Já a mistr jsem si zatím nepečetla, ale určitě to udělám, neboť TpM se mi neskonatelně líbí! :D

9 Hermi Hermi | 25. února 2014 v 21:03 | Reagovat

To já četla (teď už) obojí. Vid, Elisabeth? :P
P.S.: Jinak kapitola super...!

10 ellnesin-blog ellnesin-blog | Web | 16. března 2014 v 8:29 | Reagovat

Úžasný, nemám slov!
No, doufám ale, že se Clara dostane pryč!

11 Rexxanna Rexxanna | E-mail | Web | 29. března 2014 v 12:19 | Reagovat

No nádhera... Jako předchozí kapitoly se ti i tato velice povedla... Je to nádhera... je to Zajímavější než jsem myslela... No prostě je to Boží... :D A jako vždy du rychle na další kapču. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama