Deník jedné Černé příšerky (6.3./14)

6. března 2014 v 16:52 | Clara Black |  Něco jako deník


Dnes přidávám zápis z deníku, který si vedu na máminu žádost. Chce, abych si všechno zapisovala a já jednoduše nejsem schopná to napsat dvakrát. Jsem zase rozladěná a příliš vystrašená, než abych se tím znovu zaobírala. Takže jsem vám to jen zkopírovala, protože to vážně jinak ze sebe nedostanu...

Dnes dopoledne mi máma volala, ale nemluvily jsme spolu. Vlastně ne tak úplně. Řekla mi, že potřebuje mluvit s tátou, abych mu donesla mobil - pak se rozloučila a tím to haslo. Tak jsem tedy mobil tátovi odnesla a snažila se na to nemyslet. Následovalo několik hodin deprese.
Odpoledne bylo celkem hezké, Milča mi posílala části povídky, kterou mám od ní nejradši a celkem hezky jsem se bavila. Našla jsem si nějaký seriál z období někdy 15./16. století a moc se mi líbí. Pak ale přišla sms reakce od mámy na smsku, kterou jsem jí psala.
Netušila jsem, proč máma chce s tátou mluvit a moje nepřirozená podezíravost vyplodila to, že jsem prostě a jednoduše vybuchla a napsala jí, že jestli jí táta řekl něco ohledně mě, ohledně toho, že vůbec nic nedělám a já nevím co ještě, tak že to má vysvětlení.
Máma mi prý zavolá, až bude na pokoji. To znamená, že jí to všechno budu muset říct dnes, ne až zítra nebo v sobotu. Budu to muset říct hned, nejsem připravená.
Jak jí mám říct, že jsem zase v tom, že se zase řežu a že nejsem schopná kvůli těm pitomým depresím ani zvednout to svoje zkřehlé tělíčko a posunout se o místnost dál? Natož, abych umyla hloupé nádobí nebo zametla a vytřela dům.
Nechci jí způsobovat nepříjemnosti, nebo snad smutek, ale budu jí to muset říct. A budu to sama muset zvládnout, protože mi nic jiného nezbývá. Není čeho se chytit a není žádná možnost couvnout. Není cesty zpět. Co se na mě navalilo, se teď možná navalí na ni, i když se tomu snažím všemožně zabránit. Ale ve finále si za to můžu sama. Jsem zkrátka hloupá a slabá… naprostá přítěž, nic víc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fie§ta Fie§ta | E-mail | Web | 6. března 2014 v 17:07 | Reagovat

Z toho si nic nedělej. Já bych vybuchla stokrát víc. A depky mám pořád. Aspoň ses odpoledne dobře bavila :)
A neboj, opravdu nejsi jediná, kdo tohle teď prožívá. Abych pravdu řekla, zkoušela jsem se párkrát řezat. Jen jsem to zkoušela. A abych byla upřímná, bojím se bolesti, nikdy jsem se pořádně neřízla. Jen jsem hrotem nože přejela po své kůži. Já dávám přednost kružítku. Je takové malé, nenápadné a dělá jen mírný zářez. Jak už jsem řekla, nejsi jediná, kdo tohle prožívá. Je tolik lidí, co do toho spadlo... Posbírej všechnu sílu a vyjdi na světlo z toho tmavého koutku. Jsi úžasný člověk. :) Nejsi vůbec nijaká přítěž. Jsi opravdu moc super. Zasloužíš si víc... :)

2 Camilla Camilla | E-mail | Web | 6. března 2014 v 17:48 | Reagovat

Je dobře, že to takhle mamce řekneš, já to dusím v sobě. Mamka nepozná, že jsem ze všeho v pr****, protože svých starostí má také dost. Už asi po sté ti sem píšu, že tě chápu, a taky že ano. :) Nevím přesně, jak a co prožíváš, ale jsem při tobě, protože jsem na tom podobně... :)

3 Hermi Hermi | 6. března 2014 v 18:12 | Reagovat

To půjde... Jenom se musíš přestat řezat... přežiješ to, neboj...:-)

4 kattews kattews | Web | 6. března 2014 v 18:48 | Reagovat

Beru tě do affs, kolegyně. :)
Jinak, k tvému článku. Osobně jsem se nikdy neřezala, nedokážu se vžít do tvého pocitu. Ale zároveň tě chápu. A nejsi hloupá, jednou budeš hodně úspěšná, věř mi. :) "Soustřeď se na přítomnost, protože minulost už byla a budoucnost není." - to říká můj táta. :)

5 Ellnesa Ellnesa | Web | 6. března 2014 v 19:03 | Reagovat

Je nejspíš dobře, že to mamce řekneš, já to často držím ve své křehké dušince pod oponou, která se nikdy neotevře okolí. Chápu Tě, jen nám prosím nevykrvácej! A houby, ta poslední věta je příšerná lež! Nejsi hloupá! Jsi skvělá spisovatelka... A určitě mnohem víc. Netuším, co víc sem napsat, snad jen, že stejně jako Camilla jsem při tobě!

6 Ella Monurová Ella Monurová | Web | 6. března 2014 v 19:09 | Reagovat

Nejsi hloupá...ani nejsi přítěží. :)
Nevím jak ti pomoct,ale budu doufat, že budeš brzy v pohodě:)

7 Ami Ami | E-mail | Web | 6. března 2014 v 19:10 | Reagovat

Já souhlasím s holkama!
Je to dobře, že to řekneš. Já kdybych to mamce řekla, tak by to dopadlo příšerně a s "tátou" ještě 100x hůř!
Claro! Ty jsi skvělá osoba!

8 Sillia Sillia | 6. března 2014 v 21:26 | Reagovat

Teda já Tě nikdy nepřestanu obdivovat a to myslím vážně, nejenom, že skvěle píšeš, ale tady jsi mě fakt dostala. Já rodičům neříkám dobrovolně nic, zatloukám dokud můžu i se sebezávažnějšími věcmi, mamka má ke všemu šílený kecy a táta,no nevím jak by to dopadlo, ale vlastně jsou jenom dvě možnosti. Buď by si ze mě dělal srandu, dal mi k tomu přednášku a pak by si zase dělal srandu a ještě by to řekl bráchovi, který by si ze mě nejméně dva týdny dělal šoufky. To buď a nebo by mě totálně seřval. Ani o jedno nemám zájem, takže já zásadně nic neříkám, NIKDY!
No, ani se nedivím, že to jen kopíruješ, taky bych se s tím nechtěla psát znova, na to jsem moc líný člověk, nebudu přeci dělat dvakrát tu samou věc, to za prvé a za druhé, stejně jako ty, ani já bych nerada zpětně prožila tu depresi.
No, přeju Ti pevný nervy a trpělivost, vím, že to přeju pokaždé, ale ono se ani nic jiného přát podle mě nedá, na štěstí nevěřím.

9 Kristý (http://infinite-queens.blog.cz/) Kristý (http://infinite-queens.blog.cz/) | Web | 6. března 2014 v 22:37 | Reagovat

Hele, žiletka není spása, to není východisko. Piš si dál deníky, rodiče ti chtějí pomoc, mají tě rádi. Zvládneš to, popereš se s tím. A je jen na tobě jak rychle to bude. Ale věřím že to zvládneš.

10 Clara Black Clara Black | Web | 6. března 2014 v 22:53 | Reagovat

[9]: Víš, dřív jsem tomu věřila, ale jsou to čtyři roky, byla jsem na psychatrii a... nepomohlo to. Pomoct chce máma, tátovi to jedno, ale... díky :)

11 meddie-stories meddie-stories | 6. března 2014 v 23:00 | Reagovat

Zvládneš to.. Ale řezání není zrovna správná cesta.:/ Zkus si najít něco co ti ulevuje a rozhodně tím nemyslím ani požkozování zapíkem. Každý má někdy depku.. Tak snad to zvládneš:)
(jinak tě beru do affs..)

12 Evushka Evushka | Web | 7. března 2014 v 14:29 | Reagovat

Fúúúha dievča, budem krutá, ale pozbieraj sa! A to okamžite. To rezanie ti k ničomu dobrému nebude. Tú silu ti nikto nedá, tú musíš nájsť v sebe sama. A mne to pripadá akoby si čakala, že niekto ti ju dodá, no bohužiaľ, v obchodoch sa sila kúpiť nedá. Vieeem, vravíš si, čo tá o tom vie, keď si neprešla mojím životom. Hm, no neprešla, prešla som si svojím. A usmievam sa... a to boli doby, kedy som to mala ľahšie či ťažšie. Mám za sebou pubertu, kde som každý deň bojovala s našimi o to, že chcem mať priateľa a komunikovať s ním a aby mi dali pokoj, bojovala som minulý rok s depkou, v ktorej ma ešte viac umocňovala moja kamoška s jej pesimizmom... čakala som pol roka, či sa niečo nestane medzi mnou a kamošom, lebo nikdy sa nevyjadril presne a jasne.. atď. A ešte v detstve až do puberty som si prešla zdravotnými problémami. Čiže viem, že častokrát život ľahký nie je. Ale tú silu žiť musíš nájsť v sebe. A prípadne, keď nevieš prečo žiť, tak skúš žiť pre priateľov, alebo pre sestru, čokoľvek, čo ťa bude ťahať dopredu. ;)

13 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 7. března 2014 v 17:20 | Reagovat

Zvládneš to Clar, jsi silná!! :D Rozhodně bych neřekla, že slabá. Když si řekneš, přemůžeš to :)
Ale na co ti jsou moje rady. Já nevím, jaké to je, takže ti klidně můžu radit blbě O.o :(
Ale pořád jsem toho názoru, že to zvládneš ;)

14 Kate Kate | E-mail | Web | 7. března 2014 v 19:30 | Reagovat

Nejsi přítěž!!! Tohle se prostě občas stává, a těm lidem, co mají tak těžký život rozhodně nezávidím - jako tobě. :/
A promiň, možná to zní blbě, ale přemohla mě zvědavost... Jakže se jmenuje ten seriál?

15 Efi Efi | 7. března 2014 v 19:31 | Reagovat

To zvládneš? A přítěž? Jako fakt?
...přestaň se řezat. Nějak to přežiješ...
Buď optimistická - to horší ještě může přijít...

16 Clara Black Clara Black | Web | 7. března 2014 v 20:15 | Reagovat

[15]: Potom všem už nedokážu být optimistická... :(

17 Evushka Evushka | Web | 8. března 2014 v 18:01 | Reagovat

[16]: Dievča... nerež sa, mne rezali nohu, aby mi mohli otočiť kĺb do správnej polohy... a to, keď ti zrastá kosť na novom mieste ukrutne bolí... musíš sa donútiť myslieť inak... nájsť si záblesk svetla v živote, nie sa uzatvárať viac do seba.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama