Deník jedné Černé příšerky (18.3./14)

18. března 2014 v 14:27 | Clara Black |  Něco jako deník

Začínám být unavená. Druhou noc jsem strávila bořením tváře do polštáře, neschopná usnout. Ani poslouchání tikání hodin mi nepomáhalo, takže se ze mě brzy stane zombie, pokud tahle nespavost bude pokračovat. Uklidňuje mě ale myšlenka, že jsem zvyklá. Moje obvyklé čtení knih totiž probíhá v noci, takže... Mi to vlastně neuškodí.
Dnes se bude domlouvat ta moje brigáda, uvidíme, jak to dopadne. Vážně totiž doufám, že mě vezmou. I přes to, že bych musela chodit přes část vesnice sama, byla bych tam s lidmi, co to vědí... chci tam. Navíc některé od tamtud možná znám, když jsem byla mladší, někteří si ze mě dělali legraci, asi jako mámin bývalý šéf. Byla tam legrace. Někdy jsem tam dokonce mohla jen tak pobíhat nebo hrát v hry na počítači jedné máminy kamarádky xD Ale to už je dávno, hodně dávno. Od té doby se to v Hunteru hodně změnilo. Větší výroba, zbourané zdi, víc lidí, noví lidé a sem tam vtipní návštěvníci z Německa, které prý mají máma a ostatní dělníci učit česky... :D
Jinak se snažím se konečně dokopat k psaní. Včera jsem chtěla dopsat druhý díl povídky Krev, tedy Krev nezapřeš, ale nenapsala jsem ani slovo. Jediné, co jsem napsala byl nějaké slátaniny kousek z Mistra, něco s Thomasem a sochou v hale a pak jsem si napsala ještě první dvě věty v Chůvě, kterou chci konečně dopsat v rámci projektu od Ewil. Ale ne, já se k tomu psaní prostě nedostanu. Asi jsem tolik rozhozená, že nevím, co dělám a hodně rychle si neuvědomuju, že bych měla psát. Taky bych měla napsat další Aenesis, a začít připravovat Annu a povídku na čarodějnice, ale nemůžu se k tomu dostat. A když už, tak jen sepíšu článek, který nakonec smažu, protože se mi zdá zbytečný xD
Zítra se na blogu objeví můj další emoční výlev, aneb Rudá a krev, pokračování Černá a Smrt. Nevím jak, ale prostě mě napadlo, že bych mohla napsat další díl... a pak mě napadl ještě jeden, takže to bude zase trilogie. Bannery už jsou v menu, taky jsem předělala ten od Černé, takže kdyby mě někdo chtěl potěšit... O:)

A také musím podotknout, že jsou tu čtyři lidi buď hrozní srabi, nebo jsou šíleně líní. Dám vám anketu, kde můžete jen kliknout jestli mám psát dál TpM nebo ne a najednou se to pěkně rozjede - 16 lidí je pro to, abych to dál psala a 4 zase ne. Ale že by se třeba ti 4 ozvali už před tím?! To mě tedy naštvalo. To je takový problém říct svůj názor? Jak tak koukám, tak se tu vážně snad nedá věřit ani pochvala, bůh ví kdo si myslí opak, ale neřekne to... :( Takže by mě vážně zajímalo, jestli má smysl dělat ještě třetí díl a později ještě speciální díl s tou minulostí, protože se obávám, že se tu zase najde někdo, kdo nebude upřímný a radši ze mě bude dělat naivního vola a tahat mě za nos. (Mimochodem... díky Callo, že jsi to nakonec řekla, je to mnohem lepší, než lhát, ale fakt mě hrozně mrzí to, že jsi to neřekla hned...)

Jsem šokovaná. Ten-jehož-jméno-nehodlám-psát se vrátil z našeho bytu (bydlíme v domě na konci vesnice, ale v horní části vesnice má ještě máma byt), otevřel dveře od mého pokoje a v ruce měl koblihy s marmeládou. Řekl mi: ''Chceš?'' On mi koupil koblihy, aniž bych ho o to žádala! ^^ (le jak málo stačí k dětské radosti - když vám otec, kterého jste do teď označovali jako ''toho, jehož jméno nehodláte psát'', koupí koblihy.) Málem jsem mu za to dala pusu samou radostí. Zase si to u mě vyžehlil... :D Proč je ale pořád takový? Jednou zlý a pak prostě přijde a nějakou drobnůstkou mi udělá takovou radost, že se z toho můžu zbláznit. Jako minule - přijel domů a dal mi hodinky. HODINKY. Abyste to chápali, jsem úchylná na věci, co tikají. Hodiny, hodinky, budíky - všechno. Tikání, to je moje. A on mi dal hodinky. Nádherné zelené hodinky. A víte co? Nikdy bez nich nechodím ven. Jednou pak mámě koupil ty samé hodinky, jen v jiné barvě - ale máma je nechtěla nosit. Asi proto, že by se jí k ničemu nehodily, nebo co. S tátou jsme to nechápali, ale... To je jedno.
Pane bože! Musím si dát hroznový cukr, hrát King of Kings a neřešit ty posvátné koblihy, které mi koupil. Sice je na nich hodně cukru (a to já nemusím), ale určitě mají dobrou marmeládu. Jsou od táty, takže budou pekelně dobré. A Satan má rád pekelně dobré věci.

A také už od včerejška bez ustání přemýšlím o tom, jak udělat radost kámošce, která bude mít brzy narozeniny. Po těch posledních měsících jsem tak vygumovaná, a naprosto netuším, co bych pro ni mohla udělat, abych jí udělala radost. Nechcete mi někdo poradit? ^^

No... a ještě jen tak mimochodem, je to nějakou dobu, co jsem se pokoušela udělat dess na WFS, ale naprosto mi to nevyšlo - což není žádným překvapením, ale kdyby to někoho z vás zajímalo, tak se na něj můžete podívat zde. Je pravda, že tam taky ještě chybí vrchní menu (to jsem měla zmenšit a správně nastavit, ale na zmenšení jsem nakonec zapomněla a už jsem to ani nenastavovala v té zbytečně přehnané velikosti) Jen vás prosím, nesmějte se mému amatérskému pokusu xD

Aaah! Ještě dnes jdu do Hunteru, omrknout svojí prácičku na brigádu - a samozřejmě si ji vyzkoušet. Nepředpokládám, že by se jednalo o něco, co jsem ještě nedělala, ale tak jako tak... panebože! Asi začnu lítat po pokoji a zpívat Americano Chyba. To už dávno dělám xD Aneb... Černá se mění na šťastnou Černou ^^
Sledujete moje trápení, moje chvíle radosti, i smutku. A víte co? Právě teď asi čtete to, jak si píšu zápis do deníku ze dne, který bych mohla označit za den, kdy jsem se začala uzdravovat. Jsem to zase já. Trapně vtipná, věčně měnící různé (podle některých lidí vtipné) výrazy, co se tváří vážně, jen aby se nezačala smát, jakmile se začne smát někdo jiný, protože ji k tomu cosi nutí. Ta, co zatahuje břicho až kam to jde, aby vypadala jako anotektička, mohla se tomu zasmát a pak zase sledovat to, jak vypadá normálně. Ta holka, co si matlá ruce krémy jen proto, že krém přestal fungovat po třech minutách, co neustále něco zpívá, když nikdo neposlouchá a zbožňuje tikání hodin, zároveň je závislá na posteli a zelené barvě. Neustále si hraje s vlasy, hází s nimi sem a tam, a říká si, jak vtipná fotka by to byla, kdyby si to vyfotila... Trochu střelená, naprosto trapná, out, ale naprosto v pohodě. A šťastná. Taková jsem bývala - a právě teď jsem... Díky, To.

Brigádu mám, první den ''nanečisto'' mám za sebou a... je to super. Jsem hrozně ráda, že mám tuhle možnost. Docela jsem se i zasmála, protáhla jsem si svaly a je to dobré. Zatím je to vážně dobré. Čeká mě ještě školení o bezpečnosti práce a pak už jen práce, práce a práce! Jsem vážně šťastná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ema Ema | 18. března 2014 v 14:45 | Reagovat

Taky si čtu jedině v noci :D

2 Kay Kay | Web | 18. března 2014 v 16:02 | Reagovat

Držím ti palce, ať brigádu získáš :) A taky ať píšeš, protože to je taky obrovská součást štěstí, aspoň pro mě :)
Jinak jsem se rozhodla zapojit do projektu knižní nej, je to super projekt :)

3 Sillia Sillia | 18. března 2014 v 16:08 | Reagovat

Wow. Dneska nějaký delší zápis, ale početla jsem si a tak nějak se pokusím vyjádřit se ke každému odstavci. Pokud možno zvlášť a inteligentně. Tedy odstavci, tématu.

Ani se Ti nedivím, že se nemůžeš k psaní dokopat, svůj případ už jsem psala, já prostě nepíšu, takže jsi na tom pořád o 100% lépe než já ;) A navíc, nemůžeš se do psaní nutit, to by se z toho mohla stát jakási povinnost a povinnosti jsou zákonitě nenáviděny, takže si myslím, že je lepší psát když máš chuť a do ničeho se nenutit i za cenu toho, že něco nestihneš, vždyť přečíst si to můžeme vlastně kdykoli a jedna soutěž nikoho ještě nezabila (myslím reálná, takže HG ani nic podobného nepočítám). A docela Ti závidím tu brigádu, taky bych si potřebovala nějakou najít, jenomže v tý pr*elní díře, ve který bydlíme je minimální šance, že bych vůbec něco sehnala (a u táty v práci jim tam kafe nosit nebudu, ne kvůli tomu, co bych dělala, tedy nosila kafe, ale musela bych tam být s tátou a to se mi příčí).

Spíš bych řekla, že Ti 4 lidé budou spíš líní, líní si alespoň kapitolu přečíst, natož napsat alespoň něco, protože nemají co, o čem se vyjadřovat, když si nepřečetli ani slovo. Alespoň to si myslím, není to nijak mířené, já si jen myslím, že to tak je, pokud je tu někdo z těch 4 lidí, tak mi dejte (slušně) vědět, že se mýlím, ráda se poučím, ale do té doby mám tento názor. A druhá verze na tohle je ta, že někdo z nich (neříkám, že všichni) je takový ten člověk, co nic nečte, nic nekomentuje, ale v anketách všechno "hatuje." Osobně bych si ze 4 lidí nic nedělala a totálně se na ně vys*ala, za nic jiného mi totiž nestojí, tak proč se s nimi zbytečně nervovat (ano, jsem šílený flegmouš, všichni mi to vyčítají, ale já jsem s tím spokojená, alespoň nemusím nic řešit  !a taky neřeším!) a Tobě doporučuji to samé.
Jo jo, tátové.. Znám, ten můj mě tedy momentálně naprosto šíleně štve, ale momentálně ne tím, že by mi něco říkal, zakazoval atp.. Ale tím, jak je nestálý, seřve mě a pak se normálně baví a za chvíli mi zase něco vyčítá, momentálně je to v pohodě, ale upřímně se jen bojím, kdy se mu zase nebude líbit něco, o čem ani nevím, nebo jsem na to zapomněla, naopak u mě si to vyžehlí tím, že se se mnou kouká na filmy, třeba když jde v tv v pátek po 22. něco zajímavého, až na to, že už ani to nedělá. Prostě mě štve to vědomí, že kdykoli může přijít a seřvat mě a srazit na kolena za maličkost, kvůli které by se na mě jen málokdy podíval. Takže tady Tě chápu a jsem ráda, že už Ti nedělá starosti a nemusíš ho nazývat tak, abys nemusela psát jeho všeobecné označení, jméno - táta. A doufám, že to u vás tak i zůstane a co nejdéle.
Jinak, k těm narozeninám tvojí kámošky. Myslím, že dobrou bonboniérou nic nezkazíš. Já s bráchou si na narozeniny i svátky dáváme sladkosti, pytlíček sladkostí, sušenky, tyčinky, balíčky bonbónů a navrch energeťák a brambůrky, u táty to řeším bonboniérou, stejně jako u mamky a vlastně i všech ostatních, krom jedné babičky, které občas přinesu nějakou kytičku v květináči. Vím, nic nápaditého, ale morální povinnost to splní, jinak totiž nevím, co bych komu dala, ale s kamarádkou jsme si daly sošky koní, takové ty malé, levné, ale tak nějak pro potěšení. Klidně se inspiruj, i když asi není moc čím.
Ten dess, ráda bych Ti udělala radost, ale v tomto případě to asi půjde jenom z půlky a asi ani z té ne. Chtělo by to ještě cvičit, trochu trénovat a projet všechny možnosti a funkce programu, přijde mi to takové kýčovité. Ale asi Tě můžu uklidnit. I já bych byla za takový výtvor ráda, protože já prostě dessy neumím, vůbec. Nevím jak je udělat, aby fungovaly a už vůbec jak je nahrát na blog a vůbec jak, aby tam šly dát a ještě by vypadaly totálně příšerně. Ach ta moje nevědomost a lenost si to zjistit a zkoušet a zkoušet... Nebuď jako já a některý z dalších se Ti určitě podaří tak, že si ho sem i dáš.
Tak jeď, jeď se podívat na tu brigádu a nezapomeň nám sem třeba zítra přihodit, nebo třeba už dneska, co tam vlastně budeš dělat, docela by mě to zajímalo. Krom toho, jsem ráda, že jsi šťastná, jako bych neříkala, že jediné, co potřebuješ je trpělivost... ;) Ať Ti to co nejdéle vydrží, ať jsi co nejdéle šťastná a jako dřív. Hodně, opravdu hodně, celé kopy a nekončící hromady štěstí, ať Ti vydrží co nejdéle. :)

4 Calla Calla | Web | 18. března 2014 v 16:46 | Reagovat

Ještě jednou... mě je to taky líto, ale jsem bohužel ten tip(typ?) člověka, co nerad říká pravdu, protože ví, že to tomu dotyčnému zřejmě ublíží. Vím, že je to hrozné, ale je to tak. A jinak k zápisku. Je super, že ti přinesl ty koblihy a že se zase začínáš cítit svá. :) :D

5 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 18. března 2014 v 16:46 | Reagovat

Tu brigádu dostaneš ;) :D JSem si tím jistá ;)
Emočně vyčerpávající článek... Teda nechápu to s těma 4 NE pro TpM... Jako chápu - nechápu, že to neřekly/i hned. Já se k anketě ani k dočtení ještě nedostala, opravdu :(
Ve zbytku bylo tolik informací, na které bych něco chtěla říct, ale v hlavě mi zůstává jediné: Taky tak žereš zelenou barvu?? xD :-D Já má teda ráda i fialovou, ale pokoj mám celej jako žabinec xD

6 Xanya Xanya | Web | 18. března 2014 v 17:27 | Reagovat

Já jsem samozdřejmě hlasovala pro ano,protože mám TpM v plánu a jak čtu Mistra tak to musí být stejně dokonalé... Ty 4 jsou buď jen extrémně zlomyslní nebo znudění... -.-
Ten lay se ti náhodou povedl,moc se mi líbí ty popisky a všechno. A držím ti palce s brigádou ;)

7 Zoey Zoey | Web | 18. března 2014 v 17:35 | Reagovat

Taky nemůžu poslední dobou vůbec spát -.- Jsem z toho totálně vedle..
Brigádu dostaneš, držím palečky. Mou kamarádku třeba potěšilo, když jsem ji vzala do kina na Vampýrskou Akademii. Nebo potěší knihy, i když záleží, co má kamarádka ráda. Nebo tričko, nebo lapač snů..všechno možné a různé :)

8 Camilla Camilla | E-mail | Web | 18. března 2014 v 18:07 | Reagovat

To jsem ráda. :) Jak ráda bych se vrátila k mému původnímu já, ale tuším, že se to jen tak nestane. :D Jsem si jistá, že brigádu dostaneš! :) Ohledně toho laye, všechno bych o něco zmenšila, hlavně ty popisky v menu. Jinak je hezký. :)A se spaním mám také problém. Když nemůžu usnout, radši si celou noc čtu a nehledě na to, že je druhý den škola. Protože se bojím, že mě probudí noční můry.. :)

9 Scriptie Scriptie | Web | 18. března 2014 v 19:47 | Reagovat

Mrzí mě, že jsem ti TpM neokomentovala a ani jsem to nečetla, ale celý týden jsem jaksi nenavštívila blog.cz a vše kolem toho. Takže se ti omlouvám a slibuju, že to nějak dočtu. xPP
A... dostala jsem na koblihy hroznou chuť. Jsem taky moc ráda, že ti je táta koupil. :) A taky moc ráda poslouchám tikot hodin (i když mě to někdy děsí).

10 Nya Nya | Web | 20. března 2014 v 15:36 | Reagovat

Držím palce s brigádou :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama