Deník jedné Černé příšerky (28.3./14)

28. března 2014 v 6:39 | Clara Black |  Něco jako deník

Po včerejšku jsem příšerně vyčerpaná. Stále mám chuť jet do knihovny a najít si nějakou knížku o botanice, abych přišla na to, jak získat nějaký užitečný jed, protože pochybuju, že bych se tu dostala k tisu - a kdyby, tak se rozhodně nedostanu k tomu jehličí. Stále zoufám, sice jsem se k večeru už cítila líp - a za to vděčím Milenne, vážně děkuju, sis, ale pořád to je ve mě. Z máminy strany je tu jen chladný přístup, v práci mě čeká přetvářka jak prase a navíc mám už zase depresi. Nejradši bych se na to vykašlala. Nešla do práce a někde se podřezala, ale pravdou je, že by mi to bylo k ničemu. Určitě bych neumřela. Měla jsem dost času na to, abych si přečetla dost věcí o sebevraždách, hledala návody a vzhledem k tomu, o čem obvykle píšu jsem si i sama dokázala domyslet určitý způsob, kterým by se to dalo provést, ale... podřezání je vážně nespolehlivé. Musela bych si přeříznout krční tepnu, abych vykrvácela rychle, ale ne to vážně nemám dost síly.
A i tak, slíbila jsem si, že počkám, až mi přijde odpověď z Linky bezpečí, až potom můžu začít konat něco dalšího. Stále si připadám hrozně sama, když o tomhle všem uvažuju, protože ty chvíle, kdy mě máma hlídala, abych si neublížila jsou pryč. Teď už jí je naprosto jedno, že jsem sama v pokoji s desítkou ostrých věcí a když s ní chci mluvit, jak mi sama říkala - tak prostě odejde. Nemluvě o tom, že otce to samozřejmě nikdy nezajímalo, takže ten v úvahu nepřipadá už vůbec. A babička? Jedna neví ani o řezání ani o těhlech myšlenkách, a ta druhá je příšerně zamilovaná do svých druhých dvou vnoučátek - Pavlíka a Terezky, které nade všechno miluje.

Popojedu. Noc byla hrozná, k večeru už jsem padala hlady, ale nešla jsem se najíst. Nechci jíst ani teď, ani zítra ani později, ale vím, že musím. Stejně jako musím jít do práce, i když jsem s mámou rozhádaná, mám depresi a je mi z toho zoufalství a smutku doslova na zvracení. Ach ano, propojení psychična a fyzična je opravdu na nic.
Z té práce mám strach. Oblepování ostrých nožů... Obávám se toho, že udělám nějakou hloupost. A navíc je tam (pan) Pavel, máma říkala, že je šíleně vnímavý, když jde o to, že se člověk nějakým způsobem trápí - a v tom měla sakra pravdu. Na mě poznal, že jsem rozrušená a nervní, určitě pozná i to, jak se cítím teď. Těžko říct, jestli pozná i to, že myslím na sebevraždu, ale... Prostě mám strach. Chci mámě napsat nebo zavolat, že nepřijdu, ale bojím se, že kvůli tomu budu mít jen potíže. Sice tam je i jiná holka, co dělá mojí práci, když nemůžu, ale i tak se obávám průšvihu. Ale možná by to v práci pochopili. Ach ano, možná by tomu rozuměli, že na tom nejsem nejlépe, protože určitě nejsou tak zabednění jako ti, co s nimi jsem doma. Uvidíme...

Asi si půjdu udělat snídani. Po včerejším doháněním s recenzemi - recenze na Upíří deníky už mám napsané - jsem taky trošku vyšťavená. Už mě to nebavilo, ale dnes mě to čeká znovu. Ale popravdě, dnes se na to celkem těším, na to psaní recenzí. Potřebuju dopsat recenzi na Brisingr a chtěla bych napsat recenzi na Skočný příliv, který dočítám. Možná u toho psaní recenzí alespoň na chviličku zapomenu na to, co se se mnou teď děje...

Všechno jde zase ještě víc do kopru a já už jsem pevně rozhodnutá, že to po práci chci udělat. Je toho už vážně příliš, už to nedokážu dál snášet. To všechno, co se děje, a... Ne. Už dost. Nemá smysl někoho žádat o pomoc, když vím, že se to nezlepší. Bude to takové pořád, dokud neumřu. A proto ten proces musím urychlit. Je čas odejít.

Krize je asi zažehnána, sebevražedné myšlenky ustupují a já se dávám do přepisování Já a Mistr. Zvláštní, opravdu si tak naivně myslím, že by se mi to mohlo povést vydat jako knihu, nebo jsem jenom příliš velký snílek? Kdo ví... ale každopádně to je dost práce.

Večer je dobrý. Odpoledne jsem si šla na chvíli lehnout, a OPRAVDU JSEM SPALA, potom přišla máma z práce - a bylo to v pohodě. Táta byl na nákupu a na moje požádání mi koupil zelená jablka, babička mi poslala nějaké další ovoce - a přišly nám voňavky, které jsme s mámou objednávaly. Ta moje (a to jsem měla mít dvě -_-) voní naprosto úžasně.

Zbytek večera se nese ve znamení psaní Vrahovy ukolébavky, popíjení ''kapučína'' jak říkáváme u nás doma, a nijak nenáročného programu. Jsem sice tak trochu ospalá (ještě stále z odpoledne), ale rozhodně chci dál psát. Na blogu se dlouho neobjevila žádná povídka a když už mě to psaní chytlo, tak se do toho pusím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sillia Sillia | 28. března 2014 v 12:08 | Reagovat

Jak by řekl můj bratr: "Kámo... Jde to s tebou z kopce." Dost špatný, nepřiměřený a navíc, já nejsem můj stupidní bratr. Proto doufám, že Ti z té linky bezpečí odepíšou něco, co Tě alespoň částečně nakopne a ty zapomeneš na to, že se zabiješ, klidně si dělej co chceš, řízni se, vyřvi se, znič všechno kolem sebe, ale nezabíjej se, prostě na to zapomeň, už do včerejšího zápisu jsem Ti psala, jak to vidím, že všechno kolísá, že nic není stále špatné, tak si to vezmi trochu srdci. Vím, že bych Ti do toho neměla kecat, nemám to tak těžký jako ty, ale nedělej neuvážený rozhodnutí, počkej si, až to bude lepší, trpělivost.
Jdi se najíst a do práce... To mi  připomíná, co vlastně v práci děláš? Co je náplní tvé práce?
No nic, napsala bych víc, ale už mě z toho bolí hlava, jdu si zas lehnout a ty vydrž.

2 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 28. března 2014 v 13:33 | Reagovat

Holka, ty mě trápíš... Zkus se něčím neustále zaměstnávat. Je to ověřený, vlastní zkušenosti, že když je ti na nic, tak prostě pořád pracuj a nemysli na to. Rozhodně neseď sama v pokoji a nezírej do zdi. Nezaměstnávej se pořád myšlenkami na to, jak je ti mizerně, jak se chceš zabít. A na tu druhou věc vlastně nemysli vůbec. Vím, že si říkáš, že by to trápení pak všechno skončilo, ale mysli na to, že na tom pořád nejsi nejhůř... A navíc, pokud sníš o tom, že jednou vydáš knížku, tak si ten sen rozhodně musíš splnit! (a ne, rozhodně nejsi moc velký snílek :)). Všechno může být jednou lepší a třeba by ses sebevraždou připravila o krásný šťastný život s někým, kdo tě bude milovat a dělání věcí, které máš ráda.
Vážně, zatni zuby a vydrž to, vypiš se, vykresli se... a přežij to. Doufám, že ti linka bezpečí pomůže...

3 Rexxanna Rexxanna | E-mail | Web | 28. března 2014 v 15:43 | Reagovat

No tak já si myslím to co holky... Rozhodně nechci aby ses zabíjela...
Doufám že z linky bezpečí odepíšou... Musím říct že holky už přede mnou už řekli všechno co jsem chtěla říct... Ale rozhodně neztrácej naději... A myslím, že kdybys vydala Já a Mistr tak by to četlo hodně lidí... Má to cenu...

4 silluety silluety | Web | 28. března 2014 v 16:21 | Reagovat

:/ božee.. je mi tě líto. Nevím co to tady v posledních týdnech se všema je, ale se všema to jde jaksi "z kopce". Ale nechci aby jsi nějako zemřela (už kvůli blogu :D (to bylo hnusný)). Čas je někdy lék na všechno, tak počkej, nahoď úsměv a jdi s radostí ven a užívej dokud můžeš. Nikdy nevíš kdy zemřeš (a né vlastní vinou).. a možná se najde někdo kdo ti fakt pomůže.. rozhodně nestrácej naději :)

5 Calla Calla | Web | 28. března 2014 v 16:24 | Reagovat

Jak už jsem psala v minulém zápisku.. sebevražda nic nevyřeší. Jen ukážeš, že všichni, kteří tě považují za slabocha měli pravdu. A to nechceš nebo ano? A do práce bych  právě kvůli tomu pánovi Pavlovi šla. Když jsi napsala, že je velmi citliví a pozná když se někdo trápí.. Třeba ti pomůže. Třeba to pozná a když si z někým promluvíš, pomůže ti to. :)

6 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 28. března 2014 v 19:02 | Reagovat

Sebevražda je to nehorší, co může člověk udělat, věř mi. Poper se s okolním světem, protože ty jsi tady proto, abys ho udělala lepším a veselejším :)

7 Hermi Hermi | 28. března 2014 v 21:26 | Reagovat

To, že si myslíš, že to tak bude pořád, je podle mě hloupost. Jednou z toho vyrosteš a hlavně nemysli na sebevraždy! To ti tě není líto? Vždyť by tě byla škoda! Kdybys tu neměla být, tak už tu dávno nejsi. Hlavu vzhůru! Takových sice už bylo a bude, ale to neznamená, že máš být jedna z nich. :-)

8 Kate Kate | E-mail | Web | 1. dubna 2014 v 10:45 | Reagovat

Taky bych chtěla něco přepsat a poslat do nakladatelství, ale nemám na to. :D
Já mám ted kopr ohledně psaní. :D Ale snad to přejde. :)
A jsem ráda, že jsi na tom lépe. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama