Deník jedné Černé příšerky (27.3./14)

27. března 2014 v 15:57 | Clara Black |  Něco jako deník

Dnes jsem do práce šla už na devátou hodinu, což bylo pro mě celkem překvapení, ale nereptala jsem. V práci byl klid, legrace, dokonce už mám i připravenou smlouvu a jsem už i v zadávání počítače, což je fajn. Převážně jsem vylupovala a rovnala, ale samozřejmě se ukázal i Pavel - a to jeho ''Jé, ahoj Klárko! Já jsem tě před tím neviděl,'' mě vážně mohlo potrhat. Nakonec jsem s ním nějakou dobu lepila malé desky, než se mi vyřezaly další gumičky, které obvykle rovnám na plata.
Celou dobu jsem musela myslet na to, že mi dnes možná přijde balíček - Hvězda. Bohužel když jsem se dostala domů, tak jsem žádný balíček nenašla, nic nepřišlo. No... nezbývá mi nic jiného, než doufat, že přijde zítra. Alespoň budu ještě nějakou dobu čekat a těšit se.

Včera jsem stihla napsat další dvě recenze a začala jsem číst Skočný příliv, dnes bych chtěla také napsat recenzi. Taky mi pořád zbývají ty Upíří deníky a Brisingr, bože. Měla bych s tím vážně pohnout, mám čas do konce března - a hele, on už se ten konec vážně blíží!

Odpoledne se mi konečně povedlo sestavit si malířský stojan, našla jsem si dřevěnou desku a hledala jsem štětce - a myslím, že teď asi vyrazím ven. Nejsem si jistá, jestli kreslit nebo malovat, ale hurá ven se stojanem! :)

Neměla jsem chodit ven. Nejen, že se mi nedařila ta studie, o kterou jsem se pokoušela, ale samozřejmě se objevila moje vykutálená tetička, strýček a moje povedená sestřenka. A abyste věděli, nemám je ráda. Skvělé. Nebudu říkat co se stalo, jen to prostě musím napsat. Je mi z toho zle...

A jak tak koukám, tak se dnes asi neobíhá, tedy u někoho. Už nějakou dobu sleduju, jak několik z vás obíhá u ostatních, ale u mě ne, to je zvláštní. Moc zvláštní. Ale dobře, nebudu to řešit. Asi to bude mít svůj důvod, že? No, alespoň nemusím komentovat každý váš článek...

Hádka s matkou, skvělé. Celý den byl super, s mámou jsme se skvěle bavily v práci, doma všechno v pohodě a pak přijde hádka. Stejně jasná a nečekaná jako úder blesku. A taky stejně bolí. Brečím jako malá holka, protože vím, jak můj svět funguje. Je to trest, muselo se to stát. Mám za sebou příliš mnoho klidných dní, takže se musí objevit něco, co mě srazí na kolena a bude mě to ničit. Musím přestat jíst. Musím! A je mi jedno, co si máma myslí. Kašlu na jídlo, stejně je to svinstvo. A chci svý skalpely, moje kůže zoufale křičí po ostrosti jejich čepelek. Zase potečou slzy a krev...
Uvažuju o tom, že blog zruším. Stejně sem teď chodí o dost méně lidí, než před tím, návštěvnost klesá, povídky čte čím dál méně lidí a opora, kterou jsem tu dřív mívala u deníčků teď také mizí, takže mě tu drží snad jen moje vlastní vzpomínky a citová vazba a všechny možné spolupráce a ta hromada práce a času, které se k WFS upínají. Připadám si hrozně sama a vím, že si stejně nikdo tenhle zápis nepřečte, nebo přečte, ale nezanechá žádný komentář, takže to raději utnu a půjdu si hrát se skalpely a rukou...
Proč se pořád někomu omlouvám, aniž by se někdo omluvil mě? Ta slova opravdu hrozně bolí, a když člověk ví, že je sám, tak všechno bolí ještě víc. Když není nikdo, kdo by vás utišil, aniž byste si museli myslet, že pro vás stejně žádná naděje neexistuje a nikdy ani existovat nebude...

Po delší době uvažuju nad sebevraždou. Brouzdám po internetu, poslouchám muziku a přemýšlím nad tím, kde schrastit dostatek prášků, aby to vyšlo. Asi by stačily ty prášky, co bere táta, ach ano, ty by stačily. A k tomu ty moje, to by byl můj smrtící doušek pro věčný spánek, utišilo by tu bolest a já už bych nikdy bolest necítila. Přeju si odejít...

A je to tu znovu. Napsala jsem na Linku bezpečí. Po kolikáté to vlastně je? Už jsem tam psala snad třikrát... Alespoň si teď můžu být jistá, že se zítra probudím, abych se podívala, jestli mi už neodpověděli. A přísahám na své jizvy, že se nepokusím zabít dokud mi neodpoví. Co bude následovat po jejich odpovědi je ale nejasné...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Luss^^ Luss^^ | Web | 27. března 2014 v 16:58 | Reagovat

Jestli něco nakreslíš tak nám to pak sem dej,ráda bych se na to podívala. Jinak upiří deníky jsem taky četla ale zatím jen 2 díly. :)

2 Abigail Abigail | Web | 27. března 2014 v 18:46 | Reagovat

Upíří deníky, jsem četla už skoro všechny, je to zajímavá seríe, a když kreslíš nechtěla bys to sem dát? docela mě to zajímá.

3 Clara Black Clara Black | E-mail | Web | 27. března 2014 v 18:48 | Reagovat

[2]: Promiň, ale nechtěla. Uvažuju nad sebevraždou, nějaká hloupá kresba pro mě teď nemá význam...

4 ellnesin-blog ellnesin-blog | Web | 27. března 2014 v 18:52 | Reagovat

S tím obíháním - já vĕtšinou nemám co napsat, nĕkdy mĕ totiž docela vydĕsíš... Hvĕzdu mám slíbenou od kamarádky, tak jsem zvĕdavá, no.
A zapomeň na sebevraždu! Sakra, tak úžasná osůbka ( to nezmĕníš ) si nezaslouží zemřít! Já vím, že je to hrozný, sama to zažívám, ale zase máš tu práci. A myslím, že se ti tam líbí, takže rozhodnĕ nemysli na sebevraždu...

5 Lilly Lilly | Web | 27. března 2014 v 19:17 | Reagovat

Som na tomto blogu každý deň, ale niekedy fakt neviem, čo napísať, aby som ťa utešila alebo podobne...viem, čo cítiš, aj mne už párkrát napadlo to všetko skončiť, ale podľa mňa toho máme mnoho pred sebou a nemyslím si, že by bol dobrý nápad, keby si celú svoju budúcnosť zahodila...pozri sa na tie dobré veci, máš prácu, ktorú ja márne hľadám, máš mnoho verných duší na tomto blogu, máš talent, len ho stačí rozvíjať. Idem si prečítať ďalšiu kapitolu JaM, musím sa konečne rozbehnúť a všetko zameškané dohnať :)

6 Lilly Lilly | Web | 27. března 2014 v 19:19 | Reagovat

Neruš tento blog, vždy tu nájdem mnoho inšpirácie a bola by to nesmierna škoda :) Dúfam, že ti bude lepšie a ospravedlňujem sa za neaktivitu

7 Xanya Xanya | Web | 27. března 2014 v 20:03 | Reagovat

Nad sebevraždou rozhodně neuvažuj,dost lidí by to zničilo. Taky jsem párkrát nad tím přemýšlela,ale věř mi,že bys tím ublížila rodině,kamarádkám... V tu chvíli je to těm lidem co se chtějí zabít dost jedno,myslí jen na špatné věci,ale nedělej,určitě to zvládneš. Nebudu si tady hrát,že něčemu rozumím,nevím jak tě utěšit,ale prostě... Neruš blog a neudělej žádnou blbost. Já vím,že se mi to lehko řekne,ale snažím se udělat můžu. Doufám,že se z toho brzo dostaneš,strašně ti to přeju. :)

8 Scriptie Scriptie | Web | 27. března 2014 v 20:40 | Reagovat

Vím, že na to nemám žádné právo, ale prosím, přestaň uvažovat nad sebevraždou. Ty bys klidu možná dosáhla, ale spousta lidí v tvém okolí by byla zdrcena, ať už si myslíš cokoliv. Nemluvím jen o blogerech a blogerkách. Ani blog neruš. Prosím. To, že máš malou návštěvnost neznamená, že to musíš hned zavřít. Vždyť ze začátku jsi taky měla pár lidí za den a jen s trpělivostí jsi to dostala tak vysoko. Čím déle vydržíš, tím více věrných čtenářů si najdeš. Proto prosím nekonči. Ani nic neruš. Taky proto, že je tu tolik super povídek a některé si určitě lidi rádi čtou znova (třeba já se chystám přečíst si Restaurant. xD)
Strašně moc mě mrzí tvoje životní situace a všechno tohle kolem toho. Řekla bych ti, že bez neštěstí bys nepoznala výši štěstí, ale myslím, že ty sis svého neštěstí už užila dost. :-) Vydrž. Prosím.

9 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | Web | 27. března 2014 v 20:45 | Reagovat

Ne, tohle mi nedělej, prosím! O sebevraždě neuvažuj, vždycky je nějaké řešení. Chápu, že je to špatný - já už jsem jednou nad sebevraždou uvažovala, ale rychle jsem od tamtud utekla... prosím tě, ne...

[8]: Pod to se podepisuju, souhlasím.

10 Angela Angela | Web | 27. března 2014 v 21:05 | Reagovat

Čtu skoro každý článek na tvém blogu, omlouvám se, že vše nekomentuji. Někdy se nedokážu vyjádřit.
Hlavně nic takového nedělej, prosím... Neuvažuj nad sebevraždou. Chápu, je to těžké, ale musí být nějaké řešení. Souhlasím s ostatními komentáři, vydrž, zase bude líp... Někdy to chvíli trvá...
A blog taky určitě neruš, byla by to škoda. Doufám, že ti brzy bude lépe.

11 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 27. března 2014 v 22:10 | Reagovat

Nesmíš zrušit blog. Prosím. Prosím! Vím, že poslední dobou moc neobíhám a nechávám málo komentářů, ale co přečtu, to okomentuju. Povídky čtu všechny, kromě těch, které už byly rozjeté, když jsem na tenhle blog narazila (včetně Mistra, tedy i navazujícího TpM).
A k té sebevraždě... vím, že ti do toho vážně nemám, co kecat, ale nedělej to! Vždycky se dá najít způsob, jak se přes to dostat. Musíš jen zatnout zuby a držet. Vím, mně se to říká... ale divila by ses, kolik lidí by to zasáhlo. A ty ani nevíš, co máš před sebou, o co bys mohla přijít. Jen vydrž, víš, že máš oporu ze strany blogerů. Hrozně ti držíme palečky...

12 Sillia Sillia | 27. března 2014 v 23:11 | Reagovat

To je šílený, co všechno prošvihnu kvůli pár dni proležených s horečkou. Omlouvám se, teď jsem aktivní nebyla, nejsme sice nic, nemá svůj vlastní blog, ani Tě nemám v tom, čemu se říká affs, abych řekla pravdu, ani nevím, co to vlastně je, k čemu to je atp.. Ale to je jedno, prostě za tu dobu, co už jsem na ten tvůj blog chodím, mi už přijde skoro jako samozřejmost, možná až povinnost, Ti sem něco napsat a reagovat. To samé ovšem udělám i teď, trochu jsem zaspala.
Dost by mě zajímaly tvé výtvory, sama má výtvarno moc ráda a když se nudím, tak se tomu věnuji, dokonce jsem chtěla jít na střední uměleckou, bohužel smutná pravda je ta, že já nic nedělám, dokud to není nezbytně nutné, i když mě to baví a celkem mi to jde (krom ježdění na koních, to je pravý opak, to mr*im tak, že to není možný, že nikdo jiný nemůže být větší antitalent než já a přesto mě to baví, sakra blbá nemoc, třetí týden nepojedu na koně a už mam totální absťák, mam dojem, že se brzy zblázním), stejně nejčastěji sedím u pc a tv, ale i tak, ke mně všechno, vrátím se k tobě.
Hádky dokážou naštvat, dokážou srazit a mučit, je smutné, že v životě to prostě funguje tak, že když je štěstí, tak stejně musí přijít zoufalství a naopak, když je beznaděj, vždycky se život zase vyhoupne zpátky do sedla, aby při vyšším skoku, leknutí či úprku mohl zase spadnout (Ten absťák je prostě na dvě věci!). Tím nechci říct, že bys to měla vzdát a říct si, že to nemá cenu, když to zase skončí špatně, ale spíš přetrpět to horší období, protože i to musí skončit, vzepřít se a přemoci to zlé (docela diskutabilní - zlé, přestože jednoznačné, tak i tak se o tom stále dá spekulovat).
K jídlu, když nechceš, nejez, jenom aby si Tě pak někdo nespletl s anorektičkou, sice je to stejné, ale v podstatě rozdílné, anorektička pro mě není ta, co nejí, ale ta, co nejí proto, že si přijde tlustá, mě samotnou velmi uráží, když prostě nemám hlad a tak něco nesním, i třeba že mi to nechutná (90% jídel nejím proto, že mi to nechutná, co co mi nechutná, to nevezmu do huby) a někdo mě hned straší, že ze mě bude anorektička, v tu chvíli bych všem nejradši zakroutila krkem.
Jestli Ti to pomůže, tak si řízni, není to moje tělo, je tvoje a jestli to tobě pomáhá, tak pak si pomoz, ale nezabíjej se, je to zbytečné, když se zabiješ, akorát přijdeš o možnost prožít i světlé stránky života. Možná jich tobě tolik nepřijde, ale o to více by sis jich měla cenit a já myslím, že i sebemenší kousek štěstí dokážeš ocenit mnohem více, než kdokoli z nás, co tu datlujeme do klávesnice podporu pro tebe. Zvláštní, na jednu stranu se Tě snažím od sebevraždy odradit, ale něco ve mně mě nabádá, abych se nikomu do života nepletla, není to můj život, ale tvůj a já osobně věřím, že někdy je pro člověka lepší, když mu do ničeho nikdo nekecá, přestože s tebou velmi soucítím a nechci, aby ses zabila, přišla bych o další místo, kde se mohu vyjádřit jak chci a jak to cítím a jsou tu lidé, kteří mě pochopí, takových míst není mnoho a já si jich velmi cením. Myslím, že pokud by ses rozhodla ukončit svůj život tak trochu nedůstojně, asi bych se dala do organizování nějaké sešlosti lidí, co tu komentují a podporují Tě. No, to už je vážně jen ten nejhorší možný scénář, ale i tam mě to napadlo a myslím, že by nebylo zrovna morální, to zatloukat, jen abych nevypadala jako naprostý ignorant a necita, a že to už mi pěkných pár lidí řeklo.
Spíš jsi mě před chvílí tak trochu urazila, napsala jsi, že to stejně nikdo nečte a když už jo, tak nekometuje, vím, že aktivita poslední dobou upadá, nebo spíš není tak vysoká jako někdy byla, ale to ještě není důvodem k tomu složit zbraně, vstoupit do největší palby a nechat se rozstřílet na cedník, nechat kousky lebky a mozku létat vzduchem několik metrů vysoko, udělat ze sebe krvavou fontánu a nakonec padnout do kaluže svojí krve smíšenou s bahnem, mozkovou tekutinou a částmi svojí kůže a mozku. Mě osobně to přijde velmi nedůstojné, já si totiž zakládám na tom, aby když už to tak nevidí nikdo jiný, abych se alespoň já sama mohla prohlásit za tu, co stále má svou hrdost.
A nakonec, blog neruš, ne kvůli takové banalitě, vzpomeň si na začátky, tento blog jsem sice neobjevila hned v jeho začátcích, nýbrž v době, kdy už byl dost úspěšný, ale tak jako tak, je mi jasné, že v začátcích jsi byla ráda za 5 čtenářů a teď... Kolik nás to tu čte? Kolik nás obdivuje tvoje psaní? Kolik lidí se sem stále rádo vrací? Je jich rozhodně víc a já mezi ně patřím, vlastně si četbou zde příjemně zkrášlím odpoledne nebo večer, jsem vlastně vděčná, že to tu funguje. A ty bys to chtěla zavřít... Vážně? To musí být asi jenom nějaká chvilková slabost, protože rušit, či jen uvažovat nad zrušením něčeho takového se jen tak vážně nedá, ten čas, který jsi do toho dala se projevil, je vidět a byla by škoda, to celé jen tak zahodit, ani neříct "sbohem," prostě ne.
No nic, ode mě všechno, budu doufat, že se to vyvine v něco lepšího, a že tohle opravdu byla jen chvilka zoufalství, která co nevidět pomine a přestože to nebude nijak zázračné (i když bych ráda věřila, že ano), tak špatné a zoufalé už taky ne (a já doufám, že nikdy).
Promiň jestli jsem někde byla trochu hrubší, možná necitlivá a ignorantská, ale já prostě věřím v to, že nikdo nemá nikomu do ničeho kecat, protože on sám ví, co je pro něj nejlepší, někdy se pro něj to lepší skrývá v bolesti nebo dokonce smrti, jen my, co si to neprožili to neumíme vidět, neumíme v něčem zlém vidět to dobré (a zase se vracím k diskutabilitě u slov "zlé" a "dobré"), které se v tom pro ty, co to vidí a cítí ukrývá.

13 Calla Calla | Web | 28. března 2014 v 16:15 | Reagovat

Nevím, jestli jsi v tom, že někdo komentuje u ostatních a tady ne myslela mě, ale jestli ano, tak se ti omlouvám, jenže... já nevím co napsat do komentářů. TpM nečtu a jiná povídka tady hoooooooooodně dlouho nepřibyla a tyhle zápisky v deníčku.. napsala bych něco, ale mám strach, že napíšu něco co tě naštve nebo něco hloupého nebo něco, co nebude mýt smysl takže...  Ale abych se vrátila k tomuhle zápisku... Nezabíjej se proboha! Napsala bych ti, proč na to vůbec myslíš, ale to by byla dost blbá otázka. Ale proboha... nezabíjej se! Nic tím nevyřeší. Akorát utečeš od problémů. Ale pomysli na ty lidi, kteří by tady zůstali.. kteří tě měli alespoň trochu rádi.. víš jak by jsi jim chyběla? Osobně si myslím, že sebevražda nic neřeší.

14 Kate Kate | E-mail | Web | 30. března 2014 v 19:53 | Reagovat

Taky jsem měla čas jen do konce března na Percyho, ale stihla jsem to. :D
A to těšení se na knížky znám. :D
Já svoje sestřenice taky nemusím, a za to obíhání se omlouvám, ale já jsem toho prostě měla moc, a vždycky jsem stihla tak půlku SB. :/
Jo, ta slova bolí, když jsi sama, to taky znám. :( A s mamkou jsem se ten den taky pohádala, docela zvláštní, nemyslíš? :)
A sebevražda opravdu nic neřeší. ;) Víš, co si vždycky říkám, že bych ještě těm lidem, co mě nemají rádi - a že jich není málo - udělala radost, a to přece nemůžu dopustit!

15 Vivi Vivi | Web | 8. června 2014 v 12:33 | Reagovat

Anjelik, síce ťa nepoznám a som z teba zmätená, ver že máš okolo seba veeela ľudí, kt. ťa majú radi. A to, že niekto nezanechá komentár neznamená, že ťa nemá rád:) Koľkokrát si čítam bligy dlhé mesiace a komentár nenapíšem pod každý článok, jednoducho cítim, že sa k danej veci neodvážim vyjadriť. Bojím sa, že napíšem niečo zle. Ach ako by som ti mohla pomôcť:(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama