Tisíc podob Mistra 4. kapitola

8. února 2014 v 0:00 | Clara Black |  Tisíc podob Mistra
Abych byla upřímná, chtěla jsem to zabalit. Jsem fakt hloupá. Ale nakonec mi přeci jenom v té duté hlavě někdo rozsvítil a já ihned potom dopsala 4. kapitolu, kterou možná právě teď čtete. A proč jsem to chtěla zabalit? To byste neuhádli. Protože jsem se zamotala ve vlastních plánech a myslela jsem si, že už to stejně nemá smysl psát xD Ale zamotat se ve vlastních plánech? Jsem to vůbec já? :D Měla bych víc trénovat soukání těch svých pavučinek, nebo to na mě jednou přijde a bude šmitec xD
A myslím si, že už brzy přijde bouře. Slyším ji... co vy? 3:)

PS: Jonathan = násilník. Clara = lhářka. Dale = mlčící chlapík. Tomu říkám povedená rodinka! :D PPS: Clara není feťačka, jak se pravděpodobně zdá. Jen uvažuje trochu jinak, než ostatní... :)





Ticho, část čtvrtá


Dale vykoukl ze dveří a když si byl jistý, že je vzduch čistý, vyšel ven. Rychlou chůzí se dostal až do jedné z tmavých uliček, kde v klidu zpomalil a vytáhl si z kapsy cigarety a zapalovač. Hbitě si strčil cigaretu do koutku úst a zapálil si.
''Dalee! Copak tady děláš?'' Ozvalo se za ním. S trhnutím se otočil.
''Jonathane? Otázkou je spíš co tu děláš ty. Já jsem dealer, to je moje vysvětlení... ale ty?'' Jonathan se zazubil a protáhl se, jako kdyby se připravoval na to, že za chvíli Dalea zpracuje na úroveň týraného psa.
''Jen tak jsem se tadyhle procházel, víš?'' Dale přikývl a vyfoukl šedý obláček kouře. Jonathan se znovu zazubil a zachrastil mu řetěz, který měl u kalhot. Pootočil si jeden kroužek v obočí a přikročil k Daleovi.
''Nebudu ti lhát, kámo. Sledoval jsem tě. Ta holka od vrahounů - ta hackerka, pamatuješ si na ní, že jo? Tak ta mi řekla, že Odell něco ví. Chvíli jsem ho špízloval v jeho bytě, a mluvil o tobě a o nějakým fízlovi, nebo co. Rozhod jsem se, že za tebou zajdu. A jejda, kdepak to jsme? Hmm? Copak jsi tady dělal? Pochybuju, že jsi tu byl kvůli obyčejnýmu kšeftu. Běžec má svý trasy, a ty já znám. Tak proč si odbočil mimo svůj píseček a šel zrovna sem? Jedeš snad v něčem?'' Dale znovu vyfoukl šedavý kouř, odhodil cigaretu na zem a zašlápl ji. Poté se podíval na Jonathana a chvíli přemýšlel, jestli jít s pravdou ven. Je součástí toho všeho, dřív nebo později to bude vědět, pomyslel si vykolejeně.
''Fajn. Byl jsem za Clarou.'' Jonathanův výraz se změnil na výraz překvapení, ale zároveň výraz, který prozrazoval to, že by mohl kdykoliv vybuchnout. Otočil si jeden kroužek v uchu tiše mlaskl, jak to někdy dělával, když ho něco rozhodilo a pak povídá:
''Kde?'' Dale ukázal za roh k nenápadnému domku. ''Dík, kámo.'' pronesl Jonathan a vydal se směrem k domu, kde měla podle Dalea být Clara.


Poté, co se ozvalo hlasité zabušení na dveře, sebou Clara trhla. Opatrně se zvedla ze židle a nakoukla do ložnice. Simon na ni jen pokývl hlavou, aby šla otevřít.
Došla ke dveřím, podívala se na displej monitorovacího systému a tiše vydechla, když zjistila, že je to Jonathan. Pomalu, potichu otevřela dveře a pustila ho dovnitř.
''Jonathane-''
''Co si jako myslíš, že děláš, sakra?!'' vyhrkl Jonathan hned, jak ho pustila dovnitř. Clara sklopila pohled k zemi a ukázala směrem k jídelně. Pomalu se posadila a gestem naznačila Jonathanovi, aby udělal totéž, ale odmítavě zavrtěl hlavou.
''Co se děje, Jonath-''
''Lžeš jim? Jo? Fakt? I Daleovi? Co si sakra myslíš, že jsi?'' Clara zůstala na Jonathana jen zírat. Vzal jí doslova všechna slova, která chtěla říct - a nepředstavitelně ji tím zaskočil. Znovu sklopila pohled k zemi a smutně si povzdychla.
''Jseš stejná jako oni. Stejná! Jak si sakra mohla?! Lhát tý bandě blbců, co se považujou za mistry vraždění - to bych snad ještě pochopil, ale lhát nám - rodině? Stala se z tebe normální a ubohá mrcha, která už fakt neví, co dělat, aby se zabavila, co?'' Clara zrudla. Pomalu na Jonathana upřela pohled plný zášti a sevřela ruku v pěst.
''Nevíš o čem mluvíš, Jonathane. Zase sis něco vzal a potřebuješ někoho zničit, co? Jako minule, na střední. Pamatuju si to moc dobře. Nakonec jsem to málem odskákala já - a teď se o to pokoušíš znova. Nestrkej nos tam, kam nemáš. Netušíš o co tu jde, jen si myslíš, že to víš. Ale to se šeredně mýlíš.'' Jonathan udeřil vší silou do stolu, přímo před Clarou. Clara sebou polekaně trhla.
''Takhle se mnou nemluv, ty couro,'' sykl Jonathan a chytl Claru za bradu, jako by chtěl naposledy vidět strach a úlek v jejích očích, než z ní vymlátí duši. ''Jsi jen obyčejná coura. Měl jsem ti tenkrát uříznout nejen nohu, ale i tu druhou, obě ruce a palici. On by tě ten tvůj morbidní humor přešel. A vůbec! Měl jsem tě srazit už tenkrát na střední, jenže to Dale zkazil. To jeho hrdinství, bla, bla...'' Clara hleděla Jonathanovi do očí a celá se klepala. Kdyby se jí někdo zeptal, jestli se bojí, nepopřela by to. Protože se bála. Nejenom bála. Byla k smrti vyděšená, a stále čekala, co se bude dít dál. Znala Jonathana dost dlouho na to, aby mohla minimálně odhadovat, co udělá. A to, co udělá bude jistě bolet. Hodně bolet.
''Nevíš o čem-'' začala, ale Jonathan vztekle zavrčel a chytil ji oběma rukama pod krkem. Clara se zoufale snažila nadechnout, ale nezmohla se na nic víc, než na jakési tiché přidušené zvuky, které stejně Simon ve vedlejší místnosti slyšet nemohl - ne přes puštěný sportovní zápas v televizi.
Když Jonathan vypozoroval to, jak Clara pomalu rudne, nechal ji se nadechnout. Než ale stihla cokoliv říct, nebo udělat, tak ji udeřil.


Clara se pomaličku vyškrábala ze země. Rukou se chytla kuchyňské linky a pomalu se snažila vytáhnout se zpět, na nohy - tedy, na nohu. Jak se opírala o linku, zanechala na ní krvavý, mazlavý otisk, který byl jasným důkazem Jonathanovy zběsilosti.
Zavrávorala, ale jakmile znovu chytla rovnováhu, opřela se o linku a sáhla pro velký kuchyňský nůž. Sotva ho svírala v ruce, stále se klepala, otočila nůž čepelí k sobě a pohlédla na svůj odraz. Zkrvavená tvář, spousta šrámů. Pravděpodobně zlomený nos a natržený ret.
Odložila nůž zpět na linku a otřela si slzy, které se jí vehnaly do očí. Nemělo ji překvapit, že se o tom Jonathan tak rychle dozvěděl, a už vůbec ji nemělo překvapit, že se rozzuří. Vlastně... nešlo jí o to, že ji zbil. Panečku! Nebylo to přeci poprvé. Ale šlo o to, co řekl. Slova častokrát raní mnohem více, než bodnutí nožem, říkávala Clařina babička, když poslouchala, jak se Clařini rodiče hádají. Clara ani nevěděla, proč si tuhle vzpomínku vybavila, ale zmizela ještě dřív, než si stihla pomyslet, jak je to dlouhá doba, kdy si vzpomněla na dětství.
Zabojovala s protézou, která se jí uvolnila, jak s ní Jonathan mlátil o zeď, a vydala se k sobě do pokoje. V druhé noze cítila horkost, pulzující horkost a bolest, která jí vystřelovala od kotníku až ke koleni. Připadala si, jako by jí Jonathan zpřerážel všechny kosti v těle a zpřetrhal všechny svaly a vaziva, ale nebyla tak hloupá, aby tomu uvěřila. Věděla, že toho byl schopný, ale kdyby k tomu došlo, už by tu nebyla. Rozhodně by nebyla na cestě k sobě do pokoje, aby ji nezahlédl Simon nebo Larry.
''Claro?'' Polekaně sebou trhla a aniž by se otočila, začala spěchat ke dveřím. Už jen kousek, takový maličký kousek, pomyslela si a i přes nesnesitelnou bolest spěchala ke dveřím od svého pokoje. Strach ji poháněl dál, stejně jako tenkrát při zkoušce. Šla dál. A neohlížela se zpět.
''Claro?!'' ozvalo se za ní znovu, tentokrát ale ustaraně. Zoufale rozrazila dveře a dopadla na postel. Protéza, která se jí během její bolestivé cesty z kuchyně už doopravdy uvolnila dopadla s žuchnutím na zem, zatím co Clara ležela na posteli a snažila se nevnímat ten kovový zápach krve a slanou pachuť slz.
''Claro.'' pronesl znovu hlas, který Claru pronásledoval. Matrace postele se nepatrně zhoupla, jak se vedle ní posadil. ''Co se stalo?'' Zeptal se, a pohladil ji po vlasech, jako by se v ní snažil vyvolat pocit bezpečí.
''Jona... than.'' špitla mezi vzlyky Clara, když ji znovu konejšivě pohladil po vlasech.
''Co se jí stalo?'' Další hlas. Clara sebou znovu trhla a otočila se. Dan. ''Jdi, Dane. Potřebuju s ní být sám.'' Dan beze slova odešel, zcela poslušně a bez dotazů nebo připomínek jako věrný sluha svého pána. Znovu byli sami.
''On... to ví.'' začala Clara, ale umlčel ji jediným pohledem, který znovu vyhlížel přátelsky, a nabízel bezpečné útočiště před bolestí a nebezpečím, které skýtal krutý svět za okny domu. Clara se pomalu zvedla a pohlédla mu do očí.
''On to neví, zlatíčko.'' pošeptal jí konejšivě. ''On to neví. Jen si myslí, že zná pravdu. Ale tak to přeci není, ne? Ty nejsi ta zlá. Tak už neplač. Slzy by sis měla šetřit na někoho jiného.'' Clara přikývla a sklopila řasy, na kterých se jí stále držely čerstvé slzy. ''Johne?''
''Ano, zlatíčko?'' Upřela na něj nicneříkající pohled. ''Díky.''
''Za co mi děkuješ, Claro?'' zeptal se jí, a rty se mu zvlnily v milém úsměvu, který k němu možná ani nepasoval. Ne při tom, kým doopravdy byl.
''Díky, že jsi mě nezabil a dal jsi mi možnost žít.'' Johnův úsměv se jen nepatrně rozšířil a on odešel.


A protože jsem nenapravitelná, opět budu prosit a smutně koukat, protože by mě zajímal váš názor na kapču O:)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Milenne Milenne | Web | 8. února 2014 v 8:21 | Reagovat

Drahá sestřičko, abychom si to ujasnily, Jonathan alias Kornie není násilník- je to Debil s velkým D a normálně mám chuť ho z(a)bít! :D
*Předem se chytá za zlomený nos*
Každopádně, to tvé "že ses nebránila" ti asi zachránilo kůži *Předstírá, že by udělala to samé a ne ten pravý opak* a co se týče samotného Johna...No koment! :-D
Těším se na další kapitolku, zajímá mě, kdy tě k ní dokopu! :D :P
Tvá sestřička Milča s další rankou tentokrát na malíčku xD.
*Asi přestanu krájet chleba!:D*

2 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 8. února 2014 v 8:28 | Reagovat

Och, tak to je dokonalý. Až na to, že jsem četla zatím jen začátek JaM a z TpM vůbec nic kromě téhle kapi a tak to trošku nechápu:-D musím se konečně dokopat k tomu, abych to dočetla:D

3 Ella Monurová Ella Monurová | Web | 8. února 2014 v 11:28 | Reagovat

No.. Co bych řekla, prostě se budu tak nějak opakovat.. :D Krásná,senzační (apod.) kapitola.. Nejspíš jsem do týhle povídky zblázněná :O :D Těším se na další, jo a kdy bude? :D

4 Clara Black Clara Black | Web | 8. února 2014 v 11:30 | Reagovat

[3]: To potěší :D A bude asi někdy příští týden, s TpM to jde celkem dost rychle, takže odhaduju, že asi v úterý :D

5 Ami Ami | E-mail | Web | 8. února 2014 v 12:27 | Reagovat

Jako vždy je to naprosto bezchybný! Já nwm co pořád psát :D? Jelikož je to tak božííí povídka :-D
Těším se na další!

6 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 8. února 2014 v 18:01 | Reagovat

Kapitola je zajímavá, hlavně ten konec a začátek, vlastně je to celý zajímavý :D Chudák Clara, já bych Jonathana normálně nejradši odstřelila! :D

7 Calla Calla | Web | 8. února 2014 v 18:14 | Reagovat

Já nevím co napsat... :DD Kapitola byla opravdu suprová a já jsem neskutečně ráda, že jsi se rozhodla pro další díl JaM :D

8 Sillia Sillia | 8. února 2014 v 18:21 | Reagovat

Jsem ráda, že jsi tu kapitolu přidala a že bude i další, moc se na ní těšim a v úterý už konečně budu doma, takže si to přečtu hezky v klidu a užiju si jí (dneska mě neustále přerušoval můj bratr, který absolutně nechápe, že mě čtení baví - zvlášť čtení tvých povídek *hlavně TpM*).
Teda Jonathan mě překvapil, četla jsem jak tam jde, tak jsem si řekla, že jí odvede a on jí najednou zbije snad do nevědomí, mam pocit, že si ho najdu a zabiju ho osobně, ne, že by mi jako člověk vadil, ale zasloužil by si to, za to, co udělal Claře a ta jeho debilita, nenechat si nic vysvětlit. Nicméně jsem si na něj dneska na procházce vzpomněla, šli jsme a mého bratra nenapadlo nic jiného, než že koulovat mě je naprosto nepřekonatelná zábava (já sníh nesnášim, ať už ten hnusnej bílej sajrajt sleze, skončí zima a je už konečně teplo) a když už jsme šli zpátky, tak mě trefil do oka, bolelo to jako sviň a já měla chuť se právě v Jonathana proměnit, zbít ho do bezvědomí, probudit a umučit k smrti, ono právě Jonathanovo myšlení a síla není zrovna k zahození, někdy by bylo potřeba.
No dobře, stahuju obvinění, že je Clara feťačka, ale být jí, tak bych se snažila bránit a snažila bych se křičet a vysvětlovat. Spíš moc nechápu to "Díky" nevim za co děkovala, za to, že tam u nich musí být a dělat služku? Podle mě za to děkování těch pár chlácholivých slov nestálo, stejně se divim, že se nechává takhle využívat. Každopádně doufám, že se brzy, nebo alespoň do konce TpM dostane buď zpátky k Mistrovi a nebo ho nakonec opravdu vyvraždí, obě možnosti jsou zajímavé, ale do tvojí hlavy nevidim a asi jen těžko přijdu na to, co na nás čtenáře chystáš.
Sečteno a podtrženo: přestože tahle samotná kapitola mi nic moc neřekla, tak se šíleně těším na další kapitolku, protože tahle má naprosto úžasný rozjezd, opětně byla skvěle čtivá a prostě skvělá.

9 modre-oko modre-oko | Web | 8. února 2014 v 22:48 | Reagovat

upřímně ?

Holka, vydej už knihu!!!!!

Vážně nádhera, masochyjnisticky krásná povídka, dokonce i kurevsky čtivá, představivost nezná meze a psát takové krátké je vrásčité, a stresující, ... ale řeknu ti, já jsem svoje povídky psala a to jsem neměla ani komentáře na blogu takže jsem nevěděla jeslti někdo čte nebo ne,  a bylo mi to jedno, přidávala jsem to tam hned jak jsem měla čas. Takže tě tímto prosím aby jsi to dávala hned jak máš čas a nečekat až ti sem někdo napíše,  .. oni napíšou pozděj, a ztrácí to to čekání potom úroveň :3 super jako vždycky, nebudu ti říkat plány dopředu ani to jak bych to nejraději napsala já protože film se nedá zmněnit taky a u filmu taky kolikrát protestujete že je tot ak a ona a nic se s tím nedá dělat, vážně super, .. sežen si někoho na ten thiler, protože ta písnička " the thirty" je na to fakt jako stavěná ! :D

Takže, nečekej, dávej hned jak máš čas a především NIKDY nekonči, já vím že někdy to musí mít konec, ale eeeh ... :/ :( a chytla sem se toho komentáře nademnou, .. wooow kdyby Clara.´hrdinka co přežije všechno O.o zabila všechny z misttra, to by to byla furt ta samá pohádka jen s trochou víc krve :3 konec by měl zůstat improvizací :3 tak se povídky stávají jedinečný :D .. v podstatě improvizace by tam měla být celkově všude :D .. nebudu do toho kecat, je to nádherné a těším se, každý den stopuju jeslti jsi nepřidala novou kapitolku a když vidím naopak recenze nebo jiné "hovadinky" tak mám vztek a zase netrpělivě čekám až uvidím nadpis který mi rozjasní úsměv na tváři ... nevadí.. počkám si .. :3 děkuju

trpělivost přináší růže :3 .. ale to nesmí být moc dlouho :P :D

10 Scriptie*13* Scriptie*13* | 10. února 2014 v 17:13 | Reagovat

Ok, takže jdu si ji přidat do seznamu povídek, které právě čtu, protože je skvělá! ♥ Achjo, já už fakt nevím, co víc říct. Stejně to řekli lidi přede mnou a já bych se pak zbytečně opakovala. -.-' Tak ti jen řeknu, abys pokračovala směle dál, protože tvůj styl psaní je boží. :-D

11 ellnesin-blog ellnesin-blog | Web | 16. března 2014 v 8:39 | Reagovat

A já mĕla Jonathana docela ráda! Vážnĕ mĕ zklamal, takhle zmlátit svojí skoro sestru! A John se mi zdá jaksi falešný...
A kapitola byla božííí!

12 Rexxanna Rexxanna | E-mail | Web | 29. března 2014 v 12:41 | Reagovat

No bezva kapča... je to opravdu luxusní... Chudák Clara... Jinak Boží kapitola... Moc se mi líbila... Jinak se jdu vrhnout na další kapču... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama