Tisíc podob Mistra 11. kapitola

5. března 2014 v 0:00 | Clara Black |  Tisíc podob Mistra
Na poprvé se mi tenhle článek smazal, takže ho píšu znova. Je tu další kapitola TpM, tentokrát už akčnější, ale pořádná akce začně až od 12. kapitoly. Během následujících kapitol se to ale bude opravdu hodně vyostřovat, takže... už to nebude takové ''jiné, než JaM'' a ''nudné'' proto bych když tak ocenila, kdybyste přihodili názor, protože v poslední době se mi názorů dostalo jen když jsem žadonila v deníčkovém zápise, které čte většina lidí.
Mrzí mě, že už mi někteří lidé nedali šanci (třeba Calla) protože to od začátku není brutální, akční a já nevím co ještě, ale to všechno přijde, zrovna v další kapitole bude něco takového, tak bych byla vážně ráda, kdybyste tomu ještě šanci dali. JaM četlo hodně lidí, ale na TpM se už většina z vás ani nepodívá, jako kdyby to bylo naprosto příšerné, což mě moc mrzí. Byla bych vážně ráda, abyste tomu ještě dali šanci a kdykoliv přeci můžete napsat pod kapitolu co se vám nelíbí, co byste udělali vy, tak proč to nepíšete? Je to nejen moje šance na zlepšení, ale také to zvyšuje šanci, že se vám TpM třeba bude víc líbit, tak vás snažně prosím, pište ty názory. Každá připomínka, kritika a názor mi mohou pomoct.
Jinak samozřejmě doufám, že si tu kapitolu někdo přečte...



I v pohádkách teče krev, část druhá


Seth mě opatrně položil na něco pohodlného a měkkého, ale neměla jsem dost síly na to, abych otevřela oči a podívala se. Pomaličku, opatrně jsem přejela po tom něčem, na čem jsem ležela. Látka. A matrace.
''Sethe...'' špitla jsem unaveně. Neměla jsem přehled o čase, ale připadalo mi to, jako by se ke mě dostal nadlidskou rychlostí. Najednou byl u mě, cítila jsem na krku jeho dech, byl tak blízko a přesto jsem ho neviděla.
''Vypadáš, jako kdyby tě zdrogovali, Claro,'' pronesl Seth a pohladil mě po vlasech. ''Ale já moc dobře vím, proč se cítíš tak, jak se cítíš. Nedostatek živin, pravděpodobně ani nespíš, soudě podle toho, jak jsi usnula... tam.'' Zoufale jsem se pokusila přikývnout, protože to pravděpodobně byla pravda, moc jsem nejedla, spala jsem na nic nebo vůbec - a konec konců, Seth byl tím, kdo dělal nějakou dobu jakéhosi lékaře, takže on věděl, co říkal.
''Klidně lež, musíš být strašně unavená. Ale jednu věc si neodpustím. Musíš do sebe dostat alespoň něco málo k snědku, jinak bys mohla dopadnout hodně špatně. A donesu ti něco na zklidnění, třeba ti to pomůže.'' Staral se o mě. On se o mě staral! Přesně tohle mi okamžitě problesklo hlavou. Jako by mu na mě záleželo... Tuhle myšlenku jsem rychle zaplašila.

Když se Seth vrátil, nesl sebou nějaký koláč, krabičku s léky a hrnek, ve kterém bylo podle vůně, která se okolo linula, nějaký bylinný čaj. Pomalu jsem se posadila a pohlédla na něj s nevinným výrazem na tváři.
''Na, vezmi si alespoň kousek.'' Vzala jsem si kousek koláče a pomaličku se do něj pustila. Seth se vedle mě posadil a jednou rukou mě objal kolem ramen. ''Není ti zima?'' Zavrtěla jsem hlavou.
''Sethe... chci se tě na něco zeptat.'' Usmál se. ''Na co?''
''My dva... nepotkali jsme se už před zkouškou?'' Nepatrně sebou trhl, když jsem to řekla. V očích se mu cosi promítlo, ale rychle nasadil jeden ze svých okouzlujících úsměvů, skoro jako by chtěl zahladit stopy.
''Budu upřímný, ano?'' Přikývla jsem. ''Potkali jsme se. A ne jednou.'' To mě zaskočilo. Nepamatovala jsem si to, ale když se nade mnou v tom domě skláněl, ten pohled mi byl povědomý. Jeho oči mě v tu chvíli neděsily, jako by to byl jiný člověk. Nechápavě jsem na Setha pohlédla.
''A-ale...''
''Pršelo. Zoufale jsem hledal mobil, ale nemohl jsem ho najít, když jsi se objevila s deštníkem,'' prohodil, ale nic mi to neříkalo. Trápilo mě, že ta vzpomínka leží dost možná někde v mojí hlavě, zapomenutá, skoro jako kdyby nebyla skutečná. ''Nepamatuju si to... kdy to bylo?''
''Netuším. Ale vypadala jsi skoro jako středoškolačka,'' Když Seth říkal slovo ''středoškolačka'' zašklebil se. To už mi ale povědomé bylo. Měla jsem tu smůlu, že jsem vždycky vypadala mladší, než jsem skutečně byla - a vzhledem ke svojí povaze a problémům jsem se tak dost často i chovala. Vlastně... i teď se chovám jako poblázněná šestnáctka.
''Jo, to se mi stávalo. Lidi si dost často mysleli, že jsem mladší, když jsem neměla černý kruhy pod očima, pak si mě radši nevšímali,'' zamumlala jsem. Seth ignoroval moji poznámku, natáhl se pro hrnek s čajem a prášky a obojí mi podal.
''To by ti mohlo pomoct. A nemysli na lidi, jsou hloupí. Kolikrát si ani neuvědomují, že odsuzují jiné, kteří jsou stejní jako oni sami, takže... nemá smysl řešit ty, kteří nepoužívají největší dar, který jim byl darovaný, když jde o tělo. Mozek.'' Zachichotala jsem se a spolkla jsem jeden prášek. Čaj voněl dobře, skoro jako ten, co jsme mívali v nemocnici, když jsme měli zlé sny. Trochu jsem se napila a pousmála se na Setha.
''Díky. Ale... proč tohle děláš?'' Nemohla jsem si tu otázku odpustit. Seth nebyl takový, že by někomu pomáhal, pokud to tedy nebyla pomoc do hrobu. Pasti, krev, bolest a utrpení - to byla jeho symfonie vražedného umění. Nebyl to hodný chlapík, po kterém by žena mohla toužit, aby ji chránil. Byl to zabiják, před kterým se měli lidé skrývat, nebo pokleknout a podřídit se. Za jeho podivným chováním musel být vyšší záměr, ani by mě nepřekvapilo, kdyby si teď plánoval mě nějak zabít, protože se někdo z Mistra obává toho, že jsem je prozradila...
''Frontis nulla fides, pamatuješ?'' Přikývla jsem. Tohle latinské přísloví mě provází už víc než rok, od té doby, co jsem se stala jejich novou hračkou. Hračkou přátelských zabijáků.
''Tak vidíš. Jsem možná zabiják, zlý umělec, milovník krys a bolesti, ale-'' Na chvíli se odmlčel a mrkl po mě, ''-jsem taky lhář. Veliký lhář.'' Nevím proč, ale přišlo mi to vtipné.
''Takže... nech mě hádat. Tajemství kouzelného úspěchu Mistra tkví v přehnané nedůvěřivosti, zatajování, vzájemném lhaní a přetvářce.'' K mému údivu Seth přikývl.
''Hmm. Vlastně jsem ráda, že jsi lhář,'' prohodila jsem a stulila se k němu. Znovu mě pohladil po vlasech a řekl: ''Pročpak?''
''Taky jsem příšerná lhářka.'' Seth přimhouřil oči, zhluboka se nadechl a znovu mě pohladil po vlasech. Nepřipadal mi jako Seth. Choval se jako by byl jiný člověk, mátlo mě to.
''Jak to myslíš, Claro?'' Povzdychla jsem si. Nechtělo se mi mluvit o tom, co v sobě nosím za lži, ale v tuhle chvíli už jsem couvnout nemohla ani kdybych chtěla sebevíc. Dodala jsem si co nejvíc odvahy a spustila:
''Lhala jsem všem, tobě, Stephenovi, a především sobě. Jonathan mě nenávidí, myslí si, že jsem se spolčila s Johnem a všechno jsme si dopředu domluvili, abychom získali ten deník...'' Seth sebou patrně trhl a zatnul ruku v pěst.
''Tím chceš říct, že...''
''Že jsem vám všem lhala. Od malička lžu každému, koho potkám, a jak už jsem říkala, nejvíc sobě. Myslela jsem si, že s tímhle vším, se smrtí, co mi dýchá na záda, s vraždami, s tou bolestí, krví a všemi těmi nechutnostmi můžu žít, ale nedokážu to-'' Seth se hbitě zvedl z postele a prohrábl si vlasy. Udělal několik kroků, jako by nevěděl co dělat a otočil se na mě.
''Takže je to pravda.'' Pozvedla jsem jedno obočí. Netušila jsem, co Seth myslí, byla jsem zmatená a vyděšená. Bůh ví co se mu honilo hlavou, kdo ví, co mu možná někdo řekl-
''Co máš s Johnem?'' Ta slova mě vyděsila tak, že jsem se zoufale pokusila vstát a jen jsem dopadla na zem. Seth ke mě popošel, zvedl mě ze země a držel mě asi decimetr nad zemí. Připadala jsem si v pasti. Stejně jako tehdy, když jsem ho viděla poprvé - při zkoušce. Nebo to opravdu nebylo poprvé? Ta vzpomínka, o které Seth mluvil, ta s deštníkem, tu jsem si nepamatovala. Moje první setkání s ním bylo hrozné, děsivé a bolestivé. Budu ráda, když znovu vyváznu. Mělo mi být hned jasné, že Seth není takový, jaký bych si přála, aby byl. Chová se jako by měl srdce nakažené nějakým podivným morem, který ho nutí se chovat jako psychopat. A lidé by neměli k psychopatům nic cítit. Maximálně soucit a zděšení.
''Co? Platí ti za to, abys od nás vyzvídala? A za to, abys mu všechno řekla? Co?! Platí ti, že jo? Určitě ti nabídl možnost vrátit se zpět ke svému starému životu, že nás všechny zabije a pomstí tebe i tu tvou povedenou kamarádku Liz, že jo?!'' Téměř na mě křičel. Cítila jsem, jak se mi klepou ruce, z části strachy, z části hněvem a bezmocí. Když jsem otevřela pusu, abych se mu to pokusila vysvětlit, začal mě škrtit.
''Věřil jsem ti, ty čubko. Věřil! A co jsi udělala? To samé, co Stephenovi. Máš pravdu, jsi hrozná lhářka, skvěle se přetvařuješ, to jo. Ale víš ty co? Takový jako ty já napravuju. Problém je v tom, že ty už jsi se měla napravit. Teď už přijde jen trest.'' Zoufale jsem se mu snažila vzdorovat, ale neměla jsem šanci. Měl mnohem větší sílu než já a navíc jsem byla natolik zesláblá, že jsem skoro necítila ruce. Rychle jsem šmátrala kolem protézy, než jsem našla malý nožík, který se mi povedlo u Johna ukrást. Neváhala jsem a bodla jsem mu ho do ruky.
Seth přivřel oči, a zatnul zuby. Téměř to s ním nehnulo, i přes to, že mu z ruky rychle odkapávala krev. Zoufale jsem napřáhla levou nohu, tu s protézou a vší silou jsem ho kopla do holeně.
Pustil mě. Rychle jsem se rozhlédla kolem sebe a podívala se na okno. Nehodlám čelit dalšímu příjemnému setkání, pomyslela jsem si roztřeseně a protézou jsem rozbila sklo v okně, abych se tamtudy mohla protáhnout.
''Není to tak, jak si myslíš. Sám si to říkal. Nenechala bych se znásilnit a využívat jen proto, abych tě už neviděla, hlupáku. Frontis nulla fides, sám si to říkal! Až příště budeš chtít zabít někoho, komu na tobě záleželo, tak si radši vezmi motorovku nebo nůž.'' To bylo to poslední, co jsem mu řekla. Potom už jsem se jen protáhla oknem, naposledy se na něj otočila a skočila dolů.
''Claro, ne-'' Slyšela jsem ještě za zády, ale už bylo pozdě. Když jsem dopadla na tvrdou zem, podlomila se mi noha a já dopadla na chladný trávník, pod Sethovým oknem. Znovu se mi příšerně zatočila hlava a pak jsem ztratila vědomí.


Kritika, názory, dotazy, připomínky? Do komentářů, prosím :)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Calla Calla | Web | 5. března 2014 v 7:22 | Reagovat

Není pravda, že jsem ti nedala šanci. Tisíc podob mistra je a bude určitě skvělá povídka pro spoustu lidí. Ale já... Někdy mívám období, kdy miluji akci a horory a jindy jsem zase na romantické chvilky. A já vím, že TpM bude ještě hodně akční a pořád stejně skvělá povídka jen si nejsem jistá, že mě bude bavit. Tím nechci říct, že špatně píšeš nebo že TpM nemá děj a není dostatečně akční nebo brutální. Píšeš stále úžasně a tvé povídky jsou skvělé. Ten problém je ve mně ne v tobě. Prostě mám zrovna chvíli, kdy jsem orientovaná na jiný druh povídek. To je úplně všechno. Ale tuhle kapitolu jsem si stejně přečetla. Seth je...Seth je... I když mám náladu na jiné povídky, tak je Seth pořád stejně úžasný! Ne, že by bylo úžasný, jak ji začal škrtit, ale prostě... mám ho ráda.
PS: Mrzí mě, že si myslíš, že jsem ti nedala šanci. Není to pravda. :/

2 Hermi Hermi | 5. března 2014 v 7:35 | Reagovat

Wow! Jo, vážně se to zlepšuje! Super!

3 Fie§ta Fie§ta | E-mail | Web | 5. března 2014 v 8:21 | Reagovat

To mě mrzí, že někdo tak skvělému příběhu nedal šanci. Já jsem u šanci dala a musím říct, že na něj tedy rozhodně připomínku ani kritiku nemám. Ten Seth je teda pěkná svi**.
Taky se mi moc líbí styl psaní příběhu. Ten děj je vážně úžasný. Když jsem si přečetla první odstavec, chtěla jsem toho nechat. Něco mě ale přinutilo číst dál a výsledek stál za to. :)
Taky se mi líbí, že úvod do článku píšeš kurzívou. Dodává to tomu ten... nevím jak bych to řekla. A na 12. kapitolu se moc těším. A ještě mě zajímá, kde Clara bude, až se jí vrátí vědomí.
No prostě a jednoduše: Je to super. Nic bych nepřidala ani neubrala. Nevím jak ostatním, tak mě se příběh moc líbí :)

4 Clara Black Clara Black | Web | 5. března 2014 v 10:28 | Reagovat

[1]: Víš, spousta lidí už mi nedala šanci. Vzpomínáš, kolik lidí a kolik komentářů bylo o Já a Mistr, když to začínalo? A teď tu skoro denně pofňukávám, že nevím, kde jsem udělala chybu...

[3]: To mě těší :)

5 Ella Monurová Ella Monurová | Web | 5. března 2014 v 12:03 | Reagovat

Claro, tohle je prostě super,úžasná,nádherná povídka!..Mmožná jsem nekomentovala začátky Já a Mistr, ale to jsem tenhle blog ještě neznala a jak říkám vážně dokonalá povídka,nikde si chybu neuděla..Kéžby tahle povídka pokračala nekonečně :3
Jentak dál!:)

6 Sharrie Sharrie | Web | 5. března 2014 v 12:18 | Reagovat

Ahoj, ráda spřátelím ;-)

7 Calla Calla | Web | 5. března 2014 v 16:21 | Reagovat

[4]:  Pamatuji si na to. Ale lidi se mění a společně s nimi i jejich nálada a koníčky. A víš... já si nemyslím, že je chyba na tvé strašně. Píšeš pořád stejně dobře. Chyba je prostě ve mně a lidech, kteří to přestali číst. Mě osobně se prostě změnil názor a spolu s ním i.. jak to říct.. prostě mě začínají bavit jiné typy povídek. :/

8 Ami Ami | E-mail | Web | 5. března 2014 v 17:41 | Reagovat

:-D Musím říct, že Seth jako romantik se mi moooooc líbí! :3 Pusu! Ne, nevšímejte si toho :D Jsem prostě cvok!
Kapitola jse vážně nádherná a těším se na další!

9 Efi Efi | 5. března 2014 v 18:03 | Reagovat

[2]: Jo, konečně trochu víc akce. A konečně zase Seth a Clara! Jenom mě !trochu) mrzí,že Claře nikdo nevěří... :-( :-D

10 Sillia Sillia | 5. března 2014 v 18:37 | Reagovat

Ale no tááák... To si děláš srandu, tak skvěle rozjetý to bylo, Clara se mohla vrátit k Mistrovi a ona mu místo toho zdrhne, měla se nejdřív nechat vyléčit a teda, začátek se mi líbil, Seth v roli starostlivého kamaráda JENOM VŮČI Claře se mi moc líbil a ona si to takhle po*ere. A teda, udělala jsi mi v tom další a další zmatky, jak to teda sakra je? Kam chce jako jít? Za Johnem, za tím de*ilem? No to snad ne. Spíš se mi zdá pravděpodobnější, že by šla za Běžcem, bude to tak? Upřímně mi to nepřipadá jako nájezd na ten masakr, který tak slibuješ, ale řekni mi, jak se Clara dostala do toho pokoje, ze kterého ji Seth unesl? A pořád jsi mi nevyjasnila ty prášky! A stejně jako Efi se mi též nelíbí, že Claře nikdo nevěří, ano je lhářka, ale lidi jako Seth by už měli poznat tu správnou chvíli, kdy lháři uvěřit.
No tahle kapitolka sice neměla úplně pěkný konec, nelíbil se mi tak jako normálně, i když to bude asi tím, že já bych nejradši viděla Claru zpátky u Mistra, ale jak Tě znám, nebo spíš co už jsem stačila v JaM a TpM postřehnout je, že vždycky, když uděláš něvo, co se mi tolik nelíbí, že to skončí líp, než bych si uměla představit.

11 Scriptie Scriptie | Web | 5. března 2014 v 20:57 | Reagovat

No páni. To bylo fakt hustý. Seth se ze začátku choval krásně, ale to jak začal Claru škrtit, aniž by si všechno vyslechl, bylo docela hnusné. Jako, dobře, chápu, že on už takový je, že nejdřív zabíjí a pak se ptá, ale stejně. A Clara mu to pak pěkně nandala. "... vezmi motorovku nebo nůž."
Opravdu, je to mocmoc hezké. :3

12 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 6. března 2014 v 16:05 | Reagovat

Wow.. když čtu tuhle povídku, je to jako bych četla knihu. Je to podle mě na dost profesionální úrovni. Vždyť tohle je lepší, než kdejaká kniha! Ten odstavec o tom, že jsou lidi hloupí a nemají mozek, ten mě dostal. Už jen pro to, že by ses tím sama měla řídit! Nevím čím to, že tuhle povídku mám tak ráda, ale jako by v tom byl obraz mě samotné.
Seth.. On je prostě boží. Dokáže vždy všechno tak dokonale pokazit, asi tak jako já. Už se těším na další kapitolu. Tahle se to opravdu moc povedla!

13 Rexxanna Rexxanna | E-mail | Web | 29. března 2014 v 17:12 | Reagovat

No toto... Jako vždy se tito povedlo... A já jdu rychle na další kapču páč toto jsem nečekala a zajímá mě jak to bude dál... No kritiku žádnou asi nemám jen velkou chválu... Vlastně jak jsem vždy psala že se k tomu nemohu vyjádřit páč jsem si to chtěla přečíst ale nebyl čas tak se to mění teď mám takový malinký čas a můj názor je velice kladný... Páč toto je opravdu velké dílo... Moc se  mi to líbí a rozhodně budu číst dál...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama