Deník jedné Černé příšerky (7.3./14)

7. března 2014 v 21:22 | Clara Black |  Něco jako deník




Vaše podpora, pochopení a celkově komentáře u mého blogového deníčku mě opravdu těší, ale je na čase, abych konečně řekla to, co jsem si celou dobu myslela. Někteří z vás třeba nečetli předchozí deníčky a jsou tu třeba i noví affs, takže takové malé shrnutí toho, co byste vlastně měli vědět, aby vám můj deníček dával smysl.

Nejsem:

Statečná, hodná, silná, spolehlivá, přátelská, milá, chytrá, trpělivá, hezká, nápomocná, dobrá kamarádka, úžasná, dobrá dcera, pilná, rozumná, nezlomná, bezproblémová, pravdomluvná, optimistická, nebojácná...

Naopak jsem:

Zakřiknutá, zlá, podlá, smutná, pesimistická, nespolehlivá, špatná, jiná, divná, zničená, hloupá, nerozvážná, špatná kamarádka i dcera, nerozumná, snadno zlomitelná, příliš citlivá, vznětlivá, hádavá, hysterická, cholerická, introvertní, tichá, ale někdy příšerně hlasitá, ukřičená, ubrečená, uvrčená, protivná, depresivní, negativní, psychicky labilní a já nevím co ještě...


Jsem jednoduše problematická osobnost trpící depresemi, problémy doma, co už čtyři roky zápasí se sebepoškozováním. Minulý rok jsem dokonce strávila týden na oddělení psychiatrie a poznala jsem spoustu lidí, kteří mají podobný příběh, jako já. Poznala jsem anorektičky/bulimičky, a spoustu dalších. Mohla bych vyprávět o takových životních příbězích, že by to bylo vyprávění na několik týdnů. Sama jsem toho dost zažila...
Doktorka říká, že nemám snad žádné sebevědomí a že by se mnou rodiče měli víc komunikovat. Problém je, že se lidem vyhýbám, protože se to všechno (sebepoškozování, problémy, šikana na základce) a poté, co jsem se vrátila z psychiatrie se provalilo i to. Lidé se na mě začali dívat jako na psychopatku a... já přestala chodit ven.

Jinak k dnešku, obecně - máma se vrátila domů, ale neřekla jsem jí to. Nenechala mě vysvětlit to, říct jí to. Donutila mě jen dělat spoustu práce i přes to, že mě šíleně bolely záda (mám něco s páteří, ale pak mě bolely svaly) a samozřejmě už ji potom nezajímalo, že jsem jí chtěla říct něco důležitého. Nakonec se mi deprese vystřídala za vztek a během dalších chvil vztek zpět za depresi. Smutné...
A pravdou je, že lituju toho, že jsem jí to chtěla říct, když ji to vlastně nezajímalo. Mohlo mě napadnout, že ji zajímá stále jen práce, nic víc, ale i přes to, že jsem byla od jejího příjezdu šťastná a hrozně hodná, udělala jsem jí čaj, připravila sirup, uvolnila křeslo a nabídla se, že jí udělám večeři a že jí ji donesu.
Nakonec jsem skončila na skypu s kámoškou a bavila se o Cafélandu, který pořád hrajeme. Život je zvláštní, přátelé... Život je zvláštní. A já mu naprosto nerozumím. No... uvidíme, co se bude dít dál :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Fie§ta Fie§ta | E-mail | Web | 7. března 2014 v 21:48 | Reagovat

Díky za vysvětlení. Zpočátku jsem to moc nechápala, ale díky komentářům, co jsem četla jsem to nakonec pochopila. A určitě jsi přátelská a milá ♥ :)

Jujky, ty jsi to mámě zas neřekla, no. Tak, ale když tě nutila dělat tolik práce a nedala ti prostor na slovo, tak to zas chápu. Docela by mě ale zajímalo, kdy jí to hodláš říct?! Promiň, vím, že je to pro tebe těžké. A já taky nejsem žádná hrdinka. Ještě jsem to neřekla nikomu z rodiny. Njn, můžu ti jen popřát hodně štěstí a pevné nervy :)

2 Sillia Sillia | 7. března 2014 v 22:24 | Reagovat

Tak to jsme si dost podobné, s tou povahou, i když já bych se označila za optimistického pesimistu, všechno je pro mě naprosto špatně, všechno bude špatně a já přesto stále doufám a sním o něčem jiném, jakoby tohle ani nebyla realita, žiju si ve své fantazii tu svou, to k tomu divná, protože slovo divná, si každý může vyložit po svém, já si pod pojmem divná představuji někoho, kdo všechno dělá absolutně submisivně a ani si nemyslí své a taky ten, kdo pořád jenom křičí nebo se nevysvětlitelně vzteká a vadí mu každá maličkost (ten popis je mi povědomý, na koho jen sedí? Už vím, na mého tátu). Ty mi divná nepřijdeš a už vůbec ne jako nějaký psychopat, docela mě zaráží, že na tebe tak koukají lidé z tvého reálného okolí, i když ví, že sis ve škole prošla šikanou, takoví lidé by pro mě taky mohli být divní.
Ani se ti nedivím, žes to mámě neřekla, ono taky proč, zvlášť když ta tvoje to neřeší, moje by mě buď seřvala a nebo by mi dala super dlouhý proslov, ani o jedno nestojím a s tátou by to bylo ještě horší. Takže tady Tě chápu, psala jsem už minule a píšu to znovu, nejsem nikdo, kdo by tohle nepochopil, mám stejný problém, až na to, že pro mě to problém není, nevidím důvod, proč se někomu stále svěřovat a taky mám mizerné sebevědomí, ale alespoň nějaké tam je, to mi dává sílu se někde v koutě vyřvat a říct si, že jen nechápou mojí osobu. tady bych ráda zmínila jeden citát, který se mně osobně velmi líbí - ´Nejsem nerozumný, jen nemám týž rozum jako vy´ řekla bych, že to vysvětluje asi vše.
A zase žasnu, nechápu, nepochopím a nebo spíš já bych se tak nezachovala, nesnášim domácí práce, těm se vzpírám dokud to jde, možná by toto někdo mohl považovat za divné, ale já nerada doma s něčím pomáhám, vyndavám myčku a chodím vynášet plasty, cokoli, co je něco víc, tomu prostě a jednoduše vzdoruji a když už to dělám, tak tak, aby to bylo co nejrychleji a je mi jedno jak, nezajímá mě to, už jsem to musela udělat, takže se s tim nebudu dělat.
Spíš smutné mi přijde, že už když to mámě říct chceš, tak jí to ani nezajímá, to by mě naštvalo víc, než jakékoli kecy, že jsem mámě lhostejná, u táty by mě to tolik nezasáhlo, ale u mámy hodně. Sice toho pro ní moc nedělam, vlastně nic moc, ale snažím se na ní být příjemná, už to je dost namáhavý, ale i tak by mě to velmi zranilo. A co já jako hrdinka dělám? Zalezu si do kouta a bulím jako děcko.
Takže jako vždy Ti popřeji trpělivost, která ti podle tvého popisu tak chybí a pevné nervy, z téhož důvodu a přestože spíš věřím na náhodu než štěstí, tak Ti popřeju i kapku toho štěstí, všechno to určitě budeš potřebovat.

3 Evushka Evushka | Web | 8. března 2014 v 17:59 | Reagovat

Nepodceňuj sa ;) Určite nemáš samé negatíva... len stále nevidíš tie pozitíva v sebe. Je to škoda, ale verím, že ich raz uvidíš. :) Dúfam, že raz to sebavedomie nadobudneš. Trošku mám pocit, že rodičia ti málo pomáhajú dostať sa z toho, je to škoda. Lebo práve rodičia by mali byť najväčšou oporou.

Inak len oznam, už si v affs. ;) http://buffynaworld.blog.cz/1403/affiliates-list-aktualny

4 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | Web | 8. března 2014 v 18:41 | Reagovat

Nevěřím, že jsi zlá. Nevěřím.
Kdyby, tak už jen proto, že si to dokážeš přiznat.
Nevěřím tomu. Ani polovině těch věcí ;-)

Každý máme svoje chyby - i ty. A každý máme svoje přednosti - i ty.
Jsou věci, v kterých jsi nejlepší na světě, jenom to ještě nevíš ;-)

5 Kate Kate | E-mail | Web | 8. března 2014 v 20:10 | Reagovat

Já bych ty dobré a špatné vlastnosti, co jsi napsala musela nějak namýchat. ;) A věř mi, určitě se na tobě najde i něco dobrého. ;)
Sebevědomí taky nemám žádé, ale nevím, co by se zrovna s tímhle dalo udělat.
Jo, život je zvláštní... A porozumět mu evidentně nejde. :/
Ale co je hlavní... Nepodceňuj se. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama