Tisíc podob Mistra 5. kapitola

15. února 2014 v 0:00 | Clara Black |  Tisíc podob Mistra
Tak tu máme další kapitolku TpM, tedy Tisíc podob Mistra. Myslím si, že jste po těch úžasných spoilerech v těch moc povedených básničkách od Milči určitě o dost chytřejší. Ale doufám, že vám ty spoilery třeba k něčemu budou... ale určitě, určitě k něčemu budou. A ty básničky prostě neměly chybu. Nemohla jsem si pomoct :D
Táákže... snad se vám kapitolka bude líbit :)





Ticho, část pátá

''Nechápu, co to právě děláme...'' špitla nepřítomně Clara a zabořila tvář víc do měkkého polštáře. Postel byla velká, s úžasnou matrací, pěknou dekou a kopou polštářů různých velikostí. Celé to jen volalo a svádělo k tomu, aby se člověk rozeběhl a skočil - lehce se zhloupl na matraci a pak jen dopadl na postel a válel se v té záplavě barevných polštářů a polštářků různých barev a velikostí.
''My přeci neděláme nic,'' odvětil John a vzal si do ruky pramen Clařiných vlasů. ''Ale chápu to, co myslíš. Něco na tom bude.'' Clara se trochu zavrtěla a John se zachichotal.
''Čemu se směješ?''
''Tomu, jak je celá tahle situace absurdní.'' Clara se posunula blíž k Johnovi a pohlédla mu do očí, jako by si chtěla ověřit, jestli je to opravdu to, co chtěl říct.
''Proč?''
''Myslím si, že jsi hloupá, naivní, k ničemu a navíc jako blonďatá. Není na tobě nic dobrýho, krom faktu, že když jsi u mě, Mistr tě postrádá.'' odpověděl John a neubránil se šibalskému úsměvu, který se mu dral na rty. ''Ale přesto tady ležím vedle tebe, lituju tě a odpočítávám čas, abych ti nezapomněl vyměnit obvaz na ruce.'' Clara se otočila a lehla si na záda. ''Já si zase myslím, že jsi jen arogantní idiot, co zabíjí lidi jen proto, že nemá nic lepšího na práci. Místo zabíjení lidí a rozhazování peněz bys mohl někdy zkusit třeba nějakej adrenalinovej sport, nebo tak něco.'' Chabě se usmála. ''Ale přesto tu ležím vedle tebe, jsem ti zavázaná a cítím k tobě víc, než jen obrovskou vděčnost.'' John přikývl, skoro jako by byl zhypnotizovaný. ''Ležíme tu jeden vedle druhýho a i přes to, že se vlastně nesnášíme, proti tomu nemáme námitky.''
''Jo. Přesně tak.''
''Chci, abys mi něco řekla, Claro.'' John zvážněl. Clara naklonila hlavu na stranu a oči jí potemněly. Sklopila řasy a špitla: ''Co chceš vědět...?''
''Chci vědět, proč si tě vybrali.'' Nepatrně sebou trhla, když to John řekl. Stále si nebyla jistá tím, proč zrovna ona - a i přes to, že o tom dost jistě lhala, že to chápe, tak teď se její síla na lhaní nějak vytratila. Prohrábla si vlasy, a roztěkaně zamrkala.
''Nevím...'' John udeřil do jednoho z menších polštářků a tiše zaklel. ''Tak ještě jednou. Proč si tě vybrali? Proč zrovna tebe? Je jasný, že nemohlo jít o náhodu. Tak to vyklop.'' Clara cítila, jak jí srdce bije až v krku. Celým tělem jí už nepulzovala jen bolest z toho, co jí způsobil Jonathan, ale také strach mísící se s nervozitou.
''Nevím.'' zopakovala roztřeseným hlasem. ''Opravdu nevím, Johne. Kdybych to věděla, tak bych ti to určitě řekla, ale já přísahám, že nevím-'' John se v jediném okamžiku zvedl a byl nad ní. Chytl ji za bradu a cenil zuby jako vzteklé zvíře. Vzteklé zvíře, přesně to Claru napadlo, když mu hleděla do tváře a on ji propaloval pohledem plným vzteku. Byl stejný jako Jonathan a Seth. Příliš impulzivní a vzteklý. Nedokáže zůstat v klidu.
''Koukej mluvit, nebo si budeš opravdu moc přát, abys umřela. Víš... já nejsem jako ostatní z mojí rodiny. Věřím v jediné - v bolest a smrt. A tebe by nečekala smrt, srdíčko. Tebe by čekala bolest. A to taková, jakou si neumíš představit. Takže ti radím dobře, mluv.'' Clara spolkla veškeré možné protesty a zhluboka se nadechla.
''Opravdu nevím, Johne. Klidně mě můžeš mučit, ale odpověď bude stejná. A pokud pro mě opravdu máš nějaký mučení, tak mysli na to, že už jsem přišla o nohu, zabila jsem víc jak patnáct lidí, měla jsem na krku jednu z pastí od Setha a svoje pasti jsem si sama na sobě zkoušela. I když jsem naivní, ubohá, hloupá a já nevím co ještě, tak jsem stále to, co vždycky. Nikdo.'' Johnův výraz se změnil na výraz pobavení.
''Vážně jsi taková, jako říkal Ted.'' Clara udiveně zamrkala. ''Co říkal Ted? Ty jsi s ním mluvil? Myslela jsem, že s Mistrem nekomunikuješ-'' John Claru jediným, velice ostrým pohledem umlčel a rty se mu zvlnily ve spokojeném úsměvu hodnému vítěze.
''Jestli si myslíš, že o mě něco víš, tak se pleteš.'' sykla Clara nazlobeně. John si vzal pramen Clařiných vlasů a pomalu si ho namotal na prst.
''Jistě. Jsi vážně hrozně zatvrzelá, Claro. Nebo jak ti to říkají ti troubové? Slečna Waverová? Je to vůbec tvoje pravý jméno? Ani by mě nepřekvapilo, kdyby sis tak nechala říkat jen proto, že se ti to příjmení líbí.'' Clara plácla Johna po ruce a on pustil pramen jejích vlasů, s kterým si hrál.
''Jasně, to nepochybně. Víš... moje pravý příjmení je sice Waverová, ale nejsem tak svatá a nevinná, jak si možná myslíš. Jednak každému říkám něco jiného,'' řekla Clara a v očích se jí zablýsklo, ''- ale především dost využívám přetvářku. Jako malá jsem lhala snad ve všem, a byl to dobrý trénink. Lhaní v dětství se mi vyplatilo, protože jsem celkem dobrá lhářka, řekla bych. Ano, teď si určitě myslíš, že jsem hrozně namyšlená, sebestředná a trpím samochválou, která není ničím dobrým, jak se obecně říká - ale není to tak. Jsem nikým, proto můžu být kýmkoliv. Dokážu se na povel rozplakat, umím běsnit, když mi to někdo přikáže, a samozřejmě - umím v lidech vzbudit důvěru. Jsem zkrátka taková. Od malička jsem měla přirozený herecký talent.'' John se ke Claře sklonil tak, že je rozdělovala mezera sotva o dvou centimetrech.
''A co na mě budeš hrát teď, když tě políbím?'' zeptal se John a Claře se hlavou prohnala spousta myšlenek, včetně toho, jak ráda by mu ukousla jazyk - ale tu raději zaplašila.
''Zkus to, a uvidíš.'' John se pousmál.
''Jsi fakt dobrá! Skoro jsi mě k tomu přesvědčila. I když...'' Mírné pousmání se mu rozšířilo v klasicky šibalský úšklebek, který přisliboval něco opravdu nekalého. ''Mohl bych to zkusit, že?''
''Neblázni. Jsem přeci ubohá, naivní, hloupá...'' začala Clara, ale John ji svým smíchem přerušil.
''Jsi prostě civil, smiř se s tím. Nepatříš do světa lidí jako je Seth, já anebo Bunny King. Ani tvoje sestra s tím neměla začínat. Nepatříte do toho světa, měly byste se od toho držet co nejdál to jen jde, ale ty se do toho jen čím dál víc zamotáváš.'' Clara musela mlčky přikývnout, protože to byla pravda. Svatosvatá pravda. John ale nemohl vytušit její záměry, což bylo dobře.
''Bohužel už jsem taková. Nevědomky vyhledávám potíže, zamotávám se do nich, něco mě srazí na kolena a ničí mě to - ale já se zvednu, i přes to všechno - a jdu dál. A dál jdu jen proto, abych to mohla dělat znovu, a znovu. Opět nevědomky najít další problém, znovu se do něj zamotat a opět se nechat srazit na kolena - a tak dál, aby se to znovu a znovu mohlo opakovat. Jsem už taková. I když mě něco srazí na kolena, teď už jen na koleno, tak jdu dál, ignorujíc fakt, že mě čeká něco dalšího. Kolikrát i horšího. Jsem totiž jako fénix, víš? Povstanu z popela. Ale jen proto, abych se tím popelem mohla znovu stát.''
''Líbíš se mi, Claro. Na to, že jsi civil... Víš to co? Mám nápad.'' Ohlédl se za sebe, aby zkontroloval čas. ''Vstávej, je čas vyměnit obvaz za ten s tou mastí.'' zavelel a oba se opustili pohodlí postele.


''Stephene?'' Stephen odtrhl pohled od otevřené policejní zprávy a dalších několika papírů, které měl na stole a vzhlédl. ''Jonathane? Co potřebuješ?''
''Chtěl bych ti něco říct, pokud dovolíš.'' Jonathan se posadil naproti Stephenovi, z druhé strany stolu. Rychle nakoukl na papíry a složky, které měl Stephen na stole. Rty se mu pokřivily do nicneříkajícího úsměvu, který vypadal celkem nevinně.
''Papírování?'' Stephen přikývl, urovnal papíry na stole a opřel se o opěradlo kancelářské židle, ve které seděl už celé hodiny, zatím co četl staré policejní zprávy a věnoval se tomu zatracenému papírování.
''Vážně toho mají poldové tolik na papírování? Nemyslel jsem si, že-'' Stephen se naklonil blíž k Jonathanovi přes stůl a podrážděně svraštil obočí.
''Jsi tu kvůli tomu, abys dělal obecný průzkum policajtů, nebo fízlů, jak vy to říkáte, anebo jsi tu fakt proto, abys mi něco řekl?'' Jonathan si nepatrně odkašlal a narovnal si jeden kroužek v uchu.
''Máš pravdu. Jsem tu kvůli tomu, abych ti řekl něco, co jsem měl říct už dávno. Jde o tu mrchu, Claru.'' Stephen se znovu opřel o opěradlo židle, čímž se od Jonathana opět vzdálil. Sepjal ruce a ironicky se zašklebil.
''Co bych o ní ještě mohl nevědět? Že jsem jí zničil život? To fakt vím, díky. Že mě nesnáší? To taky vím. Že jsme ji tu zkazili? To vím kupodivu taky. A že jsem byl fakt naivní, když jsem si myslel, že dokážu urovnat to, co se mezi námi stalo? Ha, to vím taky. Tak co bys mi, Jonathane, ještě tak mohl říct, aniž by se jednalo o něco, co už vím?'' Jonathan se chraplavě zasmál.
''To všechno je sice fakt, ale já Claru znám mnohem dýl než vy všichni. A víš ty co? Šila na vás boudu. Lhala vám, a přetvařovala se, abyste si to o ní nemysleli.'' Na Stephenově tváři se objevil nečekaně překvapený, a udivený výraz.
''Co? Co na nás jako hrála? A proč?''
''Celou dobu je s Johnem.''




PS: A jak už to bývá, škemrání o vaše názory ke kapitole je moje nutnost, takže v tom budu pokračovat. Budete tak hodní a napíšete názor? O:) Celkem by mě zajímalo, co si myslíte o tom, co Jonathan Stephenovi vybalil :D
PPS: Když jsem měla chvilku času jakože opravdu času, ne když dělám x věcí najednou a ještě k tomu sleduju blog - tak jsem se podívala na blogy affs. A co jsem nenašla? Hned několik kontrol affs. A víte co? Když víte, že neobíhám, protože... ehm, my víme proč, (a v březnu už by to mohlo být lepší, asi dostanu prášky), tak proč mě tam tedy když tak nezmíníte, když o tom nemám šanci vědět? A nebo proč jste se mi tedy zapisovali k úklidu, když mě pak z affs vyřadíte, protože jsem se JÁ U VÁS nezapsala? Nelogika, fakt O.O A nebo jsem asi nějaká nechňápavá... To jen tak mimochodem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Milenne Milenne | Web | 15. února 2014 v 8:48 | Reagovat

Kornie je prostě debil a slepice! :D
Myslím, že s tím všichni souhlasí!!! :D
Každopádně, kapitola je jako vždy úúúúúžasně napsaná, sestřičko, těším se až tu konečně bude to překvapení  ve psaní, je to geniální, jak jsi to vymyslela! :D
Také už chci mít sedmou kapitolu na mailu, myslím, že se dokážeme dohodnout!  :D
Tvá sestřička Milenne, co se snaží vymyslet, jak se ubránit Jamesovi, aby jí neodtáhl od Rozhledny! xD :D :P

2 Clara Black Clara Black | Web | 15. února 2014 v 9:02 | Reagovat

[1]: Jasně, jasně :D Slepičák :D Tvůj názor znám, sestřičko :D Ale vůbec netuším, jaké překvapení v psaní myslíš? :D

3 Camilla Camilla | Web | 15. února 2014 v 12:32 | Reagovat

Předchozí kapitoly jsem nečetla... Som ostuda. :D Četla jsem kousek JaM a to bylo boží. Musím si na to někdy udělat čas a rozhodně to přečtu.! :D Píšeš úžasně. :)

4 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 15. února 2014 v 18:49 | Reagovat

Super kapitola. Jonathan je naprostý magor. A podle mě manipulátor, a ještě větší než Clara, která je opravdu dobrá herečka. No budu se těšit, jak se to bude vyvíjet dál.. :-)

5 Sillia Sillia | 15. února 2014 v 19:05 | Reagovat

No... Mám zamotanou hlavu a to i přes ty spoilery. Nevím co debílek Kornie Stephenovi řekl, jestli jen to, že ji zbil, že ji našel, obojí nebo něco úplně jinýho. Vážně nevím, ale já mám trpělivost, já si počkám na další kapitolu, když to nenajdu v té další, tak si počkám na další, ale tahle trpělivost vůbec nesnižuje to, že každý den jak krypl čekám, až sem pověsíš další a když ji vidím, tak se div nezblázním k smrti infarktem, či jinou srdeční nebo mozkovou příhodou. Ale Clara se mi líbí, ta je prostě dokonalá, jenom mi v téhle kapitolce tak trochu chybět Seth, škoda, že tu byl zmíněn jen jedním slovem, ale zase jsem ráda, že tahle kapitola byla taková namixovaná, jak o Claře, tak o někom z ostatních, jakože nebyla jen o jedné z těch pomyslných stran. Jako vždy jsem si skvěle početla a nemůžu se dočkat další.

6 Ella Monurová Ella Monurová | 15. února 2014 v 20:13 | Reagovat

Já už vážně nevím co mám psát, ale znovu se prostě musím opakovat.Je to vážně úžasná, senzační a dokonalá kapitola.. Jo a Johnatan je vážně debil :D

7 Ellnesa Ellnesa | Web | 18. března 2014 v 19:31 | Reagovat

Já bych Korniho normálně přizabila! Ale kapitola je super, Clara se tady ukazuje zase v jiném světle. A budu se opakovat, ale kapitola je dokonalá, tajemná a hrozně moc se těším na další!

8 Rexxanna Rexxanna | E-mail | Web | 29. března 2014 v 13:00 | Reagovat

No prostě nádhera... Docela mě teda naštval Jonathan... No jinak jako vždy super kapča... Už ani nevím jak mám chválit páč se mi to opravdu moc a moc líbí a každá kapitola je opravdu něčím zajímavá... Prostě nádhera... Du se přesunout na další kapču a docela mě mrzí že jsem to nezačala číst hned jak byla poprvé zveřejněná... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama