Tisíc podob Mistra 9. kapitola

25. února 2014 v 0:00 | Clara Black |  Tisíc podob Mistra


Ostřím nože, část čtvrtá (konec)

Ráno jsem se probudila s vlastním výkřikem na rtech. Prudce jsem se zvedla do sedu a rozhlédla jsem se kolem sebe, jako bych vyhledávala možné nebezpečí. Na povlečení nebyla žádná krev, srdce jsem cítila bít až v krku, byl to jen sen - ale přesto jsem byla hrozně vyděšená. Ten sen mě pronásledoval celou noc, stále se mi opakoval, dokud jsem se ráno neprobudila.
''Bože...'' zašeptala jsem chraptivým hlasem a uhladila jsem si rozcuchané vlasy. V poslední době jsem měla opravdu divoké, zlé a nepěkné sny, ale tohle bylo i na mě moc.
''Copak, kocovina?'' Danova nepěkná poznámka mě vykolejila ještě víc - nezmohla jsem se na žádné námitky, jen jsem po něm vrhla ten nejotrávenější pohled, jakého jsem byla schopná.
''Tak promiň. Špatně spíš? Všiml jsem si, že jsi v poslední době dlouho vzhůru a ve dne usínáš,'' pronesl o něco méně otravným tónem. Odfrkla jsem si vlasy z tváře a plácla sebou na postel.
''John říkal, že někam půjdeš.'' Zvedla jsem se z postele a vklouzla jsem do černého sametového županu. Změřila jsem si Dana pohledem, který se mu jistě musel zdát jako nedůvěřivý. Poté jsem odešla za Johnem.

''My někam jdeme? Zase?!'' Tohle jsem na Johna nerozvážně vyštěkla, když jsem na něj narazila v kuchyni. John se jen usmál, vyzval mě k tomu, abych se posadila a složil noviny, které si neustále dokola pročítal kdykoliv jsem za ním šla.
''Drahoušku...'' začal John, ale já ho ve svém ranním rozčilení nepustila ke slovu. Ještě než jsem se stihla posadit jsem na něj vychrlila několik dost ošklivých nadávek a protestů, které jsem zakončila prostou větou: ''Jsem unavená, nikam nejdu!''
''Claro, drahoušku, kdybys mě nechala domluvit, tak bys věděla, že jsem doufal v to, že bys tam šla sama, bez dozoru.'' Tímhle mě dost překvapil. Mile překvapil. Jít někam bez jeho goril znělo dost dobře, vlastně tak dobře, jako útěk, který jsem zatím nemohla zrealizovat.
''Co? A kam jít?'' John se začal houpat na židli. Přišlo mi to komické, vzhledem k tomu, že to obvykle dělávají studenti ve škole, ale nic jsem na to neřekla. Čekala jsem, co mi John prozradí o tom místě, kam bych mohla jít. Byla jsem napjatá, a neuvěřitelně zvědavá.
''Jde o takovou malou akcičku, s převleky.'' Převleky? Okamžitě jsem si vzpomněla na to, jak jsme s Jonathanem na střední šli na jeden halloweenský večírek převlečení za zombie - nezapomenutelný zážitek.
''Myslíš jakože-''
''Upíři, poldové, fiktivní postavy, pohádkový postavy, cokoliv, co tě napadne.'' odvětil John dřív, než jsem se stihla zeptat. Tím nakrmil tu bestii ve mě - mou zvědavost a já si mohla připadat alespoň částečně spokojeně.
''Tak co? Chtěla bys jít?'' I přes velikou únavu, která mě zmáhala jsem bez váhání přikývla.
''To jsem rád. Je totiž na čase ukázat Mistrovi, že tě nedržím na řetězech,'' zamumlal John, a já jen automaticky přikývla. Nemělo smysl se k tomu vyjadřovat.
''Ehm, ale... pustíš mě ven ještě teď? Hádám, že to začne nejdřív pozdě odpoledne, ale nemám nic na sebe...'' začala jsem tichým, prosebným hláskem. John se rozesmál. ''Jistě, že tě pustím ven,'' odpověděl mile. ''Ale půjdu s tebou.''


''Milenne? Milenne...'' Milenne pomaličku otevřela oči a tiše vydechla. Znovu přišla k sobě po dalším omdlení, ke kterým v poslední době docházelo podezřele často. Vyčerpaně pohlédla na Stephena a děkovně mu stiskla ruku. Pravděpodobně ji znovu odnesl nahoru, a čekal u ní, než znovu přišla k sobě.
''V pohodě?'' Milenne automaticky přikývla a posadila se, i když pomyslela pravý opak. Jak by mohla být po tom všem v pohodě? To snad ani nebylo možné.
''Hele, tak mě napadlo, že by ti mohlo prospět odsud na chvíli vypadnout, trochu se pobavit...'' začal Stephen a mile se usmál. Snažil se být co nejmilejší, protože si moc dobře uměl představit její situaci. Všechno to, co ji Seth nutil se naučit bylo víc než stresující - a někdy i nechutné.
''Jo, to zní fajn,'' odvětila zamyšleně Milenne. ''Kam?'' Stephenův úsměv se nepatrně rozšířil.
''Doufám, že máš ráda převleky,'' prohodil Stephen a v očích se mu zablýsklo.


''Nevypadám v tom divně?'' John seděl na jakési malé pohovce a poklidně popíjel šampaňské a prohlížel si šaty, které jsem si zkoušela. Zrovna jsem na sobě měla dlouhé stříbrno-bílé korzetové šaty, které dělaly dojem, že jsou tylové. Už jsem vyzkoušela asi šestery šaty a tyhle mi jednoduše padly do oka.
''A nejsou vám příliš těsné, slečno?'' zeptala se mě prodavačka. ''Ne, vůbec ne,'' odpověděla jsem bez rozmýšlení. Když mi prodavačka tyhle šaty ukazovala, okamžitě podotkla, že jsou v nejmenší velikosti a většina dam, které o ně měly zájem si je ani nezkusila, protože byly příliš malé a těsné. Tenhle problém pro mě nic neznamenal. Byla jsem dost štíhlá na to, aby mi ty šaty padly - a zároveň jsem byla i zvyklá na korzety, takže to pro mě opravdu neznamenalo žádný problém.
''Jsi krásná, víš o tom?'' Pozvedla jsem jedno obočí a posadila se vedle Johna. ''Nepovídej. Ale vážně, co si myslíš o těch šatech?'' John do sebe hodil další sklenku šampaňského a jemně mě pohladil po tváři, až mnou projel nepříjemný pocit připomínající mrazení.
''Jsou to krásný šaty, doufám, že si je vezmeš.'' To mi jako názor a schválení stačilo. Jednoduše jsem pokývla té ženě, která obchod vedla a odešla jsem s ní dozadu, kde jsem si před tím vybírala šaty na zkoušení.
''Myslím, že vám ty šaty budou báječně slušet-'' Vytáhla jsem si z kabelky zbraň a namířila jsem ji na ni. Vyděšeně vytřeštila oči a ruce se jí rozklepaly.
''Ano, taky si myslím, že mi budou slušet. A vám bude slušet kulka v hlavě, paní informátorko.'' S touhle větou jsem jednoduše zmáčkla spoušť. Nechtěla jsem ji zabít, ani ty šaty ukrást, ale John na tom trval. ''Spojme nutné s potřebným,'' řekl, než jsme do toho obchodu vešli. Sebrala jsem kabelku a vrátila jsem se za Johnem - stále v těch pohádkových šatech.
''Výborně, drahoušku. Ale ještě ti něco chybí,'' zašvitořil John a nasadil mi do vlasů třpytivou tiáru, za kterou by se nemusela stydět žádná princezna. Urovnal mi ji ve vlasech a pak mi podal jednoduchou, ale nádhernou bílou růži.
''Jako princezna,'' řekl pobaveně a rty se mu zkřivily do ironického úšklebku. Uhladila jsem si šaty, ujistila jsem se, že na nich nemám ani kapičku krve té prodavačky a nasadila jsem si bílé rukavice, které mi byly až někam po lokty. Když jsem se na sebe znovu podívala do zrcadla, abych si zkontrolovala vlasy, vypadala jsem pro jednou opravdu hezky. V ten moment jsem si připadala jako bych byla opravdu krásná. Usmála jsem se, a s tím upřímným úsměvem na rtech jsem i s Johnem odešla pryč, dřív než tu začnou čmuchat poldové.


Když na Milenne dolehl účinek taneční hudby a všeobecná dobrá nálada ostatních lidí, kteří všude kolem tančili do rytmu hudby nebo se bavili, musela se usmát. Konečně opustila to nepěkné prostředí sklepních prostorů a Dahmerovic domu.
''Díky, že jsi mě sem vzal!'' řekla nadšeně Milenne Stephenovi a děkovně se na něj usmála. Stephen mávl rukou. ''Samozřejmost, Milenne, samozřejmost. Snad se tu budeš alespoň trochu bavit.''
''To víš, že se bude bavit, ty blbečku. Není u nás doma, tak se bude bavit i kdyby seděla na zadku a koukala na ostatní,'' poznamenal ironicky Seth. Milenne ho spražila pohledem a raději zmizela v davu lidí, kteří hýřili dobrou náladou a přislibovali dobrou společnost.
''Hodně štěstí, bratříčku. Jsi v tom sám.'' S těmito slovy zmizel i Seth - a Stephen stál zcela osamocený u vchodu. Pokrčil rameny. ''Rytíř není nikdy sám,'' pomyslel si Stephen a v zrcadle si prohlédl svůj kostým. Jít za rytíře nebyl zas až tak hloupý nápad jak si myslel... alespoň nedělal piráta, jako Jonathan, který se právě vrhl na stůl s alkoholem.


Milenne se už stihla seznámit se skupinkou moc milých lidí a ke svému velkému údivu měli i dost věcí společných, což ji samozřejmě velice potěšilo. Ráda by si našla nové přátele.
Když se od skupinky vzdálila, aby si zašla pro něco v pití, zastavila se uprostřed davu. Kousek od ní stál člověk, který se jí zdál podezřele povědomý. Ten způsob postoje, a zoufalé vyhlížení - opravdu jí byl povědomý. Díval se někam ke dveřím, jako by čekal, až někdo přijde. Milenne se automaticky otočila směrem, kam se díval, ale nikoho neviděla. Když se otočila zpátky, projela jí vlna mrazivého děsu.
Opravdu ho znala.
''Tho... Thomasi...?'' špitla, ale nemohlo ji přes hlasitou hudbu být slyšet. Osoba, jíž ale byla její slova určená se k ní ale pomalu přibližovala.
Byl už necelé dva metry od ní, a popadl ji neklid. Co když se spletla? Byl přeci mrtvý. Zmizel, police jeho tělo nikdy nenašla. Ne, že by potají nedoufala v to, že žije, ale... bylo to neskutečné. Příliš neskutečné, než aby to mohla být pravda a ona tomu uvěřila. Ale konec konců, stál před ní, a spaloval jí bolestným pohledem, který prozrazoval to, jak moc se mu stýskalo.
''Thomasi?'' vydechla Milenne a cítila, že jí po tvářích stékají slzy. Přiblížil se k ní a sevřel ji v pevném objetí. ''Jsem tady, Milenne.'' Byl opravdu živý. Když ji držel v objetí a cítila na krku jeho dech, cítila, jak mu rychle a mocně bije srdce, uvěřila. Byl zpět. Nikdy ji neopustil. Neviděla ho celé roky, věřila tomu, že je mrtvý, ale nebyl.
''Thomasi, co se-''
''Pšt.''
''Chyběl jsi mi, kde jsi byl? Myslela jsem si, že jsi mrtvý...'' Thomas si tiše povzdychl. Nemohl o sobě dát vědět, aniž by ji neohrozil, což by nikdy nedopustil. Celé roky čekal, a doufal, že se znovu uvidí, ale až poté, co se setkal s Clarou znovu získal odvahu se s Milenne setkat. A bylo načase si vynahradit tu dobu, kdy ji musel nechat samotnou. Musel jí to vynahradit. Ale nejdřív ji musí dostat od Mistra.
''Taky jsi mi chyběla, Milenne. Všechno ti vysvětlím, ale nemáme času nazbyt. Vím, co se stalo, a vím kde teď býváš. Vymyslím nějaký plán, jak tě odtamtud dostat, neboj. Clara mi řekla, jak to bylo s ní, a obávám se, že tě budou nutit do toho samého - ale to nedopustím. Ano? Nedopustím to. Dostanu tě pryč a pak budeme zase spolu.'' Milenne přikývla a znovu ho objala. Potřebova cítit jeho přítomnost, dokud mohla. Chtěla s ním být co nejdéle to jen jde, ale tahle akce nebude trvat věčně. Musejí si užít každou minutu.
''Povídej mi o tom, co se stalo,'' špitla a Thomas rozhodně přikývl a odvedl Milenne dál od ostatních lidí, aby měli klid na rozhovor.





Konec.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 modre.oo modre.oo | 25. února 2014 v 0:42 | Reagovat

super. kostumy. kde a jak te to napadlo ? u tehle povidky mam konecne pocit ze sleduju film a ne ze ji ctu. vazne dojemna nadhera !! :3

2 Sillia Sillia | 25. února 2014 v 14:56 | Reagovat

Ale no to snad ne... Konec teď, tohle má být konec? Prosím, že si z nás děláš jen srandu, střílíš si z nás, tohle přece nemůže být konec? Kde je ta spousta informací? Třeba ty prášky o kterých ses zmínila. A to má být konec, že najednou Mistr přijde o obě holky, ty skončí obě u Johna a to je vše? Nemáš náhodou schovaný třeba třetí díl? Tak nádherná povídka, tak úžasně rozepsaná a on má být konec. Já budu brečeet.. "fňuk... fňuk.. bééé... fňuk.." Ani nevíš, jak moc se mi po Mistrovi bude stýskat, hlavně po Sethovi.
Krom toho, je tahle kapitolka tak úžasná, ta vražda tý prodavačky je totálně bestovní a za co to Clara vlastně šla? A za co Milenne? A kdo všechno byl na tom večírku a proč se nepotkali? Krom toho jsem ráda, že John pustil Claru samotnou, tak dlouho chce utéct a teď má dokonalou příležitost. A ono nic. Konec. To je jako useknou někomu hlavu a přitom ho nechat žít. Doufam, že to ještě dopíšeš, ty vždycky něco ukončíš, když to zrovna má ten nejlepší nájezd na něco pořádného. Jenom škoda, že se v téhle kapitole strany obrací, Mistr je udělaný, jako to největší zlo a John jako světlo, přitom mě to přijde naprosto obráceně, od začátku tvrdím, že Mistr je prostě nejlepší a on teď jako parta těch nejhorších parchantů. No jo, já jsem prostě zatvrzelý Mistrovec, nepřipustím, tedy sobě nepřipustím, že by nějaká parta lidí mohla být lepší než oni. Já celou dobu tak nějak doufám v happyend, Clara zpět u Mistra, Milenne opět jako Očko, John s useknutou hlavou a tělem děravým jako cedník pověšený za vlastní střeva někde nad chodníkem v parku... A ono nic, ono to končí tak, že to nekončí. Proč?! Proč?! Proč jsi ke mně tak krutá?! Proč mě trháš na kusy? Proč jsi tak surově rozpitvala můj mozek?
Ale opět, přestože tam Seth byl jen na chvilku, tak to zase celý zabil, ale totálně. Asi jsem se do něj zamilovala... Brrr..Ne to nemyslím vážně, jen tím chci zvýraznit, jak moc je skvělej, doufam, že jestli končíš s TpM tak začni psát Krysáka, ne ještě líp, nekonči Tpm, to je na skončení až moc dokonalý, skvělý a perfektní bez jediné malé chybičky.

3 Elíša Elíša | 25. února 2014 v 16:31 | Reagovat

[2]: Přesně! Ještě né... Nutně potřebuju další kapitolu! Tohle je moje droga! :-(

4 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 25. února 2014 v 17:25 | Reagovat

Doufám, že si to ještě rozmyslíš. Tři čtenáři, stejně myslím že jich je víc! není moc, ale aspoň nějací. Taky si nejsem jistá, kolik lidé u mě čte povídky, ale zahodit je nechci. A teď k povídce- ta první část. Jsem ráda, že Clara se může taky na chvíli jít bavit. Ta věčná buzerace, nebo jen nic nedělání doma, ji musí pěkně štvát, takže se nedivím, kdy hned na tu možnosti kývla A ta druhá. Páni.. Nečekala jsem, že se tam T a M setkají a vůbec jsem nečekala, že se T pokusí, teda pokud to dodrží, M zachránit. Já doufám, že se mu to povede, protože to by pro M nebyl moc dobrý osud, kdyby tam zůstala. Nechci aby dopadla jako Clara. I když si myslím, že ta by nakonec nepřežila, není tak.. odvážná.
A ještě se mi líbila ta poznámka o rytíři. Sice nevím, co tím chtěl tak úplně říct, ale je to hezký :-)

5 Ami Ami | E-mail | Web | 26. února 2014 v 16:16 | Reagovat

Počkat?! To jako oparavdový konec?! No to snad néééé! Doufám, že si to ještě trochu rozmyslíš. Ale jestli myslíš tím koncem opravdový konec. Nebudu Tě nutit a bude Tvoje rozhodnutí respektovat. Jen škoda...
No, tak tohle je fat krásně napsaný! Máš vážně talent! Já vím, že se opakuju, ale to prostě nejde :-D

6 Hermi Hermi | 26. února 2014 v 21:37 | Reagovat

KONEC?!! Teď a tady?! Neeeee! Tady to nemůže skončit...! Potřebuju další kapitolu! Ta povídka je úžasná...! Prosííííím!!!

7 Elíša aneb Efi Elíša aneb Efi | 27. února 2014 v 15:01 | Reagovat

[6]: Joo!!! Přesně! Tohle nemůže být KONEC!!! :-(

8 Hermi Hermi | 27. února 2014 v 15:59 | Reagovat

Žejo!? To prostě nejdeeeeeee!

9 Ella Monurová Ella Monurová | 27. února 2014 v 18:57 | Reagovat

Panebože, konec? Vždyť je to nádhera,Claro! :3

10 Hermi Hermi | 27. února 2014 v 19:43 | Reagovat

Naprostý souhlas s ostatními komentáři (včetně těch mých)! Opakuji: To nemyslíš vážně! Budeš pokračovat, že jo?! Řekni, že to byl jen nepovedenej vtip...! Prosíííííííím!

11 Elíša Elíša | 28. února 2014 v 16:37 | Reagovat

[10]: Že jo, Hermíku? My to potřebujeme! Halo, Claro! Prosím! :-(

12 Clara Black Clara Black | Web | 28. února 2014 v 16:42 | Reagovat

[11]: Konec to není, ale absolutně netuším, kdy se tu objeví další kapitola. Moc lidí to nečte, tak bych byla ráda, aby se tu TpM nějakou dobu neobjevilo, ale... Nevím. Ale konec to není, zatím ne

13 Hermi Hermi | 28. února 2014 v 21:39 | Reagovat

Claře: UFF! Alespoň, že to bude pokračovat...! My s Elisabetkou to čteme...! I kdybychom byly jediný, prostě musíš pokračovat!
Elíše: Přesně tak! Jo!

14 Efík Efík | 2. března 2014 v 12:50 | Reagovat

Claře: Jo - uff... Já se tak lekla! A nekonči! Piš prsím dál... Jen (no, neuraž se) JaM j o něco lepší. Víc akce. Víc krve. Chtělo by to, aby byla zas Clara u mistra...
Hermi: Že jo, Hermiono?

15 Clara Black Clara Black | Web | 2. března 2014 v 12:56 | Reagovat

[14]: JaM taky nezačínalo hned brutálně. Když ale čtení hned všichni vzdávají, když je to teprve devátá kapitola, tak mi nedávají šanci ukázat tu krvavou koupel, kterou plánuji na jedenáctou kapitolu... :(

16 Elíša Elíša | 3. března 2014 v 18:36 | Reagovat

[15]: Ale já ti věřím. A čekám, až se něco stane...

17 Clara Black Clara Black | Web | 3. března 2014 v 18:39 | Reagovat

[16]: A už se taky stalo, v poslední kapitole, kterou nikdo nečte...

18 Efííííííííííííííííí Efííííííííííííííííí | 5. března 2014 v 17:33 | Reagovat

[17]: Teď si jdu přečíst! A nevěřím tomu, že by to nikdo nečetl.

19 Rexxanna Rexxanna | E-mail | Web | 29. března 2014 v 14:47 | Reagovat

Tak tato se ti povedla jako ty ostatní před tím... je to nádhera... Moc se ti to povedlo Medíšku :) Opravdu skvělá práce... je to moc dobré... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama