Project about Half-minute horrors: Sněz nebo budeš sněden

6. března 2014 v 0:00 | Clara Black
Tak přeci jsem se dostala k projektu od Ewiline. Budu se tedy snažit držet zadání, ale nejdřív přeskočím první dvě témata, abych se mohla pustit do toho témata, které mě nejvíc praštilo do očí. Aneb... radši se neptejte, co se mi honí hlavou :D

Každopádně, musím říct, že jsem na sebe hrdá. Tahle povídečka je prostě... zvláštní. A nějak se mi zalíbila. Byla bych vážně ráda, kdybyste mi pod ni napsali svůj názor na ni, protože je to přeci jenom jiný šálek kávy, pokud mě chápete :) Takže, moc, moc, moc vás žádám, napište názor! :)






(3)
Sněz nebo budeš sněden


Ochromil mě výstřel.
Všichni ostatní kolem mě se chopili nožů, vidliček na maso a pustili se do jídla, kterého byl plný stůl. Syrové maso, orgány, kusy svalstva, někdy celé končetiny, to byla naše večerní tabule. Také jsem se natáhl pro vidličku na maso a hladově jsem jej zabodl do stehna, které leželo na stříbrném tácu přede mnou. Nožem jsem začal odřezávat kusy masa a rychle jsem je bez jakéhokoliv přemýšlení polykal. Studené maso mi chladilo krk a já cítil, jak se mi zhloupl žaludek. Ale šel jsem do toho dobrovolně, bylo to moje rozhodnutí. Půl milionu je pro některé dost dobrá motivace pro to, abyste zasedli ke stolu, který je plný syrového masa, jak zvířecího původu, tak původu lidského.
Vzal jsem si stehno do ruky a začal jsem z něj zuby rvát kusy masa. Připadal jsem si jako rozzuřené, hladové zvíře, jako bestie, která lační po mase, a po prolévání krve. Trhané kusy masa jsem bez žvýkání polykal a ignoroval jsem stav svého žaludku, který se proti mě bouřil pod náporem množství syrového masa, kterým jsem ho zahlcoval.
Natáhl jsem se přes stůl a nahmatal jsem jakousi mísu. Přitáhl jsem si ji k sobě, pohlédl na její obsah a ohlédl se na kameru, která natáčela veškeré počínání soutěžících Sněz nebo budeš sněden. Pozvedl jsem mísu do vzduchu, ukázal na kameru její obsah a sáhl po lžíci, která ležela na tácu kousek ode mě, spolu s dalšími příbory.

''Oči jsou prý zdravé,'' zaštěbetal jsem nadšeně a vnořil lžíci do mísy plné očí. Vložil jsem si lžíci, která skýtala dvě oči, které mě mrtvě pozorovaly, a odrážely v sobě umělé osvětlení od kameramana, s modrou a hnědou duhovkou, do úst a zhltl jsem je. Žaludek se mi opět zhloupl, jako by mi každou chvíli měl vypovědět službu.
Rychle jsem do sebe lžící házel oči, jako by to bylo obyčejné jídlo. Nic jsem nevnímal. Neslyšel jsem vzrušené pokřikování diváků, ani to, jak žena, která seděla kousek ode mě zvracela, zatím co ji neustále zabírala kamera.
Když se mísa vyprázdnila, pohlédl jsem na hodiny, kde se nám odměřoval čas. Zbývá nám ještě asi deset minut. Rozhlédl jsem se po stole, očima jsem vyhledával to největší sousto, do kterého bych se mohl pustit. Stůl byl už ale naprosto prázdný. Poslední kus masa právě snědla nějaký velikán, který seděl naproti mě. Polilo mě horko.

Do finále se dostanou ti, kteří snědí největší množství jídla, které je u stolu. Jenže zbývá ještě deset minut a jídlo došlo. Popadl jsem veliký, řeznický nůž a začal si krájet prsty. V pravidlech stálo, že musíme sníst to, co je na stole, ale nikdo neřekl, že na stůl nesmíme jídlo přidávat.
Tlačil jsem na nůž jak jen to šlo, slyšel jsem nadšené pokřikování lidí, kteří mi fandili a když se mi konečně povedlo oddělit všech pět prstů od ruky, tak jsem je druhou rukou popadl a začal z nich okusovat maso. Nejdřív jsem zuby strhl poměrně tenkou kůži, která je pokrývala a pak jsem zuby zatnul přímo do masa. Cítil jsem, jak jsem narazil na tenoučkou kost, ale maso jsem odkusoval dál, dokud nebyl prst holý na kost.
Znovu jsem se ohlédl na hodiny. Já vyhraju, povzbudil jsem se v duchu. Levá ruka mi stále krvácela, pálila mě a bolela, ale to v tuhle chvíli nehrálo žádnou roli. Pokud vyhraju, budu si moct koupit nových prstů třeba dvacet, když na to přijde.
Zvedl jsem svou krvácející ruku k puse a nechal si krev téct do pusy. Jídlo by se mělo zapíjet, správně číslo 7! Hlas moderátora, veřejná pochvala, skvělé. To mě posilnilo.

''Když dojde maso,'' řekl jsem, ''-dojdete si koupit nové. Ale víte co? Vždycky máte nějaké u sebe!'' Vlastní hlas mě děsil tak, že jsem cítil, jak se mi ježí chloupky na krku. Pohledem jsem sklouzl k tácu s nástroji a vzal jsem si sekáček na maso. Byl tu zřejmě pro přesekávání větších kusů, ale mě se dokonale hodil na něco jiného.
''Nakupování je zbytečně zdlouhavé,'' zamumlal jsem a začal jsem si sekat ruku těsně nad loktem. Stříkala na mě vlastní krev, jasně modrá košile, kterou jsem měl na sobě se okamžitě změnila v košili krvavě rudou. Límeček se mi lepil ke krku, na kterém ulpělo několik kapek krve.
Na tvář mi dopadaly drobné kapičky krve, které pomalu stékaly od mého čela, přes nos a kapaly mi na rty, čímž mě nutily se olíznout. Cloumala mnou šílená touha vyhrát, ať to stojí co to stojí. A krev najednou ztratila odporný význam a stal se z ní železitý nektar, po kterém můj jazyk toužil. Toužil jsem ji všechnu spolykat, mít ji v sobě.

Když se mi konečně povedlo přeseknout kost, někdo ke mě přiběhl, zaškrtil mi ruku a něčím mi pomazal místo řezu, čímž zpomalil proud krve, který se odtamtud valil. Smutně jsem pokrčil rameny a zakousl se jako lev do vlastní ruky. Nikdy jsem kanibalismu neholdoval, ale právě teď se mi žaludek svíral hlady. Trhal jsem vlastní svalstvo, nasával žíly a žilky, klouzaly mi do pusy přes rty jako špagety a nacucával jsem do sebe krev, která v paži zůstala. ''Delikatesa!'' zvolal jsem nadšeně, až mi z pusy vypadl kousek masa a s tichým plesknutím mi dopadl na klín.

''A konec!'' oznámil moderátor. Teď přijde chvíle, kdy se dozvíme, kdo postupuje do finále. Třpytivá vidina vítězství mě naprosto zaslepila. Olízl jsem si rty a pohlédl na dalších devíti soutěžících. Moderátor otevřel obálku, kterou mu podal někdo z publika a na tváři se mu objevil rozjařený úsměv.
''Do finále postupují soutěžící číslo tři a soutěžící číslo sedm!'' Já. Zaslechl jsem svoje jméno. Nadšeně jsem vykřikl cosi nesrozumitelného a dav, který stál při mě a chtěl, abych vyhrál nadšeně vykřikl se mnou. Ke stolu přistoupilo několik lidí, kteří show organizují a podřízli hrdla ostatním soutěžícím, poté jejich těla odtáhli pryč, mimo naše dohledy a mimo dohled kamery.
Moderátor přistoupil ke mě a k mému novému, jedinému protivníkovi. Číslo tři, seděl hned naproti mě. Byl to nenápadný chlapík, ale podle svalů, které se mu rýsovaly pod oblečením měl sílu. Určitě by zvládl přelomit kost, kdyby musel, napadlo mě.
''Pánové, váš úkol je prostý. Do deseti minut musíte sníst co nejvíce masa svého protivníka, aniž byste ho zabili. Kdo do vypršení času sní nejvíce masa svého protivníka, ten vyhrává celou odměnu a navíc ještě veliký bonus. O polovinu víc peněz. Tak který z vás odejde s výhrou? Startujeme, tři, dva, jedna, teď!'' Znovu mě ohlušil výstřel. Cítil jsem se lapený do pasti, ale teď už jsem nemohl couvnout. Rty jsem zkřivil v pochmurném úšklebku, čímž jsem odhalil zuby, které byly obarvené krví. Mezi některými jsem určitě měl zbytky masa, cítil jsem je tam.
Poté jsem se vrhl na stůl, abych se dostal co nejdříve k číslu tři. Vypadal tak lahodně...

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Enna Enna | E-mail | Web | 6. března 2014 v 7:08 | Reagovat

WOW, neviem čo mám na to povedať. Takýto horor som nečítala dávno, je skvelý! :DD Zaujímavé, ale bola to show? Takže dobrovolne tam došiel, aha. Škoda, že to nie je poviedka, teda malo by to viac kapitol :3 Tak zas idem pozerať články dozadu, keďže som včera už zaspala skôr :D

2 Calla Calla | Web | 6. března 2014 v 7:17 | Reagovat

Omg...... Tohle byla dost zajímavá povídka. :D Ten konec... Vypadal tak lahodně... to mě bůh ví proč rozesmálo. :DDD

3 Fie§ta Fie§ta | E-mail | Web | 6. března 2014 v 7:22 | Reagovat

Teda řeknu ti, že tahle povídka je jen pro dost silné žaludky. Hrozně moc se mi líbí začátek. Člověk si hned myslí, že to bude někde v lese a ty toho uděláš pořad (show). A taky mě překvapil ten konec. Líbí se mi, jak si člověk může domyslet, co se stalo potom. Ten konec je takový... začatý. Moc se mi líbí :)
Člověk je kvůli penězům schopný všeho...

4 Ella Monurová Ella Monurová | Web | 6. března 2014 v 8:50 | Reagovat

No ..já nemám slov, vážně zajímavé :D

5 Sillia Sillia | 6. března 2014 v 13:26 | Reagovat

No teda, to je krutý, ale líbí se mi přístup čísla 7, I když já bych do toho nešla ani za trojnásobek těch peněz, ale jak tak vidim, tak ve tvé realitě někdo určitě ano. Pěkné a líbilo se mi to, chvíli jsem myslela, že vrhnu šavli, ale stejně jsem si to čtení užívala, toť vše, letím zpátky do školy.

6 Ami Ami | E-mail | Web | 6. března 2014 v 14:07 | Reagovat

No fůůůj!!! Nechutný :D! OMG! Je to tak krutě, nechutně dobře napsaný, že nemám slov!

7 Efi Efi | 6. března 2014 v 15:00 | Reagovat

Brrr! Možná trochu nechutný, hnusný, ale úžasný!

8 Scriptie Scriptie | Web | 6. března 2014 v 15:36 | Reagovat

Četla jsem to ve škole. Při INF. A myslela jsem, že se pozvracím. Naprosto ztuhle jsem pokračovala ve čtení a když se mě pak holky ptaly, co se stalo, vylíčila jsem jim tvoji povídku. Jedna z nich pak odmítala obědvat.
Jako fakt, mohla bys někdy dát upozornění Pro silnější žaludky. xDDD Ale stejně to bylo luxusní. :-D

9 Lilly Lilly | Web | 6. března 2014 v 15:55 | Reagovat

Páni, to bolo hnusné...ale dobré. Cítila som, ako sa mi prevracia žalúdok a neviem, či v najbližšej dobe do seba nejaké jedlo dostanem, ale páčilo sa mi to. Až mi nabehli zimomriavky na chrbte :D

10 Hermi Hermi | 6. března 2014 v 16:04 | Reagovat

Moc hezky psaný, ale... ...strašný! Na mě až moc hororoidní...

11 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 6. března 2014 v 16:12 | Reagovat

To je nechutný! Právě jsem přestala díky tobě mít hlad :D Neber to špatně, napsaný je to dobře, ale až moc realisticky a já na tyhle povídky nejsem stavěná.

12 Evushka Evushka | Web | 7. března 2014 v 14:38 | Reagovat

Uf,prepáč, toto nedočítam... nevadia mi horory, ale toto je vyslovene krvák a z toho mi je pomaly zle... vieš čo mi to pripomína? Saw, v jednom z tých filmov si chlapík rezal nohu... nevadia mi duchariny, ale krváky niektoré neviem prekúsnuť. Možno okrem nezvrtaných osudov, tie sú v poho... inak radšej nie. Ale neber to nijako v zlom ;) Proste ono je to vec vkusu. Klobúk dolu, že o takom niečom vieš písať.

13 Clara Black Clara Black | Web | 7. března 2014 v 14:45 | Reagovat

[12]: Já to chápu, ne každý má takový žaludek jako já ;) Já jsem vytrénovaná už ze základky, takže... :-D
Jinak - o tom vím, Saw naprosto zbožňuju a ten chlapík, kterýho jsi zmínila se jmenuja Lawrence Gordon, toho šíleně miluju :3 :D

14 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 7. března 2014 v 17:16 | Reagovat

Opravdu masox xD A to doslova, nepřihlásila bych s tam ani za nic!! :D
Ale rozhodně to je úžasné zpracování tématu :) Moc se těším na další :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama