Tisíc podob Mistra 10. kapitola

3. března 2014 v 0:00 | Clara Black |  Tisíc podob Mistra
Vím, že většina z vás TpM nečte, ale bohužel mě Mistr baví ze všech povídek nejvíc, takže se tu bude často objevovat. Nevím jestli se přeci jenom pustíte do čtení, ty kapitoly nejsou o nic delší než deníčkové zápisy, které většina z vás čte, ale... nutit vás nebudu, nemůžu a ani nechci. Byla bych ráda, kdybyste to četli z vlastní vůle...

A musím zareagovat také ohledně něčeho jiného. Jestli vás TpM nebaví, protože to není ''klasická Mistrovka'' brutalita, pasti, vraždy, střeva a krev, tak proč mi sakra nedáte šanci? Tohle je teprve začátek, od 11. 12. kapitoly to už bude ostřejší. (mělo to být od 11. kapitoly, ale ta se mi nějak protáhla, tak to bude až ve 12. kapitole) A ke konci se to vyostří tak, že na to ani ta blbá zkouška z prvního dílu nebude mít šanci. Ale jestli už jste mě zavrhli, protože jsem teď na chvíli obrátila a ukazuju taky jinou stranu Mistra, tak... Nic. Proč mi nechcete dát šanci?


I v pohádkách teče krev, část první

Seth bloumal domem hostitele a pevně svíral hrdlo lahve s vodkou, kterou ukradl Jonathanovi. Hledal nějaké místečko, kde by si mohl v klidu vypít tu lahev vodky, ale zatím nenašel žádný pokoj, který by už někdo před ním neobjevil. Povedlo se mu přistihnout několik párů při zvláštní situaci, a tak častokrát otevřel dveře, broukl jakousi neforemnou omluvu a radši dveře zase rychle zavřel.
Prošel celou halu, až došel k moderním točitým schodům, které se klenuly až do třetího patra. Když prošel první dvě patra, nepochodil stejně, jako před tím.
Zoufale se vybelhal ke schodům a začal je rychle vyšlapávat. Trochu se mu motala hlava, vlivem toho, že už měl něco málo napito a ty schody mu nedělaly dobře - příliš stejné pohyby, jako když se točíte na otočné židli hodně dlouho jedním směrem.
Když se mu povedlo vyšplhat na poslední schod, rozhlédl se po patře. Byla to úzká chodbička, protažená jako chodby ve velikých domech, které obvykle bývají ve filmech. Takové ty chodby, které zdobí drahé obrazy pověšené na zdech, sochy a krásné květiny - a mají spoustu dveří, které skýtají mnohá tajemství. Stačí jen nějaké dveře otevřít a nahlédnout...
Seth si přivřel oči a zadíval se na první, nejbližší dveře. Svižným krokem, který doplňovala jistá ráznost se vydal ke dveřím. Přede dveřmi se zastavil a váhavě sáhl na kliku, která byla zlatavé barvy, dokonale naleštěná. Trochu ho překvapila honosnost těch dveří, zvláště té kliky - ale nakonec dveře přeci jenom otevřel a vklouzl dovnitř.
Místnost to byla poměrně velká, prostorná a moderně zařízená. Když vklouzl dovnitř, první, co spatřil bylo veliké zrcadlo na protější zdi, které bylo zdobené stříbrnými ornamenty a skleněnými kamínky, které zářily jako diamanty.
Místnost měla zřejmě i průchod na balkon, protože Seth zahlédl jakési prosklené dveře v zákrytu průsvitných bílých závěsů, které odrážely světlo a dělaly dojem, že jsou stříbřité jako svit měsíce.
U zdi po Sethově levici byla veliká postel s nebesy, a v ní...
''Claro?'' pronesl Seth udiveně, až jeho samotného překvapil ten překvapivý tón, který zazněl, když promluvil. Byl překvapený, že tu Claru vidí, ale na druhou stranu byl rád. Velice rád.
Došel k posteli a prohlédl si ji. Měla na sobě stříbrno-bílé šaty, vlasy měla dokonale upravené a zdobila jí je tiára, která se v nich dokonale vyjímala. Na rukách měla natažené bílé rukavice, které se jí táhly až k loktům, a do tváře jí spadal jeden jediný neposlušný pramínek vlasů, zkroucený do dokonale symetrické lokny.
Seth ten pramínek vlasů vzal a dal ho Claře za ucho. Aniž by si to uvědomil, tak se usmál. Připadala mu v těch šatech, spící v cizí posteli s nebesy krásná - jako princezna. Posadil se vedle ní a vzal ji za ruku.
''Copak to tu...'' špitl si pro sebe, když si všiml nádherné bílé růže, kterou Clara držela. Ach, jistě. Z Clary se stala šípková Růženka. Sethův úsměv se nepatrně rozšířil a očích se mu objevily nepatrné jiskřičky.


Probudil mě polibek. S tichým vydechnutím jsem otevřela oči. Skláněl se nade mnou, tmavé vlasy mu padaly do očí, do těch hadích očí, které mi najednou nepřipadaly děsivé, jen děsivě povědomé. Vytřeštila jsem oči. Z části údivem, z části překvapením.
''S-Sethe?'' Rty se mu zvlnily v přívětivém úsměvu. ''Nemusíš být tak vyjukaná, byla to jen pusa, Růženko.'' prohodil nezávazně a převalil se na záda vedle mě.
''Moc ti to sluší, Claro.'' Rozpačitě jsem se usmála a přivřela oči. Stále mě zmáhala příšerná únava a cítila jsem v kostech, že se na mě brzy pokusí zaútočit mdloby. Zhluboka jsem se nadechla a podívala se na Setha.
''Co tu vlastně děláš?'' zeptala jsem se. Naklonil se ke mě, jemně mě pohladil po tváři a úsměv se mu nepatrně rozšířil. ''Očíhnout potenciální oběti Mistra,'' Jistě, i tohle mě napadlo, jsem hloupá. Proč jsem si myslela, že mě hledal? Ach ta moje naivita. Sladká naivita hloupoučké Clary Waverové, přeživší dívky, která se ještě nenaučila, že zamilovat se do vraha není dobrý nápad. Bože, jsem opravdu nenapravitelná. Nikdy se nepoučím...
''Aha.''
''Otázkou spíš je to, proč tu jsi ty? Nemyslím si, že by tě John pustil někam samotnou. Snad jsi mu neutekla?'' Nevím proč, ale přišlo mi to, jako by to říkal s jistou nadějí. S nadějí, že by to mohla být pravda, ale příliš jsem tomu nevěřila.
''Chyba, Sethe. John mě pustil. Samotnou.'' Poslední slovo jsem schválně zdůraznila, protože jsem na to sama byla hrdá. John mi evidentně věřil dost na to, aby mě pustil bez dohledu, nebo měl okolo někoho, kdo mě hlídal. Ale mě to bylo jedno, ať je pravdou první, nebo druhá možnost - klidně ani jedna, bylo mi to jedno. Připadala jsem si volnější.
''A co kdybych... tě unesl?'' Tahle věta mě zaskočila. Bylo to divné samo o sobě, ale... Já jako statečná ovečka přikývla. Když jsem přikývla, Seth se krátce zasmál, vyšvihl se na nohy a podal mi ruku, jako bych se nemohla zvednout sama.
''Dobrý, dobrý-'' začala jsem na znamení protestů, ale jak jsem se zvedla a postavila se, příšerně se mi zamotala hlava a podlomila se mi noha. Necítila jsem vůbec ruce, natož nohy, a připadala jsem si šíleně malátná, vysílená.
Zoufale jsem se zachytila postele a snažila se udržet vestoje. ''Bože, co to tam s tebou prováděli?'' zamumlal naštvaně Seth a než jsem se stihla vzpamatovat, držel mě v náručí. ''Jde přeci o únos, ne? Tak tě unesu se vší parádou.'' S těmi slovy jednou rukou otevřel dveře a vydal se pryč.


''Měla bys jít, Milenne.'' Milenne neochotně zavrtěla hlavou a přitiskla se k Thomasovi. Nechtěla ho opustit, za žádnou cenu už ho nechtěla ztratit, ne poté, co si myslela že je mrtvý. Chtěla být s ním, ne se vrátit do toho proklatého domu. Zoufale si povzdychla.
''Nikam nejdu, zůstanu s tebou.'' pronesla rozhodným hlasem. Thomasovi se stáhla tvář bolestí. Věděl, že je Milenne příliš tvrdohlavá, než aby udělala co je správné a co musí, ale ona musela odejít, jinak by jí mohli ublížit. A kdyby se jí něco stalo, tak by si to Thomas nikdy neodpustil. Po druhé už nedopustí to, aby se dostala do nebezpečí.
''Milenne, poslyš,'' začal Thomas klidně, ''-musíš jít. Mistr by ti jinak mohl ublížit, kdybys zmizela a nedej bože, aby zjistil, že jsme spolu mluvili. Nikdy bych si neodpustil, kdyby se ti něco stalo.'' Se zoufalým pohledem se zahleděl do země.
''Měl jsem ti nějak dát vědět, že jsem naživu, měl jsem-''
''Na tom nezáleží. Jsi tu teď. Ale já nechci jít. Nechci. A ať si ti hlupáci myslí, co chtějí, ať se klidně dozví, že jsme spolu mluvili, je mi to jedno. Jsem s tebou, to je všechno, na čem mi záleží.'' Toho se Thomas obával. Cítil to stejně, ale opravdu nemohl dopustit to, aby se Milenne dostala do potíží, které by mohly skončit zraněním nebo ještě hůř, smrtí. Zoufale si povzdychl, vzal její tvář do dlaní a podíval se jí zpříma do očí.
''Já se pro tebe vrátím, ano? Vrátím se pro tebe. Pak bude všechno jako dřív, slibuju.'' Milenne nepatrně přikývla. Thomas se pousmál a políbil ji. Bylo to těžké loučení, ale její bezpečí bylo nejpřednější.
''Měla bys jít, nechci tě ztratit.'' Tahle slova přiměla Milenne uvést nohy do pohybu. Smutně na něj pohlédla a pomaličku se otočila k odchodu. Ruka jí vyklouzla z jeho sevření, a všechno bylo stejné jako do té chvíle, než ho potkala.
Najednou si připadala sama, prázdná, osamělá. Zoufale se na něj otočila a ještě se k němu rozeběhla, aby ho políbila a ujistila se, že se jí nezdá. ''Jdi, než ti ublíží. Vrátím se pro tebe,'' Milenne neochotně poslechla.


Kritika, názory, dotazy, připomínky? Do komentářů, prosím :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Scriptie Scriptie | Web | 3. března 2014 v 14:39 | Reagovat

To bylo celé tak nádherně sladké! Ach, já asi prasknu. :3 Myslím to vážně, ode dneška jsem si zamilovala Setha. Díky tobě. :-D Tedy, ne, že bych ho neměla ráda dřív, ale teď... xDD
No, pokud si všimnu další kapitoly, rozhodně si ji přečtu (nebo se o to aspoň pokusím) a ještě musím dodat, že název té kapitoly je... slibující. x))

2 Clara Black Clara Black | Web | 3. března 2014 v 14:51 | Reagovat

[1]: U Mistra, tys mi udělala ale radost! :D Celý den přemítám nad tím, jestli se někdo ozve a ono přeci jenom :D A celkem brzy! :-D
Díky! Díky, moc! :) A další kapitolu mám napsanou, a tu následující taky :D Brzy je zveřejním :D A ještě jednou - díky, mám šílenou radost! :) :D

3 Hermi Hermi | 3. března 2014 v 15:01 | Reagovat

Wow! Úžasný! Už aby byla další kapitolka!

4 Sillia Sillia | 3. března 2014 v 15:58 | Reagovat

Jako vždy, úžasné, jen mi řekni, proč mám z téhle kapitoly pocit, že se dá Clara se Sethem dohromady, osobně mi to přijde dost nepravděpodobné, ale tohle k té domněnce člověka opravdu dovádí. No nic, nemam moc čas, píšu z knihovny, tam teď asi budu dost často, můžu Ti jen říct - dokonalý, těším se na další. A taky se těšim na ten masakr, a špatná zpráva, v knihovně jim nefunguje klávesnice, jak jsem jí zasintala.. xD

5 Clara Black Clara Black | Web | 3. března 2014 v 16:06 | Reagovat

[4]: Co my víme... třeba se ti dva dají dohromady... :D *Nehodlá spoilerovat* :-D
Jen doufám, že si v té knihovně nevšimli té nefungující klávesnice! :-D

6 Elíša Elíša | 3. března 2014 v 18:45 | Reagovat

[3]:Jo přesně! A bylo to hezký...
Jen doufám, že ten začátek  nebyl kvůli mě. Já to nemyslela zle. Jenom mi trochu chyběla ta krev. Já strašně dlouho nečetla nějakou dobrou krvavou knížku... :-(

7 Clara Black Clara Black | Web | 3. března 2014 v 19:01 | Reagovat

[6]: Ne, to nebylo kvůli tobě, to vážně ne :o

8 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 3. března 2014 v 19:03 | Reagovat

Wow.. na to že je Seth vrah, je i neskutečný romantik :-) Já ho prostě zbožňuji :3 A jak se tam sakra Clara dostala? Jak ji našel? Náhoda? Ach jo, zase nic nechápu :D Ale krásný románek. Chtěla bych, aby byli spolu. Moc by jim to slušelo :-)
A ten druhý páreček, taky dokonalý! :-) Jeden pár se shledá, druhý rozchází... Ty jim nemůže prostě dopřát trochu štěstí že?:D

9 MIRA MIRA | 3. března 2014 v 19:13 | Reagovat

Túto poviedku som síce celú nečítala a nemám rada horory ani krváky, ale píšeš krásne a to som ti proste musela napísať. :) Poviedku si určite postupne prečítam. Ak budem mať na ňu nervy. :)

10 Ami Ami | E-mail | Web | 4. března 2014 v 19:54 | Reagovat

Jůůů! Souhlasím s holkama nahoře!
Od teď mám Setha ještě radši (někdy bych ho, ale raději zabila)! Jj, na to že je "vraždící mašinka" je roztomilý romantik :D
Je to nádherný!

11 Efííííííííííííííííí Efííííííííííííííííí | 5. března 2014 v 17:31 | Reagovat

[7]: Uff... Tak dobrý... A prosím, piš dál... Hele je tu jedenáctka... :D

12 Rexxanna Rexxanna | E-mail | Web | 29. března 2014 v 15:12 | Reagovat

Byla to nádhera... Pořád nevím jakoukou jinou chválu a tak doufám že i takhle prosté slova co mají vyjádřit můj veliký obdiv postačí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama