Deník jedné Černé příšerky (11.3./14)

11. března 2014 v 20:17 | Clara Black |  Něco jako deník

Dnešek byl naprosto super. Ráno mě máma probudila (mobil stávkoval, nemohla jsem si nastavit budíka) a já byla zase dobře vyspaná, sice došlo hned na hádku a ranní depresi, ale nakonec to bylo rychle v pohodě. Dostala jsem se z té deprese, máma šla do práce a já si uvědomila, že mám skvělou náladu - stačilo se podívat ven. Venku svítilo slunce, bylo krásné počasí, a mě leze jaro šíleně na mozek. Dodělala jsem úklid, jak po mě milost pán chtěl - (řekla bych ten chlápek, co má je můj ''biologický otec, ale jen mi ničí život, než aby byl mým pravým otcem'') a šla jsem ven, na zahradu. Posadila jsem se na lavičku, okukovala kocoury, co se vyvalovali na sluníčku a užívala si skvělého počasí, díky kterému jsem se měla naprosto úžasně. Měla jsem krásnou, dobrou a pozitivní náladu. Chvíli potom se ukázala kámoška se svým psem, tak jsme šly ven, projít se. Procházka byla dlouhá asi dvě, možná tři hodiny - prošly jsme okolí, užívaly si počasí a okukovaly přírodu. Mrkly jsme na Laml (místo u nás ve vesnici, jsou tam základy starých domů z roku... ehm, nevím kolik), minuly nějakého hledače pokladů a skvěle se bavily.
Nakonec jsem k ní šla, že u ní přespím a teď tu sedím a píšu si deník. Všechno bylo perfektní. Dokud mi před pěti minutami nepřišla pitomá sms zpráva od táty (chyba. on není můj táta) NĚJ. Jedno hloupé nezavřené okno a táta vyvádí jako bych něco ukradla nebo někoho zabila. To všechno podtržené nepřirozeným množstvím vykřičníků a máme z toho večerní depresi u kamarádky. Stýská se mi po ostří mého nože. Měla jsem si ho vzít sebou...
Hlavou mi probíhají představy toho, jak bych si nožem obnovila tu ránu na zápěstí. Ránu ve tvaru srdíčka, tu jsem tam měla jako dáreček od táty. Byla tam kvůli němu. Ale tentokrát už jsem s ním skončila. Už nebude žádné ahoj, a čau. Dobrou noc? Nic. Kašlu na něj. Pro mě právě zemřel.
A páni! Deprese se prohlubuje. Jsem totiž i příšerná kamarádka, nezasloužím si ani to, aby se mi kamarádka svěřila s tím, co se stalo, aneb historie se opakuje. Když jsem byla na základce, tak jednu mou kamarádku/spolužačku doma mlátili. Řekla to všem svým kamarádkám, ale mě ne. A to jsme si byly tak blízko! Znaly jsme se už od školky... A teď si znovu nezasloužím vyslechnout kamarádku a dát jí najevo, že jsem tu pro ni. Zjevně už jsem taková troska, že už si to vážně nezasloužím... To mě vede k úvaze nad tím, jestli si vůbec zasloužím žít? Asi ne, tak mě někdo zabijte, prosím. Jinak to asi budu muset udělat sama...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Scriptie Scriptie | Web | 11. března 2014 v 21:23 | Reagovat

Nejdřív jsem měla radost, když jsem si četla, jak ses měla krásně. U nás dneska bylo taky úplně žůžově. :3 Ale ta SMSka od osoby-jejíž-jméno-se-od-teď-nesmí-vyslovovat... no, to by dokázalo zkazit náladu a přivolat depresi. Mrzí mě, že ty-víš-kdo šílí kvůli nějakému podělanému oknu. To dokáže naštvat. :/
Ale jsem ráda, že aspoň první polovinu dne jsi měla krásnou.

2 meddie-stories meddie-stories | E-mail | 12. března 2014 v 11:29 | Reagovat

Taky jsem tak nějak doufala podle toho začátku, ze to bude ok..:/ ale on to celkem dost přehání. Jedno okno paneboze..._. Je mi to líto. Zasloužis si žít. Opovaz se o tom vůbec ještě někdy váhat. //

3 Camilla Camilla | E-mail | Web | 12. března 2014 v 13:29 | Reagovat

Pro mě otec zemřel už asi před měsícem. :( Rozhodně si zasloužíš žít! Každý je nějaký. A to neznamená, že by kvůli své chybě někdo neměl žít. :) Myslím, že jsem ještě horší, než ty, protože ty jsi podle mě skvělá. :)
A jsem ráda, že jsi měla dobrou náladu. Kéž by se objevovala častěji. :)

4 Evushka Evushka | Web | 12. března 2014 v 15:01 | Reagovat

Takže toto všetko ti spôsobuje tvoj "otec"? A nemôžeš sa odsťahovať k mame? Ako nechápem, keď ťa už chcú psychológovia a psychiatri liečiť, tak v prvom rade by ťa mali zbaviť príčiny, ktorá to všetko spôsobuje... Inak verím ti, že to musí byť hrozný pocit, keď sa ti kamoška nechce zdôveriť. Skús jej vysvetliť, že čo by to pre teba znamenalo. Ona ti to podľa mňa nechce povedať preto, lebo ťa nechce viac zaťažovať, lebo si myslí, že máš dosť problémov svojich. Musíš jej povedať na rovinu ako sa kvôli tomu cítiš. Ty potrebuješ byť súčasťou života iných, aby si mala pocit, že ťa potrebujú, že si potrebná a ona ti ten pocit berie. Ja viem, vzhľadom na to, že nemáš žiadne sebavedomie, ako si niekde písala, tak asi nebudeš typ, čo sa sám za seba postaví, možno by ti v tomto pomohla iná osoba. Alebo to napíš sem na blog ako sa pri tom cítiš, akoby si to hovorila jej. A potom jej pošli link. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama