Tisíc podob Mistra 7. kapitola

21. února 2014 v 0:00 | Clara Black |  Tisíc podob Mistra

Ostřím nože, část druhá

Thomas přimhouřil oči, popadl mě za ruku a odtáhl mě do kouta, dál od ostatních hostů. Přeměřil si mě pohledem, jako by ohledával mrtvé tělo a odkašlal si.
''Cože?'' Zoufale jsem přikývla. Jestli bylo něco, na co jsem nechtěla vzpomínat více, než na zkoušku a Mistra, pak to rozhodně byl onen únos, znásilnění a následující bydlení s Johnem a jeho muži, kteří mě využívali jen k tomu, abych jim dělala služku.
''Co Milenne?'' Thomas zmínil mojí sestru. Překvapilo mě to, nemyslela jsem si, že se ti dva znají. Načechrala jsem si vlasy a chvíli jsem váhala, jestli mu říct jak to je, nebo ne, ale nakonec jsem vyjela s barvou ven: ''Je u Mistra.'' Thomas znejistěl, viděla jsem mu to na očích. Tvář se mu stáhla smutkem a obočí dokonale podtrhovalo bolestný výraz v jeho jasně modrých očích. Kdybych ho neznala, přísahala bych, že ho to trápí.
''Proč se ptáš na sestru, o které jsem do nedávna nevěděla?'' Thomasův výraz povolil a změnil se na výraz překvapení. Z jeho pohledu mi bylo jasné, že něco tají, ale nebyla jsem až tak zvědavá, abych ho zahltila dalšími otázkami. Jednoduše jsem přikývla a řekla: ''To je v pohodě, nemusíš mi to vysvětlovat.'' Protože někdy je opravdu lepší se neptat.
''Claro chtěl jsem se tě zeptat, jestli je pravda to s tvou no-'' Hlas se mu jednoduše vytratil a věta zůstala nedořečená, protože jsem si povytáhla lem šatů tak, že mi byla vidět protéza. Thomas tiše zalapal po dechu a v očích se mu objevil výraz chápajícího přítele.
''Pane bože, je mi to hrozně-''
''Pšt, Thomasi. Jsem s tím smířená, není třeba to rozebírat.'' řekla jsem, abych ho umlčela. Nestála jsem o další bolestivé rýpání v minulosti, protože jsem se nad tím ještě stále nedokázala povznést. Všechny moje vzpomínky na tu dobu byly stále jako otevřená, čerstvá rána - a probírání těch vzpomínek bylo stejné, jako zarýt do té rány nehet.
''Co není třeba rozebírat?'' Johnova přítomnost mě zcela vykolejila. Najednou stál hned vedle mě, na tváři mu hrál zářivý úsměv a čekal, až něco řeknu.
''To... nic, Johne.'' odvětila jsem rychle, abych dala Johnovi najevo, že se o to nemá zajímat. John přívětivě pokývl Thomasovi na pozdrav a odtáhl mě od něj dál. ''Už půjdeme, jo?'' Jednoduše jsem přikývla a nechala se odtáhnout až k autu, jako bych byla loutka.


''Tu máš,'' řekl Seth a rychle Milenne hodil velký řeznický nůž. Milenne ho chytla a polekaně na Setha pohlédla. Vypadala, jako by se ho pohledem ptala, jestli by to nešlo vynechat.
Seth evidentně poznal, o co Milenne šlo ale ihned její naději na okamžitý návrat do pokoje zadupal do země. Probodával ji nepřípustným pohledem a čekal, kdy sebere odvahu na to, aby se ho zeptala, co má udělat.
''Co... co po mě vlastně chceš, Sethe?'' Seth se posadil na malou dřevěnou stoličku u zdi a jednoduše ukázal na starou zrezivělou vanu, která stála kousek od Milenne. Milenne udělala několik kroků, tázavě se ohlédla na Setha a pak nahlédla do vany. Když spatřila to, co ve vaně bylo, potlačila výkřik.
''Zbláznil jses?!'' vyštěkla rozzlobeně na Setha. Seth jen pokrčil rameny a dál seděl na stoličce, jako by jí tím chtěl naznačit, že tam budou dokud neudělá to, co od ní chce.
''Já věděl, že se jí to nebude líbit. A říkal jsem ti to, Sethe.'' Milenne pohlédla s prosebným pohledem na Stephena, který se právě objevil v průchodu do té malé podzemní místnůstky, kde se právě všichni tři nacházeli. Vlastně všichni čtyři - ve vaně ležel uspaný člověk.
Stephen se přiblížil k Milenne a položil jí ruku na rameno, jako by jí tím gestem chtěl dodat sílu i odvahu. ''Bude to v pohodě, Milenne.'' Seth protočil oči a prstem si kreslil jakési obrazce do prachu, který ležel na zemi. V celé místnůstce už ani nebyla podlaha, zem byla ale tvrdá jako kámen, pokrytá směsí prachu a hlíny. Převažoval ale prach.
''Já... já to nedokážu,'' pípla smutně Milenne a podívala se Stephenovi do očí. Stephen se ohlédl na Setha, ale ten jeho pohled ani nezaregistroval. Evidentně byl příliš zaujatý do kreslení jakéhosi obrazce a čekal, až mu Milenne hrdě oznámí, že splnila první úkol.
''Milenne,'' začal konejšivým hlasem Stephen. ''-musíš to udělat. Jinak to prostě nejde.'' Milenne se smutně zadívala do země, a chvíli jen stála a přemýšlela. Stephen od ní poodstoupil a pozoroval ji, čekajíc, co udělá.
Přiblížila se k vaně a ohlédla se na Stephena, který se na ni povzbudivě usmál. Milenne pevně sevřela nůž a podřízla hrdlo tomu nebohému člověku, který ležel uspaný ve vaně.
Z rány se okamžitě začala řinout krev. Nejdřív v malých pramíncích, poté ty pramínky zesilovaly, až začala krev v pravidelných intervalech stříkat z rány.
Milenne vytřeštila oči, upustila nůž a s vyděšeným výrazem se otočila na Stephena. ''On... on... Ta krev...'' zamumlala, zatím co na ni stříkala z rány horká krev člověka, kterého odsoudila k smrti.
''Já...'' špitla ještě potichu, než se jí podlomily nohy a ona se sesunula k zemi. Stephen ji rychle chytil a vzal si ji do náručí.
''Já říkal, že omdlí,'' zareptal a nazlobeně pohlédl na Setha, který se pomalu zvedl ze stoličky. ''No a?'' pronesl lhostejně Seth a oba se společně vydali zpět nahoru, pryč od člověka, kterému zbývala pouhá půlminuta života, a minimum krve v žilách.


Cestou k Johnově pronajatém bydlení se mi příšerně zatočila hlava. Zastavila jsem se a přivřela jsem oči. Cítila jsem, jak mi ve spáncích tepe, nohu jsem měla jako z rosolu a ruce byly tak těžké, že jsem je sotva dokázala zvednout.
Ztěžka jsem oddechovala a sledovala, jak se mi John pomaličku ztrácí a množí se, jako by chtěl mít celou armádu stvořenou ze sebe samého. ''Johne,'' špitla jsem přidušeným a roztřeseným hlasem, ale v tu chvíli jsem si vůbec nemohla být jistá, jestli mě slyšel.
''Je mi... nějak divně,'' špitla jsem znovu stejným hlasem a všimla jsem si toho, že se ke mě blíží Johnova armáda. Bylo jich příliš. Asi šest Johnů, a všichni se blížili ke mě. Polilo mě horko a noha se mi rozklepala tak, že jsem se sotva udržela vestoje.
''Co se děje?'' Johnův hlas zněl až podezřele starostlivě, ale nezaobírala jsem se tím. Opřela jsem se o něj a položila jsem mu hlavu na rameno, protože mě zmáhal strach, že jestli si ihned neodpočinu, tak zemřu.
''Je mi divně, Johne...'' Vzal mě za ruku a pevně mi ji stiskl, jako by mi tím chtěl říct, že je se mnou. Vlastně to bylo komické, protože to on Simonovi nakázal, aby mě znásilnil, pokud Seth nevyhoví Larryho přání, ale v tu chvíli to pro mě nehrálo žádnou roli. Potřebovala jsem oporu - a té se mi dostalo. John sice nebyl žádný princ, který by opravdu stál o to, mi pomoct, ale pomohl mi. I přes to, že jsem pro něj nebyla nic víc, než výhodný obchod.
''Můžeš jít?'' Unaveně jsem mu pohlédla do očí a vydala jsem jakýsi zvuk, který by se dal identifikovat jako zabručení. Povzdychla jsem si.
''Myslím, že jo,'' zašeptala jsem a cítila jsem se ještě víc vyčerpaně. Jako by pro mě každé slovo bylo obrovským vyčerpávajícím výkonem, který mě posouval dál, až k úplnému vyčerpání.
''Tak pojď, doma si odpočineš.'' Tahle slova v mých uších zazněla tak kouzelně, že jsem se uvedla do pohybu. Stále jsem si ale připadala jako bych šla ve spánku. Jako bych byla spícím chodcem, v náručí nebezpečného vraha.


Asi víte, o co teď budu žádat, že? O:)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 fendsterovci fendsterovci | E-mail | Web | 21. února 2014 v 0:27 | Reagovat

super článok, krásny blog aj design :)

2 Sillia Sillia | 21. února 2014 v 14:43 | Reagovat

Pěkné a velmi povedené, už teď se velmi těším na další kapitolku. To střídání stylu psaní je zajímavé, hlavně ja hned poznat, kdo je úplně hlavní postava, předtím, kdo by si to přečetl, nějakou novější kapitolku a ne ty předtím, nejspíš by poznal, že je hlavní skupina lidí a ne jen jedna, takhle je to ještě o to více čtivé, a ty části se ani nemusí nijak rozdělovat, protože je právě podle toho poznat, že je to jiné místo, že nejsou všichni na tom stejném. Opravdu se mi to tak čte lépe.
Děj byl jako vždycky fantastický, takže rovnou přejdu k tomu, co se mi líbilo nejvíc. Z krku vytékaly nejdříve jen slabší pramínky, které nabývaly na intenzitě až krev stříkala a ona byla postříkaná od krve a pak se sesunula k zemi a omdlela... Milenne je tedy slabší nátura, měla štěstí, že ten člověk byl uspaný, ale kdyby byl živý, to bych jí teprve chtěla vidět, respektive si o ní číst.
A Seth, můj miláček, ten to zase zabil. U něj už je to "no coment" protože to prostě nejde popsat, je úžasný, ani mi tu nechyběly ty jeho dokonalý kecy, on to zabíjí i když mlčí.
S Clarou je to taky zajímavý, zajímalo by mě, co jí kdo nalil do pití, že jí je takhle blbě, ale neumře nám tu že ne? Ne neumře, je hlavní postava, ta neumírá, ale i tak, nebyl to jenom nevydařený pokus o vraždu?

3 Milenne Milenne | Web | 21. února 2014 v 17:07 | Reagovat

Sestřičko, TpM dneska NĚKDO číst bude! Nechápu, proč jsou lidé tak blbí, přímo řed nosem mají tu nejdokonalejší povídku a oni si toho neváží, ani nejsou schopní dát blbý komentář, pochválit ti, že si ti to povedlo nebo ti poradit, dát sem kritiku...nic! Nebetyčně mě to sere už kvůli tomu, že zrovna TY máš nejlepší blog jaký jsem kdy viděla a ostatní včetně mě ti ležíme u nohou. Ani po palce ti nesaháme a přesto někteří jsou tací, že si myslí, že jsou lepší než ty!  
I když mají o více než polovinu menší návštěvnost! Upřímně, lidská logika je vážně oříšek!
Co se týče tvého psaní v TpM je dokonalé, ještě více než psaní jakékoli jiné povídky. Ani nevím, proč jsem si celkově Mistra oblíbila. Začalo to JaM, které jsem žrala a teď TpM, které žeru ještě více. Oboje je pro mě droga a (i když to bude znít divně), jakmile si nefetnu jednu kapitolu, jsem zničená, zlomená a smutná! :D
Prostě všechno je to dokonalý příběh, nic zde nemá chybu (Rozhledna už vůbec ne :3 :-D ) a neuvěřitelně jsem ráda, že kdyby vůbec tě napadla myšlenka o Mistrovi.
Kapitolka je jako pokaždé naprosto úúúúúúúžasná, co více k tomu říct, přechod je perfektně naplánovaný, přeběhne to tak lehce, že se tomu nechce věřit. Velice promyšlený je i děj, upřímně, jsem hooodně slabší nátura, abych pravdu řekla, jsem ráda, že mě Stephen chytil (aneb osud je fakt svině *hází další truhlík z okna* :D). A Seth...Sillia má pravdu, zabil to i každým svým nádechem. A Stephen také! xD
Co se týče tebe v TpM...nedivím se ti, že máš v plánu TO CO MÁŠ V PLÁNU...! :D
Těším se na to a netrpělivě očekávám další kapču (10? xD :D) na mailu! :D
Tvá sestřička Milenne, co je zčásti pobavená tím, co napsala a z části naštvaná kvůli jedné **** píp! xD -.-''' :D

4 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 21. února 2014 v 17:30 | Reagovat

Nesnáším je za to, že ji to donutili udělat! Vůbec se nevidím, že z toho omdlela, já bych to ani neudělala, asi hodně z nás. Takže tu holku docela obdivuji. A jen takový detail- byl to normální nevinný člověk, nebo někdo, koho by stejně později zabili? Já vím, že je to nepodstatný, ale docela mě to zajímá :D

Oni ji otrávili! Teda mě připadá jako sjetá, a hned mě napadlo, že ji otrávili  :D Snad mé domněnky nejsou správné a je to jen únava. Budu se těšit na další a další kapitolu :-)

5 Clara Black Clara Black | Web | 21. února 2014 v 17:34 | Reagovat

[4]: Byl to obyčejný, nezajímavý a bezejmenný človíček, který neměl práci ani rodinu, neboj :)
A neotrávili ji, ani není sjetá, je to z nedostatku živin, spánku a energie celkově. Krom toho nebere svoje prášky O.O

6 wild-teenagers wild-teenagers | 21. února 2014 v 17:40 | Reagovat

Dokonalost! :O

7 Ella Monurová Ella Monurová | Web | 21. února 2014 v 20:51 | Reagovat

Luxusní kapitola! O.o :O Jako každá :3

8 Sillia Sillia | 21. února 2014 v 23:11 | Reagovat

[5]: Ona má brát nějaký prášky?

9 Clara Black Clara Black | Web | 21. února 2014 v 23:16 | Reagovat

[8]: Jejda, to jsem asi neměla říkat, že? :-D Tak to ber jako takový malý spoiler :D
A jo, má brát prášky :D Ale jak byla u Mistra, tak je nebrala, nebere je ani teď, když je u Johna a pomalu se to na ní začíná podepisovat :D Ale něco o těch prášcích se objeví tuším až někdy po desáté kapitole, protože je na to ještě brzy :D

10 Sillia Sillia | 21. února 2014 v 23:46 | Reagovat

[9]: Ale no ták, ty mě normálně zabíjíš, neřekneš nám aspoň k čemu ty prášky jsou? To že je má brát v podstatě ani není spoiler, je mi to stejně k ničemu, jako bys ani nic neřekla, jenom mam větší chuť rozpitvat Ti mozek a tuhle informaci tam najít.. Ne, mozek bych Ti nerozpitvala, přišla bych o možnost si to prostě přečíst (nerada si lámu hlavu s něčím, s čím nemusím). Ale i tak, proč tak pozdě, to jsou tolik důležitý?

11 Clara Black Clara Black | Web | 21. února 2014 v 23:52 | Reagovat

[10]: Nejdřív zmíním fakt, že jsem díky tobě chytla záchvat smíchu :D Pitvání mozku? :D Mňam :D Ale zpět k tématu.
Jsou to prášky, po kterých lidi bývají buď jako beránci, nebo jako zombie - nechci to tu vybalit rovnou, to už by byl fakt spoier a ty já nerada, takže... :D A důležitý nejsou, zatím ne, ale budou :D Časem :D

12 Sillia Sillia | 22. února 2014 v 0:03 | Reagovat

[11]: Víš, že jsi první člověk (krom mě), co se tomu směje ještě říká mňam?
No tak dobře, už Tě nebudu s těma práškama otravovat, ale zavrtala jsi mi lebkou až do hloubi mozku hřebík, který odtamtud jen tak nedostanu, rozhodně ne bez trvalých následků, asi se obrátím na chirurgy, ale ti zjistí, že nepůjde vyndat, dokud se to nedozvim, jenže to už budu mít půlku hlavy rozčvachtanou na kaši jak se budou snažit.  Beránci x Zombie.. a co je po nich Clara? Tedy, je tohle nějaká důležitá věc, co po nich ona je?

13 Clara Black Clara Black | Web | 22. února 2014 v 0:09 | Reagovat

[12]: Obrátíš na chirurgy? :D Tak se obrať na Setha, ten ti pomůže :-D
Jinak - tahle otázka je tak primitivní, že si neodpustím odpověď. Clara je po nich jako beránek, ehm, v jejím případě spíš jako hodná ovečka :-D

14 Sillia Sillia | 22. února 2014 v 0:12 | Reagovat

[13]: To je fakt, ten by mi mohl pomoct, má ty správné nástroje a i dostatečné vzdělání a praxi, ale mám dojem, že po jeho operaci už bych se neprobrala... xD
Takže hodná ovečka... Tak to se těšim, no, kdo by se taky netěšil, že ano?

15 Elíša Elíša | 23. února 2014 v 13:04 | Reagovat

Úžasné... :-D

16 ellnesin-blog ellnesin-blog | Web | 24. března 2014 v 6:45 | Reagovat

Naprosto skvĕlé! Ich - forma se mi líbí, skvĕle se čte, ale nevím jestli se to do TpM vůbec hodí. Ale kapitola je to luxusní!

17 Rexxanna Rexxanna | E-mail | Web | 29. března 2014 v 13:31 | Reagovat

Je to paráda... Prostě super... Moc se ti tato kapitola povedla... prostě nádhera... co k tomu dodat... Moc a moc se mi to líbí a ihned jdu na další kapitolu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama